Hlídač jaderných explozí poletí na Atlasu V

Družice schopná detekovat jaderné výbuchy poletí společně s několika dalšími experimenty přímo na geostacionární dráhu ve výšce zhruba 36 000 kilometrů. O start v červnu 2019 se postará nejsilnější verze rakety Atlas V – americké letectvo před několika dny rozhodlo o tom, že využije právě služeb firmy United Launch Alliance. Ke slovu se tak dostane relativně málo využívaná verze osazená pěti pomocnými urychlovacími bloky a pětimetrovým aerodynamickým krytem, která zatím absolvovala jen sedm startů, přičemž Atlas V už má za sebou 71 misí.

Za misi označovanou jako Space Test Program 3 bude vyplacena fixní částka, kterou známe – jde přesně o 191 141 581 dolarů. Jde o třetí díl z programu National Security Space, ve kterém se společně utkaly nabídky SpaceX a United Launch Alliance, přičemž první dva díly (kontrakty na vypuštění družic GPS) získala SpaceX. Ta svou lákavou cenovou politikou zažehla velmi zajímavý konkurenční boj s firmou ULA v oblastech, kde se výkony obou společností téměř vyrovnávají.

Premiérový start Falconu Heavy přijde až na konci letošního roku

Premiérový start Falconu Heavy přijde až na konci letošního roku
Zdroj: http://i.ytimg.com/

U těžších nákladů ale SpaceX zatím nedokáže zajistit jejich doručení na přesně požadovanou dráhu. Chystá se sice silný Falcon Heavy, ale firma zatím nedokáže garantovat, že by dokázala dopravit náklad přímo na geostacionární dráhu. Ještě totiž žádnou takovou misi nerealizovala a Falcon Heavy stále čeká na svou premiéru. Na poli letů přímo na geostacionární dráhu tak ULA i nadále drží monopol. Mise STP-3 bude duální start, při kterém společně poletí primární nálad označovaný jako Space Test Program Satellite 6 (STPSat 6) a s ním i vylepšený adaptér pro sekundární náklad schopný pojmout až šest malých spolucestujících.

Podle dohody musí Atlas V vynést náklad v hmotnostním rozmezí 3260 – 4550 kilogramů přímo na geosynchronní dráhu skloněnou vůči rovníku o 0°. Přesná hmotnost nákladu ještě bude upřesněna podle toho, jaký sekundární náklad bude vybrán. ULA už má zkušenosti s dopravou nákladu přímo na geostacionární dráhu. Během dosavadních 119 startů (Atlasy i Delty) na tuto dráhu vypustila již sedm nákladů – všechny pro Národní průzkumný úřad (NRO) a americké letectvo. Ještě předtím, než ULA vznikla, zvládly horní stupně Centaur podobných misí ještě mnohem více.

Archivní snímek stupně Centaur během převozu na rampu

Archivní snímek stupně Centaur během převozu na rampu
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

Přímá cesta na geostacionární dráhu je komplexní a vyžaduje celkem tři zážehy horního stupně. První dosáhne parkovací oběžné dráhy, druhý dráhu protáhne a dosáhne dráhy přechodové ke geostacionární (kde většinou úkoly raket končí a náklad se uvolňuje), následuje zhruba pětihodinová přeletová fáze a konečně třetí zážeh zakulatí oběžnou dráhu a sníží sklon vůči rovníku na nulu. Družice se tak může uvolnit na dráze, na které jeden oběh trvá stejně dlouho, jako otočka Země kolem osy. Oproti satelitům vypuštěným na dráze přechodové ke geostacionární mají jejich kolegové, kteří se vydají přímo na geostacionární dráhu velkou výhodu v tom, že nemusí používat vlastní motory k tomu, aby se dostaly tam, kam mají. Horní stupeň Centaur by měl po uvolnění nákladu provést dodatečný manévr, který jej pošle na bezpečnou dráhu nad tou geostacionární.

Původní koncept projektu LCRD počítal s letem na družicí od Space Systems / Loral

Původní koncept projektu LCRD počítal s letem na družicí od Space Systems / Loral
Zdroj: http://spaceflight101.com

Ale pojďme k nákladu, který je u této mise asi nejzajímavější. STPSat 6 ponese přístroj SABRS 3 (Space and Atmospheric Burst Reporting System 3), který bude provozovat Národní úřad pro jadernou bezpečnost (National Nuclear Security Administration) a demonstrátor laserové komunikace LCRD. Kromě hlavního nákladu poletí sekundární družice, které vybere americké ministerstvo obrany. Konkrétní projekty budou oznámeny nejdříve rok před startem.

SABRS 3 je součástí americké detekční sítě Nuclear Detonation Detection System, která poskytuje téměř v reálném čase možnost celosvětově zachytit a lokalizovat jakoukoliv jadernou explozi v zemské atmosféře nebo blízkém vesmíru. Očekává se, že družice by se měla usadit mezi 80. a 120. poledníkem západní délky a měla by zde fungovat po dobu osmi let.

