Týden špatných zpráv o SLS

Někdy se najednou sejde víc zpráv, které v úhrnu vydají na samostatný článek. Protože další díl našeho tradičního komplexního čtvrtletního seriálu o přípravách na let Orionu k Měsíci je ještě daleko, přinášíme vám v tomto článku souhrn aktualit, které se nakupily během tohoto týdne. Řeč bude jednak o problémech a incidentech ve svařovacím zařízení VAC v Michoudově středisku v New Orleans, ale budeme se věnovat také výsledkům studie, která však nedostala šanci změnit tento let na pilotovaný.

Křehké svary v nádržích

V pondělí 8. května vyšel na serveru nasaspaceflight článek sepsaný na základě rozhovoru s manažerem SLS Stevem Doeringem z přelomu dubna a května. Článek popisuje problémy při svařování v zařízení Vertical Assembly Center (VAC) ve výrobní budově Michoudova střediska, o nichž se jako první zmínila zpráva GAO, publikovaná 27. dubna, a které byly do té doby neveřejné. Počátkem loňského roku zde byl technologií svařování třením svařen ověřovací exemplář kyslíkové nádrže. Tato technologie je v českém jazyce popsána zde: http://homen.vsb.cz/~hla80/2009svarovani/2-15.pdf . Proces svařování konstrukcí aplikovaný ve VAC se nazývá samovolně reagující frikční svařování, ve kterém se při vysokých silách přemístí a protlačí profilovaný kolík přes materiál (hliníkovou slitinu). Nádrže centrálního stupně však vyžadují svary v tloušťce, která se nikdy předtím v průmyslu touto technologií neprováděla.

Vyjmutí ověřovací kyslíkové nádrže z VAC, 16.3.2016

Vyjmutí ověřovací kyslíkové nádrže z VAC, 16.3.2016
Zdroj: https://www.nasa.gov

Oproti tomu suché struktury, jako motorová sekce a horní část centrálního stupně mají tloušťku podobnou jiným svářeným výrobkům v průmyslu. Svařování nádrží tak spadá do kategorie vývoje, která posouvá nejmodernější úroveň techniky a z níž mj. vzejde spousta doktorandů z oblasti svařování. Na svařené ověřovací kyslíkové nádrži však byla zjištěna snížená pevnost svarů. Tento problém byl veřejně známý, ale až do zprávy GAO neunikly žádné informace o tom, že se loňský problém se svary netýká jen ověřovací kyslíkové nádrže, ale že má další vývoj zasahující až do současnosti. Problém na této nádrži vznikal na průsečíku vodorovných a svislých svarů, kde vznikaly malé, ale významné dutiny, a dalším zjištěným problémem byly mikrotrhlinky, které se začínaly objevovat na spodní straně kolíku, kde se setkává s ramenem. Kolík v podstatě pracuje jako vrták, který se posouvá bokem do strany skrz svařovaný materiál a je snadné ho zlomit.

Potenciální riziko zlomení kolíku se zvyšovalo právě se zjištěnými mikrotrhlinkami. Proto byl před zahájením svařování kvalifikační vodíkové nádrže profilovaný kolík na svařovacím nástroji vyměněn. Rozbití kolíku a nekontrolované vypnutí svářecí hlavy by ji zablokovalo a musela by se vyvrtat, což zabere čas a představuje další problémy, kterým se tým chtěl vyhnout. Kolík byl tedy vyměněn za nový, silnější u kořene a s malou změnou v závitování. Tato výměna však měla neúmyslné následky, které později narušily montážní a výrobní plán. Nová sada zkušebních svarů prošla testováním, a následně byla v červenci svařena kvalifikační vodíková nádrž, a v září i letová vodíková nádrž. V té době však tým začal pozorovat náhodné, nepravidelné poruchy pevnosti na zkušebních panelech svařených modifikovaným kolíkem. Současně bylo zjištěno, že výskyt dutin v prvních svarech nesouvisel s původním kolíkem.

