Kosmický šatník 1. díl

Piers Sellers ve skafandru EMU

Jestliže vyzvete libovolného jedince, aby namaloval kosmonauta, můžete si být téměř jisti, že fyziognomie nakreslené postavy bude bezpečně skryta za konturami pracovního oděvu, zvaného skafandr. Zatímco mnozí zájemci o kosmonautiku se zabývají i těmi nejtitěrnějšími detaily konstrukce kosmických lodí, modulů a stanic, není výjimkou, že právě skafandry jsou přehlíženým detailem. Onen detail ale v sobě skrývá hodně fascinujících konstrukčních řešení a nezřídka má také neméně fascinující historii. V žádném případě se nejedná pouze o jakýsi „vzduchotěsný vak ve tvaru lidské postavy“. U jednodušších verzí je poslední bariérou mezi tělem a vakuem v případě, že jeho velký bráška v podobě samotné kosmické lodi selže, u složitějších typů se jedná o samostatnou miniaturní kosmickou loď, která je schopna udržet člověka naživu v neuvěřitelně drsných podmínkách a navrch je schopna zajistit i jeho práceschopnost. Jak vlastně vypadaly skafandry, které psaly historii? V tomto seriálu se postupně pokusíme „probrat“ šatník kosmonautů a astronautů tak, jak se v průběhu dobývání vesmíru vyvíjel.

 

 SK-1/SK-2

 

Ve druhé polovině padesátých let minulého století probíhal v USA i v SSSR tichý závod o to, kdo dostane rychleji člověka do vesmíru. Sovětský svaz v tomto úsilí vedl legendární Sergej Koroljov, jehož konstrukční kancelář OKB-1 vyvíjela nejen nosnou raketu (8K72K, později pojmenovanou Vostok), ale také samotnou kosmickou loď. Bylo poměrně logické, že odvážlivec, který se poveze za hranice atmosféry, bude muset být velmi dobře izolován od okolního vakua. Tuto izolaci sice poskytovala samotná loď, ovšem pro případ selhání jejích systémů, eventuálně narušení hermetičnosti bylo třeba zajistit ještě další stupeň ochrany.

17. dubna 1959 vzešla z OKB-1 první sada specifikací budoucího skafandru pro program Vostok. Bylo osloveno několik potenciálních dodavatelů, nakonec padl výběr na závod č. 918, nacházející se v podmoskevském městě Tomilino a známý spíše pod pozdějším názvem „Zvezda“ (název se v průběhu let několikrát měnil). Volba tohoto konkrétního dodavatele skafandrů nebyla náhodná. Závod č.918 se od svého založení v roce 1952 věnoval především konstrukci přetlakových obleků pro letectvo. S OKB-1 spolupracoval na vývoji kontejnerů a přetlakových obleků pro psy, kteří vykonávali suborbitální lety v raketách R-1D a mimo jiné měl „na svědomí“ také kontejner pro prvního živého tvora na orbitu – fenku Lajku.

Skafandr S-10 - přímý předchůdce prvních kosmických skafandrů

Skafandr S-10 – přímý předchůdce prvních kosmických skafandrů
Zdroj: rostec.ru

Konstruktéři v Tomilinu se úkolu chopili s vervou a záhy byl na světě prototyp skafandru s označením S-10. Ten vycházel ze zkušeností s přetlakovými oděvy pro letectvo a měl v sobě zakomponována zajímavá technická řešení: například automatické uzavírání hledí přílby, uzavřená ventilační smyčka (tj. vydechovaný vzduch byl pročišťován, zbaven nežádoucích složek a znovu vrácen do systému) nebo rudimentární vodní chlazení, které trup kosmonauta zalévalo vodou.

