Ve středu jsme letěli pozadu

„V uplynulém týdnu zaplňovalo mé dny velké množství experimentů. Tady u nás nahoře, na lidské základně ve vesmíru, jsme opravdu vytížení! Některé z experimentů byli staří známí jako třeba Cirkadiánní rytmy, některé byly naopak nové, například experiment ESA Monitorování dýchacích cest (orig. Airways Monitoring). Pro tentokrát jsme s Terrym po několika počátečních problémech s hardwarem (který je docela komplexní a částečně na ISS použitý úplně poprvé) získali všechna požadovaná data z měření při „normálním“ tlaku. Za pár týdnů provedeme měření při sníženém tlaku, při kterém se budeme muset zavřít do přechodové komory a snížit v ní tlak vzduchu. Víte, nemyslím si, že by na naší planetě byli nějací vědci, kteří by se dostali k tak širokému spektru vědeckého výzkumu jako my. Předpokládám, že všechny laboratoře na Zemi jsou více specializované a vědci i laboranti jsou perfektně vzděláni v oborech úzkého zaměření. My, na druhou stranu, nemáme vypilované schopnosti a rozsáhlé zkušenosti v žádné z vědeckých aktivit, které provádíme. V některých případech jsme absolvovali trénink na dané téma před mnoha měsíci, v jiných zase až přímo na palubě díky videolekcím nebo prezentacím.

Čtvrtek 29. ledna 2015

Samozřejmě, že někteří astronauti mají vědeckou minulost, ti jsou ale v menšině. Většina z nás se spoléhá na velice detailní protokoly a pro ty nejkomplexnější operace na real-time podporu ze Země poskytovanou autory experimentu či jinými výzkumníky. Někdy s námi mohou hovořit pouze prostřednictvím osob, které jsou ve službě v řídícím středisku a jsou určeny ke komunikaci s námi, jindy je jim zase dovoleno s námi mluvit přímo přes komunikační kanál, který je v takovém případě vyhrazen jen pro ně.

Moje vlastní vědecká minulost je strohá – jen to, co získáte při studiu strojírenských oborů. A i kdybych si vybrala vědeckou kariéru namísto konstruktérství, byla by to fyzika, takže i v tomto případě bych těžko měla možnost pracovat s buněčnými kulturami a multi-generačním experimentem mušek octomilek a červů. Navíc si nejsem jistá, že bych se na něco takového hodila jako na plnohodnotné zaměstnání. Nejspíš to vyžaduje více trpělivosti, než mám. Ale tady na ISS si během práce na těchto experimentech užívám hodně zábavy!

Například v pondělí jsem opět pracovala na experimentu Epigenetics. Mými malými kamarády v tomto případě nebyli mušky octomilky ale jiný živočich běžně používaný ve výzkumu jako modelový organismus pro větší tvory – milimetr dlouhý červ zvaný Caenorhabditis Elegans (háďátko obecné, pozn. redakce), pro známé C. Elegans. Stejně jako v případě octomilek chceme, aby se vzájemně rozmnožovali. Celkem na palubě budou žít čtyři generace a jednotlivci z každé z nich (dospělí i larvy) budou uchování v mrazáku, kde budou čekat na návrat na Zemi.

Dragon přivezl C. Elegans v injekčních stříkačkách a já jsem je v minulém týdnu přemístila do pytlíků s kulturami, abych započala inkubaci. V pondělí jsem poté vyjmula mláďata s použitím speciální stříkačky s filtrem, která nedovoluje projít větším dospělým červům. První generace dospělých zůstala v původní kultuře a byla zmražena, zatímco jsem vložila mláďata druhé generace do jiných pytlíků s kulturami, abych jim umožnila další vývin. Jak název napovídá, smyslem experimentu je studium zděděných epigenetických změn, tedy změn v genové expresi ale ne v samotné DNA. Jinými slovy, okolní prostředí nedokáže změnit geny ve vaší DNA, ale dokáže ovlivnit způsob, jakým jsou vaše geny aktivovány. Červi se budou adaptovat na stav beztíže a to způsobí změny v jejich způsobu aktivace genů. Otázka tedy zní: jak, pokud vůbec, budou tyto změny děděny jejich potomky?

