13. prosince 2012
Nadpis článku možná v některých evokuje vzpomínky na předrevoluční dobu, ale zase tak daleko od pravdy není. Včera, tedy 12.12. 2012 (mimochodem skvělé datum na zapamatování) se Korejská lidově demokratická republika zařadila do elitního klubu zemí, které vynesly vlastní družici vlastní raketou. Jméno satelitu je Kwangmyŏngsŏng-3, což se dá přeložit jako Jasná hvězda-3. Pro komunistický režim bude tento úspěch velmi důležitý. Když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že tímhle činem porazili svého jižního souseda, který na podobný úspěch zatím čeká. Vyslání družice do kosmu ale vyvolalo ostré reakce z celého světa.
O historický úspěch se zasloužila raketa Unha-3 odvozená z balistické střely Taepodong-2. Ta zase vznikla na základě sovětské taktické rakety R-17. Jedná se o třístupňový nosič, jehož první dva stupně spalují kyselinu dusičnou a nesymetrický dimetylhydrazin a třetí stupeň je na tuhá paliva. Unha měla za sebou do této doby tři neúspěšné starty – v letech 2006, 2009 a v dubnu 2012. V prvních dvou případech místní režim (i přes prokázanou havárii) vždy tvrdil, že jejich stroj pracoval správně a družice je na oběžné dráze. Tentokrát je tomu jinak. To, že Kwangmyŏngsŏng-3 obíhá okolo naší Země už potvrdily i zahraniční zdroje.
Teoretická podoba družice Kwangmyŏngsŏng-3
Zdroj: http://preview.turbosquid.com
Satelit se usadil na dráze ve výšce 499×584 km. Sklon dráhy k rovníku je 97,4°. Satelit tedy létá na polární dráze a tomu odpovídá i jeho avizovaný účel. Má se totiž jednat o prostředek k „dálkovému průzkumu Země“. Družice má za úkol snímkovat z oběžné dráhy krajinu – získaná data mají posloužit třeba k lepšímu plánování. Navíc není tajemstvím, že hranice mezi družicí pro dálkový průzkum země a špionážním satelitem není ostrá. Otázkou ovšem je, jak přesná data Kwangmyŏngsŏng-3 poskytne. Jeho váha sice prozatím není známá, ale vzhledem k nosnosti rakety Unha-3 to bude maximálně okolo 100 kg. Jelikož Severní Korea nedisponuje rozvinutým průmyslem, který by případnou miniaturizaci umožňoval, bude se s velkou pravděpodobností jednat pouze o „hrubá data“. Otázkou také zůstává, zda bude satelit na oběžné ráze vůbec funkční. Některé neoficiální informace totiž hovoří o tom, že družice začala rotovat.
Ale to je v tuto chvíli skutečně nepodstatné. Hlavní je, že Severní Korea dopravila na oběžnou dráhu svůj vlastní satelit. Objektivně musíme uznat, že se jedná o úspěch, kterého prozatím dosáhlo pouze deset států světa. Bez ohledu na politické poměry je v tomhle oboru potřeba před konstruktéry smeknout. Ale pozor. Je tu jeden problém, který severokorejský úspěch hatí. Ke startu totiž vůbec nemělo dojít. Severní Korea má totiž zakázáno provádět odpaly raket dlouhého doletu. Mezi nimi a kosmickými nosiči je jen nepatrný rozdíl, stačí jen drobná modifikace.
A právě v tom je zakopaný pes. Nad úspěšným startem vyjádřili znepokojení nejen zástupci Jižní Koreje, Japonska, nebo USA, ale také blízcí spojenci KLDR – Rusko a dokonce i Čína. Samotná OSN již oznámila, že tímto startem došlo k porušení rezolucí. Mnoho lidí namítá, že ostatní nemají právo Korejcům zakazovat starty raket. Ono je to ale trošku jinak. Pokud to zjednoduším, tak KLDR přistoupila na omezující podmínky výměnou za potravinovou pomoc. A nyní sama tyto podmínky porušuje.
