Štítek ‘voda’

Našla Dawn pozůstatky dávného oceánu?

Tento obrázek tvoří počítačová vizualizace sondy Dawn, která je však zasazena do skutečného snímku trpasličí planety Ceres, který pořídila sonda Dawn.

Na mnoha místech trpasličí planety Ceres se nachází minerály obsahující vodu, což by mohlo naznačovat, že tento svět mohl mít v dávné minulosti globální oceán. Ale co se s ním stalo a je možné, že by se na Ceres stále nacházela kapalná voda? Dvě nové studie založené na údajích, které naměřila sonda Dawn, se snaží přinést odpovědi na tyto dvě palčivé otázky, které mohou být zajímavé i z hlediska vývoje celé sluneční soustavy. Vědci zjistili, že kůra na Ceres je tvořena směsí ledu, solí a hydratovaných materiálů, které byly zapojeny do dávné a možné i geologicky nedávné aktivity. Stejně tak se zdá, že tato kůra nejvíce odpovídá přítomnosti dávného oceánu. Druhá studie částečně z té první vychází a předpokládá existenci měkčí a snáze deformovatelné vrstvy pod tuhou povrchovou kůrou, což by mohla být známka přítomnosti zbytků kapaliny, která tu zůstala jako pozůstatek po dávném oceánu.

Kosmotýdeník 236 (20.3. – 26.3.)

Vítáme vás u čtení dalšího pravidelného vydání Kosmotýdeníku, který vás i tentokrát provede kosmonautickými novinkami z uplynulých sedmi dní. Tentokrát vyrazíme daleko od Země a vydáme se k trpasličí planetě Ceres, kde v dnešním hlavním tématu prozkoumáme, kde by se na povrchu stále ještě mohla nacházet zmrzlá voda. Budeme tedy zkoumat takzvané chladné pasti. V dalších tématech se podíváme například na to, kdy nás čeká očekávaný start Falconu 9, proč byl odložen start rakety Atlas 5 se zásobovací lodí Cygnus a nevynecháme ani tradiční video a obrázek týdne. Přeji vám pěknou neděli a příjemné čtení.

Vodní ping-pong na ISS

Myslíte že jde použít vodní kapku jako míček na ping-pong? Scotty Kelly to zkusil a funguje to. I když se to může zdát jako hloupost, přesto má tohle video hlubší význam. Díky těmto záběrům si můžeme my, pozemšťané, kteří nikdy nepřišli do styku s dlouhodobým stavem mikrogravitace lépe pochopit všechny aspekty tohoto zvláštního prostředí. Stejně tak je to i vynikající ukázka povrchového napětí vody, o kterém často slýcháme, ale obrázek je v takovém případě za tisíc slov – zvlášť když je jako v tomto případě ve 4K rozlišení.

Šumivá tableta ve stavu beztíže

Vodu potkáváme na každém kroku a tak ji často pohříchu bereme jako obyčejnou věc, nad kterou se není potřeba nijak pozastavovat, protože je pro nás samozřejmá. Ne, nebojte se, náš portál se nezačíná stáčet ekologickým směrem, úvodní věta chtěla jen nastínit, že když se na známou věc podíváme ve stavu beztíže (nebo přesněji mikrogravitace), vypadá najednou úplně jinak. Vodě ve stavu beztíže už bylo věnováno mnoho videí (na úvodní fotce André Kuipers) – experimentoval s ní třeba i Chris Hadfield, ale video od Scotta Kellyho, které Vám ukážeme nyní je zajímavé hned z několika důvodů – jednak bylo natočeno v ultravysokém rozlišení 4K a navíc v něm uvidíte vodní kuličku v hodně velkých detailech. Spatříte, jak probíhá barvení takové vody, nebo jak se v takové kouli chová vložená šumivá tableta. „Prachobyčejná voda“ vám pak najednou začne připadat mnohem zajímavější.

Vesmírné výzvy – Září 2015

Vesmírné výzvy - září 2015 zdroje: nasa.gov, wikimedia.org

73. díl Vesmírných výzev je připraven pro všechny, kdož mají rádi obsáhlejší zpravodajství z kosmonautiky. Měsíc září byl hlavně ve znamení změny koncepce zasílání fotek Pluta a jeho měsíců. Dříve, než bylo původně plánováno, jsme se tak mohli kochat nekomprimovanými snímky, které lze ozdobit všemi existujícími superlativy. Nezapomeneme ani na rotace posádek Mezinárodní kosmické stanice včetně návštěvnické posádky a samozřejmě nevynecháme ani nejnovější zprávy z NASA ohledně tekoucí vody na Marsu. V kostce si shrneme i další události spojené s dobýváním vesmíru.

