Štítek ‘MSL’

Proč Curiosity do Marsu letos ještě nevrtala?

MSL vrtačka

Tuto jednoduchou otázku před nedávnem položil jeden pozorný fanoušek robotické mise MSL na diskusním fóru našeho portálu. Tento článek se na ni pokusí přinést poměrně netriviální, ale doufejme že zajímavou odpověď pro více čtenářů tohoto blogu. Poslední velký problém s vrtačkou na roveru Curiosity nastal 1.12. 2016 (sol 1536), kdy došlo k anomálií na drill feed mechanismu. Od té doby tato složitá vrtačka nepracuje, přičemž odborníci analyzují problém a snaží se najít vhodné řešení, které by mechanismus opět zprovoznilo.

To jsou panorámata

Sol 1197 polární panorama vozítka Curiosity z kamery MastCam34. Foto: NASA/JPLMSSS/James Sorenson

Nepřetržitý proud mnohokrát spatřených pohádek a filmů, který se na nás valí z televizních obrazovek, by jistě mohl přinést i příběhy Homolkových jedoucích za krásnými panoramaty lanovkou vysoko do hor. My dnes máme k dispozici pravidelný přísun panoramat nejen z našich hor prostřednictvím webových kamer. K názvu článku nás přivedl další nádherný snímek, který byl vytvořen z obrázků marsovské kamery. Tentokrát je mimořádný tím, že jde o první 360° panorama, vytvořené z kamery Curiosity, nacházející se na stěžni, protože doposavad všechna panoramata s robotem v záběru vytvořila kamera na robotické paži. Takové snímky jsme vlastně byli zvyklí běžně vídat u Spirit a Opportunity. V článku se tedy podíváme na uvedené snímky a přidáme i něco navíc.

Kosmotýdeník 170. díl (14.12. – 20.12.2015)

Máme za sebou jeden z nejnáročnější a nejnabitějších týdnů. A to nejen kvůli předvánočnímu shonu, ale hlavně z hlediska kosmonautiky. Došlo k pěti startům, dvěma ruským, jednomu evropskému, jednomu indickému a jednomu čínskému. Dva ze startů jsme pro vás česky živě komentovali. Proto v Kosmotýdeníku naleznete většinu startů jen jako souhrn, protože jsme zpravodajství o nich už pokryli během týdne. Podrobně se však podíváme na start indický. Následně zamíříme svůj pohled na velmi příjemné zprávy ohledně rozpočtu NASA na fiskální rok 2016 a nečekaný vývoj mise k Europě. Nevynecháme ani dění u SpaceX, která se chystá obnovit lety raket Falcon 9. To a mnoho dalšího naleznete v Kosmotýdeníku. Přeji příjemné čtení a hezkou sváteční neděli.

Tmavý marsovský písek

Sol 1184 detaily zrn písku. Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Je to už zhruba týden, co si může robot Curiosity zblízka prohlížet tmavý písek velké marsovské duny. Kromě kamer na stěžni k tomu využívá mikroskopickou kameru na konci robotické paže. Mezitím probíhá dálkový průzkum blízkého i vzdáleného okolí. My se ale zaměříme především na dvě hlavní věci. Tou první bude pochopitelně tmavý písek. Jak je velký, má různě veliká zrna? Proč je tmavý? Dále se podíváme na zajímavé světlé žilky i tlustší žíly v okolních horninách. V nedávném článku, kde jsme rozebírali aktuální dění, jsme zmínili, že Curiosity nejprve podrobně prozkoumá velkou písečnou dunu označenou číslem 1. Ovšem robotické vozítko mezitím zakotvilo nejprve u vedlejší „Dune 2“ a průzkum probíhá nejprve zde.

Curiosity se podívá na velké pohyblivé duny

Svahy Aeolis a dunové pole 25. 9. 2015. Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Poslední roky od přistání robota v kráteru Gale se nesou ve znamení postupného popojíždějí jihozápadním směrem. Během zastávek dochází k důkladnému zkoumání jednotlivých hornin, tvořených dávnými usazeninami. To dává vědcům možnost odkrýt dávnou a především vlhčí historii Marsu, protože takové horniny vznikaly například v mělkém jezeře, případně i v tekoucí vodě. Směr jízdy však není náhodný, protože vozítko se musí vyhýbat oblasti obřích černých dun, které mu stojí v cestě do svahů velké hory Aeolis Mons uvnitř kráteru. Tato obří kupa naplavenin je vůbec to nejzajímavější, kvůli čemu se v kráteru původně přistávalo. Cestou do svahů hory bude možné odkrývat postupně různá geologická období Marsu. Nyní ale dostane Curiosity ideální příležitost nahlédnout blíže na černé duny v povzdálí.

