Štítek ‘NASA’

Kosmotýdeník 120. díl (29.12.2014 – 4.1.2015)

Pokud jste měli obavy, že v novém roce už nebude vycházet nejdéle fungující seriál našeho webu, tedy Kosmotýdeník, můžete si právě oddychnout. Ani v tomto roce Vás nepřipravíme o souhrn všech významných událostí, které s sebou přinesl týden ležící na pomezí mezi roky 2014 a 2015. Jelikož lidé po celém světě měli v uplynulých dnech většinou příjemnější starosti, nedošlo k ničemu přelomovému. Přesto se najde pár momentů, které by neměly zapadnout.

Jaký byl rok 2014?

Uplynulých 365 dní uteklo jako voda. V nejrůznějších médiích se objevují sestřihy toho nejzajímavějšího, co přinesl rok 2014 a ani náš portál nebude výjimkou. Navážeme tak na tradici vyhodnocení let 2012 a 2013. Rok, který před pár minutami skončil nám přinesl opravdu úctyhodné množství momentů, na které bychom rozhodně neměli zapomenout. Objektivně musíme uznat, že více nepoměrně více událostí s sebou přinesla druhá polovina roku. V našem článku se nejprve podíváme na nepilotovanou kosmonautiku, pak přejdeme na její pilotovanou kolegyni a celý článek zakončíme komplexními statistikami raketových startů.

Co kdyby vám na autě přistál satelit?

Na Silvestra se lidé rádi baví a proto z tohoto trendu nevybočíme ani my. Přinášíme Vám veselé video z amerického pořadu, který nachytává běžné kolemjdoucí na skrytou kameru. Jak budou dotyční reagovat když se na chvilku otočí a vzápětí uvidí, že na jedno ze zaparkovaných aut dopadla družice, která nápadně připomíná legendární Sputnik 1, tedy až na výrazné logo NASA? Reakce jsou různé.

Vesmírné osudy 87. díl – John Young

Řídicí středisko během krize Apolla 13

Apollo 13 bylo – tedy spíše mělo být – velmi zajímavou misí. Přistání v pahorkatině Fra Mauro mělo přinést vědcům více poznatků než u předchozích letů, k tomu bylo třeba přizpůsobit i trajektorii během letu k Měsíci. Místo dráhy volného návratu, která zajišťovala jistý stupeň bezpečí, měla Třináctka využít hybridní trajektorii. Velitelem byl Jim Lovell, první člověk, který se měl vydat počtvrté do vesmíru. Apollo 13 však bylo zvláštní ještě v jedné okolnosti: všude samé třináctky. Apollo 13 mělo odstartovat ve 13:13 houstonského času, do sféry měsíční přitažlivosti se mělo dostat 13. dubna. Žeby příliš mnoho třináctek najednou? Těsně před letem se začalo zdát, že všichni škarohlídi možná mají pravdu. Kvůli možné infekci spalničkami musel být vyměněn pilot velitelského modulu Ken Mattingly a jeho místo zaujal Jack Swigert, pilot záložní posádky, kterou vedl John Young. O něco později, v úterý 13. dubna, si mohli pověrčiví lidé na celém světě tiše mnout ruce se slovy: „Já jsem to říkal!“ Apollo 13 se změnilo z odvážné expedice ve prospěch lidstva a vědy v boj o život. John jako velitel záložní posádky měl v boji o záchranu Lovella a jeho mužů významný podíl. Přibližně 90 hodin, které uběhly mezi výbuchem kyslíkové nádrže číslo 2 v servisním modulu Apolla a úspěšným přistáním v Pacifiku, strávil s Charliem Dukem v simulátoru LM, kde do nekonečna zkoušel, vymýšlel, cizeloval a definoval postupy pro různé fáze letu. Když Lovell, Haise a Swigert stanuli na palubě záchranné lodi USS Iwo Jima, celý svět si hlasitě oddechnul. John Young nebyl výjimkou. A jen doufal, že celý lunární program touto dramatickou epizodou neskončí…

Kosmická šňůra perel detektorem Chandra

Pomocí rentgenového detektoru Chandra se astronomům podařilo „zvážit“ rozlehlou galaktickou kupu v adolescentním vývojovém stadiu. Ta se navíc utvářela v době, kdy byl vesmír daleko mladší. Galaktickou kupu teď pozorujeme v relativně mladém věku pouhých osmi set milionů let po jejím vzniku. Zároveň tvořila součást vesmíru v době přibližně 3,3 miliard let po velkém třesku. Jde o jeden z nejhmotnějších a nejvzdálenějších objektů, u kterých se vědci snaží určit jeho hmotnost i další vlastnosti. Rozsáhlou strukturu objevil „konkurenční“ detektor Evropské kosmické agentury XMM-Newton. Pomocí měření teleskopu Chandra se pokusili astronomové odhadnout úhrnnou hmotnost kupy. Ta vychází na 400 bilionů Sluncí a nachází se asi 9,6 miliard světelných let od nás.