Modifikovaný kolík však způsoboval v náhodných místech svařovaného materiálu místa, ve kterých byla pevnost svaru nižší než povoloval konstrukční požadavek. Tato místa nejsou předvídatelná a nelze je zjistit nedestruktivními metodami. Při natažení materiálu je svar tvárný jen do určitého bodu, pak se objeví malá skvrna, zbytek okamžitě selže a otevře se jako zip. Problém, křehkou vrstvu na vnějším konci svaru, však lze zjistit pouze po rozřezání svaru a materiálové analýze. Plán svařování kvalifikační a letové kyslíkové nádrže byl tedy pozastaven a místo nich byly svařovány zkušební panely. Špatná data přicházela v průměru u 7% svarů. Po provedení všech zkušebních svarů došel tým k závěru, že původní konstrukce kolíku je jediná, která splňuje požadavky na pevnost konstrukce.

Protože byl problém zjištěn až po výrobě obou nádrží, které tak mohou mít svary pod konstrukční pevností, má nepříznivý vliv i na další postup prací v Michoud. Kvalifikační vodíková nádrž byla v prosinci převezena do budovy 451 k provedení série zkušebních tlakování. Původní plán tlakování zahrnoval i natlakování mírně nad letový tlak, ale po zjištění, že svary mohou být pod požadovanou konstrukční pevností, byl přehodnocen. Část týmu si myslí, že by kvalifikační nádrž toto natlakování přežila, další část to vylučuje. Protože budoucí strukturální testy kvalifikační nádrže v Marshallově středisku jsou od počátku plánovány v podmínkách natlakování na nižší tlak než plný letový, nejsou tlakové testy v budově 451 na plný letový tlak nezbytné. Proto nakonec probíhaly jen na nižší tlak a nezbytnou rezervu. Po takto provedené sérii tlakových testů získal tým důvěru v odolnost nádrže vůči tlaku při budoucích strukturálních testech a domnívá se, že při těchto testech nebudou případné křehké svary vadit, protože mají vliv pouze na odolnost v tahu, zatímco testy budou zaměřeny na kompresi a ohýbání.

Návrat kvalifikační vodíkové nádrže z budovy 451 do budovy 103, 14.4.2017

Návrat kvalifikační vodíkové nádrže z budovy 451 do budovy 103, 14.4.2017
Zdroj: https://www.nasa.gov

Co ale s letovou vodíkovou nádrží, která bude jak při zkušebním zážehu ve Stennisově středisku, tak za letu vystavena plnému tlaku? Tým pracuje na několika paralelních variantách, které zahrnují opravu nebo výměnu již svařené letové nádrže. Obecně známá data z průmyslu říkají, že svar je buď křehký nebo tvárný. Protože byly křehké svary objeveny v průměru u 1/15 svarů zcela nahodile, a současně neexistuje žádná známá nedestruktivní technika, která by spolehlivě ověřila křehkost konkrétního svaru, je jedinou možností, jak zjistit, zda letová vodíková nádrž vyhovuje požadavkům, tuto nádrž zničit dodatečně ji prohlásit za vyhovující či nevyhovující. Neexistuje žádný analytický nástroj, který by umožnil najít případný hybrid mezi křehkým svarem (který neodpovídá požadavkům pro zátěž) a tvárným svarem (který je v pořádku). Nemáme způsob, jak zjistit skutečnost, aniž bychom zničili nádrž. Kde ji však zničit?