Zkamenělé duny a jiné bizarní výtvory očima Curiosity

Sol 1100 část panoramatu Aeolis Mons, zdroj: NASA/JPL/MSSS

Curiosity se nyní plynule posouvá dál na jihovýchod podél tmavých dun, které lemují úpatí kopce Aeolis Mons, známého také jako Mt. Sharp. Než se robot dostane mezi vysoké skalní srázy v úbočí hory, musí překonat dunové pole tmavého písku. To bylo zatím řešeno tak, že se Curiosity posouvá jižněji, kde postupně duny končí. Na posledních snímcích, které nám robot přináší, se objevily natolik bizarní útvary, že se nejde na ně nepodívat. K nahlédnutí tak bude lžička, brusle nebo protáhlý útvar připomínající propisku. Nic z toho tam nezanechali Marťani, to nás jen příroda opět přesvědčila, co lze vymodelovat působením mrazu a větru. Kromě těchto kamenných útvarů k nám dorazil také snímek zkamenělých dun z dávné minulosti.

Letní novinky z Marsu v podání Curiosity

Sol 1031 Dva různé typy hornin. NASA/JPL/MSSS

V následujícím článku se ohlédneme za aktuálním děním v kráteru Gale na Marsu, kde operuje marsovská vědecká laboratoř známá jako vozítko Curiosity. Co aktuálně robot zkoumá, jaké obrázky stály za vidění? Aktuálně jsou zde dva úplně odlišné druhy usazených hornin, ale není to tak dlouho, co vozítko potkalo kameny patřící mezi vzácné vyvřeliny a to má zajímavé důsledky na pohled do historie Marsu. Na závěr nebudou chybět snímky Slunce z Marsu a rozhodně stojí za vidění.

Další důkaz o koloběhu vody otisklém na povrchu rudé planety

Poslední výzkumy roveru Curiosity naznačují, že hora Mount Sharp je vytvořena z četných vrstev usazenin rozlehlého jezera, jež se střídavě plnilo vodou a vysychalo v průběhu desítek milionů let. Jde možná o další z důkazů, že na Marsu kdysi panovalo mírné klima a tamní atmosféra umožňovala přirozený koloběh vody. Naše další pátrání by se mělo zaměřit na to, jestli šlo pouze o lokální a dočasné podmínky, nebo zda to byl jev celoplanetární a dlouhodobý. Vadou na kráse totiž je, že zatím neznáme mechanismus, který by to tehdejší atmosféře umožnil v globálním měřítku, navzdory její předpokládané vyšší hustotě na raném Marsu.

Další várka zajímavých dat pozorování komety Siding Spring

grafické znázornění průletu komety nad jednou hemisférou a úhybnými manevry sond na polokouli protilehlé.

Prakticky celý minulý týden probíhal ve znamení sběru a zpracovávání dat, která zachytily marsovské robotické mise při průletu komety Siding Spring poblíž planety Mars. Taková událost s sebou nese jednu podstatnou nevýhodu. Pokud nechcete čekat na kompletaci všech údajů (což ve skutečnosti potrvá ne týdny, ale měsíce), nemůžete téma kompletně zpracovat do jednoho textu. Proto vám přinášíme tento týden v pořadí druhou aktualitu (tu první naleznete zde) o pozorovací kampani komety C/2013 A1 napříč různými projekty tří světových vesmírných agentur. A myslím, že nebude poslední.

Obraz komety Siding Spring v datech vesmírných lovců

Na horních dvou snímcích HiRISE je vidět jádro i vnitřní oblast komy, spodní (s delší expozicí) ukazují vnější část komy, která přechází v ohon.

Od blízkého průletu komety Siding Spring kolem našeho rudého planetárního souseda uběhlo už několik dní, ale i když všechny tři kosmické agentury (NASA, ESA a ISRO) upozorňovaly na dodatečný čas, který potřebují k příjmu a následném zpracování dat, přesto do středečního večera nebyly k dispozici snímky všech robotických misí, ale u takových událostí je zkrátka třeba trpělivě čekat. Snímání nebylo jednoduché a rozlišení na tu vzdálenost velmi malé (kamery a detektory sond jsou přeci jen navrženy pro zkoumání blízké planety, ne malých celestiálních objektů).

Všechny automatizované mise úspěšně odeslaly telemetrická data o stavu svých přístrojů, takže už v noci z neděle na pondělí a v průběho prvního pracovního dne po víkendu bylo jasné, že celou událost přečkaly bez újmy.