Štítek ‘video s českými titulky’

Venture Class Launch Services – malé rakety, velké sny

Americká kosmická agentura NASA jakožto hlavní lídr na poli průzkumu vesmíru již řadu let rozvíjí možnosti rozvoje a zapojení soukromého sektoru do tohoto odvětví. Jedním z mnoha způsobů zrychlení komercializace vesmíru bylo založení skupiny Venture Class Launch Services v roce 2015. Počátkem roku byly vyzvány společnosti z aerokosmického průmyslu k vytváření návrhů nosných raket pro nově se rozvíjející trh s malými satelity. V řijnu pak NASA poskytla financování třem vítězným soukromým subjektům za účelem podpory vývoje lehkých kosmických nosičů. Tyto společnosti se zavázaly vyvinout malé rakety schopné vynášet cubesaty a malé satelity v řádech desítek kilogramů za ceny menší než 10 milionů dolarů za start.

Na palubě Vomit Comet

Na palubě Vomit Comet

Jako Vomit Comet jsou obecně přezdívány letouny, ve kterých astronauti mohou nacvičovat činnosti v simulovaném prostředí mikrogravitace během krátkých parabolických letů. Původně tato přezdívka vznikla pro konkrétní letoun NASA koncem 50. let. Byl jím dvoumotorový turbovrtulový Convair C-131 Samaritan a první lidé, kteří „blicí kometu“, jak lze přezdívku přeložit, doslova pokřtili, byli astronauti programu Mercury a jejich podpůrný tým. Tento levný a dostupný simulátor stavu beztíže se osvědčil a proto je dnes ke stejnému účelu používána řada letounů po celém světě. NASA naposledy provozovala McDonnell Douglas C-9B Skytrain II a od roku 2015 využívá služby společnosti Zero-G, která vlastní upravený Boeing 727-200 přezdíváný G-Force One. Kanadská kosmická agentura naproti tomu používá lehký proudový letoun Falcon 20, který je však pro výcvik astronautů příliš malý a tak se používá pouze pro výzkum. A konečně Evropská kosmická agentura používá Airbus A310, který má na starosti společnost Novespace spadající pod francouzskou CNES. Novespace nabízí své lety i pro komerční účely a turismus a právě na palubě jejich letounu zažil světoznámý fyzik a popularizátor Derek Muller fascinující let.

Jak přistát na Marsu?

Jak přistát na Marsu

Mars je již od počátků dobývání vesmíru nejlákavější planetou pro robotický i budoucí pilotovaný průzkum. V současné době se jedná o nejlépe probádanou cizí planetu, na jejíž oběžné dráze pracuje celá řada automatických sond. Na povrch Marsu se vydaly desítky sond i vozítek, avšak jen zlomku z nich se podařilo úspěšně přistát. Mars je totiž pro přistání nesmírně složitým tělesem. Na jednu stranu obsahuje atmosféru, která nutí přilétající průzkumníky použít tepelný štít pro svou ochranu, na stranu druhou je tato atmosféra až příliš řídká, aby sestupující tělesa zpomalila dostatečně. Z tohoto důvodu je ke zpomalení zapotřebí dále využít raketových motorů. Jakýkoliv pokus o dobytí povrchu Rudé planety tak znamená použití kombinace různých přístupů pro dopravu sond na povrch.

61 let vývoje rakety Atlas

thumbnail

Raketa Atlas V je dnes jedním z nejpoužívanějších a nejspolehlivějších kosmických nosičů. Její úspěch je založen na vývoji dlouhém více než 60 let. Současná verze Atlasu je tedy poslední v dlouhé řadě vývojových variant sahajících do samotných počátků kosmické éry. Dnešního dne, přesně před 61 lety se uskutečnil historicky první start Atlasu. Ačkoliv skončil neúspěchem a raketu ještě čekalo mnoho dalších explozí, Atlas si postupem času získal důvěru a svou pevnou pozici v těžké konkurenci orbitálních nosičů. V dnešním článku Vám nabídneme video s českými titulky, které velice podrobně popíše konstrukci i vývoj rakety Atlas od jejího úplného počátku až do dnešních dní včetně výhledu do blízké budoucnosti.

Alexander Gerst míří za nové horizonty

thumbnail

Již zítra se z kazašského kosmodromu Bajkonur vydá na Mezinárodní vesmírnou stanici německý astronaut Alexander Gerst. Z nejnovějšího výběru evropských astronautů z roku 2009 se tak stane prvním, který se dočká své druhé mise. Do vesmíru se vrátí po pouhých 3 letech a 209 dnech. V roce 2014 byl na ISS členem Expedic 40 a 41 a podnikl jeden výstup do volného prostoru. Nyní nadešel čas pro jeho návrat. A nebude to návrat ledajaký! Alexander Gerst totiž bude velet Expedici 57. Po belgickém astronautovi Frankovi de Winne se tak stane teprve druhým evropským velitelem ISS. Člen Evropské kosmické agentury tak na stanici bude velet po devíti letech. Podívejme se, co to pro Alexandra Gersta znamená a čím je pro něj překračování horizontů.

Jak se dostat na Mars?

Jak se dostat na Mars?