Fascinující, že ano?

V uplynulém týdnu zaplňovalo mé dny velké množství experimentů.

V uplynulém týdnu zaplňovalo mé dny velké množství experimentů.
Zdroj: https://plus.google.com/

Sobota 31. ledna 2015

Naposled jsem se v deníku zmínila, že ISS je v těchto dnech velmi rušnou laboratoří. Mnoho experimentů z různých oborů zde probíhá paralelně. Současně je ale ISS také vesmírným přístavem, kde přilétají a odlétají lodě plné nákladu. A právě teď zde máme dvě zásobovací lodě, které nás v několika následujících týdnech opustí a musí být připraveny na odlet a návrat do atmosféry – Dragon a ATV. Na několik dní jsem tedy (téměř) svlékla svůj virtuální laboratorní plášť, vyhrnula si rukávy a přepnula se do režimu balení a nakládání.

Nakládání lodě, která má vstoupit do atmosféry je delikátní proces. Musí být přesně známa nejen celková hmotnost nákladu, ale také jeho rozložení (a tudíž i těžiště). To je potřeba pro správný výpočet brzdících zážehů pro požadovanou návratovou trajektorii. To platí zejména pro lodě, které v atmosféře neshoří, ale přistanou zpátky na Zemi, jako například Dragon. Pro ATV-5 je to ale také nesmírně důležité, protože ta uskuteční speciální sledovaný návrat do atmosféry, při kterém se nasbírají data, která pomohou připravit se na zánik ISS (až přijde správný čas, což určitě nebude brzy). Jsem si jistá, že si budete moct přečíst všechno o takzvané „shallow reentry“ ATV-5 na blogu ATV.

Jak nejspíš víte, ATV bývá zničena v atmosféře, takže ji nakládáme odpadky: obaly, použité oblečení, nepotřebné předměty. Dáváme si záležet na tom, abychom ATV naplnili na maximum, protože po ztrátě mise Orb-3 v loňském říjnu se stala logistika na ISS docela výzvou. Máme tady mnoho „krámů“ (velice vesmírně-technický termín), kterých už jsme se měli dávno zbavit! Z tohoto důvodu dokonce dáváme malé množství odpadků i do Dragonu, ačkoli tato loď bude neporušená vyzvednuta po přistání na zemi (přesněji řečeno v oceánu) a proto je jejím hlavním úkolem návrat nákladu zpátky domů.

Jak to ale všechno funguje, když rozložení hmotnosti musí být tak přesné? No, popravdě moc nevím. Je to nějaký zázrak v plánování a koordinaci, které se odehrávají na Zemi. My na palubě dostáváme dva produkty: seznam nákladu, který obsahuje všechny pytle, jejich obsah, kde je vzít, kam je dát a speciální balící instrukce; a choreografickou zprávu, která vám říká, v jakém pořadí máte balení uskutečnit a dále také opět speciální instrukce (jako například pořízení fotografií, nahlášení výrobních čísel, zabalení předmětu v požadovaném směru). Pokud v pytlích zůstane nějaké volné místo, zaplníme jej pěnou, ve které byl náklad přivezen a obaly od starého oblečení. Poté se snad vejdou do svých přidělených úložných prostor, které samozřejmě mají svůj vlastní kód, takže vždy víme, kam přesně má který pytel být umístěn.

Ve středu během našeho hektického plánování řídící středisko otočilo stanici o 180 stupňů. Namísto modulu Harmony se tak vepředu ocitl ruský servisní modul. Pro mě to bylo absolutně nepostřehnutelné. Ve skutečnosti jsem na to zapomněla. Samozřejmě bych to okamžitě zjistila, kdybych se podívala ven z Cupoly, ale to nebylo možné, protože okenice musely být celý den zavřené kvůli sérii manévrů. Tady nám také vzniká nová duševní porucha: Syndrom odloučení od Cupoly!