Trajektorie letu rakety Unha-3 s vyznačenými místy dopadů vyhořelých stupňů
Zdroj: http://38north.org
Navíc pokud se podíváme do historie, zjistíme, že v pionýrských dobách kosmonautiky bylo mnoho startů vojenských raket oficiálně klasifikováno jako lety kosmických nosičů. Vojenské využití raket šlo ruku v ruce s jejich kosmickými misemi. Byly to neoddělitelně spojené nádoby. Existuje tedy možnost, že KLDR si pod rouškou letů do kosmu jen testuje raketu dlouhého doletu, která by mohla jednou nosit i nukleární hlavice. O severokorejském jaderném programu se tu rozepisovat nebudu, nicméně není vyloučeno, že KLDR usiluje o sestrojení atomové bomby.
Je tedy důvod se bát? Prozatím ne. To, že Severokorejci dostali náklad na oběžnou dráhu ještě neznamená, že by v případě použití bojové nálože mohli ohrozit kterékoliv místo na Zemi. Ještě je potřeba zajistit, aby se náklad z oběžné dráhy také vrátil. A když přežije průchod atmosférou, tak aby dopadl tam „kam má“. A to rozhodně není snadné.
Nebudu se tu pouštět do politických rozborů. K tomu tento portál neslouží. Chci jen naznačit, že v tomhle případě není nic 100% černé, nebo 100% bílé. Osobně si mohu o režimu v KLDR myslet co chci. Jisté ale je, že po čistě technologické stránce si tento akt zaslouží pochvalu, nicméně po stránce politické, diplomatické a morální ale vzbuzuje velké otazníky.
Zdroje informací:
http://www.kosmo.cz/
http://www.rozhlas.cz/
http://en.wikipedia.org/
http://forum.kosmonautix.cz/
Zdroje obrázků:
http://blogs.discovery.com/.a/6a00d8341bf67c53ef0168e9f6f010970c-800wi
http://preview.turbosquid.com/Preview/2012/04/09__16_36_42/unha3wire1.jpg7087f101-3968-4f18-8157-518cc93b8273Large.jpg
http://38north.org/wp-content/uploads/2012/04/trajectory-screen-shot.jpg
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Super článok, o tej potravinovej pomoci som ani nevedel 🙂
To mne těší, že se Vám článek líbí.
Zajimalo by me, co je stale tak tezkeho na staveni raket. Z meho velmi laickeho pohledu to vypada jako docela zmaknuty obor. Sice to porad delame velmi neefektivne, ale rakety uz tak casto nevybuchuji (pokud k tomu nejsou urceny). Je stale v dnesni dobe dobre dostupnych informaci tak slozite se podivat jinam, procist dokumentace, zpravy, technicke materialy a nakonec se i poptat zkusenych lidi? Kdyz nebudeme uvazovat otazku financi, jak tezke by to bylo pro nasi malou zemicku, nez by se na orbit dostala ceska druzice s ceskym nosicem?
A kdyz budeme uvazovat i penize, kolik by to asi stalo? Vyvoj je prakticky hotovy, jde o to to jen vyrobit, poskladat dohromady a odpalit… nebo ne?
