Samantha Cristoforetti o životě ve vesmíru

úvodní obrázek

„Letět do vesmíru je obrovské dobrodružství, ale návrat zpět je také výzvou.“ říká Samantha Cristoforetti. Samanthu před několika dny vyzpovídala moderátorka britské rozhlasové stanice BBC. Rozhovor o návratu astronautů z vesmíru, přivykání si gravitaci, jejich práci na oběžné dráze nebo třeba o cestě na Mars, je bezpochyby zajímavý a proto jsme se rozhodli Vám jej v rámci Deníku astronautky zprostředkovat. Následující článek je tedy volným přepisem rozhlasového vysílání. Samantha nám k němu nechala vzkaz s příslibem dalších zápisků v deníku: „Stále pracuji na sepsání mých dojmů z posledních třech týdnů. Mezitím si můžete užít tento rozhovor!“

Přestože astronauti na ISS cvičí dvě hodiny denně, pro jejich těla je návrat velice náročný a bolestivý.

Přestože astronauti na ISS cvičí dvě hodiny denně, pro jejich těla je návrat velice náročný a bolestivý.
Zdroj: https://plus.google.com/

Návrat z vesmíru je výzva sama o sobě. Musíte se znovu adaptovat na život na planetě. Zjistila jsem, že je pro mé tělo mnohem jednodušší přizpůsobit se životu ve vesmíru. Vlastně jsem se přizpůsobila okamžitě. Návrat zpátky naproti tomu trvá trochu déle. Cítíte se podivně, máte problém s rovnováhou. Je to, jako by tady byl zlý obr, který se snaží vás zatlačit do země. Cítíte se opravdu těžcí. Vaše svaly nejsou zvyklé provádět každodenní věci jako je například chůze, takže je všechno bolestivé a komplikované. Jste vlastně jako dítě. Jako byste se snažili naučit své tělo správně chodit, sedět rovně, aktivovat všechny ty malé svaly, které jste nebyli zvyklí ve vesmíru používat. Nyní se po pár týdnech začínám v každodenním životě cítit normálně, ale zabere to ještě mnoho týdnů a měsíců, než budu moci normálně cvičit a dělat některé specifičtější náročné aktivity, na které jsem byla zvyklá předtím.

Jak na vesmírné stanici vypadala vaše každodenní rutina?
Je těžké hovořit o nějaké každodenní rutině, ale myslím, že dokážu identifikovat několik docela standardních věcí. Obvykle vstávám až na poslední minutu. Jsem noční tvor, takže jsem vstávala až na ranní konferenci a teprve po ní jsem si udělala čas na snídani a hygienu. Během pracovních dnů od pondělka do pátku jsme mezi 07:00 a 07:30 mívali každodenní ranní plánovací konferenci. To znamená, že jsme se všichni shromáždili u komunikačního panelu a mluvili s řídícími středisky od Houstonu přes Huntsville, Mnichov, Moskvu až po Japonsko. A všichni mohou mít nějaké připomínky k práci, která je na ten den naplánovaná, nebo se potřebují ujistit, že všichni víme, o co jde. Poté začínáte s prací a ta je každý den jiná. Některé dny můžete celou dobu pracovat na údržbářských úkolech, někdy vám celé dopoledne nebo i celý den zaberou hlavní vědecké úkoly, nebo máte den plný malých úkolů a přeskakujete z jednoho na druhý. Může to být věda, může to být údržba nebo náklad nebo to nějakým způsobem přesahuje běžnou práci na stanici.

Jídlo ve stavu beztíže může být i zábava.

