Vesmírná architektura (3. díl)

Mars habitat

Pro naše předky byl kvalitní domov otázkou přežití. Podobné nároky máme však i dnes. Pocit bezpečí je pro nás stejně důležitý jako kdysi. Umění stavět v sobě ukrývá odvěkou touhu člověka po hledání dokonalosti, krásy, identity a kultury. Jak s tím však souvisí vesmírná architektura? Zejména tím, že se snaží tyto hodnoty nově uplatnit také ve vesmíru. Vítejte u dalšího dílu našeho seriálu, ve kterém jste již měli možnost seznámit se s historií vesmírné architektury. A myslím, že právě teď je ta vhodná chvíle podívat se také na to, co se pod tímto pojmem vlastně skrývá. Tento obor byl totiž překvapivě definován až v 21. století a to i přesto, že je reálně využíván téměř od počátku pilotovaných letů do vesmíru. Tehdy však nebyl ještě pojmenován. Zatímco architektura na Zemi potřebuje nosné a opěrné body a to zejména vertikály, jako jsou sloupy, klenby, tunely nebo stěny, zkrátka vše, co je nezbytné, aby konstrukce byla schopna unést vlastní tíhu, v prostředí s jinou gravitací se mění pravidla a architekturu zde je třeba chápat zcela jinak.

Architektura systémů pilotovaných kosmických letů

Na první dojem může termín vesmírná architektura působit poněkud abstraktně a je těžké představit si pod ním něco konkrétního. V zásadě se dá říci, že se jedná o využití a přesah architektonického přístupu navrhování v kosmickém sektoru. Přesah je v tomto případě opravdu značný a proto není úplně snadné přijít s jednoduchou definicí. Klasický architekt se v tomto sektoru neobejde bez znalostí z jiných disciplín, jako letecké inženýrství, orbitální mechanika, raketová technika, planetární věda, psychologie, medicína, ale také právo nebo umění. Jak jsme si řekli v úvodu, vesmírná architektura byla systematicky definována až v 21. století a to v rámci širší komunity Amerického Institutu pro letectví a astronautiku, zkráceně AIAA. Důležitý mezník v rozvoji tohoto oboru byla v roce 2002 první mezinárodní konference združující zainteresované architekty z celého světa, nazvaná 1st Space Architecture Symposium (SAS), což by se dalo přeložit jako první sympozium vesmírné architektury. Od té doby jsou pořádány podobné sešlosti i třikrát do roka a to po celém světě. Vraťme se ale zpět k definici.  Vesmírná architektura se dnes primárně, nikoliv zásadně, zabývá tvorbou umělých systémů pro člověka a jeho fyzickou či psychickou interakci v něm zasazenou v extrémních podmínkách. Česky se v tomto případě užívá názvu architektura systémů pilotovaných kosmických letů. Lze hovořit o zcela novém přístupu ke stavitelství a rozvoji stávající architektury všeobecně. Přesto v našich končinách nenajdeme o tomto oboru mnoho informací. Heslo doposud nenabízí ani česká verze Wikipedie a osobně si myslím, že je to škoda. Každá národní kosmická agentura současnosti se totiž této oblasti aktivně věnuje. Pozadu ovšem nejsou ani některé privátní sektory a to zejména ve Spojených státech. Po celém světě vznikají architektonická studia, která poskytují služby i v oblasti vesmírné architektury. Také některé školy již umožňují v tomto odvětví výuku, ale zatím jen na jediné univerzitě v texaském Houstonu lze v tomto oboru získat přímo titul magistr vesmírné architektury. Nejvhodnější bude, když si vesmírnou architekturu rozdělíme do několika kategorií, které zásadně ovlivňují její podobu a konečné zaměření:

Rozdělení vesmírné architektury podle prostředí výskytu

Rozdělení vesmírné architektury podle prostředí výskytu
Zdroj: autor

– na pozemskou

– na suborbitální

– na orbitální

– na jiných nebeských tělesech

– na transportní systémy

– na robotickou

 – vzdálené budoucnosti.

U první kategorie bychom našli doposud nejvíce příkladů z praxe.  Můžeme sem zařadit nejenom infrastrukturu jako kosmodromy nebo vesmírná letiště, ale také všechny demonstrační simulátory vesmírných obydlí. Mnohé z těchto návrhů vznikají na akademické půdě a kladou si za cíl vyzkoušet různé situace a vybavení v co možná nejextrémnějších podmínkách, jež mají co nejvěrněji napodobovat určité prostředí ve vesmíru. Výzkum probíhá v pouštích, arktických oblastech nebo pod vodou.

Habitat Demonstration Unit (HDU 1-PEM) v roce 2010

Habitat Demonstration Unit (HDU 1-PEM) v roce 2010
Zdroj: wikimedia.org

Za všechny jmenuji například: Habitat Demonstration Unit (HDU) testovaný v Arizonské poušti, HI-SEAS postavený na Havaji, pod vodou ukrytý habitat NEEMO, projekt Mars 500, The Mars Desert Research Station (MDRS) v poušti na severozápadě od Hanksville ve státě Utah, nebo Flashline Mars Arctic Research Station na Devonském ostrově v Kanadě. Naproti tomu jsou dnes Bajkonur a Cape Canaveral nejznámější místa, odkud se startuje do vesmíru.