Zajímavý byl ovšem postoj některých inženýrů z OKB-1, kteří měli za to, že skafandr je pro Vostok naprosto zbytečnou věcí. Domnívali se, že pravděpodobnost dehermetizace lodi je dostatečně malá na to, aby bylo nutné vézt s sebou navíc několik desítek kilogramů zátěže v podobě skafandru a jeho systémů. V jeden okamžik byla dokonce idea skafandru zavrhnuta a Zvezda místo něj začala vyvíjet ochranný oblek pod názvem V-3 (měl sloužit k záchraně života kosmonauta v případě přistání v arktických podmínkách, eventuálně na vodu). S tím ovšem nesouhlasili hlavně zástupci ozbrojených sil, kteří pro své kosmonauty chtěli co největší možnou ochranu. Diskuze o použití skafandrů trvala až do srpna 1960, kdy bylo definitivně rozhodnuto: Zvezda vyrobí skafandr, který bude vycházet z dosavadních zkušeností s prototypem skafandru S-10 i s ochranným oblekem V-3.

I tady ovšem vyvstal problém: odpovědní pracovníci Zvezdy odhadovali, že uzavřený ventilační okruh pro skafandr bude hotov až ke konci roku 1961. Jako odpověď použil šéfkonstruktér OKB-1 Sergej Koroljov metodu cukru a biče: dal zelenou vývoji skafandru s tím, že jeho hmotnost a hmotnost souvisejícího vybavení může dosáhnout až 500 kg, ovšem s podmínkou, že vše musí být hotovo do konce roku. To byl doslova šibeniční termín – do konce roku v té době zbývaly čtyři měsíce! Od uzavřeného ventilačního systému bylo tedy upuštěno a ke slovu přišel systém s otevřenou smyčkou, u nějž byl vzduch, který kosmonaut vydechoval, vypouštěn mimo systém a nahrazován čerstvým vzduchem z příslušných nádrží.

První kosmický skafandr SK-1

První kosmický skafandr SK-1
Zdroj: historicspacecraft.com

Inženýři Zvezdy se s výzvou poprali se ctí a ke konci roku 1960 bylo na světě 8 kusů nového skafandru SK-1 (Cпасательный скафандр-1), z nichž některé zůstaly k testování u výrobce, jiné putovaly k dalším testům do Vědecko-výzkumného ústavu letecké a kosmické medicíny a konečně několik kusů bylo odesláno do OKB-1.
Je dobré si uvědomit, v jakém časovém úseku se celý vývoj, testování a příprava na první použití odvíjela – od spuštění vývoje skafandru SK-1 do jeho zhotovení uplynuly čtyři měsíce a do prvního startu kosmonauta uplynuly pouhé čtyři další měsíce!

Když 12. dubna 1961 usedal Jurij Gagarin do katapultážního křesla (mimochodem také provenience závodu č. 918), měl na sobě jeden ze skafandrů SK-1. Ten den se Gagarin stal zřejmě nejslavnějším člověkem na světě a vstoupil do historie. Svoji kosmickou pouť zakončil 108 minut po startu nedaleko Saratova. Jeho skafandr fungoval bezvadně, naštěstí Gagarin nemusel využít jeho dobrodiní v nouzové situaci. Stejné skafandry pak použili i jeho následovníci na dalších Vostocích – German Titov, Andrian Nikolajev, Pavel Popovič a Valerij Bykovskij. První žena ve vesmíru, Valentina Těreškova, měla během svého letu na sobě skafandr SK-2, který byl modifikací SK-1 a byl uzpůsoben pro použití něžným pohlavím. Celkem bylo vyrobeno 40 kusů typu SK-1 (z toho 20 testovacích kusů a 11 kusů určených pro výcvik) a 8 kusů SK-2 (z toho 4 testovací kusy a 2 tréningové kusy).

Jak vlastně skafandr SK-1 vypadal? Většina lidí má jeho vzhled zafixován jako lehce pytlovitý oranžový oblek s bílou helmou s nápisem CCCP nad hledím. Je to tak trochu klam, skafandr samotný totiž ve skutečnosti nebyl oranžový a ona písmena původně na helmě vůbec neměla být.

Gagarin se obléká do skafandru v den svého letu. Právě si navlékl izolační oblek, založený na obleku V-3.