Jídlo ve stavu beztíže může být i zábava.
Zdroj: https://plus.google.com/

Jak se ve vesmíru tráví jídlo? Je to složitější než na Zemi?
To je velice zajímavá otázka. Nepociťovala jsem, že by to bylo nějak odlišné. Zpočátku se mi zdálo, že jím trochu méně než obvykle. Později jsem zjistila, že je to tím, že jídlo neleží na dně mého žaludku, ale vznáší se a já se pak cítím plnější, než opravdu jsem. To bylo ale jen na začátku. Po nějaké době jsem se vrátila k mým obvyklým chutím a velikostem porcí. Neztratila jsem žádnou váhu, což je něco, co ve vesmíru opravdu nechcete, protože by to ovlivnilo i vaše kosti.

A co jste jedla?
Na ISS je široká nabídka jídla. Jídlo ve vesmíru značně pokročilo od pasty v tubě po poměrně rozmanité menu. Naše hlavní jídlo pochází z laboratoří NASA Food zde v Houstonu, takže je založeno na současných amerických stravovacích návycích. Obsahuje tedy spoustu masa, zejména kuřecího, ale ne tolik ryb, kolik bych si přála. Standardní jídlo si ale mohu vylepšit bonusovým jídlem, které pochází z Evropy. Jedná se o několik balíčků, které obsahují vámi preferovaná a oblíbená jídla. Měla jsem například úžasný salát z quinoy s makrelami a rajčaty, do kterého jsem si přidávala trochu olivového oleje. Bylo to mé oblíbené jídlo. Vlastně mi teď docela chybí. Kéž bych měla více balení!

Ve vesmíru je mnohem více místa, než ve stejné místnosti na Zemi.

Ve vesmíru je mnohem více místa, než ve stejné místnosti na Zemi.
Zdroj: https://plus.google.com/

Dokážu si představit, že je náročné žít v tak malém prostoru po dlouhou dobu. Jak jste se s tím vypořádala emocionálně? Mluvíme přeci jen o 200 dnech.
Vesmírná stanice je ve skutečnosti obrovská. Ráda ji nazývám lidskou základnou ve vesmíru. Je opravdu gigantická. Často říkáme, že interiér je jako velké dopravní letadlo, například Boeing 747. Představte si, že máte k dispozici všechen tento objem. Samozřejmě ne úplně všechen, protože je tam mnoho vybavení a dalších věcí. Je ale opravdu potřeba mluvit o objemu a ne o ploše. Pokud si na Zemi kupujete byt nebo dům, zajímá vás kolik má čtverečních metrů. Ve vesmíru vás ale zajímá, kolik má krychlových metrů, protože opravdu pobýváte v celém objemu, ne jen na podlaze. Takže tam je opravdu mnoho místa.

Co je krásnější? Vidět Zemi z vesmíru nebo vidět vesmír ze Země?
Na to je velice těžké odpovědět. Pozorování vesmíru ze Země určitě dokáže být emocionálně intenzivní a ohromné. Ale vidět krásu Země z vesmíru… Víte, když pozorujete vesmír ze Země, díváte se do nekonečného neznáma. Když ale z vesmíru pozorujete Zemi, díváte se domů. Takže emocionální stránka je odlišná, ale řekla bych, že pro oči jsou oba pohledy nesmírně krásné.

Myslíte si, že je pro nás uskutečnitelné letět na Mars a vytvořit tam kolonii?
Myslím, že je to nevyhnutelné. Dříve nebo později se to stane. Mám k tomu také ale střízlivý přístup. Nemám ráda, když lidé říkají, že na Marsu budeme do roku 2030. Všechno to záleží na mnoha věcech – kolik peněz do programu vložíme, jak oddaní budeme cíli, kolik mezinárodních partnerů bude ochotno spolupracovat a pak jsou zde samozřejmě ještě technologické výzvy. Mnoho práce, která probíhá na vesmírné stanici je opravdu přímo zaměřená k tomu, abychom na Mars jednoho dne mohli letět. Pokud se ale ptáte, jestli tam někdy poletíme – ano, jsem si jistá, že dříve nebo později se to stane.