Původně plánované tlakové testy letové nádrže pomocí dusíku v budově 451 by znamenaly dodatečné riziko. Tato budova byla nedávno kvůli rozměrům vodíkové nádrže prodloužena a zmodernizována, řídicí systém i reakční armatury jsou zcela nové. Budova je sice navržena tak, aby pohltila energii vzniklou při případné explozi, ovšem současné scénáře vylučují její další používání až do následné opravy a rekvalifikace, takže touto cestou se vydat nechtějí. Jinou možností je natlakovat nádrž na letový tlak na parkovišti. Ovšem ani v případě, že nádrž přežije, není statisticky daná záruka bezpečí při dalším natlakování, protože k tomu neexistují data. Další zvažovanou možností je letovou vodíkovou nádrž pro EM-1 před tlakovými testy opravit. Teoretické úvahy směřují k možnosti zbavit se křehkého povrchu na vnější straně svaru a nahradit jej tvárným materiálem. Počáteční testování tuto teorii potvrdilo, ovšem oprava nádrže v plném rozsahu je spojena s významnou časovou nejistotou spojenou s výzkumem, vývojem a zkoušením technik oprav.

Upřednostňovanou volbou je tedy použití další vodíkové nádrže č. 3, původně plánované pro EM-2, již pro EM-1. Panely a vrtáky pro ni jsou od loňského roku v MAF. Ve Vertical Weld Center (VWC) právě probíhá svařování válcových dílů nádrže, přičemž dva z pěti dílů jsou již hotové. Současně je dokončována jedna kupole a probíhají přípravy ke svařování druhé. Svařování vodíkové nádrže z těchto dílů ve VAC je v plánu po dokončení obou kyslíkových nádrží, kvalifikační a letové pro EM-1. Výsledek výběru mezi nastíněnými variantami nebyl ke dni rozhovoru znám.

Dno ověřovací kyslíkové nádrže před vložením do VAC, 8.3.2016

Dno ověřovací kyslíkové nádrže před vložením do VAC, 8.3.2016
Zdroj: http://www.exploredeepspace.com

Kromě návratu k původnímu designu kolíků za cenu jejich častější výměny vzhledem k jejich rychlejšímu opotřebení bylo rozhodnuto provádět před zahájením svařování předkvalifikaci kolíků, spočívající v ověření vlastností konkrétního kolíku před tím, než je použit ve VAC. Kromě toho bylo rozhodnuto o svaření druhé ověřovací kyslíkové nádrže. Tato nádrž byla svařena týden před tím, než 7. února MAF zasáhlo tornádo.

Květnový incident

Po vyčištění a opravách infrastruktury začalo v dubnu ve svařovacím zařízení VAC svařování kvalifikační kyslíkové nádrže, sestávající ze dvou kupolí a dvou válcových dílů, a určené pro strukturální testy. Průběh svařování zachytilo video, ve kterém je vpravo ve VAC zachyceno svařování kvalifikační kyslíkové nádrže (a vlevo v buňce A je prováděna konečná montáž kvalifikační motorové sekce). Video končí 25. dubna, kdy byl do VAC vložen poslední (druhý) válec, a zbývalo přivařit pouze dno. V plánu bylo dokončit poslední svar 4. května a týden poté přesunout nádrž z VAC do sousední buňky A. Pak začít svařovat letovou nádrž a po měsíci a půl ji vyndat z VAC.

Ve středu 10. května oznámil mluvčí MSFC Kim Henry, že 3. května došlo ve VAC k nehodě, při které bylo spodní dno poškozeno. Dno, které v té době ještě nebylo přivařeno k nádrži, spadlo na zem a s velkou pravděpodobností je neopravitelné. V souladu s protokolem byl VAC vypnut a zajištěn. NASA a Boeing vytvořily nezávislé vyšetřovací týmy, a současně jsou posuzovány další kroky vedoucí k bezpečnému obnovení provozu VAC. Incident však pravděpodobně nebude mít velký vliv na celkový plán, protože pro svaření nového dna nádrže je k dispozici dostatek náhradních panelů – zřejmě opět sáhnou do zásoby určené pro EM-2.