Gagarin se obléká do skafandru v den svého letu. Právě si navlékl izolační oblek, založený na obleku V-3.
Zdroj: npp-zvezda.ru

Oblékání skafandru trvalo přibližně 5-10 minut a byla nutná asistence techniků (sejmutí skafandru zvládl kosmonaut sám). Nejprve kosmonaut oblékl speciální spodní prádlo s patnácti senzory pro sledování životních funkcí. Na něj pak navlékl izolační oblek, který přímo vycházel z výše zmiňovaného obleku V-3. Skládal se ze čtyř vrstev – vnitřní hedvábná vrstva, nad ní vrstva z čisté vlny, na ní pak vrstva pěnové gumy a vnější modrá hedvábná vrstva. Izolační oblek měl kosmonauta ochránit před vlivy počasí nebo ledové vody – díky němu měl být schopen vydržet až 12 hodin v ledové vodě a až 3 dny při teplotě -15°C v záchranném člunu nebo na souši. Oblek měl hmotnost přibližně dva kilogramy a byly v něm také všity perforované trubičky, které zajišťovaly prostřednictvím proudícího vzduchu ventilaci.

Na izolační oblek se navlékal přetlakový oblek. Právě přetlakový oblek byl klíčovou součástí skafandru, měl zajistit přežití kosmonauta v případě dekomprese a také v počáteční fázi sestupu na padáku během přistání. Přetlaková část skafandru se skládala ze dvou vrstev: vnitřní vrstva slepovaných plátů přírodní pryže o tloušťce 0,6 mm, zajišťující vzduchotěsnost, překrytá druhou vrstvou z modré polyesterové tkaniny s názvem Lavsan. Tato vrstva měla za úkol zabránit „bobtnání“ skafandru a udržení jeho tvaru při natlakování.

Pro přizpůsobení osobní fyziognomii kosmonautů bylo použito systému ocelových lanek. Ty probíhaly ze ztužené oblasti v pase systémem uchycení a kladek do oblasti hrudníku, kde byla cívka s rohatkou. Pomocí ní bylo možné lanka zkrátit a přizpůsobit tak velikost skafandru postavě kosmonauta.

Asi každý zvídavý čtenář je zvědavý na způsob, jakým se Sověti vypořádali s nevyhnutelným voláním přírody“. Pro tyto případy skafandr nesl v rozkroku „apendix“, tedy jakýsi minirukáv, který byl normálně zavázán a jeho otevřený konec zašněrován. V případě potřeby jej pak stačilo rozšněrovat a použít speciální sanitární zařízení, dostupné v kabině. Jako první rozšněrovával apendix German Titov při misi Vostoku-2, Valerij Bykovskij na Vostoku-5 zase zjistil, že ani „číslo 2“ nebude s tímto konstrukčním řešením problém.

Jako poslední vrstva skafandru sloužil oranžový kapronový overal. Nejednalo se o životně důležitou součástku. Měl pouze zabránit otěru samotného skafandru při pohybu kosmonauta v kabině a zároveň díky své oranžové barvě usnadnit záchranným jednotkám pátrání po kosmonautovi. V overalu byl skryt nafukovací límec pro případ přistání na vodu. Nafouknout jej bylo možné bud z malé tlakové lahve se stlačeným CO2, nebo ústy za pomocí k tomu určené hadičky. Overal současně obsahoval i kapsy pro pistoli, nůž, vysílačku a dozimetr.

Sebelepší přetlakový oblek je ale k ničemu, pokud dotyčný na sobě nemá rukavice a helmu. Rukavice byly u skafandru SK-1 malým uměleckým dílem (koneckonců rukavice jsou uměleckým dílem u každého skafandru – nároky, jež jsou na rukavice kladeny, jsou enormní a často i protichůdné). Obsahovaly čtyři vrstvy – vnitřní textilní, na kterou navazovala vrstva pěnové gumy o tloušťce 5 mm pro termální ochranu, na ní latexová tlaková vrstva a celé dílo na povrchu uzavírala látková vrstva, sloužící proti bobtnání během natlakování. Rukavice byly ke skafandru připevněny prostřednictvím rychlospojů, takže bylo možné je kdykoli bleskově sundat či nasadit. Příruby v sobě měly zabudována hermetická ložiska, která umožňovala rotaci zápěstí i při natlakování. Zajímavostí je, že příruby v rukávech skafandru obsahovaly membrány, jež umožňovaly zachovat hermetičnost skafandru i bez nasazených rukavic.

