„Jak jsem dnes zjistila, k vytvoření formy pro výrobu sedadla v Sojuzu je potřeba nesmírného množství personálu. Několik lidí na mě nalévalo sádrovou maltu, několik dalších mě přidržovalo, abych zůstala v dobrém kontaktu se stěnami „vany“ a někdo ještě laskavě kryl můj obličej, aby mi na něj nic nestříklo. Poté, co byla vytvořena první hrubá forma, bylo potřeba znovu provést několik sekvencí přidávání a odstraňování materiálu, dokud jsem si nebyla jistá, že ve formě nejsou žádné vybouleniny a že cítím rovnoměrný kontakt podél celé páteře a hlavně kolem mého krku. Poté následovalo několik dalších úpravných procesů ve skafandru Sokol a forma byla hotová!

Úterý 1. října 2013

Sedadlo je důležité zejména při návratu do atmosféry. Jak už jistě víte, v Sojuzu neexistuje nic jako měkké přistání. Dopad na zem může být docela prudký. Pokud ale sedadlo patřičně padne, rozloží zátěž při dopadu rovnoměrně a tímto se předejde zraněním.

Někde tam dole jsem já.
Zdroj: https://plus.google.com/

A málem bych zapomněla – dny, jako byl ten dnešní, mi dodávají pocit reálnosti a blížícího se letu do vesmíru!

Sobota 12. října 2013

Právě jsem dokončila třídění fotografií z výroby formy pro mé sedadlo do Sojuzu, která proběhla minulý týden. Výroba se odehrává v zařízeních firmy Zvězda ve městě Tomilino v okolí Moskvy. Zvězda vyrábí skafandry a sedadla kosmických lodí už od samotného počátku lidských cest do vesmíru, takže se může stát, že se přistihnete, jak stojíte na váze, která se používala k vážení kosmonautů od roku 1961!

Zde je několik fotografií z celého procesu.

Měření výšky.
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/astrosamantha/

Kvůli výrobě skafandru je potřeba uskutečnit více než 70 různých měření.
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/astrosamantha/

Jak je napsáno na cedulce, tato váha se používá pro vážení kosmonautů od roku 1961.
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/astrosamantha/

Odlitou formu je potřeba vyzkoušet také ve skafandru.
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/astrosamantha/

To jste nečekali, co?
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/astrosamantha/

A zde máme finální produkt.
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/astrosamantha/

Na základě odlité formy a výsledků měření vyrobí dobří lidé ve Zvězdě skafandr Sokol číslo 422 a sedadlo číslo 650. Ano, položila jsem otázku, proč se ta čísla neshodují. Zdá se, že číslování sedadel kdysi poskočilo až na 500, aby značilo nástup nového modelu. V následujících měsících se sem vrátím, abych skafandr vyzkoušela ve vakuové komoře.

Sobota 15. února 2014

Pamatujete si můj výlet do Zvězdy v říjnu minulého roku, kdy jsem si nechávala odebrat míry pro můj skafandr Sokol a byla mi vyrobena forma pro výrobu mého sedadla pro Sojuz? V minulém týdnu nastal čas zajet tam znovu a zkontrolovat na míru vyrobené věci, které se mnou poletí do vesmíru!

Bylo to opravdu zvláštní. Samozřejmě, že výcvik na let do vesmíru je sám o sobě výjimečný každý den, je zde ale několik věcí, které vám dávají pocit blízkosti opravdové mise a vše se tak zdá být reálnější. Zkouška skafandru, který na sobě budu mít na mé cestě na ISS a zpět, rozhodně patří mezi tyto okamžiky.

Den jsme začali počáteční zhodnocením sedadla, nejdříve bez skafandru a poté s ním. Na fotografii můžete vidět specialisty sahající za můj krk, aby se ujistili, že mám rovnoměrný kontakt se sedadlem. Během přistání je totiž velice důležité rozložit sílu dopadu rovnoměrně podél páteře a krku.

Pokud sedadlo patřičně padne, rozloží zátěž při tvrdém dopadu rovnoměrně a tímto se předejde zraněním.
Zdroj: https://plus.google.com/

Poté mě specialisté usadili do speciálního zavěšeného sedadla a určili mé přesné těžiště, když jsem byla skrčená do polohy, kterou budu zaujímat v Sojuzu. Tato informace je poté odeslána balistické skupině, aby mohli přesně vypočítat celkové těžiště lodi.

Toto sedadlo přesně zjistí umístění těžiště kosmonauta.
Zdroj: https://plus.google.com/

Dále jsme měli na programu testování a hodnocení skafandru Sokol při přetlaku 0,4 atmosféry, což představuje podmínky, které by nastaly v případě ztráty tlaku v Sojuzu. Je potřeba mít na paměti, že se jedná o nouzovou situaci. Sokol není navržen pro práci v těchto podmínkách tak, jako je tomu u skafandrů pro výstupy do volného kosmu. Sokol je naopak navržen tak, aby vám poskytl maximální zručnost a svobodu pohybu když není nafouknut a aby vám zachránil život v případě dekomprese.