Orion později a bez posádky

Včera NASA oznámila na tiskové konferenci, že po téměř tříměsíční práci na studii změny mise Orionu EM-1 na pilotovanou došla společně s Bílým domem k závěru, že tato mise, plánovaná jako první krok k návratu Američanů dál než na oběžnou dráhu Země, zůstane nepilotovaná. Překvapením pro NASA bylo, že studie objevila méně technických otázek spojených s pilotovaným letem, než bylo původně očekáváno. Výsledkem studie je zjištění, že je technicky možné přidat posádku do EM-1 a čelit výzvám podpory života v Orionu, ale původní plán je robustnější ve smyslu minimalizace rizika. Důvodem, proč bylo v koordinaci s Bílým domem rozhodnuto pokračovat v původním plánu, jsou však obrovské náklady související se zajištěním bezpečnosti posádky při misi.

Právě při pohledu na náklady, vyčíslené na 600 až 900 milionů dolarů, Bílý dům uznal, že se let uskuteční podle původního záměru. Pilotovaný let EM-1 by byl technicky uskutečnitelný v první polovině roku 2020, nepilotovaný je uskutečnitelný dříve, někdy v roce 2019, přičemž nový termín startu by měl být znám za několik měsíců. Termín startu EM-1 přitom ovlivňuje termín EM-2 kvůli nutným úpravám pozemních systémů, aby vyhovovaly změnám v konfiguraci nosiče. Revidovaný termín pro EM-2 by měl být známý několik měsíců po novém termínu pro EM-1. Kompletní zpráva nebude kvůli pravidlům ITAR zveřejněna, ale NASA se pokusí zveřejnit shrnutí zprávy. Na tiskové konferenci byla zopakována snaha o vytvoření udržitelného programu, ve kterém jde o víc než jednu misi.

Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/
http://nasawatch.com/
http://www.spaceflightinsider.com/
http://spacenews.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/16-037.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20160316_sfo2_p_sls_lox_confidence_tank-10.jpg
https://www.nasa.gov/…/maf_20170414_p_lh2_move_from_451_to_bldg_103-222_jlg_0.jpg
http://www.exploredeepspace.com/…SF02_P_SLS-LOX-Confidence-Dome-VAC-200.jpg

Týden špatných zpráv o SLS, 5.0 out of 5 based on 28 ratings
Pin It
(Visited 4 418 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (28 votes cast)
(Visited 4 418 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


36 komentářů ke článku “Týden špatných zpráv o SLS”

  1. jregent napsal:

    Může být v důsledku těchto událostí časem více zaangažován soukromý sektor?
    Pro vynášení zejména těžkých nákladů.
    SpaceX, Blue Origin,..

    • Jirka Hadač napsal:

      Nu, přemýšlel jsem o tom taky, ale pak jsem si řekl, že ten v současné době nemá tak výkonné rakety. Ani nejsilnější verze Falconu 9 se tomu, co má umět SLS nepřiblíží. Prozatím, a na projekty BFR či ITS je zatím brzo. Možná v budoucnu určitě. New Glenn tu nosnost nemá, ale možná už New Armstrong ji mít bude. 🙂
      Ale musím se tu podělit o jednu myšlenku. Pořád me v souvislosti s těmi soukromníky napadá novela R. A. Heinleina – Muž, který prodal měsíc. Sem si dlouho myslel, že to je jen úžasná a skvělá fantazie, přitom k její realizaci začínáme mít tak blízko, že to až hezké neni 🙂

      • Petr Čech napsal:

        Existuje mezinárodní smlouva, která zajišťuje, že si žádný stát nesmí přivlastnit
        žádné mimozemské těleso.

        • Jirka Hadač napsal:

          V té novele jde o dost něco jiného, vypráví příběh, jak se jeden soukromník rozhodl, že postaví raketu, která se dostala na měsic. A zahájila éru osidlování Měsíce. A taktéž co všechno pro to musel udělat. Pokračování, nebo spíš pohled na totéž z pohledu jiné osoby je potom v knize Až za slunce západ plout. A mimochodem, měsic v tom příběhu, až do knihy Měsíc je drsná milenka vlastnila OSN, což v principu, mám ten pocit, nějak zásadně neodporuje ani dnešnímu právu :-). Takže bych se nenechal svádět názvem novely v hodnocení krásného příběhu.