 Helma skafandru SK-1. Na snímku lze vidět některé zajímavé detaily - například lanka automatického sklápění hledí (jedno je zřetelné vedle pravého oka Gagarina).

Helma skafandru SK-1. Na snímku lze vidět některé zajímavé detaily – například lanka automatického sklápění hledí (jedno je zřetelné vedle pravého oka Gagarina).
Zdroj: vesmir.stoplusjednicka.cz

Typická bílá helma byla vlastně tvořena dvěma skořepinami, přičemž mezi vnitřní a vnější skořepinou byla malá mezera. Vepředu bylo dvouvrstvé sférické hledí, jež bylo pruhem pogumované látky spojeno s týlní částí helmy. Když bylo hledí zvednuto, onen pruh byl složen (či spíše skrčen) mezi dvěma skořepinami a při jeho uzavření tak nemohlo dojít k jeho skřípnutí o hlavu kosmonauta, eventuálně o opěrku sedadla. Hledí bylo možné spustit jak ručně, tak automaticky (na fotografiích s otevřeným hledím jsou zřetelně vidět lanka, která průzor automaticky uzavírala). Přechod mezi hledím a spodním rámem průzoru byl hermetizován gumovou hadicí, jež byla spojena s vnitřním prostředím skafandru. Při jeho natlakování se tak nafoukla a byla tím přitlačena proti liště ve spodní části hledí. Tento „nožový“ systém hermetizace se ukázal být velmi úspěšný a spolehlivý a Sověti jej pak s úspěchem využívali i u dalších typů skafandrů.

Nepočítalo se s tím, že by se skafandr během letu svlékal, helma byla proto k přetlakové části skafandru přilepena. Od skafandru samotného byla ale oddělena gumovou přepážkou v oblasti krku. V případě nouze byl skafandr samotný tlakován vzduchem, do helmy byla pak přiváděna vzducho-kyslíková směs nebo čistý tlakový kyslík. Ventil v gumové přepážce propouštěl vydechovaný vzduch k trupu kosmonauta. Helma nesla vpravo dole na přední straně také další, tentokrát velmi dobře viditelný ventil, umožňující během sestupu na padáku ventilaci helmy vzduchem zvnějšku.

Gagarin vystupuje z výtahu na nejvyšším patře obslužné věže. Povšimněte si červeného nápisu "CCCP" na helmě.

Gagarin vystupuje z výtahu na nejvyšším patře obslužné věže. Povšimněte si červeného nápisu „CCCP“ na helmě.
Zdroj: i.obozrevatel.ua

Zajímavý je původ červených písmen CCCP (azbukou psaný nápis znamená v překladu SSSR – tedy Союз Советских Социалистических Республик) nad průzorem helmy. Původně nebylo nic takového v plánu, pak ale kohosi napadlo, že při nouzovém přistání si může někdo kosmonauta splést se špionem. Incident s americkým pilotem letounu U-2 Gary Powersem, který byl sestřelen rok předtím na špionážní misi u Sverdlovska, byl ještě v čerstvé paměti. Rozhodnutí o namalování nápisu přišlo až poté, co měl ráno 12. dubna 1961 Jurij Gagarin už skafandr oblečen na sobě. Jeden z techniků Zvezdy proto krasopisně červenou barvou vytvořil nápis a současně tak poskytl vodítko všem entuziastům – jestliže se někde vyskytne fotografie Gagarina, či jeho kolegů s nápisem CCCP na helmě, s největší pravděpodobností se jedná o snímek z doby po Gagarinově letu.

K helmě samozřejmě ještě patřila bílá textilní komunikační čapka se sluchátky a dvěma mikrofony a dvěma laryngofony na řemínku kolem krku. Na nohách měl kosmonaut černé kožené vysoké šněrovací boty – měly chránit nohy zejména při dopadu na padáku na zem. Celková hmotnost skafandru činila zhruba 20 kg.

Model SK-2 pro dámské osazenstvo Vostoku byl téměř identický s typem SK-1. Rozdílný byl zejména střih skafandru, beroucí v potaz odlišné křivky ženské postavy. Upraven byl také systém lanek, jenž nastavoval velikost skafandru a současně držel helmu po natlakování v přirozené pozici. Samozřejmostí byla také úprava „apendixu“ pro vykonávání základních potřeb.

