Štítek ‘Měsíc’

Nová mezinárodní stanice? Minimálně dva obytné a laboratorní moduly, říká Michal Václavík

Ještě nemá ani jméno, neznáme její přesnou velikost ani podobu, přesto se o ní začíná stále častěji mluvit a už se na ní i pracuje, byť jen v rámci mezinárodních jednání. Řeč je o nástupci Mezinárodní vesmírné stanice, který má vzniknout v tzv. cislunárním prostoru. Stanice má přinést důležité informace pro cestu lidí k Marsu a možná umožní i pilotované výpravy nap ovrch Měsíce. Kolem celého projektu koluje velké množství otázek, proto jsme kontaktovali Michala Václavíka z České kosmické kanceláře s žádostí o rozhovor na toto téma.

Po zvolení Trumpa zůstává NASA „otevřena všem možnostem“

Změna prezidenta znamená pro agenturu NASA vždy velké změny. Mnozí z nás si pamatují, že když v roce 2008 nastoupil Barack Obama, následovalo velmi bolestné zrušení programu Constellation, který vyhlásil prezident Bush. Ze zrušeného programu však časem povstala obnovená a téměř identická loď Orion a raketa SLS. Cíl se přesunul z Měsíce na Mars a vyhlásila se větší podpora soukromníkům. Nicméně všichni cítíme, že měnit tak velkolepé projekty v době jejich tvoření není zrovna konstruktivní a nakonec ani levné. NASA se proto tentokrát snaží na nového prezidenta lépe připravit a zůstává „otevřená všem možnostem“.

Plány pro nástupce ISS pomalu nabírají obrátky

Návrh od společnosti Orbital ATK

NASA prezentovala před komisí NASA Advisory Council svůj postup ve vývoji nové vesmírné stanice, která by poskytla prostor pro pobyt astronautů v hlubokém vesmíru na několik měsíců či let. Není náhodou, že doposud všechny vesmírné stanice kroužily pouze po nízké oběžné dráze. Takto blízko u naší planety jsou astronauti částečně chráněni před kosmickým zářením, v případě ohrožení se mohou velmi rychle vrátit zpátky a doprava zásob i nové posádky je relativně snadná. Aby však NASA správně porozuměla dlouhodobému vystavení kosmickému záření, které by nastalo například při cestě k Marsu, musí opustit relativní bezpečí nízké oběžné dráhy a vyzkoušet technologie, které by proti škodlivému záření astronauty ochránily. Radiace ale není jediný problém stanice na vzdálené oběžné dráze. Většina systémů bude potřeba posunout nad současnou úroveň ISS, aby byla stanice dlouhodobě obyvatelná a bezpečná.

Kosmotýdeník 203 (1.8. – 7.8.)

Další prázdninový týden je za námi, tento byl první srpnový a i během něj se stalo několik zajímavých kosmonautických událostí, které vám připomene aktuální vydání pravidelného Kosmotýdeníku. Podíváme se tedy především na Měsíc, kde po několikerém překročení své plánované životnosti definitivně umrzl čínský rover Yutu. Dále se podíváme na zajímavé plány Ruska v jejich plánovaném výzkumu planety Jupiter, zkontrolujeme, jaké aktuální starty nás čekají od společnosti SpaceX, nebo zamíříme do Číny a podíváme se, jak pokračují přípravy na vynesení druhé čínské orbitální stanice.

Nástupce ISS? Velmi pravděpodobně u Měsíce

Pokud nedojde k technickým problémům, bude Mezinárodní vesmírná stanice existovat do roku 2020. Velmi nadějně vypadá její prodloužení do roku 2024, přičemž teoreticky by se dalo uvažovat i o prodloužení do roku 2028. Technologickým limitem, za který už asi nebudeme moci jít, bude rok 2032. Ať už ISS zanikne kdykoliv, je otázkou, co vznikne po ní. Nahradit nejdokonalejší vědeckou laboratoř mimo zemský povrch nebude snadné. Už nyní se proto domlouvají zástupci největších kosmických agentur a hledají možnosti, jak udělat „novou ISS“ co nejlépe.

