Štítek ‘problém’

ExoMars 2016 překonal mnoho problémů a je připraven

Postavit kosmickou sondu není jen tak. Konstruktéři bojují s termíny, zatímco se snaží postavit všechny systémy co nejlépe, jak umí. Přesto už historie mnohokrát ukázala, že se stavba vesmírných průzkumníků neobejde bez nečekaných zádrhelů, komplikací a problémů. Nevyhnul se jim ani společný program Evropské kosmické agentury a Ruska určený k průzkumu čtvrté planety naší soustavy – ExoMars 2016. V tomto článku se podíváme na nepříjemnosti, které se objevily v minulých měsících. O to větší klobouk musíme smeknout před týmy, které sondu připravují ke startu. Momentálně totiž vypuštění první části programu ExoMars nestojí nic v cestě.

Curiosity nehýbe s paží

Vozítko Curiosity potkala další drobná nepříjemnost. Při odběru materiálu z písečné duny Namib zazlobil přístroj CHIMRA, který je určený pro transport prachových vzorků. Vozítko proto zastavilo pohyb robotické paže a týmy odborníků na Zemi momentálně řeší, jak tuto komplikaci co nejrychleji vyřešit. V dnešním článku se na závadu podíváme trochu detailněji a také si připomeneme nedávnou aktivitu nejdokonalejší vědecké laboratoře, kterou lidstvo dopravilo na povrch Marsu.

Už zase ta voda!

Včerejší výstup Američana Tima Kopry a Brita Tima Peaka začal podle plánu a dvojici se podařilo splnit hlavní úkol výstupu – výměna regulátoru napětí SSU (Sequential Shunt Unit) na lince 1B. Astronauti pak na modul Tranquility připojili ventil NPV (Non-Propulsive Vent) a z přechodového tunelu PMA-3 odepnuli kabely. Natažení kabelů pro adaptér IDA se ale nestihlo dokončit a s odstraněním poškozeného reflektoru kamery na příhradovém nosníku se ani nezačalo – výstup totiž musel být předčasně ukončen.

InSight má problém – hlavní přístroj netěsní

Jedním z velmi očekávaných momentů příštího roku je vypuštění statické sondy pro výzkum Marsu – landeru InSight (Interior Exploration Using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport). Ten má dosednout na povrch Rudé planety, s pomocí robotické paže vyskládat do okolí jednotlivé vědecké aparatury, které budou po dobu dvou let měřit seismickou aktivitu Marsu a tím pádem pochopit tajemství vnitřní stavby této planety. Start je zatím naplánován na březen příštího roku, nicméně nyní se objevil poměrně závažný problém.

Další zkrat na ISS, nebezpečí nehrozí

Vesmírná vycházka na ISS během Expedice 45. Zdroj: NASA / Flickr

Mezinárodní vesmírná stanice zaznamenala v pátek mimořádnou událost, když došlo ke zkratu v jedné z osmi napájecích jednotek. Tato situace neznamená pro stanici žádné bezprostřední ohrožení, avšak dá se předpokládat, že oprava si vyžádá vycházku do vnějšku stanice, kde bude muset být provedena oprava, podobně jako v roce 2014. Momentálně ale na stanici není náhradní díl a nejbližší zásobovací loď již byla zakonzervována a nemůže na ni být naložen. Nejbližší příležitost k dopravení na stanici tak poskytne nejspíš až loď Dragon společnosti SpaceX, jejíž start je v plánu začátkem příštího roku.

Bolístky hrdinů vesmíru (5/5)

Ed White během první americké EVA

Naprostá většina komplikací a nepříjemností, souvisejících se zdravotním stavem kosmických cestovatelů se obejde bez vážných následků, byť jsou mnohdy tyto problémy nepříjemné. Vlastně je až s podivem, že ze tří stovek pilotovaných letů, které dosud proběhly, se jen v jednotkách případů odehrála skutečně vážná dramata se zdravotním podtextem. Poměrně specifickou kategorií jsou také výstupy do vesmíru, jež jsou z podstaty riskantní pro ty, kteří je vykonávají. Nezapomínejme, že tito odvážlivci se pohybují v prostředí, které je nám naprosto cizí a jsou obklopeni technikou, jejíž selhání jim může v jediném okamžiku přivodit těžký úraz, či smrt. V tomto ohledu nesmí být zanedbána žádná maličkost a na každém, byť sebemenším detailu záleží. Tuto zkušenost jsme však nezískali zadarmo – než jsme pochopili alespoň základní zákonitosti pohybu a práce ve volném prostoru, stálo to několik odvážlivců málem život…