Opravdu? A vy byste letěla? Protože by to musela být jednosměrná cesta, že ano?
To by nezbytně nemusela být. Samozřejmě, že pokud vesmírné agentury vyšlou k Marsu lidi, bude zde riziko, že je už nedokážou vrátit zpátky. Jsem si jistá, že první mise budou vysoce riskantní, takže zde bude riziko, že se nedokážete vrátit zpátky. Určitě ale budou v plánu cesty s návratem na Zemi.

Když jste byla ve vesmíru? Litovala jste někdy svého rozhodnutí stát se astronautkou?
Ne, ne, ani na minutu. Celou dobu jsem si byla jistá, že je to právě to místo, kde mám být. Cítila jsem se tam pohodlně a byla jsem šťastná. Ne, určitě jsem toho nelitovala ani nanosekundu.

Co nového jste zjistila během své mise ve vesmíru?
Většina mé práce na stanici obnášela vědecký výzkum. Já sama nejsem vědec, ale mou zodpovědností bylo provádět experimenty a zajistit, aby se všechna data dostala k vědcům. Je tedy na vědcích, aby všechna data zpracovali, analyzovali a prozkoumali a teprve potom je po nějaké době publikují. A z toho pak můžeme mít užitek všichni. Doufám, že jsem odvedla svou práci dobře a poskytla jsem jim data, která potřebovali.

Vznášení se musí být opravdu úžasné.

Vznášení se musí být opravdu úžasné.
Zdroj: https://plus.google.com/

Co vás ve vesmíru nejvíce překvapilo?
Nejspíš to bylo to, jak moc jsem si užívala vznášení se. Nejvíce jsem slýchávala astronauty vyprávět o tom, jak jsou uchvácení krásou Země, jak je Země nádherná… to je pravda. Myslím ale, že pokud vylezete na nějakou velkou horu nebo se nacházíte na nějakém místě s nádherným výhledem na krajinu, můžete dosáhnout stejného pocitu. Pokud poletíte do vesmíru a podíváte se na Zemi, uvidíte něco úplně jiného a unikátního, ale ty pocity budou zhruba na stejné úrovni. Ale pocit stavu beztíže, ten pocit lehkosti a svobody ve vašem těle, to je exploze volnosti a svobody. Obýváte prostor ve třech rozměrech a můžete úplně všude. Všechno je tak jednoduché. Byla jsem ohromena tím, jak moc jsem si to užívala. Naučit se to je ale druhá věc. Chvilku mi to trvalo. Pokaždé, když se odrazíte, nejen, že letíte pryč, ale také se začnete otáčet. S postupem času se naučíte šikovnosti – jak silně se odrazit, kde se odrazit tak, abyste se otáčeli tam, kam chcete nebo abyste se neotáčeli vůbec. Je to určitě věc, která mi bude chybět nejvíc.

A nejlepší věc na tom být doma?
No, dostane se vám zpět bohatosti pozemského života stejně jako jeho komplikace. Na stanici sice děláme mnoho technických a komplexních úkonů, ale pro to jsme vycvičeni. Poté jste uvolněni a neseme zase břímě každodenního života. Když se vrátíte, musíte si zase zvyknout na tento nový bohatý život plný lidských interakcí a možností dělat věci, které ve vesmíru nemůžete.

Zdroj informací:
http://www.bbc.co.uk/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

8 komentářů ke článku “Samantha Cristoforetti o životě ve vesmíru”

  1. Vladimír napsal:

    Kosmonautix je výborný a tak rozsáhlý, že ani snad není možné vše přečíst nebo vidět.Skvělé články i fotky!A Samantha Cristoforetti je úžasná, jak nám Pozemšťanům dovede popsat život na ISS.

  2. J.Brunner napsal:

    Rád čtu na Kosmonautix vše a zvláště články od této mně velice sympatické Italky.

  3. miro macko napsal:

    Myslim si ze Samantha spravi vsetko pre to, aby sa hore este dostala.

  4. kopapaka napsal:

    Díky za překlad…
    Škoda, že toho není víc. Rozhovoru i toho pobytu 🙂

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.