        • Racek napsal:

          Velmoci dodržují smlouvy jen dotud, dokud je to pro ně výhodné. Jak je vidět, kolem využívání mimozemských zdrojů roste cvrkot a … nechci to vidět.

        • tyčka napsal:

          Oni si ho nepřivlastní – stavba výzkumných základen je povolenou věcí a cokoliv jiného je mimo realitu.
          A jakákoliv těžba surovin pro jejich použití na zemi – tedy vozit je dolů je zcela finančně nereálná. Prostě by zde byli o hodně dražší než zlato. Mnohem reálnější je těžba na mořském dně.
          Jedině těžit suroviny pro použití na oběžné dráze – kdy se právě ušetří jejich vynášení ze země.

  2. Cx napsal:

    To bude chtít skutečně ocelové koule, aby do toho někdo sednul 🙂

    • Vojta napsal:

      Má to záchrannou věžičku, takže oproti raketoplánům je to docela v pohodě. Navíc je na tom vidět, že testují opravdu důkladně a snaží se budoucím nepříjemnostem vyhnout. Samozřejmě za cenou času a značných nákladů.

      • Jirka Hadač napsal:

        Podepisuju vše, co si řekl, jen bych řekl jedno menší ale. Nezapomínal bych, že pod něma bude raketa na tuhé palivo. A co sem viděl to video explodující Delty II, tak to je fakt jak výbuch granátu. Otázka je, jestli by stihly troskám uletět.

        • Jiří Hošek napsal:

          Delta II, 1997
          https://youtu.be/iJP5ncnLwgE

          Challenger, 1986 (nedošlo k dezintegraci SRB)
          https://youtu.be/fSTrmJtHLFU

          Pad Abort Test, 2010
          https://youtu.be/Em_QDW5xR4A

        • Vojta napsal:

          Ani ta Delta II podle jednoho záběru nedopadla zas tak zle. Je tam vidět Aerodynamický kryt spolu s horním stupněm a zdá se, že jsou v podstatě v celku, i když kolem létají trosky. Dokonce ani výbuch Challengeru nedokázal úplně zničit kabinu a to byla snad na nejhorším možném místě. A jak píše pan Hošek, SRB, které za havárii mohly a v podstatě byly v epicentru výbuchu, z toho vyvázly bez vážnějšího poškození a museli je zničit na dálku. Podobně výbuch Falconu 9 s družicí Amos na rampě. Dokonce vybuchl druhý stupeň, těsně pod nákladem, ale detailní záběry ukázaly, že kdyby tam byl Crew Dragon, měl by se stihnout dostat do bezpečí včas.

    • B.Boruvka napsal:

      Nemuzu ty knihy nikde najit ke koupi-daji se nejkde stahnout v PDF??
      Diky!!;-)

  3. Křehké sváry a špatná homogenita sváru frikční technikou. Použití klasických způsobů sváření hliníku asi nebude pro tyto účely realizováno. Úprava frikčního způsobu by mohla být cestou použitím zinkového pásku pod frikční prvek- kolík. Zn pásek bude muset být nalepen na místa sváru odpařovacím lepidlem aby nedocházelo k znečistění sváru. Zinkový pásek lze použít i pro vodíkovou nádrž. Odzkoušení lze provést rychle včetně přezkoušení křehkosti. Výhodou může být rovnoměrnost frikce za stejnoměrného přítlaku a rychlosti otáček a tedy získání kvalitního sváru.

    • Jiří Hošek napsal:

      Proč si myslíte, že návrat k původnímu typu kolíku byl nedostatečný? V únoru s ním svařili druhou ověřovací kyslíkovou nádrž a kdyby jim neupadlo dno, tak by už měli i kvalifikační kyslíkovou nádrž.