Všechny doposud používané kosmodromy patřily vládám nebo vládním agenturám. To však změnil první soukromý kosmodrom světa – Spaceport America (dříve Southwest Regional Spaceport) v Novém Mexiku, který je od těch stávajících odlišný a hlavně architektonicky dechberoucí. Projekt stál údajně přes 4 miliardy korun a návrh je dílem asi nejznámějšího architekta současnosti, Normana Fostera a jeho společnosti Foster + Partners. Tento slavný Brit ve svých projektech spojuje nejmodernější technologie s krásou architektury. Což se také odráží na podobě celého komplexu soukromého kosmodromu. Ze Spaceportu America mohou vzlétat nejrůznější letadla nebo raketové nosiče a kosmické lodě, a to jak s horizontálním, tak i vertikálním startem. Zázemí je tu patřičně luxusní a najdeme tu hangáry, požární zbrojnici, přistávací a vzletové plochy, hlavní terminál, silnice a další infrastrukturu. Právě odtud by měli startovat první vesmírní turisté společnosti Virgin Galactic, která tento kosmodrom proslavila zatím asi nejvíce, ale málokdo už ví, že své zázemí tu má například pronajaté i firma SpaceX nebo UP Aerospace, která se zabývá stavbou a provozem výškových raket SpaceLoft.

Spaceport America

Spaceport America
Zdroj: air-journal.fr (kredit: Fores+Partner)

V roce 2007 odtud například vynesla raketa SpaceLoft 2 kapsli se vzorky popela 200 lidí. Mezi těmito vzorky byly i pozůstatky astronauta Mercury 7 Gordona Coopera nebo herce Jamese Doohana, který hrál v seriálu Star Trek. Vynesení jedné takové ampule s popelem stálo necelých 500 amerických dolarů. Za tímto projektem stojí společnost Celestis, která se zabývá „kosmickými pohřby“. Dosud nepříliš využívaný kosmodrom by v budoucnu měl samozřejmě posloužit hlavně živým turistům, kteří si zaplatili letenku na hranici kosmu. V současnosti však slouží Spaceport America spíše jiným účelům. Konají se zde svatby, natáčejí reklamy a filmy. Nedávno se zde například točil připravovaný snímek „The Space Between Us“. Na své skutečné využití kosmodrom však stále čeká.

Další kategorií je suborbitální architektura, kam lze zařadit každý stroj navržený k dosažení hranice vesmíru, ale ještě nedosahující první kosmické rychlosti. V současnosti jsme svědky velkého rozvoje v odvětví suborbitálních letů a to zejména kvůli vesmírné turistice. Věřím, že nemusí trvat dlouho, než se tyto lety stanou běžnou součástí našich každodenních životů. Typickým představitel v této kategorii je samozřejmě soukromá společnost Virgin Galactic miliardáře  Richarda Bransona. Ta zatím stále vyvíjí a testuje suborbitální sestavu letadla WhiteKnightTwo a raketoplánu pro turisty SpaceShipTwo. Virgin Galactic však není jedinou firmou v tomto sektoru. Stále více je slyšet třeba o společnosti Blue Origin , která zatím úspěšně testuje návratové raketové zařízení New Shepard s kabinou pro budoucí vesmírné turisty. Patří sem ale i staré experimentální letadlo North American X-15 a první kosmické lodě Mercury. Neméně zajímavé jsou i některé doposud nerealizované návrhy současnosti, jako EADS Rocketplane nebo aerokosmoplán XCOR Lynx.

Zařízení a konstrukce navržené k obíhání Země nebo jiného astronomického objektu po oběžné dráze patří do orbitální architektury. V současnosti sem patří Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), čínská orbitální stanice Tiangong-2 a zásobovací a dopravní kosmické lodě. Z minulosti sem řadíme i stanice MIR, Skylab a Saljut nebo všechny kosmické lodě a družicové stupně raketoplánu operující na oběžné dráze.

V poslední době je asi nejvíce diskutována vesmírná architektura na jiných nebeských tělesech. Je s ní totiž spojená expanze lidstva do Sluneční soustavy. Úkol to není jednoduchý a nese sebou řadu dosud nevyřešených problémů. Nicméně tento druh vesmírné architektury již také existuje. A to jak v oblasti teorie, tak i v praxi. Celkem šest lunárních modulů programu Apollo úspěšně přistálo na různých místech povrchu přivrácené strany Měsíce. Posádky realizovaly nejrůznější experimenty, sbíraly horniny a prováděly geologický průzkum. Někteří si dokonce na povrchu vyzkoušeli jízdu měsíčním vozidlem (Lunar Roving Vehicle – LRV). Při cestě k Měsíci měli astronauti k dispozici dvě „místnosti“, jednu ve velitelském modulu a druhou v lunárním modulu. O dokonalé propojení obou částí se postaral přechodový tunel o průměru 0,81 m zakončený stykovacím zařízením a poklopem. Tím se také celé seskupení zásadně lišilo od designu sovětské techniky vyvíjené pro přistání na Měsíci. Sovětský lunární modul podobný tunel postrádal a mezi jednotlivými bloky sestavy by bylo nutné přecházet výstupem do kosmu (EVA).