Hubbleův teleskop a miliony opuštěných hvězd

Asi každý z nás zakusil v dětství zvláštní pocit, kdy se nám podařilo zvednout pomocí magnetu sponku nebo jiný drobný kovový předmět. Bez problému překonáte gravitační působení celé naší planety snáze, než se nasnídáte. Je zajímavé, v jakém nepoměru se nachází některé ze čtyř základních sil našeho vesmíru. Ale pokud se vydáme do hájemství velmi hmotných objektů, přebírá veškerou aktivitu gravitace…O posledním programu Hubbleova teleskopu (hraničním poli Frontier Fields a souběžném Parallel Fields) jsme vás už informovali zde. Původní myšlenka celého projektu spočívala v tom, že jsme chtěli ještě podrobněji poznat celý pozorovatelný vesmír. Je skutečně tak homogenní a izotropický, jak nám to potvrdila předchozí Hubbleova hluboká a ultrahluboká pole? Nemáme se podívat ještě jiným směrem? Skeptici se do toho obuli v plné síle, ale tím vlastně přiměli personál teleskopu vymyslet zajímavý (a zřejmě poslední dlouhodobý) projekt v historii tohoto teleskopu.

Vesmírné osudy 86. díl – John Young

Apollo-1

V pátek 27. ledna 1967 byl John Young v kalifornském Downey, kde spolu s Tomem Staffordem a Gene Cernanem trénovali v kabině Apolla s výrobním číslem 014. Přestože Stafford, Cernan a Young byli záložní posádkou pro plánovaný let posádky Jima McDivitta na nové specifikaci Apollo Block II, reálný hardware zatím ještě nebyl hotov, proto museli astronauti vzít zavděk starší specifikací lodi. Jedině tak mohli trénovat činnost posádky v reálné kabině. Ta ovšem nestála ani za zlámanou grešli. Ten den nedokončili Stafford a spol. ani jeden simulovaný odpočet, a když Young zpozoroval na podlaze velitelského modulu kaluž glykolu, Stafford se rozhodl test odpískat. „Na Měsíc, to určitě…“, odfrknul znechuceně Young, „…tenhle kýbl šroubů nedoletí ani na orbit!“ Když pak John odšroubovával vnitřní poklop kabiny, spadl mu tento těžký kus přímo na nohu, čímž si loď, poklop a jeho tvůrci vysloužili výživnou dávku jmen, která nelze ve slušné společnosti opakovat. Jako první z lodi vylezl Tom Stafford a okamžitě se k němu přitočil jeden z techniků s tím, že má jít k telefonu. Volal jeden z astronautů nováčků Al Worden: „Už jsi něco slyšel o požáru na rampě na Mysu?“ Po Staffordově záporné odpovědi mu Worden sdělil šokující zprávy. Stafford zavěsil a počkal, až Young a Cernan ukončí vypínání lodi, vzal si je stranou a pověděl jim, že tři jejich kolegové a blízcí přátelé jsou mrtví. Tiché obavy, které měli všichni ohledně kyslíkové atmosféry na palubách kosmických lodí, se právě proměnily v šerednou realitu…

Kosmotýdeník 118. díl (15.12. – 21.12.2014)

Ani v předvánočním čase na Zlatou neděli nebude chybět náš tradiční souhrn kosmonautických novinek. Odpočiňte si proto alespoň na chvíli od uklízení svých bytů, nebo pečení dobrot a pojďte se spolu s námi podívat na souhrn toho nejzajímavějšího, co s sebou přinesla kosmonautika v posledních sedmi dnech. Podíváme se na úspěšnou premiéru nové indické rakety, navštívíme Mars, kde došlo k významnému objevu a nezapomeneme ani na návrat kosmické lodi Orion na místo startu.

Další data sondy Voyager 1 z mezihvězdného prostředí

Nejvzdálenější výtvor lidských rukou, odkaz silné generace popularizátorů vesmírného výzkumu Carla Sagana či Arthura C. Clarka a zároveň jedna z vlajkových lodí NASA je v dobré kondici a neustále odesílá data, která v současnosti formují vznik nové vědní disciplíny. Voyager 1 se vydal na svou předlouhou pouť vesmírem 5. srpna 1977, a to paradoxně o 16 dní později než jeho sesterská sonda Voyager 2. Proto dvojka drží světový rekord nejdelší nepřetržitě probíhající kosmické mise. Voyager 1 se v současné době nachází více než 130 astronomických jednotek od Země (díky poloze naší planety má v tuto roční dobu blíž ke Slunci) a vzdaluje se od nás rychlostí 61 000 km/h. Jeho slabý signál cestuje přes 17 hodin, než jej zachytí některá ze stanic sítě DSN. Každý rok urazí přes 520 milionů kilometrů (relativně ke Slunci).

Čuchám, čuchám organiku!

Aj Curiosity má profilovku na facebooku. A nerobí "duck face"!

Americké vozítko Curiosity, které už dva a půl roku brázdí povrch Rudé planety se v minulých hodinách opět dostalo na první místa novinových titulků. Není se co divit. Její nejnovější objev se totiž týká tématu, které dráždí představivost lidí na celém světě. V odebraném vzorku se totiž podařilo objevit stopy organických látek a v atmosféře byl navíc detekován metan. Náš dnešní článek se pokusí celý objev shrnout a také si povíme, co nové informace znamenají při hledání odpovědi na otázku, zda na Marsu někdy mohl být život.