Ačkoliv je Mars hned po Venuši druhá planeta nejblíže Zemi, cesta k němu v současné době trvá přibližně tři čtvrtě roku. Kosmický prostor je zkrátka i v našem nejbližší sousedství nesmírně rozlehlý a se současnými technologiemi nejsme schopni k Marsu doletět dříve, než za několik měsíců. Rychlejší cesta by vyžadovala enormní nárůst energie potřebné ke zrychlení při odletu od Země a také zabrzdění při příletu k Marsu. K Rudé planetě navíc není možné odletět kdykoliv se nám zachce, ale je nutné odstartovat v příhodném časovém okně, které nastává pouze jednou za necelé dva roky. Jedině tehdy je vzájemné postavení naší a cílové planety natolik příznivé, že k ní lze doletět s minimálním možným vydáním energie a za výše zmiňovanou dobu.

Wen-čchang – budoucnost čínského dobývání vesmíru

Wen-čchang

Koncem roku 2014 byla dokončena stavba chlouby čínského kosmického programu – kosmodromu Wen-čchang. Ten se stal nejmodernějším čínským vesmírným přístavem a jedním z nejmodernějších kosmodromů světa. Jedná se již o čtvrtý čínský kosmodrom, který je přitom prvním a jediným nacházejícím se na mořském pobřeží. Jeho velmi dobrá poloha byla strategicky zvolena v provincii Chaj-nan na stejnojmenném ostrově v Jihočínském moři. Výhody této lokace tkví v zeměpisné šířce, která je pouhých 19° severně od rovníku, díky čemuž nosiče disponují až o 12 % vyšší nosností oproti jiným čínským kosmodromům. Pro porovnání, kazašský Bajkonur je umístěn na 47° severní šířky a floridský Cape Canaveral na 28°. Druhá výhoda kosmodromu Wen-čchang spočívá v umístění na pobřeží, díky kterému nebudou ohrožena lidská obydlí podél trajektorie startujících raket, což v Číně bohužel nebývá ničím výjimečným.

Je Mars opravdu rudý?

rudý Mars

Mars. Rudá planeta. Na světě se asi najde jen málokdo, kdo by tato synonyma neznal, nebo snad pojem Rudá planeta přiřadil k jinému vesmírnému tělesu. Každý, kdo někdy spatřil našeho planetárního souseda na noční obloze, může potvrdit, že i při pohledu pouhým okem má planeta načervenalý nádech, který jej jednoznačně odlišuje od okolních hvězd. Koneckonců samotné jméno planety vzniklo díky asociaci červené barvy ohněm a krví. Oheň a krev znamenají zranění, smrt a válku. A za vše s válkou spojené ve starověkém Římě zodpovídal bůh války Mars, po němž byla Rudá planeta pojmenována. Ale nebyli to jen Římané, kteří si načervenalé nebeské těleso spojovali s ohněm a krví. Řekové jej nazývali Areova hvězda nebo někdy také Pyroeis. V prvním případě šlo o hvězdu zasvěcenou bohu války Areovi, ve druhém by se jméno dalo přeložit jako Hořící. Babylóňané Mars pojmenovali po svém bohu války, ohně a ničení Nergalovi. Stejně tak staří Indové Mars spojovali s válkou a válečnými božstvy. A takto bychom mohli pokračovat napříč všemi starověkými civilizacemi a všude bychom narazili na spojování Marsu s rudou barvou, krví, ohněm, válkou nebo dokonce s červenající se dámou. V čem tedy tkví červená barva planety Mars?

InSight přehledně

InSight

Před pouhými několika hodinami odstartovala z kalifornského pobřeží raketa Atlas V, na jejímž vrcholu byl vynesen další z dlouhé řady průzkumníků Rudé planety. Sonda InSight, která se zaměří na studium vnitřní struktury Marsu, se už nachází na přeletové trajektorii a k našemu planetárnímu sousedovi dorazí v listopadu letošního roku. Jedná se o první sondu vydávající se k Marsu od roku 2016, kdy odstartovala evropská mise ExoMars s družicí TGO a částečně úspěšným demonstrátorem Schiaparelli. Pokud pak v listopadu proběhne úspěšné přistání, bude InSight první sondou zkoumající Mars z povrchu od přistání vozítka Curiosity v roce 2012. Na povrchu Rudé planety by tak měly poprvé v historii současně pracovat tři stroje – spolu se sondou InSight je to MSL Curiosity a nestárnoucí vozítko Opportunity.

Doprava kousku Marsu na Zemi

MSR

Mise obecně nazývaná jako Mars Sample Return, která si klade za cíl dopravit vzorky z povrchu Marsu na Zemi, byla po dlouhá léta jen zbožným přáním, k jehož uskutečnění se nepodnikaly žádné významnější kroky. Tu a tam se objevila nějaká zmínka o možnostech uskutečnění tohoto projektu, přičemž se pokaždé jednalo o poměrně odlišné způsoby provedení a projekt prošel mnoha obměnami své podoby. Zdá se ale, že nyní se vše konečně dává do pohybu, vysněná mise se stává realitou a její první fáze odstartuje už za pouhé dva roky.