    • Pavel napsal:

      Tak sup, honem psat mail do NASA 🙂

  4. Peter P napsal:

    Taka obrovska namaha to navrhnut otestovat a postavit, aby sa tento kolos par minut po starte znicil o hladinu Atlantickeho oceanu. Ano nostnost je niekolkonasobne vyssia nez Falkon 9 a FH, alebo potencialne rakety od Blue Origen lenze pokial budu tieto spolocnosti lietat pravidelne a recyklovat svoje prve stupne budu cena nakladu na obeznu drahu natolko nizka ze osud SLS moze byt ohrozeny.

    • Jirka Hadac napsal:

      Ny, tvuj nazor sdilim, jen tam bude jeden rozdil, SLS to muze poslat komplet na obeznou drahu najednou. Spacex nebo BO to budou muset seskladat na obezne draze z kusu. Ale souhlas, ta cena bude jinde a to silne v neprospech nasa. Ale dnes sem premyslel takhle, SpaceX ukazuje cestu, ta cesta je nejtezsi, kdyz se po ni kraci poprve, podruhe je cesta snazsi, takze ten krok spacex muzou zkusit napodobit ostatni, neresim ted pocet motoru, regulaci tahu atd. Jen a zkratka, nekdo ukazal, ze to jde. Navazu polemiku jinde, Nasa je mila,orionu staci inflight abort test z balisticke strely, dragon atd musi startovat na falconu. Trosku mi to prijde jako nepatricne, chci li testovat bezpecnost, mam to delat z rakety, na ktere to bude startovat. Ale pokud se nikomu nic nestane, budu rad. A vezmu vyhradu zpet

      • Jiří Hošek napsal:

        In-flight abort test Dragonu je zcela dobrovolný milník SpaceX, zatímco Starliner ho nemá (má jen pad abort test).

        Ascent abort test prověří záchranný systém Orionu v transonických podmínkách, k čemuž je zbytečné použít SLS. Je inspirován podobnými testy prováděnými s Apollem na raketě Little Joe II v polovině 60. let.
        https://youtu.be/AqeJzItldSQ

      • gg napsal:

        “Ny, tvuj nazor sdilim, jen tam bude jeden rozdil, SLS to muze poslat komplet na obeznou drahu najednou.”

        Ve skutečnosti nemůže. Mise na Mars počítá asi s deseti starty SLS na jeden let. Něco málo se ušetří pozdějším znovupoužitím již vybudovaného komplexu pro další let, pokud k němu dojde.

        • Jiří Hošek napsal:

          Jirka Hadač asi tím kompletem myslí jen kosmickou loď Orion + urychlovací stupeň pro odlet k Měsíci.

        • gg napsal:

          Tak v tom případě asi ano, ale jenom k Měsíci by se třeba Dragon mohl vydat také – nejhůře asi s jedním dotankováním.

        • Jirka Hadač napsal:

          Přesně tak jak napsal pan Jirka Hošek. Měl sem ve chvíli psaní článku na mysli výhradně už naplánované a potvrzené mise EM-1 a 2 (tam by kapacita rakety měla stačit. Jinak bych si samozřejmě nedovolil tvrdit, že max nosnost v poslední verzi 130t vynese komplet loď na Mars. Nevím proč, snad mi to řeknete vy :-), když sem četl tu poznámku o skládání na oběžnou dráhu, vyskakali mi v hlavě dvě věci -knížka či film Marťan (Hermes byl fakt nádherný) a přednáška pana Přibyla na téma letu na Mars (opět skládání lodi ať už dle navrhu von Brauna či Koroljova).
          S tím letem Orionu k Marsu s dotankovaním, proč ne, ale tady se bude muset vyřešit ještě velká spousta věci. Mohl bych to vyjmenovávat, ale opět stačí odkázat na přednášku pana Tomáše Přibyla či Michala Vaclavíka atd. Pokud si ovšem myslel bezpilotně, beru výhrady zpět.

