Kosmotýdeník 199. díl (4.7. – 10.7.2016)

Jako každou neděli vám přinášíme pravidelný přehled zajímavých událostí v kosmonautice. Tento týden nám přinesl jednu z nejdůležitějších událostí tohoto roku, tedy přílet sondy Juno k Jupiteru. Tomuto tématu se samozřejmě budeme dále věnovat, protože Juno začala právě zapínat svoje vědecké přístroje. Dále se podíváme na problémy amerického vojenského satelitu MUOS-5, který nedosáhl plánované oběžné dráhy po zatím nespecifikovaném problému. Podíváme se i na ostatní události, včetně nových výsledků ze sondy Dawn, nebo dat které naměřila rentgenová observatoř Hitomi před svým zánikem.

Juno zapíná vědecké přístroje

Sonda JUNO u Jupitera v představách umělce

Sonda JUNO u Jupitera v představách umělce
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

Sonda Juno, která startovala už v srpnu roku 2011 vstoupila 4. července na oběžnou dráhu Jupiteru. Hlavní motor běžel celých 34 minut, aby sondu dostatečně zbrzdil. Manévr proběhl bez problémů, a Juno je nyní na velmi protáhlé oběžné dráze s periodou 53,5 pozemského dne. Jelikož byl brzdící manévr pro celou misi kritický, byly všechny vědecké přístroje vypnuty, aby se minimalizovalo riziko jakýchkoliv problémů. Sonda také omezila komunikaci se Zemí a posílala jen ty nejdůležitější údaje. 5. července už Juno bezpečně seděla na oběžné dráze kolem Jupiteru a tak byla obnovena standardní komunikace. O den později pak bylo zapnuto prvních pět vědeckých přístrojů s tím, že ostatní přístroje budou postupně zapnuty do konce měsíce.

Technici naplánovali drobný korekční manévr na 13. července, aby upravili oběžnou dráhu podle svých představ. Kvůli délce oběžné dráhy pak dojde k prvnímu „vědeckému“ průletu okolo plynného obra až 27. srpna. Při tomto průletu budou také pořízeny obrázky pomocí kamery JunoCam. NASA oznámí předběžné výsledky prvních měření už 1. září. K dalšímu průletu dojde 19 října, tentokrát ale Juno provede další brzdící zážeh, tentokrát trvající 22 minut, aby snížila svou oběžnou dráhu a zkrátila její periodu na 14 dní. Teprve na této oběžné dráze začne hlavní vědecká mise. Po 37 obězích bude sonda navedena do atmosféry Jupiteru, aby se zabránilo možnosti kontaminace Jupiterových měsíců. 

Na spodní infografice je pak vidět vizualizace příletů a všech oběžných drah sondy Juno. Horní bílá čára značí příletovou trajektorii sondy, která se po brzdícím zážehu usadila na protáhlé (zelené) oběžné dráze. Bílé čárky zde značí vždy vzdálenost, kterou sonda urazí za jeden pozemský den. Po dvou obězích pak sonda přejde na kratší oběžnou dráhu, která je zde vyznačena modře. Po 35 obězích na této dráze bude sonda navedena do Jupiterovy atmosféry.

Oběžné dráhy sondy Juno.

Oběžné dráhy sondy Juno.
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Vojenský komunikační satelit má problémy

Rozmístění družic systému MUOS

Rozmístění družic systému MUOS
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

Při posledním startu vynesla raketa Atlas V ve své nejsilnější konfiguraci vojenský komunikační satelit MUOS 5 na dráhu přechodovou ke geostacionární. Start proběhl před dvěma týdny a od té doby měl satelit za úkol zakulatit svou protáhlou oběžnou dráhu pomocí série zážehů, aby dosáhl geosynchronní dráhy. Satelit úspěšně provedl několik prvních zážehů, ale zatím neznámá porucha nedovolila pokračovat. Komunikační družice se tak nyní nachází na nižší oběžné dráze s parametry 35703×15242 km (nejvyšší a nejnižší bod) se sklonem 9,8 stupně k rovníku. Cílová dráha je pak kruhová, s výškou 35786 km a sklonem 5 stupňů k rovníku. Pro dosažení této dráhy musí satelit změnit svou rychlost o zhruba 1300 m/s, zatím však dosáhl pouze změny 700 m/s.  Satelit je tak na současné oběžné dráze nepoužitelný. Americké letectvo neprozradilo ani příčinu ani důsledky poruchy, pouze oznámilo, že satelit potkala anomálie a orbitální manévrování muselo být přerušeno.  Technici překonfigurovali satelit do bezpečného stabilizovaného režimu, aby mohli analyzovat jeho stav a přijít s řešením problému.