Kosmotýdeník 197. díl (20.6. – 26.6.2016)

Tento týden jsme se dočkali jak burácení raketových motorů, tak zajímavých informací z blízkého vesmíru. Pojďme si některé zajímavé věci připomenout v aktuálním vydání Kosmotýdeníku. Jako první se ve velkém tématu zaměříme na velmi zajímavý let a zánik lodi Cygnus OA-6, který byl tentokrát opravdu napínavý. Nevynecháme ani dva starty, které se tento týden udály, či netradičně to, kde strávil víkend redakční tým Kosmoanutixu. Přeji hezké čtení a příjemnou neděli.

Návrh měsíční stanice od Orbital ATK

Nedávno jste se u nás mohli dočíst o konceptu Evropské kosmické agentury, který se týkal vybudování malé vesnice na povrchu Měsíce. Americká společnost Orbital ATK přišla s dalším návrhem na měsíční základnu, ta by se ale neměla nacházet na jeho povrchu, nýbrž na oběžné dráze. Stanice by neměla být trvale obydlená (oproti ISS) a měla by poskytnout dočasný prostor pro 4 astronauty. Ambiciózní plán dále hovoří, že by se první části stanice měly vybudovat a poslat k Měsíci ještě před rokem 2020. Tato stanice by sloužila nejen jako nástupce zastarávající ISS, ale také by mohla poskytnout dostatek příležitostí nové těžkotonážní raketě SLS a lodi Orion, pro které v současné době zatím neexistuje moc velké využití.

Lunární vesnička jako nástupce ISS

Lunární základna zdroj: esa.int

Konec ISS v roce 2024 nebo 2028 se nám nyní zdá jako velmi vzdálený, ale pro kosmické agentury je právě nejvyšší čas začít přemýšlet o době „po ISS“. Jedním z cílů, o kterém se hodně mluví, je Mars. K jeho průzkumu lidskými posádkami je však potřeba vykonat ještě hodně práce v širokém spektru oborů a posunout mnohé vědní disciplíny ještě o notný kousek dál. Přitom mnohem blíže je cíl, který by mohl sloužit jako cvičné hřiště. Je jím Měsíc. Posledních několik desetiletí je sice poněkud stranou zájmu, ale to by se snadno mohlo změnit.

Evropský vrták pro Měsíc

Právě se díváte na testovací exemplář vrtáku postavený společností Finmeccanica, která sídlí v italském městě Nerviano. Tento typ vrtáku by mohl po roce 2020 letět na landeru v rámci ruské mise Luna-27. Ta přistane v oblasti jižního lunárního pólu, v oblasti, kde je jsou trvale zastíněné krátery obsahující vodní led. Tady přijde ke slovu vrták, který bud schopen proniknout zmrzlým regolitem až do hloubky dvou metrů. Odebrané vzorky pak přemístí do palubní laboratoře, kterou vyvinula britská Open University. Vrták už absolvoval zkušební vrty do simulovaného regolitu, který byl podchlazen na -140°C.

Kosmický šatník 17. díl (SPECIÁL II)

Buran při svém prvním a posledním startu

Druhý a současně poslední speciální díl seriálu Kosmický šatník bych rád věnoval dvěma zajímavým oblekům, které spolu sice přímo nesouvisejí, přesto se na nich dá z určitého hlediska najít několik podobných znaků. Prvním z nich je fakt, že byly navrženy, vyrobeny a testovány stejnou firmou. Druhým shodným znakem pak je nasazení obou skafandrů – nebo snad lépe řečeno jejich nenasazení. Dva obleky, jimž se dnes budeme věnovat, totiž vznikly v rámci programů, jež přímo soutěžily s podobnými programy druhé kosmické velmoci a oba programy také zanikly dříve, než došly do pilotované fáze. Řeč bude o skafandrech pro nerealizovaný sovětský lunární program N1-L3 a o záchranných skafandrech podobně neslavně ukončeného programu sovětského raketoplánu. Dnes se vyjímají už jen coby exponáty v muzeu mateřského závodu, ale ve své době se jednalo o velmi zajímavé ukázky technologie…