Protože má skafandr měkké vnější vrstvy, při přetlaku 0,4 atmosféry nabývá značného objemu, stává se rozměrným, tvrdým a mnohem větším, než je vaše velikost. Musíte se proto například posunout na zádech výš, aby vám zůstali ruce v rukavicích. Zvětšení také vede k tomu, že vaše spodní část těla se posouvá a kolena tak nejsou na svém místě v nohavicích. Ve skutečnosti jsou kolenní jamky obvykle nejkritičtějším místem, co se týče možné bolesti a narušení cirkulace krve. Pokud je ale skafandr dobře navržen a má správnou velikost, je zde dostatek místa pro pohyb a ulevení zátěže v obou nohách.

Při těchto podmínkách testujeme skafandr po dobu dvou hodin. Jedná se o maximální čas, který by posádka potřebovala pro návrat na Zemi po nouzovém vstupu do atmosféry při zjištění, že ze Sojuzu uniká vzduch. Se skafandrem jsem neměla žádné problémy. Většina malých lidí jako jsem já, žádné nemá. I přesto jsem byla šťastná, když byla zkouška u konce a já jsem mohla otevřít regulátor vnitřního tlaku.

Po dvou hodinách testování nafouknutého skafandru jsem konečně mohla otevřít vypouštěcí ventil.
Zdroj: https://plus.google.com/

Čtvrtek 10. dubna 2014

Dnes tady máme stav nízkého tlaku!

Odjela jsem do firmy Zvězda, která vyrábí naše skafandry Sokol a také sedadla pro Sojuz. Jak si možná vzpomínáte, můj na míru vyrobený Sokol číslo 422 už je po nějakou dobu připraven. V únoru jsem jej na sobě měla celé dvě hodiny při přetlaku 0,4 atmosféry, abychom se ujistili, že mi správně padne v nafouknutém stavu.

Dnes jsem testovala standardní funkce mého skafandru Sokol ve vakuové komoře, ve které jsem strávila několik hodin ležením v mém na míru vyrobeném sedadle pro Sojuz. Nejprve jsme provedli kontrolu těsnosti skafandru přesně tak, jako ji budeme dělat v den startu před cestou na startovní rampu. Manuálně jsem otevřela modrý vypouštěcí ventil a ověřila, že nominálního přetlaku bylo dosaženo v určeném časovém limitu. Poté jsem ventil znovu otevřela a nastavila na standardní hodnotu 0,4. Kdyby okolní tlak klesl pod 0,4 atmosféry (a to je samozřejmě cílem dnešního dne), regulátor udrží vnitřní tlak na konstantní hodnotě.

Po úspěšné kontrole těsnosti byly uzavřeny dveře vakuové komory a započala hlavní část. Nejdříve byl tlak snížen na 5 km. Může se zdát matoucí používat kilometry jako jednotku když mluvíme o tlaku, ale v hyperbarické komoře je to poměrně typické – tlak odpovídá zemské atmosféře. Pokud tedy říkáme, že jsme v pěti kilometrech, myslíme tím, že tlak v komoře odpovídá tlaku, který je na Zemi v nadmořské výšce 5 km (což je přibližně polovina hodnoty oproti tlaku u hladiny moře).

V pěti kilometrech jsme dočasně zastavili, ventilace byla přerušena a namísto toho byla zapnuta dodávka čistého kyslíku. Jedná se o mnohem menší proudění – stejně jako by tomu bylo v Sojuzu. A od tohoto okamžiku začalo být uvnitř skafandru poněkud tepleji s tím, jak jsme pokračovali v našem „stoupání“ do vyšších nadmořských výšek a menších tlaků. V sedmi kilometrech jsem cítila, jak skafandr začíná nabývat na objemu a ručička ukazuje svým pohybem z nulové hodnoty nahoru nárůst přetlaku. Regulátor se tedy uzavřel, aby zamezil poklesu vnitřního tlaku pod 0,4 atmosféry.

Dnes jsem testovala standardní funkce mého skafandru Sokol ve vakuové komoře.
Zdroj: https://plus.google.com/

Nakonec jsme dorazili do 30 km, kde je tlak zhruba setinový oproti tlaku při hladině moře. Pro praktické účely dnešního dne to můžeme považovat za vakuum.  V tomto bodě byl skafandr, jehož vnitřní tlak byl stále konstantní, docela nafouknutý a velice tuhý. Pracovat v něm v tomto stavu by byla docela výzva, ale… Hej! Určitě si nestěžuji. Při velice špatném dni by mi mohl zachránit život stejně tak, jako mě dnes ochránil před vakuem!