Proč jsme tedy ve středu letěli „pozadu“? Museli jsme namířit trysky ATV dopředu, aby po zážehu mohly stanici o trochu zbrzdit a snížit tak apogeum (nejvyšší bod oběžné dráhy) o pár kilometrů. Obvykle používáme ATV pro pravý opak – pravidelné zvyšování oběžné dráhy. Tentokrát však bylo nezbytné upravit přesně naši oběžnou dráhu v rámci příprav na přílet dalšího Progressu.

Brzdící zážeh trval 4 minuty. Vznášela jsem se v Destiny a nechala jsem se unášet k druhé straně modulu tím, jak ATV tlačila stanici kolem mě. Byla to zábava!“

Ve středu řídící středisko otočilo stanici o 180 stupňů.

Ve středu řídící středisko otočilo stanici o 180 stupňů.
Zdroj: https://plus.google.com/

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

6 komentářů ke článku “Ve středu jsme letěli pozadu”

  1. majkl napsal:

    Proč je potřeba snižovat o pár kilometrů oběžnou dráhu ISS kvůli příletu Progressu? To je něco jako posouvat horu k Mohamedovi…

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Je to proto, aby Progress mohl přivézt více nákladu. Pokud by se musel šplhat na stálou dráhu ISS, bylo by možné do něj naložit o pár desítek kg nákladu méně. Je to vždycky kompromis, ale vyplatí se.

      • Vojta napsal:

        Asi pouze v případě, že mají vysokou dráhu a přebytek paliva v ATV, protože takhle za pár desítek kilogramů nákladu v Progressu spálí pár set kilogramů paliva v ATV a při opětovném nabírání výšky. Nejspíš také počítají s tím, že pokud nebude mít Progress cestou problémy, zbyde mu palivo na postrčení ISS zase výš.

        Mimochodem, často se mluví o ukončení provozu ISS. Jak velký problém by byl vytvořit takzvanou generační stanici? Na jednu stranu by se přidávaly nové moduly a z druhé strany by se vysloužilé odhazovaly. Taková stanice by mohla být v provozu mnoho desetiletí. Chápu, že by byl problém se systémy procházející nějakou větší částí stanice (například chlazení), ale je to realizovatelné?

      • Radovan Kubrt (Raven) napsal:

        Tak to není. Dráha stanice se přeci takto nesnižuje jen kvůli dopravě více nákladu přilétajících lodí. Jedná se tady pouze o snížení střední výšky dráhy o 1,2 km. O kolik více nákladu ten Progress M-26M přiveze? 😉

        Úprava dráhy se dělá kvůli ustavení správného fázového úhlu oproti přilétající lodi. Tj. aby v okamžiku startu nosiče s přilétající lodi, rovina dráhy stanice protínala startovací komplex a byla k němu zároveň i ve správném fázovém úhlu.

        Přesná úprava dráhy ISS se dělá téměř před každým startem přilétající lodi. Obzvláště pak pro rychlý profil. Ovšem většinou tedy v prográdním směru, čímž se zároveň řeší udržování/zvyšování dráhy. V tomto případě se zvolil naopak směr retrográdní, aby se ISS už zbytečně nedostávala na vyšší dráhu.

        V souvislosti s klesajícím solárním cyklem v následujících letech totiž může být stanice provozována na nižších drahách. Nižší dráha se preferuje kvůli menšímu množství mikrometeoritů, smetí i nižší úrovně radiace.

      • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

        Možné to, je, ovšem i podle pracovníků ESA je hlavním důvodem úspora paliva nákladní lodi:
        http://blogs.esa.int/atv/2015/01/28/atv5-putting-the-brakes-on-the-iss/

      • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

        Ach jo, mea culpa, holt bych neměl psát hned po návratu z práce po těžkém dni.
        Je to tak, jak psal Raven.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.