        • Jiří Hošek napsal:

          Samozřejmě, vždyť E.Musk oznámil záměr vyslat Dragon s posádkou k Měsíci. Jirka Hadač ale asi myslel Orion EM-1.
          EDIT: Toto byla reakce na gg, mezitím odpovědět i J.Hadač

        • Jirka Hadač napsal:

          No koukám, radši už dnes nic nekomentovat, nějak se mi nedaří 🙂 Už ať ten víkend skončí 🙂 Děkuji za drobné opravy, fakt nějaká slabší chvilka.

      • Vojta napsal:

        Crew Dragon pro in flight abort test nemusí startovat na Falconu 9, ale SpaceX nic jiného nemá. Ale nedivil bych se, kdyby zkusili ušetřit druhý stupeň, Dragon posadili rovnou na první (který potom může přistát, pokud ho motory lodi nepoškodí) a navíc ošidili trunk (místo solárních panelů a dalšího vybavení hmotnostní balast). Testuje se kosmická loď a ne nosič.

  5. tyčka napsal:

    Některé náklady se prostě nedají rozpůlit – aniž by to podstatně neovlivnilo jejich spolehlivost. Zmiňován je například jaderný reaktor.

  6. Petr Kasan napsal:

    Díky za tento článek. Ve světle problémů se svary to vypadá, že tornádo v Michoud se někomu velmi hodilo. Po přečtení http://www.spaceflightinsider.com/missions/human-spaceflight/nasa-no-crew-fly-em-1/ by člověk snadno došel k závěru, že za všechna zpoždění může tornádo (+ prodlevy v dodávce servisního modulu Orionu).

  7. Alois napsal:

    ” Vývoj ” nosiče je podivný. Technologie svařování hliníku jsou známy desítky let. Nádrže raketoplánů o stejném průměru se vyráběly z hliníku desítky let jako na běžícím pásu, bez závad !
    Dovolím si připomenout Saturn 5 – průměr 10 m ! A američtí dědové jej postavili před půl stoletím za sedm let ! a k tomu ještě montážní budovu, dopravník, rampu a vše ” od nuly ” , von Braun se musí obracet v hrobě .

    • Jiří Hošek napsal:

      Nádrže centrálního stupně SLS jsou vyrobeny ze silnějšího plechu než vnější nádrž raketoplánu kvůli vyšším silám, kterým budou vystaveny. Tedy i svary jsou nutně silnější. Svary v kyslíkové nádrži SLS mají v rámci technologie svařování FSW největší tloušťku na světě, 5/8, tj. 0,625 palce, ve vodíkové nádrži 4/8 palce. Běžná tloušťka svarů v průmyslu je 3/8, tj. 0,375 palce. Nádrže raketoplánu měly tloušťku svarů 2/8 palce, která byla při výrobě superlehké nádrže SLWT na některých místech (např. svar kupole-válec) zvýšena kvůli případným opravám svarů na 3/8 palce (SLWT totiž byla z hliníkové slitiny Al-2195, která je křehčí a hůře svařitelná, zatímco nádrže SLS jsou ze slitiny Al-2219, tedy z těžšího materiálu použitého v původní konstrukci vnější nádrže raketoplánu).

    • Jiří Hošek napsal:

      Ani nádržím Saturnu V se závady nevyhýbaly, například mimo jiné:
      – první dvě palivové nádrže pro stupeň S-IC byly zlikvidovány kvůli špatnému svařování
      – během testů praskla kvůli vadnému svaru přepážka ve stupni S-II
      – trhliny ve svarech letového exempláře stupně S-II, kvůli nutné opravě svarů musel být odložen start Saturnu V s lodí Apollo 4
      – exploze letového exempláře stupně S-IVB během přejímacích testů
      https://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/20090016309.pdf

      • gg napsal:

        Faktem ale je, že Saturn V byl úplně nový. Centrální stupeň SLS je poskládán z částí, jejichž chování buď známe, nebo je velmi obdobné tomu, co již bylo na STS. Takže bych přeci jen očekával alespoň méně kategorií problémů.

