Štítek ‘raketoplán’

Historická rampa pod křídly SpaceX

Odpalovací rampa LC-39A na Floridě má velmi bohatou historii. Odstartovalo odsud dohromady 92 misí – 12× to byla lunární raketa Saturn V, a celkem 80× odsud vzlétl americký raketoplán. Je stěží bychom hledali rampu, která má na svém kontě více historických misí. Po ukončení provozu raketoplánů rampu převzala společnost SpaceX, která ji začala upravovat pro své rakety Falcon 9 a Falcon Heavy. Tento krok se nakonec ukázal jako velmi prozřetelný, když vloni 1. září explodoval Falcon 9 na nedaleké rampě LC-40. Kdyby v té době SpaceX neměla rozpracovanou rampu LC-39A, přišla by o možnost startovat z východního pobřeží na poměrně dlouhou dobu. V dnešním článku se podíváme, jak to na historické rampě vypadá v těchto dnech, kdy do jejího opětovného využití zbývá jen zhruba týden.

Motor z raketoplánu je v Evropě

Na amerických raketoplánech bylo motorů hned několik – kromě hlavních kyslíkovodíkových SSME používaných při startu, to byly nejrůznější manévrovací trysky a pak ještě systém OMS – Orbital Maneuvering System. Právě jeho motory AJ 10-190 na hypergolické palivo od firmy Aerojet zajišťovaly finální zakulacení oběžné dráhy, velké korekce na oběžné dráze, ale i deorbitační zážeh. Po vyřazení raketoplánů ze služby se tyto cenné motory dočkaly nového úkolu. Poslouží totiž jako hlavní motory lodi Orion.

Sedm dní s Johnem Glennem – den čtvrtý

Senátor John Glenn

Psal se počátek roku 1995. Jako každý rok, i nyní se schylovalo ke každoroční debatě o rozpočtu NASA. Jedním z těch, kteří se tradičně do debat, handrkování a tahanic zapojovali, byl i senátor John Glenn. Mezi členy amerického zastupitelského sboru bychom našli pouze málo lidí, jež by měli k NASA bližší vztah než právě tento muž. Jeden z první sedmičky amerických astronautů a první Američan, který vykonal orbitální kosmický let, byl po právu národním hrdinou. I nyní, tři dekády po jeho letu do historie a amerických učebnic dějepisu, jej každou chvíli někdo žádal o podpis, společnou fotografii nebo alespoň o potřesení rukou. Glenn seděl u svého stolu v pracovně a probíral se podklady k nadcházející debatě. Zrovna byl zahloubán do knihy „Space Physiology and Medicine“, která byla dílem několika lékařů ve službách NASA. Náhle jej zaujala jedna ze statí v knize. Popisovala vliv pobytu ve vesmíru na astronauty. Autoři ve stati zmiňovali osteoporózu, poruchy spánku, kardiovaskulární změny, problémy s rovnováhou a další průvodní projevy pobytu v mikrogravitaci. Glenn měl neodbytný pocit, že tyto problémy mu cosi připomínají…

Druhý krok k indickému raketoplánu

Určitě si pamatujete na nedávný test indického miniraketoplánu RLV-TD. Při krátkém suborbitálním letu byly vyzkoušeny základní prvky konstrukce lodi a její manévrovací schopnosti při průletu atmosférou. Plnohodnotná verze raketoplánu nebude pravděpodobně hotova dříve než za patnáct let, Indická kosmická agentura ale usilovně pracuje na vývoji všech potřebných technologií. Jednou z nich je náporový motor se spalováním v nadzvukovém režimu, který bude raketoplán částečně pohánět při jeho cestě na oběžnou dráhu. A právě dvojici těchto motorů Indická kosmická agentura úspěšně otestovala tuto neděli. Motory sice pracovaly pouze pět sekund, ale i tak je to pro Indii důležitý krok k znovupoužitelnému raketoplánu.

SpaceX si pořídila přepravník raketoplánů

Když ještě létaly americké raketoplány, mohli jsme je na fotkách pořízených po přistání vidět, jak sedí na speciálním podvalníku opatřeném 76 koly. Tento transportér se jmenoval OTS (Orbiter Transporter System) a zajišťoval přesunování orbiteru do montážních hal. Když ale raketoplány dolétaly, přestal mít transportér využití. NASA neměla žádnou možnost, jak jej dále používat, ale nabídnuté šance se chopila firma SpaceX. Stačilo na horní část transportéru přivařit vyztužující kovovou páteř a společnost získala skvělý prostředek pro převoz zachráněných prvních stupňů.