MUOS 5 je vojenský komunikační satelit, který pracuje na vysokých frekvencích. Má pokrývat oblast Indického oceánu, společně se satelitem MUOS 4. Jeho hlavním úkolem je však fungovat jako rychlá záloha, v případě selhání některého ze čtyř hlavních satelitů systému MUOS by mohl MUOS 5 rychle zabrat jeho místo. Proto není aktuální anomálie pro americkou armádu kritická, systém MUOS stále pracuje v plné síle. Ale armáda samozřejmě nechce ztratit MUOS 5 v ceně 340 milionů dolarů a tak technici směřují své úsilí k analýze anomálie a práci na případném řešení.

MUOS 5 ještě v továrně Lockheed Martin.

MUOS 5 ještě v továrně Lockheed Martin.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/

Kosmický přehled týdne:

Snímek dolu na měď od satelitu AIST-2D

Snímek dolu na měď od satelitu AIST-2D
Zdroj: http://spaceflight101.com/

Ruský experimentální satelit AIST-2D, který tvořil část nákladu při premiérovém startu rakety Sojuz z nového kosmodromu Vostočnyj pořídil první snímky. Tento satelit s hmotností 531 kilogramů má za úkol demonstrovat kompaktní systém pro pořizování fotek zemského povrchu ve vysokém rozlišení v různých frekvenčních spektrech. Satelit je také vybaven speciálním radarem, který mu umožňuje nahlédnout pod vegetaci či dokonce pod zemský povrch, do hloubky několika metrů.

Vědcům v NASA se pomocí dat ze sondy Dawn podařilo zmapovat ty krátery na trpasličí planetě Ceres, které zůstávají trvale ve stínu. Podmínky na Cereře totiž umožňují, aby se na takovýchto místech hromadil vodní led. Tyto krátery se logicky nacházejí u pólů trpasličí planety, přičemž největší z nich je široký 16 kilometrů. Teplota by zde neměla přesáhnout -150°C, což nahrává akumulaci ledu. Podle propočtu by měla jedna molekula z tisíce, které na Cereře vzniknou, skončit právě v jednom z podobných kráterů. To se může zdát jako málo, ale pokud přidáme kosmické časové měřítko, po uplynutí stovek tisíců let může být množství nahromaděného ledu značné.

NASA zveřejnila velmi zajímavý snímek, který zachycuje vnitřek nádrže prvního stupně rakety SLS. Konkrétně se jedná o nádrž na tekutý vodík, která je svařená z pěti válcových sekcí a dvou kupolí na obou stranách. Modrý přístroj, který nádrž obklopuje je pak největší robotické svářecí zařízení na světě, kterému ještě zbývá přivařit k nádrži spodní kopuli. Po dokončení bude tato nádrž přesunuta do Marshallova střediska v Alabamě, kde podstoupí kvalifikační testy, které nasimulují podobné zatížení jako při samotném startu.

Pohled do nádrže rakety SLS.

Pohled do nádrže rakety SLS.
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Japonská observatoř Hitomi (dříve známá jako Astro-H), která se krátce po startu rozpadla na oběžné dráze, stihla naměřit užitečná vědecká data. Pozorování se týkalo kupy galaxií v souhvězdí Persea, která je od Země vzdálená 250 milionů světelných let. Pozorování ukázalo velikou výhodu metody zvané mikrokalorimetrie, pomocí které lze pořídit mnohem přesnější snímky než pomocí běžných metod. Vědci v naměřených datech okamžitě nalezli rozpor se svými modely, které tak zřejmě nereflektují skutečnost.

Přehled z kosmonautixu:

Tento týden nám přinesl spoustu zajímavých událostí. ESA upřesnila plán přistání sondy Rosetta na kometě 67P, ke kterému by mělo dojít v září. V dalším dílu našeho nepravidelného seriálu Krásy modré planety jste si mohli prohlédnout úchvatné  snímky pořízené z ISS. Pak už přišel čas na jednu z nejočekávanějších událostí roku, tedy přílet sondy Juno k Jupiteru. Následoval start rakety Sojuz z kosmodromu Bajkonur, na které se svezla mezinárodní posádka v nové verzi lodi Sojuz k ISS. Kosmické smetí je stále větším problémem, který se snaží řešit všechny velké vesmírné agentury. ESA pak oznámila, že má v plánu odstranit první kus kosmického smetí už v roce 2023. Marsovské vozítko Curiosity se přeplo do bezpečnostního režimu a nyní neprovádí žádnou vědeckou práci.

Snímek týdne:

Pokud by kamera sondy Juno pracovala už při prvním průletu kolem Jupiteru, bylo by o snímku týdne jednoznačně rozhodnuto. Místo toho zvolíme jinou významnou událost, která krásně ukazuje mezinárodní spolupráci ve vesmíru. Tou byl bezchybný premiérový přílet modernizované pilotované lodi Sojuz, jejíž trojčlennou posádku tvořili zástupci z Ruska, Japonska a Spojených států amerických. Momentka zachycuje celou šestičlennou posádku ve chvílích po příletu.

Posádka ISS po příletu Sojuzu MS-01.