Velitelský modul lodi Apollo (CM) obsahoval například pět sofistikovaných oken, tři sedadla pro posádku a ovládací prvky. Byl vyroben z hliníkové slitiny a vnější stěny tvořil tepelný štít. Jako jediná část z celé sestavy se nakonec vracel na padácích zpět na Zem. Na palubě však chyběla toaleta a místa bylo málo. Velitelský modul nabízel pouze 6.17 m3 prostoru pro tři astronauty. Další důležitou součástí byl Lunární modul (LM). Skládal se ze dvou částí, přistávacího stupně DS (Descent Stage) a vzletového stupně AS (Ascent Stage). Původní návrh lunárního modulu firmy Grumman byl však značně odlišný od konečné podoby, kterou dnes známe. Měl výraznou půlkulovou horní část s velkými skleněnými okny. V té době však neexistoval způsob, jak taková velká okna vyrobit. Navíc výrazně narostla hmotnost stroje a ta byla vzácná.

Velmi podobně vypadal první návrh Lunárního modulu firmy Grumman. Na obrázku je patrná půlkulová horní část s velkými skleněnými okny.

Velmi podobně vypadal první návrh Lunárního modulu firmy Grumman. Na obrázku je patrná půlkulová horní část s velkými skleněnými okny.
Zdroj: aerospaceprojectsreview.com

Použila se tedy mnohem menší trojúhelníková okna. Součástí původních návrhů LM byla také dvě sedadla, která se však později ukázala jako nepraktická. V šestinové gravitaci Měsíce nebyla potřeba a proto byla odstraněna. Naopak zde chyběl sestupový žebřík. Původně se počítalo s jakýmsi slaňováním astronautů na povrch Měsíce a šplháním po laně zase zpět. Všechny pozemní zkoušky tohoto sytému však nedopadly příliš dobře a byl tedy později přidán praktičtější sestupový žebřík. I přes veškeré změny se nakonec podařilo vytvořit unikátní kosmickou loď s vlastními motory, palivem, systémem podpory života a navigačním vybavením. Vnitřní obyvatelný prostor o objemu 4.5 m3 nebyl největší, postačoval však k úspěšnému splnění mise. Práce na Měsíci jistě skýtá mnohá nebezpečí, ale astronauti z misí Apollo nám ukázali, že prostředí zde není pro člověka úplně smrtelné. Rozptýlili počáteční obavy a i díky tomu dnes víme, že základny na povrchu jiných nebeských těles jsou možné. Klíčová cesta k založení každé takové základny povede přes efektivní využívání tamějších zdrojů. Například Měsíc nebo Mars jsou bohaté na nerostné suroviny. Tak proč je také nevyužít? Teoreticky se již uvažovalo o spékání měsíčního regolitu do různých geometrických forem nebo betonu bez vody z tekuté síry a jiných sloučenin běžně dostupných na Marsu. Jestli budou takové základny i dlouhodobě udržitelné, ukáže až čas. V době největší slávy programu Apollo vládl všeobecný optimismus a Mars se zdál být dalším logickým krokem vpřed. Jenže nakonec bylo vše jinak a smělé plány zůstaly „jen“ na papíře. Kosmonautika přišla o prvotní vlnu zájmu a postupem času se vytratil i politický konsenzus, který jí v počátcích hnal tolik vpřed. Mars však i nadále provokuje naší představivost. Hned po Zemi je to nejlépe prozkoumaná planeta Sluneční soustavy a dá se říci, že ze všech planet také Zemi nejpodobnější. Není těžké si zde představit řadu obřích zábavních parků nebo hotely a obydlí hostící stovky, možná i tisíce pozemšťanů, těžké však je něco takového uskutečnit. A právě to je hlavní úkol pro vesmírné architekty, vytvořit pro takové činnosti vhodné prostředí. Nemohu vynechat ani zpozemštění neboli terraforming – což je změna cizí krajiny na krajinu, která bude pro lidské bytosti mnohem vhodnější. Něco takového bude jistě trvat ještě stovky, ba i tisíce let. Stačí si vzít příklad zde na Zemi. Za několik tisíc let jsme dokázali změnit globální teplotu „pouze o několik stupňů“. Při nynější rychlosti spalování fosilních paliv se však zrychluje i změna klimatu.

Umělecká představa kolonie na Marsu

Umělecká představa kolonie na Marsu
Zdroj: Robert Murray/Mars Society

Podobné úvahy ukazují, že terraformace Marsu, o které se často uvažuje, bude trvat dlouhou dobu a určitě není otázkou desítek let. Bude potřeba zvýšit atmosférický tlak, který je zde až 150 krát menší než na povrchu Země. Navíc Mars svou atmosféru postupně ztrácí a vzduch je tu velice řídký. Obsahuje hodně oxidu uhličitého, množství argonu nebo záhadného metanu, ale také například malé množství vodních par, ozonu a kyslíku. Potřeba bude zařízení na výrobu tekuté vody a její efektivní využívání. Pomoci mohou také rostliny nebo speciální stroje na změnu tamního klimatu. Mars může být svět zázraku. Jeho budoucí vyhlídky jsou mnohem složitější, než si dnes vůbec dokážeme představit. Zanechme teď ale myšlenek na budoucnost Marsu a pojďme se podívat na další kategorii.