Těreškova ve skafandru SK-2. Ještě nemá navlečen oranžový overal a proto jsou dobře patrné detaily samotného skafandru.

Těreškova ve skafandru SK-2. Ještě nemá navlečen oranžový overal a proto jsou dobře patrné detaily samotného skafandru.
Zdroj: npp-zvezda.ru

Pokud během letu nenastala žádná krizová situace, měl kosmonaut zajištěnu ventilaci helmy vzduchem z kabiny skrze separátní hadici a další hadice ventilovala torzo skafandru. Pokud klesl v kabině tlak na hodnotu 730 hPa, ztráty vzduchu začaly kompenzovat tlakové lahve v přístrojovém úseku Vostoku. Pakliže se ztrátu kompenzovat nepodařilo a tlak klesl na 600 hPa, bylo automaticky uzavřeno hledí skafandru a helmu začala promývat směs vzduchu a kyslíku z výše zmíněných lahví. Při poklesu tlaku v kabině pod 300 hPa začala být helma ventilována čistým kyslíkem, byla vypnuta ventilace torza skafandru a v obleku byl udržován tlak 270-300 hPa. Zajímavostí byla instalace patrony, zachycující CO2 z vydechovaného vzduchu, přímo ve skafandru. Tato patrona byla určena pro období po katapultáži a zajišťovala možnost setrvání kosmonauta v hermetizovaném skafandru po dobu až 30 minut bez obav z otravy oxidem uhličitým. Po odhození přístrojového úseku byl kyslík dodáván ze dvou tlakových lahví, umístěných v katapultovacím křesle.

Celkově byl kosmonaut schopen ve skafandru za běžných podmínek vydržet až 12 dní. Pokud nastala dekomprese, skafandr a příslušné systémy byly schopny svého nositele udržet v bezpečí po dobu 4-5 hodin.
Skafandr SK-1 byl prvním skafandrem, jenž se dostal se svým nositelem na orbit. Během žádného z pěti letů (a jednoho letu v podání SK-2) naštěstí nedošlo k situaci, kdy by musel svého nositele zachránit. Nicméně fakt, že někteří konstruktéři z kanceláře OKB-1 považovali jeho použití za zbytečnost (posléze se na jejich stranu přiklonil i sám Koroljov), byl neblahým znamením pro následující roky. Zdálo se, že ochranným oblekům pro běžné orbitální operace v sovětském podání odzvonilo…

Na druhé straně oceánu však také nezaháleli a pro své astronauty měli konstruktéři připraven neméně zajímavý šatník. O tom ale až příště!

 

 

(článek má pokračování)

 

 

Zdroje obrázků:

http://pop.h-cdn.co/assets/15/26/980×490/landscape-1435344275-piers-sellers-spacewalk.jpg
http://rostec.ru/news/1603
http://historicspacecraft.com/Photos/Suit/YG_SK-1_NASM2009RK_1.jpg
http://www.npp-zvezda.ru/sites/default/files/uploads/history_event_photos/file0001.jpg
http://vesmir.stoplusjednicka.cz/sites/default/files/styles/full_width/public/obrazky/2014/04/gagarin2.jpg?itok=FPH41Nxg
http://i.obozrevatel.ua/8/1374504/gallery/537174.jpg
http://www.npp-zvezda.ru/sites/default/files/uploads/history_event_photos/s.p._korolev_beseduet_s_v._tereshkovoy_pered_ee_poletom.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

34 komentářů ke článku “Kosmický šatník 1. díl”

  1. pavuk29 napsal:

    pekne napisane, zaujimavo. Mate schopnost putavo zaujat citatelov, to by chcelo knihu ako predchadzajucu. Tento web ako jeden z mala si prejdem aspon raz za tyzden, a to je co povedat u mna, narocneho citatela literatury a dobrych stranok. Dufam, ze vase clanky tu najdem este dlhe roky dopredu 🙂

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Díky, jsem moc rád, že se Vám Kosmický šatník líbí. Pokud Vás to potěší, zatím mám připravená pokračování až do ledna, a to jsem teprve u sovětského/ruského Sokolu-K/KV-2. 😉
      Těší mě i Váš zájem o tento web celkově, jsme rádi, když se k nám čtenáři pravidelně vracejí!
      Co se knih týče, není to tak jednoduché, ale kdo ví, možná jich bude více (nejen ode mne, ale i ostatní seriály by si zasloužily knižní podobu).