Predem diky…
Víte, ono je to teoreticky zmáklé dost dobře. Problém je, že jsou známy jen „základní principy“. Nejsou k dispozici žádné otevřené dokumentace, ve kterých by bylo úplně všechno. Ostatně je to logické – výrobci by byli sami proti sobě, když by zveřejnili výsledky svého mnohaletého výzkumu. Pomůžu si přirovnáním – automobilka představí nový model svého vozu – známe parametry a výkonnostní údaje. To ano, víme, že je tam motor, převodovka atd. Ale už neznáme technické detaily – jaká je přesně konstrukce jednotlivých částí, z jakých slitin jsou tyhle součástky atd. V kosmonautice je to stejné – jen bych řekl ještě o úroveň složitější. Všechno si musí každý vyzkoušet sám – od konstrukce motorů a jejich materiálové složení, přes navigační a řídící software nosiče, až po takový zdánlivý detail jako je aerodynamický kryt nákladu. Mnoho lidí srovnává kosmonautiku s letectvím. Ale to je omyl. V kosmonautice jsou všechny komponenty vystaveny velice nepříznivým vlivům a dalo by se říci až extrémním podmínkám. Pokud nechcete vyvíjet technologie od píky, máte možnost si koupit již hotové výrobky přímo od výrobce. Tak to například dělají Američané, kteří v Rusku nakupují raketové motory RD-180 pro své rakety Atlas V.
A k druhé části dotazu – Předně potřebujeme odborníky, kteří by byli schopni něco takového zajistit, dále nemáme kosmickou agenturu, která by vše zajišťovala. V neposlední řadě nám chybí to podstatné, tedy kosmodrom, ze kterého by „naše“ raketa startovala. Jeho vybudování je nejen drahé (za příklad si vezměme budovaný ruský kosmodrom Vostočnyj – plánované investice mají dosáhnout v prvních třech letech 810 milionů dolarů), ale ČR vzhledem k hustotě svého zalidnění, navíc v srdci Evropy nedisponuje žádnou vhodnou lokalitou. Střelecký prostor každého kosmodromu musí vést buďto do neobydlených oblastí, nebo nad moře, aby nebyli lidé ohroženi odhozenými vyhořelými stupni. A na závěr – vývoj raketového nosiče, je opravdu velice drahý. Vývoj nové rakety běžně stojí několik set milionů dolarů.
S tou cenou ani ostatními věcmi to asi nebude tak strašné. Například SpaceX si postavila na atolu Kwajalein maličký kosmodrom z kontejnerů a vypouštěla na něm svou raketu Falcon1 (180 kg na LEO) za c.a. $8 mil. Toto bychom v ČR asi dokázali. Nejspíš ale z Kourou, a když už jsme v ESA tak by se jistě daly sehnat jak plány, tak odborníci, pokud by se tedy sehnaly peníze a většina z nich se někam nepoděla.
To je sice na jednu stranu pravda, ale musíme si uvědomit dvě věci – Vývoj Falconu 1 nebyl zadarmo a za druhé kdyby jej vyvíjel kdokoliv jiný než soukromá firma, byl by dražší. A ještě jedna věc – právě díky tou, že jsme v ESA je pro nás „zbytečné“ vyvíjet vlastní stroj. Pokud bychom (teoreticky) měli družici, kterou bychom potřebovali vynést, můžeme k tomu použít přímo evropské nosné rakety (Vega, Sojuz, Ariane). Ale i to je prozatím spíš sci-fi, protože na vývoj vlastního satleitu to momentálně (a v nejbližších letech také) nevypadá.
Ano, se zbytečností vlastního nosiče souhlasím. Ale na vlastní družici se lze domluvit (podat grantovou přihlášku), pokud by se našel nějaký zajímavý záměr – v rámci vytěžování běžných letů lze domluvit na vynesení až několikakilogramové kostky v podstatě zdarma, jen musí být garantováno, že kompletně shoří v atmosféře. Komponenty jsou pak poměrně drahé (www.cubesatshop.com), ale ne tak, že by to naše grantové agentury neunesly, zvlášť, když bychom se domluvili v nějakém zajímavém konsorciu.
Jen doplňuji odkaz na poslední výzvu http://www.czechspace.cz/cs/vzdelavani/cubesat.
Ano, cubesaty jsou skvělá možnost. Ideální např. pro nejrůznější vysokoškolské týmy (jen kdyby to nebylo tak drahé). Snad se to ale jednou podaří realizovat a český cubesat se do kosmu sveze s nějakým větším nákladem. 🙂