Ruská kosmonautika neprožívá dobré období – když už se daly jakž takže do pořádku nosné rakety a Protony po startu nedělají ohnivé oblouky, začala Rusy tlačit bota jinde – u vědeckých družic. Problémy hlásí konkrétně satelit Foton-M4 vypuštěný na oběžnou dráhu teprve minulý pátek. Ukazuje se totiž, že družice nereaguje na zasílané pokyny, což může jednak zhatit vědecké experimenty na palubě, ale ve výsledku může znamenat i ohrožení lidí zemi – až družice nekontrolovaně vstoupí do atmosféry.

Když se 18. července ve 22:50 středoevropského letního času na kosmodromu Bajkonur zapálily motory rakety Sojuz, vydala se na oběžnou dráhu vědecká družice Foton-M4, která na své palubě nese 22 unikátních vědeckých experimentů – třeba speciální elektrickou vakuovou pec, která má zkoumat detaily tavení a tuhnutí materiálu ve stavu beztíže. Na palubě bychom kromě materiálových experimentů našli také pět gekonů, hmyz a mikroorganismy. Celkem je na palubě 850 kg vědeckého nákladu – z toho 600 kg je umístěno v hermetické návratové kabině a zbývajících 250 kg se nachází vně satelitu.

Foton-M4 během předletových příprav
Zdroj: http://www.spaceflight101.com/

Družice se devět minut po startu oddělila od horního stupně rakety a měla zahájit sérii úkonů nutných pro další fungování. Jednak měla vyklopit solární panely, aktivovat stabilizační systém ve všech třech osách a na závěr provést zážeh svého motoru. Fotom-M4 se totiž nacházel na eliptické oběžné dráze 250 x 548 km vysoko se sklonem 64,9° vůči rovníku. Družice měla svým zážehem zakulatit svou dráhu ve výšce 575 km. Důvod je prostý – vědci chtěli, aby vzorky na palubě nebyly vystaveny žádnému zrychlování a zpomalování, ke kterému by na eliptické dráze docházelo. Bylo potřeba, aby na experimenty nepůsobila žádná zbytečná síla navíc.

Jenže při čtvrtém oběhu kolem Země se objevil problém. Řídící středisko sice dostávalo telemetrii z družice, ale ta už nereagovala na zasílané pokyny. Satelit proto prováhal i plánovaný okamžik pro svůj zážeh. Na druhou stranu díky neustálému posílání telemetrie víme, že se solární panely vyklopily správně – družice má energii a může posílat data. Proč ale nereaguje na posílané příkazy zatím nikdo netuší. Odborníci se snaží přijít na příčinu závady, kterou se následně pokusí na dálku opravit. zatím se prý ani nedaří restartovat řídící počítač.

Otevřený průlez do návratové kabiny
Zdroj: http://www.spaceflight101.com/

Co tento problém znamená pro samotnou misi? Po vědecké stránce je to nepříjemné hned z několika důvodů – jednak, jak už bylo napsáno výše – budou na vzorky zbytečně působit dodatečné síly, což sníží přesnost některých experimentů. Co je ale horší je fakt, že některé pokusy musí být zahájeny pokynem poslaným ze Země. Některé sice fungují automaticky, ale některé potřebují aktivovat. A to se kvůli poruše  na komunikačním systému nedaří.

Nemožnost posílat pokyny je ale nepříjemná i z jiného důvodu – Neřízený satelit totiž může do atmosfér vstoupit prakticky kdekoliv mezi 65. rovnoběžkou severní a jižní šířky. Otázkou je, kdy k tomu dojde. Když má družice nejnižší bod 250 km vysoko, mohlo by to trvat dva týdny, nebo i několik měsíců, než zpomalí natolik, aby vstoupila do atmosféry. Vše samozřejmě záleží na mnoha faktorech – mezi kterými hraje hlavní roli sluneční aktivita. Ta umí nafukovat zemskou atmosféru – vlivem toho se družice více tře o atomy atmosféry, takže dříve zmizí z oběžné dráhy.

Kabina s gekony
Zdroj: http://www.spaceflight101.com/

Satelit měl zůstat na oběžné dráze zhruba dva měsíce – k přistání mělo dojít 16. září. Vědci vypočítali, že živočichové na palubě po tuto dobu přežijí i bez dodatečných systémů podpory života. Disponují tedy pouze vzduchem, který je obsažený v kabině. Pokud by ale družice zůstala na oběžné dráze déle, tak nikdo nezračí, že zvířata přežijí. Rusové by si tak zopakovali nepříjemné rozčarování z loňského experimentu Bion-M (více v našem starším článku), na jehož palubě zemřelo 39 z 45 myší, všech osm pískomilů, dále několik ryb, hlemýžďů a korýšů.

Otázkou je, co by napáchala samotná návratová kabina při neřízeném vstupu do atmosféry. Tady nemluvíme o zániku běžného satelitu, který z velké části shoří v atmosféře. Foton-M4 je odvozený ze sovětské lodě Vostok – disponuje tedy kulovou kabinou s tepelným štítem, která je určená k tomu, aby přežila průchod atmosférou. Několik tun těžké pouzdro se stovkami kilogramů vědeckých experimentů uvnitř může dopadnout – jak jsme si již řekli – kamkoliv mezi 65. rovnoběžku severní a jižní šířky.

Pokud satelit zůstane na oběžné dráze déle, než se plánovalo, tak nikdo nebude moci zaručit optimální fungování padákového systému, který může být poškozený například dlouhodobým kosmickým zářením, nebo střídáním chladu a tepla. V nejhorším případě se z návratové kabiny může stát nebezpečný a hlavně neřízený projektil. Doufejme tedy, že pozemní týmy co nejdříve odhalí závadu a díky tomu získají nad satelitem opět plnou kontrolu.

Ukládání experimentů do útrob satelitu
Zdroj: http://www.spaceflight101.com/

Samotný projekt Foton začal už v roce 1985 a následně pokračoval novými satelity – celkem jich bylo 15. Aktuálně vypuštěná, tedy šestnáctá družice v pořadí označovaná jako Foton-M4 se od svých předchůdců liší hlavně tím, že disponuje solárními panely, které mohou vyrábět elektrickou energii. Díky tomu může satelit fungovat na oběžné dráze mnohem delší dobu – jeho předchůdci se museli spolehnout pouze na akumulátory nabité na Zemi, takže jejich lety mohly trvat sotva dva týdny.

Zdroje informací:
http://www.spaceflight101.com/
http://en.wikipedia.org/
http://www.spaceflight101.com/

Zdroje obrázků:
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/6519117_orig.jpg
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/6126888_orig.jpg?480
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/4293647_orig.jpg?447
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/3000777_orig.jpg?405
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/6282503_orig.jpg