Jak napovídá již sám název, do vesmírné architektury transportních systémů patří dopravní a obslužné vybavení. Můžeme sem zařadit nejenom různé větší nosiče ze současnosti i minulosti – jako Saturn V, STS (Space Transportation System – kompletní sestava raketoplánu), Falcon 9, Ariane 5, rakety řady Sojuz, Proton, Atlas a Delta, ale i autonomní roboty a pomocná vozidla se schopností nosit či vézt. Krásným příkladem z praxe je „Lunární bugina“ (LRV), kterou poprvé použila posádka Apolla 15. Rover značně zvýšil operační rádius posádky a umožnil převoz téměř půl tuny vzorků. Postavila jej společnost Boeing, která se rozhodla pro jednoduchou rámovou konstrukci o délce 3 m a rozvoru 2,3 metru.

O pohon se postarala čtveřice elektromotorů u každého kola s výkonem 200 wattů, napájených stříbro-zinkovými akumulátory.

Přepravní transportér ATHLETE

Přepravní transportér ATHLETE
Zdroj: jpl.nasa.gov

Je také potřeba si uvědomit, že bez těchto transportních systémů by byl průzkum pilotované mise k Měsíci či Marsu velmi omezen a v některých případech se bez nich doslova neobejdeme. V současnosti existuje několik zajímavých konceptů a simulátorů průzkumných multifunkčních vozidel, jako Space Exploration Vehicle (SEV), dříve známý jako Lunar Electric Rover (LER), který je dílem NASA nebo přepravní transportér ATHLETE (All-Terrain Hex-Legged Extra- Terrestrial Explorer), vyvinutý Scottem Howem v Laboratoři proudových pohonů (JPL).

Robotické mise na průzkum Sluneční soustavy jsou, mimo jiné, důležitým krokem k rozvoji cest člověka za hranice Země.  Proto může být část z nich obecně považována za součást vesmírné architektury. Na palubách různých sond a robotických roverů bývá množství specifických přístrojů, od kamer citlivých na určité vlnové délky, akcelerometrů, spektrometrů, detektorů částic, radarů a radiometrů, až po telekomunikační a orientační zařízení. Všechny tyto přístroje mají svůj význam při průzkumu konkrétního místa. Hlavní funkcí těchto robotů je vrátit zpět na Zemi množství vědeckých dat, ale užitečná mohou být také data o stavu a chování sondy či roveru v konkrétním prostředí. Robotika se vyvíjí rychlým tempem a lze si bez problémů představit, jak budoucí posádky na vesmírných misích doprovází množství robotů, kteří zastanou ty nejméně bezpečné práce.

Tím se dostáváme k poslední kategorii, kam patří veškeré návrhy, vize nebo předpoklady budoucnosti kosmonautiky. Budoucnost vesmírné architektury totiž závisí na trvalé přítomnosti člověka ve vesmíru. K jejímu plnému využití bude potřeba kolonizovat vesmír. Rozkvět a masové využívání vesmírné turistiky je cestou k urychlení vývoje infrastruktury a transportních systémů. Další cestou bude zřejmě znovupoužitelnost vesmírných nosičů a s tím samozřejmě souvisí snižovaní cen v kosmickém sektoru. Je potřeba si uvědomit, že jakýkoliv start dostupných nosičů současnosti stojí miliony dolarů a přitom je zde stále poměrně velké procento selhání.  V takovém případě bývají následky fatální a vše na palubě, včetně nosiče samotného, je zničeno. Bez podstatného zlepšení transportních systémů se lidstvo nikdy skutečně neusadí v kosmu. Hlavní důvod, proč jsou doposud starty do kosmu tak nákladné a nebezpečné, je velmi jednoduchý – je jich málo. Například v roce 2015 proběhlo přibližně 82 úspěšných startů a v celé historii kosmonautiky to může být „jen“ několik tisíc uskutečněných startů.  Naproti tomu, letecká doprava dnes eviduje desítky tisíc startů za jediný den a za rok přepraví až několik miliard pasažérů. Pokud chcete být v něčem tak složitém, jako je létání do vesmíru, opravdu dobří, potřebujete získat velkou praxi, možná desítky tisíc startů za rok. Jenže problém je ten, že žádný z tradičních způsobů využívání vesmírného prostoru v současnosti tolik startů nevyžaduje. Za to vesmírná turistika nebo stavba obřích konstrukcí ano. Při přijatelné ceně za letenku pro vesmírné turisty by se mohlo uskutečnit tisíce startů za jediný rok a čím více turistů, tím nižší ceny za jednu letenku. Proč by však lidé chtěli létat do kosmu? Proč ne ze stejného důvodu jako dnes létají na dovolenou? Vesmírné hotely a jiná zařízení mohou být velice výnosným byznysem.

Umělecká představa solární družice SPS

Umělecká představa solární družice SPS
Kredit: NASA

Další cestou by mohla být například stavba velké solární elektrárny v kosmu (SSP- Space Solar Power). Složena z flotily obřích umělých družic (PowerSat), které by převáděly sluneční světlo na elektrickou energii a bezdrátově jí posílaly na Zemi. Pokud bychom uspěli, výsledek by vyvážil vloženou námahu, 320 solárních družic by mohlo nepřetržitě dodávat až terawatt energie (TW – terawatt – 1012 W = 1 000 000 000 000 W). Méně než 5 tisíc těchto družic by bylo schopno vyrobit ekvivalent veškeré energie vyráběné dnes na Zemi (asi 15 TW) a pokud bychom je dokázali zvětšit až na poloměr 10 km, nebylo by potřeba více než 200 takovýchto družic. Na některé budoucí projekty se podrobněji podíváme v některém z příštích dílů seriálu.  Pokud lidstvo vytrvá a neztratí odvahu a víru v to, co dělá, může se doslova nemožné státi možným. Postupem času se do kosmu jistě přesune část výroby, bydlení, ale i zábavy. V současnosti velkým projektům brání především finanční náročnost. Proto bude nutná především mezinárodní spolupráce na mnoha úrovních a to i zemí, které dnes nemají svůj vesmírný program. Teprve potom by se nám mohla otevřít cesta ke hvězdám. Vesmírná architektura však může značně pomoci i v navrhování na Zemi. Pokud totiž budeme schopni technicky ubytovat člověka na Měsíci po neomezenou dobu bez zásobování, znamená to, že jsme schopni vybudovat podobné prostředí, bez závislosti na přírodních zdrojích, i na Zemi. Takovýto přístup by způsobil doslova ekologický převrat a pomohl vyřešit spoustu současných problémů.