Teoretická podoba družice STPSat 6

Teoretická podoba družice STPSat 6
Zdroj: http://spacenews.com

Zařízení LCRD by mělo poskytnout toužebně očekávaný posun ve vývoji technologií schopných odesílat a přijímat data s rychlostí 10× – 100× vyšší než dnes, kdy se komunikuje pomocí rádiových vln. Tato technologie by mohla v budoucnu najít uplatnění v mnoha projektech včetně pilotované výpravy k Marsu, kde bude vysokorychlostní připojení nutností. O výrobu družice STPSat 6 se postará výhradně firma Orbital ATK, která kromě stavby zajistí i její testování, přesun i zkoušky na oběžné dráze.

Delta IV Heavy startuje s NROL-37

Delta IV Heavy startuje s NROL-37
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

Americké letectvo navíc otevřelo dalších pět výzev, ve kterých se mohou SpaceX a ULA utkat. Najdeme mezi nimi vypuštění dalších tří družic GPS, ale i dvě mise mířící v roce 2020 přímo na geostacionární dráhu. Konkrétně jde třeba o projekt WFOV (Wide Field of View) určený ke zkouškám technologií pro včasnou detekci před vypuštěním nepřátelských střel. Letectvo bude přijímat návrhy do 14. srpna a očekává se, že k oznámení výsledků dojde během půl roku.

Do budoucna se počítá s vypsáním dalších pěti výzev pro mise NROL-85, NROL-87 s NROL-107, SBIRS-GEO s AFSPC 44, AFSPC 52 a GPS 3-07. Všechny tyto starty pokrývají potřeby amerického letectva do roku 2020 až na tři starty s velkými družicemi pro NRO, o které se SpaceX neuchází a které dostane Delta IV Heavy. Očekává se, že k těmto startům by mohlo dojít na začátku dvacátých let.

Aktuální oznámení přišlo jen pár týdnů poté, co letectvo oznámilo, že vynesení komunikační družice AEHF-6, která by měla odolat i následkům jaderné války zajistí Atlas V v konfiguraci 551 a vylepšený AEHF-5 se přesune z verze 541 na 551.

Zdroje informací:
https://spaceflightnow.com/
http://spaceflight101.com/

Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/…/06/av_muos5_l5624201662336PM63.jpg
http://i.ytimg.com/vi/4Ca6x4QbpoM/maxresdefault.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/10/OVI.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2017/06/nasa-laser-demo.jpg
http://spacenews.com/…/Screen-Shot-2015-08-26-at-11.38.24-AM-879×394.png
http://spaceflightnow.com/…/NROL_37_REMOTE_Alex_Polimeni_22.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

5 komentářů ke článku “Hlídač jaderných explozí poletí na Atlasu V”

  1. Rudolf Šíma napsal:

    „jde přesně o 191 141 581 dolarů“ Fascinují mne tyhle ceny u veřejných zakázek dopočítané na cent. Částka má asi vytvořit dojem, že daňový poplatník nebyl ošizen. Nebo má snad někdo dojem, že částka 191141582,50
    by už byla neúnosně vysoká? 🙂
    Pokud ale dobře počítám (odhaduji), tak v budoucnu by měl nosič FH tyto zakázky převzít ( 62 milionů dolarů za start F9, k tomu dva stupně po 40ti až 50ti milionech).

    • jakubv napsal:

      Obávám se, že s tím FH to nebude tak jednoduché. ULA má výhodu, že má velmi precisní druhý/třetí stupeň, Centaur, který umí družici precizně umístit na GEO a ne jen na GTO, jako to doposud dělá F9 a družice se musí následně dopravit na GEO sama.
      Druhý stupeň F9 se obávám nemé ani dostatek výkonu, ani dostatečnou přesnost navedení, aby tuto práci zvládnul, i kdyby mu výrazně pomohl FH, který navede družici na GTO a na druhý stupeň by zbyla jen poslední část s úpravou na GEO.

      Ale nechme se překvapit, třeba SpaceX s FH představí vylepšený 2st, který to následně dokáže včetně uklizení vyhořelého stupně bezpečně za GEO

      • Vojta napsal:

        Bohužel máte pravdu. FH má sice oproti Atlasu přebytek výkonu, ale pouze na prvním stupni. Možná by dokázal navést podobnou družici na GEO, ale musel by obětovat centrální stupeň a bez crossfeed je otázka, kam by dopadly boostery (podle mě do moře a tam je jen jedna plošina). Pro Falcon Heavy bude silnější horní stupeň (i kdyby jen s většími nádržemi) brzy nutností.

      • Rudolf Šíma napsal:

        Díky za reakci. Oba jste mne přesvědčili a „rozkopali“ moji zjednodušenou představu o FH. 🙂

  2. Jirka napsal:

    Opticka komunikace by mohla fungovat slusne ve vesmiru, ale pro poslednich 100 km nevim, nezhati to pocasi? Free air optika ma s pocasim zasadni problem. Mozna pro kom. Zeme – obezna draha lepe zustat u mikrovln.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.