        • Jiří Hošek napsal:

          Konkrétně do problémů s možnými křehkými svary na letové vodíkové nádrži kvůli použití modifikovaného kolíku je dostal termínový tlak na její rychlé svaření.

    • Jiří Hošek napsal:

      Ještě k námitce na rychlost vývoje Saturnu V “americkými dědy v čele s von Braunem”:

      Program Apollo zatěžoval federální rozpočet USA mnohem více než program SLS+Orion.

      Například v roce 1966:
      Procentuální podíl rozpočet NASA/federální rozpočet*100 = 4,41%
      Procentuální podíl rozpočet Apollo (bez rozpočtu na stavbu budov, startovních komplexů atd.)/rozpočet NASA*100 = 65,4%
      => Rozpočet Apollo/federální rozpočet*100 tedy byl 2,88%
      https://www.hq.nasa.gov/office/hqlibrary/documents/Budgets/o3490366_1966_1_summary.pdf

      V roce 2017:
      Rozpočet NASA/federální rozpočet*100 = 0,47%
      Rozpočet (SLS+Orion)/rozpočet NASA*100 = 17,8%
      => (SLS+Orion)/federální rozpočet*100 = 0,08%

      Program Apollo tedy byl v roce 1966 v procentuálním vyjádření z federálního rozpočtu 36x větší zátěží než SLS+Orion v roce 2017.

  8. Adam napsal:

    Tohle celé jaksi smrdí průšvihem, nemůžu si pomoct.
    A tak jsem si nějak vzpoměl na…
    – Challenger – jak chlapci tutlali problémy s těsněním na SRB a start povolili při nízkých teplotách ač se startovat vůbec nemělo
    – Columbii – jak si nikdo nedokázal představit jakým stylem pěna z ET “harpunuje” náběžnou hranu raketoplánu.

    A teď čtu “jak dobře” jim jde svařování a chyby zjistí až po svaření druhé nádrže a o tom, že jim spadne kus hardwaru. Pokud by bylo 1. dubna budiž – jinak mně to přijde jako špatný sen.
    O tom, že museli pod svářečkou dělat podlahu dvakrát raději pomlčím.

    V celé souvislosti je ten styl práce a všeho kolem pořád stejný – vytáhnout z toho co nejvíc prachů, zajistit co největší zaměstnanost. Jestli to má nějaký valný smysl a šlo by to udělat jinak nás nezajímá. Technologie 50 let stará. O zpoždění nemluvím. Nechápu, kde berou drzost řešit jestli do toho hned neposadit lidi.

    Můžou být rádi za soukromníky. A za rusáky. Nemít je, ISS už dávno není a mohli by si dělat tak akorát sondy. O lítání lidí leda tak snít.

    Jen doufám, že JWST má na starosti zcela odlišná partička než ta, která kormidluje pilotované lety na SLS.

    • Samo napsal:

      Nosiče sú celokovo dosť náchylná vec kvôli kompleksnosti a vysokým nárokom je jedno či ich robí Rusko, NASA alebo SpaceX vždy sa počas vývoja a prvých letoch objavia chyby napríklad ako SpaceX experimentovala so studeným héliom a kyslíkom nakoniec vieš ako to dopadlo a len pre to že to nikto predtým neskúšal. To isté má aj teraz NASA zvára tak hrubé pomocou FSW tak hrubé pláty Al-2219 ako nikto predtým.

    • Jiří Hošek napsal:

      Tomu moc nerozumím. Naznačujete, že tyto incidenty znamenají vyšší riziko havárie během letu? I pokud vyrobí novou vodíkovou nádrž?

Napište komentář k Jirka Hadač