Nejhezčí sny jsou ty, které se uskuteční

Lidská technologie už dávno není spjata jen s pomyslnou hranicí pozemského života. Přes obrovské lodě, křižující řeky, moře a oceány, všudypřítomné automobily nebo letadla brázdící oblohu, jsme otevřeli také „bránu vesmíru“. Po téměř celou historii lidstva byla tato pomyslná brána jen snem, snem, který se neustále vracel a nenechal mnohé spát. Jak se naše vědomosti postupně prohlubovaly, pohled na planety a měsíce kolem nás dostal jiný rozměr. Už nebyly tak neznámé a tajemné, pochopili jsme, že k nim také svým způsobem patříme. Jsou to naši „bratři“ a „sestry“, kteří mají s naší Zemí společný původ. V dnešní době toho o nich víme už celkem dost a to díky důmyslným strojům, které jako naši vyslanci brázdili nebo stále brázdí Sluneční soustavu. Některé meziplanetární sondy dokonce již započaly svou soukromou cestu ke hvězdám, překročily heliopauzu a pokračují na své pouti stále dál. Každý takový robot je vlastně sám o sobě zprávou, která v genialitě jeho designu a provedení vypovídá mnohé o jeho tvůrcích. Prakticky navždy mohou tyto důmyslné stroje obíhat střed Mléčné dráhy… A když si představíme, že za několik miliard let bude Země již mrtvou planetou, sežehlou Sluncem, bez známek života a všechny lidské výtvory na ní se promění buď v prach nebo pouhé atomy… A někde daleko odtud v mezihvězdném prostoru, nedotčeny těmito událostmi, ponesou právě tyto sondy upomínku na svět, který už neexistuje.

I takto lze dnes na kosmický design pohlížet. Nicméně většina námi vyrobených kosmických družic a strojů měla nebo má samozřejmě jiné cíle. Jsou především nezbytným doplňkem výzkumu posouvajícího pomyslnou hranici našeho poznání značně kupředu a pak také předvojem expanze člověka do vzdálenějších míst Sluneční soustavy. Avšak aby něco takového bylo vůbec možné, je potřeba se toho ještě hodně naučit. Jak nám dobře ukázaly mise Apollo, k uskutečnění prvních krůčků na měsíci bylo potřeba vyslat nejdříve automatické sondy k prozkoumání stavu tamních podmínek a zmapování povrchu. Ať už se nám to líbí nebo ne, samotné přistání jakékoli výpravy vyslané ze Země na jiné kosmické těleso, půjde vždy ruku v ruce s robotickým průzkumem.

Od dob prvních pilotovaných kosmických letů se však naše technologie i znalosti o pěkný kousek posunuly. Díky sondám a programům jako byly nebo dosud jsou například Mariner, Viking, Pioneer, Voyager 1 a 2, Veněra, Luna – Lunochod, Vega, Zond, Galileo, Cassini-Huygens, MESSENGER, New Horizons, Rosetta, Hayabusa 1 a 2, Mars Express, Mars Odyssey, SOHO a mnoho dalších máme podrobné obrázky a především množství dat a měření, také mapy povrchu Měsíce a jiných těles Sluneční soustavy. Na Marsu pracují úspěšné pojízdné laboratoře, které na planetě jezdí doslova maraton a další, možná ještě úspěšnější vozítka, přijdou na řadu v budoucnu. Za jejich dosavadní úspěch musíme poděkovat zejména inženýrům z JPL, neboli Jet Propulsion Laboratory, kteří zmiňovaná vozítka navrhli, postavili a dodnes se o ně na dálku starají. Mnohé z těchto projektů změnily náš rozhled, ale i to, jak nahlížíme sami na sebe. Na konečném výsledku těchto odvážných misí se podílelo množství lidí z všemožných oborů lidské činnosti, ale v konečném důsledku jsme to byli my všichni. My lidé jsme to dokázali a pokud je naší povinností přežít, nesmíme upustit od výzkumu kosmu.

Začíná být zřejmé, že je otázkou času, kdy se lidská noha opět dotkne měsíčního povrchu nebo poprvé stane na povrchu Marsu. Přípravy na tyto smělé výpravy už dokonce probíhají a to nejenom na Zemi, ale také na oběžné dráze. Dosud zde létá vůbec ta nejsložitější stavba, kterou lidská ruka kdy vytvořila. Řeč je samozřejmě o Mezinárodní vesmírné stanici ISS a právě o jejím designu a konstrukci, si mimo jiné, budeme vyprávět příště.

Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Program_Apollo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lunar_Rover
http://www.upaerospace.com/SpaceLoft-2.html
http://www.celestis.com
http://hi-seas.org/
https://en.wikipedia.org/wiki/Space-based_solar_power
https://en.wikipedia.org/wiki/Space_architecture
kol. aut.: „The-Millennium-Charter“

Obrázky:
https://www.blissfuleating.com/wp-content/uploads/2015/02/Mars-House.jpg
http://meybe.rajce.idnes.cz/Vesmirna_architektura.jpg (Obrázek: Karel Zvoník)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons.jpg
http://www.air-journal.fr/wp-content.jpg (kredit: Fores+Partner)
http://www.aerospaceprojectsreview.com/blog.gif

http://4.bp.blogspot.com/Murray.jpeg (Ilustrace: Robert Murray/Mars Society
http://imagecache.jpl.nasa.gov/images/640×350/athlete20100729-browse-640×350.jpg
http://meybe.rajce.idnes.cz/Vesmirna_architektura/.jpg (Kredit: NASA)

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

38 komentářů ke článku “Vesmírná architektura (3. díl)”

  1. Martin B. napsal:

    Uzasne napsany serial.Ostatne jako vzdy.Zacetl jsem se tak,ze jsem uplne zapomnel ze jsem v praci. Nemuzu se dockat dalsich dilu.

  2. Libertarian napsal:

    V jednom ze svých rozhovorů E.Musk podotkl, že obrovskou brzdou pro jeho firmu SpaceX je současná US legislativa. Tedy ne až bude chtít lidstvo, ale až stát nechá lidi na pokoji, aby mohli například létat a pracovat mimo Zem.

  3. mol napsal:

    Rozcestník by mohl nahradit přidaný štítek v článku, s odkazem na vlákno na fóru. Struktura by zůstala zachovaná a bylo by možné snadné prokliknutí k fóru.

  4. kolemjdoucí napsal:

    …návrat k řešenému:
    Kritika byla, že probírané téma pod článkem s ním nemá spojitost.
    Probléme pak je (a rozhodně to tak nevnímám jen já), kam dávat aktuality, aby byly i pro ostatní na očích (fóra jsou sice hezká, ale ne pro běžného čtenáře, toho totiž většinou archivace témat moc nezajímá, toho zajímají aktuální kauzy a případně odkazy na zajímavé zdroje).

    PS: Poslední dobou začínají pod články převažovat hodnocení nad tématikou, takže by se hodilo najít jeho jinou formu.
    PSS: Duplicitní větve nemusí produkovat duplicitní záznamy v časovém přehledu… je to opět jen o použité platformě, resp. jejích možnostech.

    • Dušan Majer Administrátor napsal:

      Doporučuji vlákno Ostatní zajímavosti – http://forum.kosmonautix.cz/forum/viewtopic.php?f=33&t=47, tam se dávají příspěvky, které není možné zařadit do žádného existujícího vlákna.

      PS: Toho si taky všímám a snažím se to moderovat. Když už debaty zabřednou moc daleko, upozorním na to diskutující, aby toho nechali.

    • Vojta napsal:

      V zásadě Souhlasím s kolemjdoucím. Stačil by malý rozcestník k hlavním kauzám, ke kterým se hrnou informace tak rychle, že je v článcích nemůžete stihnout zpracovat v reálném čase. Něco jako rozcestník k seriálům na hlavní stránce. Samozřejmě pokud platforma umožňuje i jinou než striktně hierarchickou strukturu.
      Fórum je přehledné, ale až příliš obsáhlé, aby náhodný návštěvník rychle pronikl do všech jeho zákoutí. Registrovaný uživatel, který už tam nějakou dobu stráví a nastaví si oblíbená vlákna, to pak samozřejmě vidí jinak.

      • Dušan Majer Administrátor napsal:

        Takový rozcestník by se musel nastavovat manuálně a do toho, přiznám se, nejdu. Stačí, že v sekci redakce máme několik let neaktualizovaný věk autorů. 😀

        K fóru – Je pravda, že je rozsáhlé,taky funguje už přes sedm let. Ale stále nám přibývají noví uživatelé, takže to s tím zapojením se nebude tak složité.

      • Honza napsal:

        Plně Vás chápu, nicméně mám velmi podobnou zkušenost jako kolemjdoucí. Kdybych fórum navštěvoval pravidelně, jistě se zorientuju, ovšem pokud se tam chci jednou za uherský rok podívat, jestli jsou nějaké novinky z vyšetřování nehod a podobně, je docela problém to rychle najít. Pak záleží na množství motivace, jestli se mi tím chce přehrabovat, nebo ne. Ovšem vzhledem k tomu, že nejsem aktivním uživatelem fóra, si nemyslím, že by se to zrovna kvůli mě mělo měnit, určitě je hlavní, aby sloužilo těm, kdo na něj chodí pravidelně. A Vaše argumenty jsou jednoznačně smysluplné. Ovšem nápad s malým rozcestníkem se mi velmi zamlouvá. Navíc havárií, jejichž vyšetřování probíhá, a velkých misí, o které je zájem, případně mimořádných akcí, jako Muskova tiskovka, je relativně málo a tedy by se daly ručně spravovat. Nemohl by se o to třeba starat nějaký matador fóra, abyste to nemusel dělat přímo Vy?
        A jen tak na okraj, rozhodně jsem viděl daleko nepřehlednější fóra, než je tohle.