Bolístky hrdinů vesmíru (4/5)

Řídicí středisko CUP

Oproti krátkodobým letům, jež astronautům nabízely programy Apollo a Space Shuttle, představovaly sovětské orbitální stanice a americký Skylab významný posun směrem k dlouhodobému přežití člověka na orbitu. To s sebou samozřejmě neslo nové výzvy – ať už se jedná o psychologickou dynamiku mikrokolektivu, obtíže spojené s dlouhodobým pobytem v uzavřeném prostředí, pocity izolace až po nové nároky na plánovače, kteří nyní mnohem častěji museli reagovat v reálném čase. V tomto ohledu není možné opomenout ani další členy pozemních týmů, speciálně obsluhu v řídicích střediscích, kdy zejména u Sovětů bylo jejich vytížení enormní – směna v řídicím středisku trvala celých 24 hodin a nebylo výjimkou, že kontroloři během pauz v komunikaci se stanicí usínali na svých pracovních místech. Největší břímě ovšem nesli samozřejmě kosmičtí cestovatelé a jejich náročná práce se nezřídka projevila změnami zdravotního stavu…

Bolístky hrdinů vesmíru (3/5)

Start!

Přetížení dosahuje vrcholu. Nosič je již téměř prázdný, motory ždímají poslední kapky paliva a sestava zrychluje stále více. Odvážlivci na palubě odpočítávají sekundy… A pak náhle přetížení během jediného okamžiku ustupuje a místo něj je tady stav beztíže. Člověk má nejprve pocit, že ovládací a kontrolní panel jej udeří do obličeje, ale hned vzápětí se dostavuje pocit, jakoby začal dlouhý pád. A on vlastně dlouhý pád začal – dlouhý pád první kosmickou rychlostí okolo Země. Výsledek mnohaletého snažení, nesčetných zkoušek, vítězství, zklamání, hodin beznaděje a vyčerpání. Náhle je vše minulé zapomenuto – jsme konečně ve vesmíru! Zdálo by se, že v kabině kosmické lodi nečíhá na její obyvatele moc zdravotních komplikací – vždyť jsou v dokonale uzavřeném prostředí s neustále sledovanými parametry složení atmosféry, desítkami filtrů, senzorů a indikátorů. Navíc před letem byli kosmonauti několik měsíců pod bedlivým dohledem lékařů, ti by určitě na případné zdravotní zádrhele přišli! No, možná to je do značné míry tak, jak se váženému čtenáři snaží úvod tohoto dílu miniseriálu podsunout, nicméně výjimky z pravidla se najdou. A překvapivě nejsou až tak vzácné…

Na průzkumníka Merkuru si musíme počkat

Společná evropsko-japonská mise Bepi Colombo, určená ke studiu první planety Sluneční soustavy měla odstartovat v lednu roku 2017. Jak ale na našem diskusím fóru informoval Michal Václavík z České kosmické kanceláře, projektu se nevyhýbají problémy. Největší starosti dělá pointační mechanizmus vysokoziskové antény, dále energetická jednotka pro elektrický pohon a komplikace neminuly ani laserový výškoměr BELA. Další startovní okna se otevírala v červenci a říjnu roku 2017, což by znamenalo přílet k Merkuru v lednu 2024, nebo v prosinci 2025. V takovém případě by ale muselo definitivnímu usazení na oběžné dráze předcházet 8 průletů kolem nejmenší planety Sluneční soustavy.

První start z Vostočného se odkládá

Stav výstavby zatím jediné startovací rampy ve Vostočném v červenci 2014. Pro orientaci – rakety budou přivážený „zezadu“. Šedá betonová konstrukce uprostřed je samotná odpalovací rampa, na které bude raketa následně ustavena. „Pánev“ ve tvaru V směřující kupředu slouží k odvodu spalin raketových motorů. Celá přijde vybetonovat…

„Z kosmodromu Vostočnyj odstartuje první raketa do konce roku 2015,“ tyto odpovědi jsme od prezidenta Ruské federace Vladimira Putina slýchali již několik let – prakticky od roku 2007, kdy se začalo se stavbou obřího komplexu v hustých lesích Dálného Východu. Tomuto cíli bylo přizpůsobeno všechno – ačkoliv na kosmodromu má stát několik startovních ramp, stavěla se jediná – aby se to stihlo. Nyní je ale jasné, že po sérii problémů, které stavbu Vostočného potkaly, bude potřeba termín odložit. Start naplánovaný na 23. prosince letošního roku se tak s jistotou nestihne.