Na Marsu je voda! … Už zase?

Tisková konference, kterou NASA svolala na 28. září byla velmi ostře sledována i lidmi a médii, jejichž zájmy se s kosmonautikou kříží jen okrajově. NASA totiž s předstihem několika dní avizovala, že na konferenci oznámí přelomové informace ve výzkumu Marsu. Když pak zástupci agentury oznámili dychtivým divákům, že objevili stopy po tekoucí vodě, rozletěla se po celém internetu vlna článků o tomhle úžasném objevu a některé portály dokonce hned začaly přidávat spekulace o tom, jak je tenhle krok důležitý pro existenci života. Proč se tomuto tématu ale nevěnoval Kosmonautix? Inu proto, že jsme o tomhle tématu již psali – vloni v prosinci. Dnešní článek proto nebude ani tak o samotném objevu (ačkoliv i na ten se dostane), jako spíše o vysvětlení toho, proč je teď mnoho lidí z oznámení NASA trochu zklamaných.

Životodárné systémy

Zde, na pevné zemi, se nemusíme o nic starat. Stačí jen otočit kohoutkem a naplnit skleničku, zvednout prkýnko a zmáčknout splachovač, otevřít ledničku a namazat si rohlík, nebo se třeba jen zhluboka nadechnout. Vše se zařídí “samo”. Na oběžné dráze takové štěstí nemáme. Zde je každý výdech začátek koncertu mnoha strojů, každá šupinka kůže znamená potenciální nebezpečí a každé sousto stojí stovky dolarů. Pojďme se společně podívat, jak to tedy všechno funguje.

Říční koryta na Marsu

úvodní obrázek

Úspěšný italský astronom druhé poloviny 19. století Giovanni Schiaparelli se zajímal především o detailní pozorování těles Sluneční soustavy. Při studiu Marsu si všiml podlouhlých linií na povrchu, které brázdily povrch Rudé planety v různých směrech. Domníval se, že jde o přírodní koryta vyhloubená vodou. Nazval je italským slovem canali. Nesprávnou interpretací a překladem se pak lidé domnívali, že jde o umělé kanály vytvořené tamní civilizací. Nejednalo se však o jedno ani o druhé. Tehdejší pozorovací technika neumožňovala spatřit na povrchu tak vzdáleného tělesa žádné detaily a tak Schiparelliho kanály byly způsobeny s největší pravděpodobností vadami optické soustavy jeho dalekohledu. Na to se však přišlo až o mnoho desítek let později, kdy k nejsledovanější planetě dorazili první lidmi vyrobení robotičtí průzkumníci. Ti nejenže žádné kanály ani koryta nenašli, ale nespatřili ani žádná očekávaná jezera, moře či známky života. Od té doby už ale uplynula dlouhá řada let, lidé Mars prozkoumali mnohem podrobněji a dnes můžeme s naprostou jistotou říci: říční koryta na Marsu skutečně jsou!

Kosmotýdeník 81. díl (31.3. – 6.4.2014)

Právě uplynulý týden byl v oblasti kosmonautiky velice zajímavý a nabitý událostmi. Trvající krize na Ukrajině a její vyostřování i v rámci kosmických vztahů mezi Ruskem a USA, objev podpovrchového oceánu na Saturnově měsíci Enceladu a nebo třeba start evropského snímkovacího satelitu Sentinel-1A. Kosmotýdeník, tedy týdenní souhrn toho nejdůležitějšího, co se událo v kosmonautice je opět připraven k tradičnímu nedělnímu poledni a my Vám přejeme příjemné čtení.

Nejen Europa má podpovrchový oceán

Voda – čtyři písmena, jejichž vyslovení v souvislosti s jakýmkoliv vesmírným tělesem zaručeně zvýší puls všem zájemcům o vědu. Právem, protože tahle substance je základním předpokladem existence života, tedy alespoň takového, který známe a se kterým máme největší zkušenosti. Každý objev vody ve Sluneční soustavě spustí vlnu zájmu, protože počet míst, kde by mohl existovat život roste. O tom, že voda ve vesmíru je, už víme dávno – ve formě ledu ji najdeme na Merkuru, Měsíci, Marsu, či jupiterově měsíci Europa. Dokonce i o tom, že se oxid vodný v pevném skupenství nachází na saturnově měsíci Enceladus jsme také už tušili, nicméně nová měření přinesla přesvědčivé důkazy o přítomnosti jeho kapalné formy.