Posádka ISS po příletu Sojuzu MS-1.
Zdroj: https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/

 

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://twitter.com/
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflight101.com/
http://dawn.jpl.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/
http://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/06/JunoAboveClouds.jpg
http://spaceflight101.com/…/juno-trajectory-2016-6-512×341.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/06/muosconstellation.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/07/muos5_factory-819×1024.jpg
http://spaceflight101.com/…/ssa_solt_leik-siti_ssk_50-512×346.jpg
http://www.nasa.gov/…/maf_20160624_sf02_lh2_con_in_vac-3.jpg
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/…6928965085832182509_o.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

12 komentářů ke článku “Kosmotýdeník 199. díl (4.7. – 10.7.2016)”

  1. Rudolf Šíma napsal:

    Opět skvělé „nedělní čtení“ (dostal jsem se k němu až dnes). Díky. Po dovolené bych si dovolil jeden odlehčující dotaz. Nevíte někdo, kdo má na ISS funkci nástěnkáře? Možná ale nikdo a úředně schválené fotky jsou už na výrobních výkresech modulu Zvězda. 🙂 Když jsem prolézal ve Washingtonu kopii Skylabu, nadchla mne kosmická sprcha, ale nástěnku jsem neobjevil.

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Ta „nástěnka“ má u Rusů dlouhou tradici. Co vím, tak se obrázky nemění – vždy jsou tam tytéž fotky, občas přibude nějaká ta pravoslavná ikona.
      Na obrázku v článku je zleva Ciolkovskij, Koroljov, Gagarin a na poslední fotce jsou Gagarin a Koroljov na společném snímku.
      Tahle tradice začala už na Saljutech, kde krom Lenina nebo Brežněva měli kosmonauti taky třeba plakát Vysockého.
      Co se týče Američanů, tak ti taky nebyli úplně bez nástěnek, ačkoli v trochu jiném duchu. Glenn měl před startem na krytu periskopu malůvky od Cece Bibby, posádka Gemini X měla na okenních krytech „pin up girls“ z Playboye nebo něčeho podobného, a během startů Mercury, Gemini a Apoll byly často v kabině nebo poblíž přítomnny plakátky, které většinou měly na svědomí záložní posádky.

      • Spytihněv napsal:

        Hádám, že pravoslavné ikony se vedle Brežněva s Leninem nevyskytovaly 🙂

        Ale jinak je to tak. Rusové si potrpí spíše na významné osobnosti z historie kosmonautiky, Američané si neformálně brali všelicos, což bych ale nástěnkami nenazval. Spíše to bylo jako na vnitřní straně dveří na vojně 🙂

      • Rudolf Šíma napsal:

        Jsem nadšen Vašimi vědomostmi, díky za odpověď. Ciolkovského jsem tušil, ostatní fotky jsem znal. Plakátem Vysockého jste mi ale vyrazil dech. Tu dobu Saljutů mám v živé paměti a pamatuji dusno i v našich aeroklubech. Nedovedu si představit, že někdo propašoval plakát Vysockého na Saljut. V dalším se přikláním ke Spitihněvovu názoru, že „americké nástěnky“ byly spíše vnitřními stranami dveří vojenských skříněk. 🙂

      • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

        Ony ty vědomosti až tak žhavé nejsou. Spletl jsem se ohledně stroje – Vysockij nebyl na Saljutu, ale na Miru. Narazil jsem na něj před nedávnem, když se mě ptal kdosi v komentech pod videem KMK, co to tam mají za maníka na stěně.
        Jinak – uznávám, že Spytihněv to pojmenoval mnohem přesněji než já. 😉

      • Rudolf Šíma napsal:

        Chybka se vloudí, každopádně se mi ten Vysocký na Miru zdá poněkud pravděpodobnější než na Saljutu. Takže díky za opravu, já bych se s tou původní informací určitě někde pochlubil. 🙂

  2. Majkl napsal:

    Zdravím… Jestli je na té fotce opravdu ten armádní satelit. Kde má schovanou tu obrovskou anténu nějak ji tam nevidím

  3. Tomáš Vodička napsal:

    Zaujal mne odstavec o Hitomi: nemáte nějaké podrobnosti nebo zdroje informací ke zmiňované mikrokalorimetrii?
    A jen malá drobnost: na konci zmiňovaného odstavce „vědci nalezly (i)“.
    Každopádně díky za krásné shrnutí týdne… spousta zajímavých informací.

    • Daniel Heřt Redakce napsal:

      Díky za upozornění na chybu, už jsem to opravil.
      Hitomi měla senzor o rozlišení 36 bodů, který pracoval na principu mikrokalorimetrie. Když přiletěl vysoce energetický foton a narazil do detektoru, předal určité množství energie (tepla) které bylo úměrné jeho enrgii (vlnové délce). Přístroj pak zaznamenával změny teploty, z čehož dokázal mnohem přesněji určit frekvenci dopadajícího záření. Pěkná animace je například zde – https://svs.gsfc.nasa.gov/12160

  4. milantoš napsal:

    Nemá být datum prvního „vědeckého“ průletu 27.srpna ? ( ne října )

Napište komentář k Majkl

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.