Středa 6. srpna 2014

Včera jsem ještě naposledy navštívila Zvězdu, firmu, kde se vyrábí skafandry Sokol, sedadla pro Sojuzy a veškeré oblečení a obleky pro přežití po přistání v kruté zimě i na vodní hladině. Na mém Sokolu se nic nezměnilo od té doby, co jsem jej na sobě měla naposledy v Bajkonuru. Bylo ale potřeba zkontrolovat případné změny na postavách členů posádky. Protože má hmotnost zůstala stejná, provedli jsme jen zběžnou kontrolu. Bylo to skvělé být zase ve svém vlastním skafandru Sokol. Protože jsem malá, během výcviku v Hvězdném městečku obyčejně nosím poněkud větší skafandry. Je dobré připomenout si úskalí a výzvy při oblékání a soukání se do skafandru, který má mou velikost.

Pondělí 20. října 2014

Tady v Hvězdném městečku už byla krajina zahalena bílou pokrývkou a přípravy na závěrečné zkoušky pokračují. Tento týden budu mít s Antonem zkoušku z manuálního vstupu do atmosféry a manuálního setkání na oběžné dráze. Dnes jsem si ale říkala, že bych napsala několik slov o Sokolu, skafandru, který nosíme v Sojuzu. Jak možná víte, Sokol je vyroben na míru každému kosmonautovi. Můj skafandr má například číslo 422. (Ano, je tam 42!)

Kromě rukavic je celý skafandr jeden kus, u kterého lze rozepnout celou přední část trupu. Touto částí si ho poté oblékáte. V případě, že vám skafandr perfektně sedí tak, jak má, je jeho oblékání docela náročná záležitost. V jednom z mých předchozích zápisů jste si mohli prohlédnout návod na obléknutí skafandru krok za krokem.

Jak jste možná všimli při sledování astronautů, kteří ve skafandrech Sokol chodí, skafandr není vyroben zrovna pro vzpřímenou chůzi, takže vás nutí předklánět se. To je proto, že má být co nejpohodlnější v poloze, kdy ležíte v sedadle Sojuzu s koleny skrčeným a přitaženými k hrudi.

V den startu si oblékáme skafandr přibližně tři hodiny před startem (ano, poté co si nasadíme plenu) v jedné z budov firmy Eněrgia na kosmodromu. Předtím, než opustíme budovu a vydáme se na startovní rampu, provedeme první kontrolu těsnosti. To je scéna, kterou jste možná viděli na videích nebo fotografiích, kde se posádka střídá v ulehání do osamoceného sedadla Sojuzu uprostřed místnosti, zatímco je členové jejich rodin a novináři pozorují zpoza skla. Je to vlastně docela nepříjemné, ale tak už se to prostě dělá.

Druhá zkouška těsnosti probíhá v Sojuzu během předstartovních operací, hned po uzavření poklopu a zapnutí komunikačního systému, pomocí něhož mluvíme s řídícím bunkrem. O tom, jak probíhá kontrola těsnosti skafandru uvnitř Sojuzu, už jsem vám také psala.

Jakmile si nasadíme rukavice kvůli kontrole těsnosti, už je nesundáváme, dokud nejsme na oběžné dráze. To protože špatné nasazení rukavic může být zdrojem úniku vzduchu. Po kontrole těsnosti už tedy s připojením rukavic nic neděláme. Na druhou stranu si ale otevíráme průzor přilby a zavíráme jej až pět minut před startem.

Jakmile jsme na oběžné dráze, provádíme kontrolu těsnosti Sojuzu, abychom se ujistili, že je loď v pořádku a že neztrácíme atmosféru unikající do vesmíru. Pokud je během prvních 15 minut kontroly pokles tlaku v rámci limitů, máme povoleno sundat si rukavice. A věřte mi: je mnohem jednoduší otáčet stránky během toho, jak pracujete na dalších procedurách!

S novým zrychleným letovým profilem, při kterém se ke stanici připojíme už po šesti hodinách, je let k ISS velmi hektický a není čas na vysvlékání skafandru Sokol. Teprve až po dokování se můžeme převléci do něčeho mnohem pohodlnějšího. To ostatně vidíte při otevírání poklopu, kdy astronauti poprvé vstupují do vesmírné stanice.

Co se týče skafandrů Sokol, ty zůstávají v orbitální sekci Sojuzu, dokud není čas si je znovu obléknout před přistáním. Předtím než jsou uloženy, ale musejí být napojeny na ventilační systém po dobu několika hodin, aby se vysušily!“

Vysoušení skafandrů neprobíhá jen po startu a letu k ISS, ale také během zkoušek a výcviku.
Zdroj: https://plus.google.com/

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroje obrázků:
https://plus.google.com/
https://www.flickr.com/