V centru pozornosti je Charon

Pozornost veřejnosti se ve vztahu k sondě New Horizons točí především kolem Pluta. Je to pochopitelné – jeho povrch přináší jedno překvapení za druhým a ani sami vědci se nestačí divit, co všechno sonda dokázala. Ale New Horizons nefotila během svého průletu jen Pluto, ale i jeho měsíce. Z nich se největší pozornosti dostalo Charonu, který je ze všech měsíců největší. A právě jeho fotky dorazily na Zemi před pár hodinami. Povrch Charonu je na první pohled jiný než na Plutu – máme tak možnost studovat dvě výrazně odlišná tělesa v malé vzdálenosti od sebe. I co se barevnosti povrchu týče, tak Charon zaostává za Plutem. Přesto si však nemůžeme říct, že by tento měsíc byl nezajímavý – ostatně podívejte se na přiložené fotky a posuďte sami.

Snímek Charonu ve vysokém rozlišení pořídila kamera LORRI krátce před nejbližším přiblížením. Barvy pochází z kamery MVIC a jsou oproti originálu jen lehce zvýrazněné. Na snímku vidíme kaňony, krátery i pláně. Nejmenší detaily, které tu můžeme spatřit, mají zhruba 800 metrů.

Snímek Charonu ve vysokém rozlišení pořídila kamera LORRI krátce před nejbližším přiblížením. Barvy pochází z kamery MVIC a jsou oproti originálu jen lehce zvýrazněné. Na snímku vidíme kaňony, krátery i pláně. Nejmenší detaily, které tu můžeme spatřit, mají zhruba 800 metrů.
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Tato fotka vznikla pochopitelně až v pozemských počítačích. Jde o složený snímek, který porovnává velikost a barvu (nikoliv však vzájemnou vzdálenost) Pluta a Charonu. U obou těles byly barvy zvýrazněné stejně. Ačkoliv je vidět, že se Pluto a Charon v barevnosti liší, můžeme zde najít zajímavé souvislosti. Polární oblast na Charonu má velmi podobný červený nádech, jakým se vyznačují rovníkové oblasti Pluta. Snímek vznikl kombinací fotek pořízených kamerou MVIC přes modrý, červený a infračervený filtr.

Tato fotka vznikla pochopitelně až v pozemských počítačích. Jde o složený snímek, který porovnává velikost a barvu (nikoliv však vzájemnou vzdálenost) Pluta a Charonu. U obou těles byly barvy zvýrazněné stejně. Ačkoliv je vidět, že se Pluto a Charon v barevnosti liší, můžeme zde najít zajímavé souvislosti. Polární oblast na Charonu má velmi podobný červený nádech, jakým se vyznačují rovníkové oblasti Pluta. Snímek vznikl kombinací fotek pořízených kamerou MVIC přes modrý, červený a infračervený filtr.
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-charon-neutral-bright-release.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-charon-detail-9-29-15.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-pluto-charon-v2-10-1-15.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

6 komentářů ke článku “V centru pozornosti je Charon”

  1. Racek napsal:

    Opravdu zvláštní, kontury povrchu značně neostré, jako by zde působilo něco co povrch postupně obrušuje. Na rozdíl od řady měsíců velkých planet, či našeho měsíce. Tím se ovšem podobá Plutu.
    V každém případě, planetární i pozemští geologové musejí mít orgasmus :-))

  2. Daniel Bozner napsal:

    Charon má povrch poměrně normální, tak nějak by to člověk čekal i u Pluta ale Pluto vyrazilo dech, to je fakt úžasné. Poměrně malý počet kráterů u Charona by nemusel být z důvodu mladšího povrchu ale tím že bombardování před 4 miliardami let v této vzdálenosti bylo mnohem menší, tedy aspoň na mě tak Charon působí. U Pluta je velká část povrchu mladší ale tak část povrchu co má krátery tak jich tam má také podobnou hustotu jako Charon.

    • Petr Scheirich Redakce napsal:

      U Charona nejde ani tak o to, že by na něm bylo málo kráterů (konec konců stále neznáme jak přesně vypadá populace těles Kuiperova pásu o velikostech menších než stovky km, a právě změřené hustoty kráterování by tuto informaci měly zpřesnit), ale že na jižní polokouli je kráterů méně než na severní, a že je tudíž tato polokoule mladší.

      • Daniel Bozner napsal:

        Mě přijde že je to osvětlením sluncem u Charona, že ty krátery nejsou tak vidět když nevrhají stíny.

      • Petr Scheirich Redakce napsal:

        Asi bych měl specifikovat co mám na mysli, a zároveň říct pár slov o tom, čemu říkáme „severní pól“.

        Snímky Pluta a Charona jsou zveřejňovány tak, že (až na některé výjimky z doby přibližovací fáze) je severní pól nahoře, u Charona leží zhruba v centru té hnědé skvrny v horní části. Jestliže tedy píšu o tom, že na jižní polokouli je méně kráterů, mám na mysli tu polokouli v dolní části obrázku. Tato polokoule je ovšem blíž terminátoru, takže naopak na ní jsou krátery mnohem zřetelnější. Při počítání kráterů stejně nějaká zřetelnost nehraje roli, oni jsou vidět i na severní polokouli, jen je třeba se lépe dívat. Takže i přes tyto efekty je na jižní polokouli kráterů méně.

        A teď něco k těm pólům, aby v tom byl správný zmatek :-).
        Pro planety je konvence IAU taková, že severní pól je vždy ten, který míří nad hlavní rovinu sluneční soustavy (takže např. i Venuše má v této konvenci severní pól na stejné straně jako Země, jen rotuje obráceně). Pro malá tělesa (včetně trpasličích planet) je konvence jiná – severní pól (aby to nemátlo tak se mu také někdy říká pozitivní pól) je definován pravidlem pravé ruky – pokud prsty ukazují směr rotace, tak vztyčený palec ukazuje severní pól. Takže severní pól Pluta míří ve skutečnosti mírně pod rovinu jeho oběhu.

      • Daniel Bozner napsal:

        Děkuji za odpověď, pochopil jsem že jižní pól je ten spodní. Tipuji že poblíž jižního pólu narazilo nějaké větší těleso a po nárazu se přetavila celá jižní polokoule. Zřejmě to ale bylo nedlouho po utuhnutí (zamrznutí) povrchu Charona.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.