  5. kolemjdoucí napsal:

    …opět trochu odjinud:
    https://www.spacex.com/news/2016/09/01/anomaly-updates

    – z vyjádření se tedy zdá, že závada vedoucí k výbuchu byla mohla být v jedné ze tří nádrží na hélium uvnitř tanku s kapalným kyslíkem druhého stupně

    • Dušan Majer Administrátor napsal:

      Díky, zítra to určitě bude v Kosmotýdeníku. 😉

    • Vojta napsal:

      Díky za zprávu, na ty héliové nádrže mají tedy pech. Ani se nedivím, že se jich v BFR/ICT chtějí zbavit.
      A mimochodem, SpaceX používá nevalidní SSL certifikáty pro jiné domény?

      • kolemjdoucí napsal:

        Umístění tlakovacích nádrží do kryogenního prostoru je sice elegantní, ale dosti technologicky náročné (nejen velký vnitřní tlak, ale navíc i značné podchlazení, kdy většina materiálů ztrácí pevnost – viz ony držáky dříve).
        Osobně bych si to netroufl, a případně je u místil do nádrže s palivem (ta není kryogenní).

        RE: Chyba SSL certifikátu
        SpaceX používá pro distribuci obsahu po světě služby Akamai (podobně jako Microsoft i další), ale nějak mají špatně nastaveno směrování.

      • Vojta napsal:

        Ono to asi má i jiný důvod než elegance. Tipuji, že tím chtějí zmenšit objem nádrže nebo snížit tlak hélia. Nebo se tlakování kyslíkové nádrže héliem o pokojové teplotě hůř stabilizuje.

      • kolemjdoucí napsal:

        Důvod toho tlakování je prozaický – pomáhá vytlačovat kapalinu do čerpadla, ale hlavně zabraňuje vzniku podtlaku v nádrži, a tak jejímu zhroucení. Jiný účel mi není znám.
        Helium se pak používá především pro svou inertnost a velmi nízkou teplotu zkapalnění.
        Pokud se nepletu, v použitých zásobnících (měly by být z duralu omotaného uhlíkovými vlákny) je tlak cca 300baru.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Pro takové příspěvky je vhodneší fórum. Informace o možné příčině havárie rakety Falcon 9 se tam myslím objevila již včera. Navíc to vůbec nesouvisí s tématem tohoto článku. Díky za pochopení.

      • kolemjdoucí napsal:

        Fórum je značně fragmentované, a i při dobré vůli se mi nepodařilo najít zmiňovaný příspěvek.
        Chtělo by nějakou lepší formu i organizaci – asi nejlépe provázat všechny články a diskuze na dané téma …otázkou je, zda toho nebude opět moc na jedné hromadě, takže se v tom opět většina ztratí.
        Možná soustředit články k nejaktuálnějším tématům – havárie modulu Schiaparelli, poslední havárie SpaceX, problémy sondy Juno, apod., a příspěvky k nim, plus něco na novinky… komplikace je ale asi v použité platformě, resp. složitost realizace něčeho takového v ní.

        PS: Možná by stačilo jen diskuzi rozdělit na část s tématem článku a ostatní, což by mohl být kompromis, ale opět záleží na možnostech použité platformy.

      • maro napsal:

        Taky se obávám, že to fórum asi spíš umře. Všechno se dnes děje „Facebookově“, tedy věci právě aktuální „plavou nahoře“, tedy tam, kde si toho každý všimne, tedy v aktuálních diskuzích pod aktuálnímu články. Samozřejmě je to podporováno i velice hbitou redakcí tohoto serveru, kdy většinou každá taková aktualita dostane článek a tedy i diskuse pod ním je většinou „patřičná“.

      • Dušan Majer Administrátor napsal:

        Fórum má význam, protože vytváří časové vlákno, které se dá zpětně velmi snadno dohledat. Čtenář tak třeba za pět let bude moci přečíst jen pár stránek, aby si udělal jasnou představu o tom, co se kdy stalo.pokud bude potřebovat bližší informace, může jít na blog.

      • Vojta napsal:

        Souhlasím, že fórum má význam a jeho encyklopedická struktura není špatná, když se někdo chce hrabat v minulosti. Nějaký akcent na vlákna, která jsou zrovna nejaktivnější, by ale nemusel být od věci. Ať už nějak automaticky nebo pomocí ručně vypíchnutého seznamu aktivních lidí a vyšetřovacích kauz. Proklikat se několik úrovní na vlákno o havárii Amos 6 není pro nováčka na fóru zrovna příjemné.

      • Dušan Majer Administrátor napsal:

        Zrovna vlákno o Amos 6 jsem pro lepší přehlednost rozdělili na dvě části – jedno pro běžnou debatu a druhé je určené pouze pro seriózní informace o postupu vyšetřování atd. Systém sám navíc člení vlákna podle toho, jak jsou aktivní – nejnovější jsou vždy nahoře a vlákna s určitým počtem příspěvků navíc dostanou speciální ikonku, která značí, že jde o dlouhé vlákno, ve kterém je hodně příspěvků.

      • Karel Zvoník Redakce napsal:

        Fórum mi příjde dostatečně přehledné a právě pro takovéto příspěvky i vhodnější. Nemyslím, že čtenář který si bude chtít přečíst článek o vesmírné architektuře tu hledá v diskusi informace o havárii Falconu 9.