Vesmírné výzvy – květen 2016

BEAM zdroj:dnaindia.com

Spanilá jízda SpaceX pokračuje. V květnu nás čekala další dvě přistání na plovoucí plošině. I další soukromá společnost o sobě dala vědět a sice Bigelow Aerospace. Její modul BEAM čekal na ISS na svou hvězdnou chvíli. Ta po úvodních peripetiích konečně přišla, když se modul nafoukl do plné velikosti. Indie touží po raketoplánu. K tomu je zapotřebí učinit mnoho technologických kroků. Tím aktuálním byl let testovacího exempláře po suborbitální dráze. A nakonec vás v tomto dílu čeká nejdetailnější mozaika Pluta, kterou jste zatím mohli spatřit.

Jak skončil indický miniraketoplán?

Jak jsme Vás informovali v nedávném článku, indická kosmická agentura ISRO provedla včera v 7:00 našeho času první letovou zkoušku miniraketoplánu RLV-TD. Podle oficiálního prohlášení vedení indické kosmické agentury letový test splnil očekávané úkoly a v některých ohledech si vedl dokonce ještě lépe, než se čekalo. Agentura má totiž k dispozici satelitní snímek testovacího miniraketoplánu na vodní hladině – s měkkým přistáním se přitom vůbec nepočítalo. Do oblasti vyrazil i sledovací vrtulník, který pořídil snímky RLV-TD a potvrdil, že stroj je vcelku.

První krok k indickému raketoplánu

Jeho mise má trvat pouze deset minut, ale i přesto je pro druhou nejlidnatější zemi světa velmi důležitá. Dnes, tedy v pondělí 23. května má dojít k prvnímu testovacímu letu prvního indického vesmírného plavidla, které je vybaveno křídly. Jedná se o první krok na dlouhé cestě, na jejímž konci by Indie mohla mít znovupoužitelný kosmický prostředek, který kombinuje funkci raketového motoru a motoru, který využívá kyslíku v atmosféře. Tento první krok spočívá ve vyslání testovacího exempláře na suborbitální dráhu.

Neobvyklá cesta ET-94

Externí nádrž

Program Space Shuttle, v rámci něhož NASA provozovala své raketoplány, je již několik let minulostí. Poslední start raketoplánu proběhl před pěti lety, 8. července 2011. Kola orbiteru Atlantis se naposledy dotkla přistávací dráhy o necelých třináct dní později. Tím okamžikem se uzavřela jedna z významných kapitol dobývání vesmíru. Raketoplány a jejich příslušenství čekalo „odstrojení“, konzervace a převod do sbírek vybraných muzeí. Nejatraktivnějšími exponáty jsou samozřejmě orbitery Discovery, Atlantis a Endeavour, nicméně ani další dobové artefakty nezůstaly opomenuty a nacházejí si pomalu cestu do expozic. Ovšem jak ukázaly události těchto dní, ani tyto cesty nemusí být vždy přímočaré a prosté vzrušení…

Křesla a pistole – pomůcky pro pohyb při EVA (5. díl)

Challenger během mise STS-41-B

Challenger vypadal jako nějaký pohádkový pták. Otevřený nákladový prostor zatím ležel ve stínu, ale pravá část orbiteru byla nádherně osvětlena sluncem a zářila oslnivou bělobou. Rameno manipulátoru čnělo do prostoru lehce ohnuté v kloubu, který by u člověka nejspíše odpovídal lokti. Skrze okénka ve stropě letové paluby mohl tušit obličeje svých kolegů a přátel, kteří napjatě pozorovali jeho počínání. Žádné nebezpečí samozřejmě nehrozilo, v případě potřeby by pro něj Vance s raketoplánem prostě dolétnul. Zatím ovšem všechno probíhalo podle plánu a našla se i chvilka na kochání se výhledem. Pod jeho nohama ubíhala Země, její panorama se neustále měnilo. Takový pohled se lidem naskytl už dvaatřicetkrát, z toho čtyřiadvacetkrát mužům s americkou vlaječkou na rukávu. Dnes to ale bylo něco úplně jiného. Dnes mohl jako první člověk zažít skutečný pocit svobody neomezeného pohybu v prostoru. Ve výhledu mu nebránilo žádné poutací lano a k tomu, aby se otočil nebo se vydal libovolným směrem, mu stačilo lehce pohnout prsty. Byl to okamžik obrovského osobního triumfu, okamžik, na který čekal tak dlouho. Šestnáct let, které strávil účastí na vývoji raketového křesla, konečně přinášelo ovoce. Bruce McCandless se konečně dočkal své velké chvíle…