Štítek ‘Sojuz’

Kosmotýdeník 254 (24.7. – 30.7.)

Sojuz dovezl novou posádku na ISS, Íránci odstřelili raketu nejistého účelu, na kosmodromu na Floridě se objevil dokončený horní stupeň pro první let SLS a firma Astrobotic představila plán vyslat v roce 2019 první exemplář svého nákladního modulu na povrch Měsíce. Z kosmonautického hlediska pořádně napěchovaný týden. V Kosmotýdeníku se podíváme ještě na události, které by vám rozhodně neměly ujít. Například dva týmy z Evropy testovaly měsíční vozítka. Podobné testování má i NASA, ale ta k tomu využívá pískoviště. V dalších zprávách se podíváme na fotky ze startu Sojuzu a na další detaily. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Start Sojuzu natočený cubestaem

Cubesat z řady Dove natočil start rakety Sojuz 2.1A s družicí Kanopus-V-IK a několika desítkami cubesatů. 20. července 11:06

Smrtící požár po dopadu trosek Sojuzu je objasněn

O tom, že při startu rakety Sojuz s kosmickou lodí Progress MS-06 došlo k politováníhodné nehodě, jsme Vás již informovali formou krátké zprávy. Nyní se k tématu vracíme, jelikož skončilo vyšetřování celé události. Ale vraťme se teď zpět do 14. června – Sojuz 2.1a startuje z rampy 31/6 a míří k obloze. Podle plánu po necelých dvou minutách spotřebují postranní bloky palivo a jsou odhozeny. Jejich trosky dopadnou do předem vybrané oblasti zhruba 350 kilometrů od startovní rampy. Jenže tentokrát se situace shodou nešťastných náhod vymkla kontrole a výsledkem jsou dva mrtví muži.

Kosmotýdeník 252 (10.7. – 16.7.)

Další týden uběhl jako voda a léto je v plném proudu. Odložte ale na chvíli grilovací nářadí, osušte mokrou kůži a vyklepejte písek z vlasů. Přichází tradiční Kosmotýdeník, který se pokusí shrnout všechny důležité momenty uplynulých sedmi dní. Čeká nás především výlet do Mexického zálivu, kde probíhá testování nové americké lodi Orion. Ale tematická paleta je jako vždy mnohem pestřejší – podíváme se na novinky kolem Falconu Heavy a nebo na ruský start s více než 70 družicemi.

Start Sojuzu se 73 družicemi byl úspěšný

Dnešní start Sojuzu 2.1A byl oficiálně uznán úspěšným. Roskosmos zveřejnil i fotku rakety na rampě pořízenou družicí Resurs-P1. 14. července 18:26

AKTUALIZOVÁNO: Ruský nášup se 73 družicemi!

V pátek 14.července v 8:36 našeho času vyrazí z kosmodromu Bajkonur vstříc obloze ruská raketa Sojuz 2-1A s horním stupněm Fregat-M. Jejím úkolem je dopravit na heliosynchronní dráhu 600 kilogramů těžkou snímkovací družici Kanopus-V-IK. Společně s ní poletí i 5 mikrosatelitů, které váží 18 – 120 kilogramů a také 67 cubesatů. Mediálně nejznámějším cubesatem na palubě je Majak – 3U cubesat, který má na obloze rozložit silně odrazivou plachtu. V tomto článku máte možnost sledovat celý start živě.

Raketa pro Kanopus-V-IK

Podívejte se na video ze sestavování rakety Sojuz-2.1a, která 14. července vynese družici Kanopus-V-IK. 10. července 19:45

Povede se světový rekord v krátkosti rozestupu?

Zítra z kosmodromu Pleseck odstartuje raketa Sojuz-2.1v s armádní družicí Kosmos 2519. Start přijde 6 minut před startem Falconu 9. Pokud to vyjde, bude to světový rekord v krátkosti rozestupu mezi dvěma starty. 22. června 15:46

Sága jménem Saljut – 19. díl

Základní modul stanice Mir

20. ledna 1986 krátce před půl třetí ráno místního času se nad Bajkonurem rozzářila obloha a ozval se hromový rachot. Ze startovní rampy 200L se právě zvedal Proton-K, pod jehož aerodynamickým krytem na špici se skrýval dlouho očekávaný stroj – základní blok stanice nové generace. Základní blok nesl tovární označení 17КS №12701 a mezi svými tvůrci byl znám také jako DOS-7. Nosič opět fungoval bezvadně a po navedení na předběžný orbit dostal onen stroj název, jež se stane legendou – „Mir“. Tentokrát neměl být DOS-7 monolitní stanicí, jeho koncepce byla modulární a předpokládala v průběhu několika let připojení dalších pěti modulů, jež měly nebývale rozšířit možnosti výzkumu a pozorování zemského povrchu, mikrogravitace, prostředí nízkého orbitu, vesmírných těles a dalších oblastí zájmu vědců a výzkumníků. Osud stanice Mir by vydal na velmi tlustou knihu (a koneckonců vícero velmi tlustých knih na téma Mir už spatřilo světlo světa), ovšem náš seriál je zaměřen čistě na program Saljut a Mirem se zabývat nebude. Čtenáři si však zajisté mohou klást otázku, proč je zde Mir zmiňován a jak vypuštění základního bloku souvisí s programem Saljut. Pravda, stejně jako Saljuty, i základní blok a další bloky Miru vznikaly v konstrukční kanceláři KB Saljut. Ovšem Mir měl alespoň ze začátku své kosmické pouti společného se Saljuty mnohem více…

Sága jménem Saljut – 18. díl

Saljut 7 s připojeným Sojuzem T-14

Problémy Saljutu 7 narušily plánované práce nejen z hlediska časového plánu. Pomyslný „klacek do špic“ zasáhnul i personální sestavy posádek. Původně měla čtvrtou expedici na Saljut tvořit trojice Vasjutin-Savinych-Volkov. Ovšem poté, co byl Savinych přeřazen do posádky, jež měla stanici zachránit, vyvstala otázka, kdo tuto záchranářskou posádku vystřídá. Nejjednodušším řešením se jevilo částečně zachovat původně plánované posádky, ovšem na místa palubních inženýrů měli usednout kosmonauti-specialisté z oddílu NPO Eněrgija, kteří měli za úkol posoudit dopad poruch na systémy stanice přímo „in situ“. Od března 1985 se tak začaly připravovat tři posádky. Vladimira Vasjutina a Alexandra Volkova, kteří měli původně tvořit dvě třetiny hlavní posádky čtvrté expedice, doplnil zkušený harcovník Georgij Grečko. Záložní posádka pak sestávala z původní dvojice Alexandr Viktorenko a Jevgenij Salej. Původního palubního inženýra Alexandra Alexandrova v posádce vystřídal Gennadij Strekalov. Rezervní posádku tvořila trojice Anatolij Solovjov, Alexandr Serebrov a Nikolaj Moskalenko. Jakmile se podařilo Saljut přivést zpět k životu, byly plány na další využití stanice potvrzeny: ke stanici se vydají Vasjutin, Grečko a Volkov. Poté, co Grečko posoudí stav stanice a shledá jej vyhovujícím, odletí domů spolu s Vladimirem Džanibekovem, jehož pobyt ve vesmíru byl medicínskou komisí omezen zhruba na sto dní. Poprvé v historii tak mělo dojít k částečnému střídání posádky. Na stanici pak zůstane trojice mužů, kteří měli prapůvodně tvořit čtvrtou expedici. Označení jejich mise bude „EO 4-2″.