      • kolemjdoucí napsal:

        Ve fóru se vyznají asi jen zasvěceni… např. pokud chci něco o té poslední havárii rakety SpaceX:
        (základní stránka)->Soukromý sektor->SpaceX->
        …potud asi OK
        nyní mi ale zcela chybí dané téma, takže z pohledu věci – havárie rakety
        ->Rakety a lodě
        …a nic (už jsem našel, že je to pod ->Mise->Amos-6…)
        Běžný čtenář si ale označení mise nemusel zapamatovat (stejně jako já), a tak marně hledá.
        Pokud tedy fórum má lépe sloužit, chtělo by to aktuální témata dát co nejvýše ve stromu (třeba duplicitně i do jiné části, ale tam asi bude opět problémem omezení platformy, tak případně po odeznění danou větev přeroubovat…).

        to Zvoník: …je to aktuální a „na vrchu“, takže se sem většina podívá, a vidí i jiné aktuality (za pár dnů už daný článek bude zase jen pro ty, které zajímá konkrétní téma; osobně série čtu celé nebo po blocích, když mám více času a náladu).

      • Dušan Majer Administrátor napsal:

        Myslím si, že naše fórum je poměrně přehledné oproti jiným portálům. Kupříkladu kosmo.cz má vlákno Falcon 1 a Falcon 9 a v něm jsou všechny příspěvky související se všemi misemi těchto raket. Myslím, že je lepší mít pro každou misi jedno vlákno. Každé fórum které se zaměřuje na obor tak široký, jako kosmonautika, musí mít podrobný systém členění vláken, protože jakmile vytvoříte jedno vlákno pro více misí, bude z toho hrozný zmatek. V tomhle prostě musí být pořádek a pokud někdo tu strukturu nezvládá pochopit, není možné mu ustupovat.
        Nevím, proč by někdo měl chodit do vlákna lodě a rakety a ne do Mise. Ty sekce jsou pojmenovány dost logicky aby bylo jasné, že v Rakety a lodě se budou řešit technické návrhy hardwaru, kdežto v misích se budou řešit mise. To, že někdo nezná název satelitu je jeho problém a s tím opravdu nemůžu nic dělat. Název mise, při které došlo k havárii, se zmiňuje snad v každém článku. Pokud si to člověk i přesto nezapamatuje, není chyba na naší straně. Za současného stavu je fórum přehledné právě tím, že vlákna nesou názvy jednotlivých misí. Zkuste si představit, kdybych tohle pravidlo porušil a za Amos 6 napsal třeba do závorky havárie. Co by to znamenalo do budoucna? Porušil bych pravidlo a otevřel bych dveře budoucím otázkám jak vlákno pojmenovat – mám tam dávat informaci o tom, že se nepovedlo přistání, mám tam dávat informaci o tom, že na téhle misi letěl již letěný stupeň … a tak dále. Ve výsledku by se názvy vláken komplikovaly a fórum by se znepřehledňovalo. To je častá mýlka lidí, kteří si myslí, že čím více někam dají informací, tím to bude jasnější a přehlednější. Opak je někdy pravdou.
        A zakládat duplicitní vlákna to už je úplná zvrácenost. Spousta lidí čte ve fóru jen nové příspěvky. Pak by se jim tam zobrazovaly dvakrát a byly by s tím další problémy. Zakládat nové vlákno jen pro havárii? Na první pohled super nápad, kale když to bude chtít někdo číst zpětně, přerušíte mu kontinuitu.
        Zkrátka a dobře to řeknu jinak – pro každou činnost musí mít člověk určitou mentální úroveň a pokud jí nedosahuje, nemůže ji vykonávat. Pokud je pro někoho složité proniknout do struktury fóra, které má několik desítek aktivních uživatelů, je asi chyba na jeho straně. Svým způsobem se tím nevědomky bráníme před návalem méně inteligentních lidí, kteří by třeba mohli fórum plevelit spamem. Asi víte, jak to myslím, když je něco velmi snadno přístupné pro všechny, dostane se tam i ten, koho tam třeba mít nechcete.
        P.S. To, že naše fórum je jen pro zasvěcené vyvrátím tím, že jsme měli už několik registrovaných uživatelů, jejichž věk byl menší než patnáct let. Stejně tak máme na fóru i uživatele, jejichž věk spadá do oblasti důchodové.

  6. Brič Jan napsal:

    Pěkný článek.Dávám 5 hvězdiček!

  7. Jaro Pudelka napsal:

    „Prakticky navždy mohou tyto důmyslné stroje obíhat střed Mléčné dráhy… A když si představíme, že za několik miliard let bude Země již mrtvou planetou, sežehlou Sluncem, bez známek života a všechny lidské výtvory na ní se promění buď v prach nebo pouhé atomy… A někde daleko odtud v mezihvězdném prostoru, nedotčeny těmito událostmi, ponesou právě tyto sondy upomínku na svět, který už neexistuje.“

    Nádhera. Keď pre nič iné, tak aspoň pre toto má zmysel vesmírny výskum. Vynikajúci článok,ďakujem.

  8. hansnasa napsal:

    Moc hezký článek,dávám max hvězdiček.

  9. kolemjdoucí napsal:

    …tady je nové přehledové video z té stávající – https://www.youtube.com/watch?v=DhmdyQdu96M

  10. Gabriel napsal:

    Pekny clanok, prijemne citanie. Dik!

Napište komentář k Karel Zvoník

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.