      • pavuk29 napsal:

        Mna tesi vas zaujem o tento web, lebo to znamena pre mna putave a zaujimave clanky 🙂 Dostal som sa sem cez clanky na osel.cz, ktory pokladam tiez za zaujimavy web. Nie som fanusik kozmonautiky, ja sa zaoberam skor antivirusovou problematikou, ale Vase clanky su pre mna zaujimavou a putavou zmenou problematiky. Mate vo mne verneho citatela 🙂

      • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

        Moc děkujeme za věrnost a budeme se snažit, aby tomu tak bylo i nadále! 😉

  2. Spytihněv napsal:

    Pokud jde o zmiňovaná písmena CCCP na helmě, tak mě nikdy nenapadlo se nad tím pozastavit. Zkrátka tam patřily podobně jako americká vlajka na rameni (tedy ne na Gagarinově rameni 🙂 Že měly i ryze praktický smysl, to jsem nevěděl. Ale že by je narychlo nakreslil nějaký technik, když už byl Gagarin oblečen? Tomu moc nevěřím, ta písmena jsou příliš dokonalá a vypadají na šablonu.

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Ten technik se měl jmenovat Viktor Davidjanc (doufám, že to přepisuju správně (některá ruská jména jsou při převodu do angličtiny zkomolena téměř k nepoznání).
      Informace o narychlo psaném nápisu pochází z výtečné knihy „Russian Spacesuits“ od I.P. Abramova, který ve Zvezdě pracoval od padesátých let, naposledy jako náměstek hlavního kontruktéra. Nemyslím, že by měl důvod si vymýšlet…
      O tom, že písmena byla dokreslena poměrně narychlo na povídá i to, že při „divadýlku“ pro kamery tuším den před startem Gagarin ještě na helmě písmena nemá. V den startu už ano. Zkusme třeba tuto fotografii:
      http://www.rockefeller-news.com/wp-content/uploads/2011/04/download5.jpg
      Pokud se na písmena zadíváme pozorně, je zřetelné, že písmena „C“ nejsou zcela identická. První písmeno je zjevně menší, spodní oblouk má jinou délku a úhe, než u druhého písmena atd. Mně to přijde jako podařená ruční práce.

      Edit: A co se týče té americké vlajky, ta například u Mercury vůbec na skafandrech nefigurovala. Poprvé ji na rameni měli McDivitt a White během mise GT-4 😉

      • Spytihněv napsal:

        Samozřejmě je to možné, nevycházím ze žádného zdroje, je to jen můj dojem z fotografie. Zajímalo by mě, kdo se tak na poslední chvíli rozhodl a dal rozkaz k napsání CCCP. KGB nebo někdo z vědců?

      • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

        To bohužel nejsem schopen dohledat. Koroljov měl údajně nakouknout do místnosti až poté, co byl nápis napsán, Kamanin se v tomto smyslu také o ničem nezmiňuje.
        Osobně to tipuju na někoho z důstojnického doprovodu, ale je to jen má spekulace.

  3. Racek napsal:

    Nesmírně zajímavé téma, pěkně zpracováno. Obdivuji tvůrce těch skafandrů, v šibeničních termínech a bez větších zkušeností vytvořit fungující systém..

  4. cibi napsal:

    Děkuji za obsáhlý článek.
    Měl bych doplňující dotaz:
    Z obrázku se mi jeví že ke Gagarinovu skafandru byly obyčejné
    „paragánské“ boty.
    Neví někdo zda byly nejak hermetizovány či zda měl skafandr
    na nohách obdobu rukávových těsnících manžet? (a nohy byly ve vakuu?)

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Ony paragánské boty byly nazouvány na skafandr. Skafandr sám o sobě měl formu jakýchsi „dupaček“ (nevím, k čemu to lépe přirovnat), takže nohy byly před vakuem chráněny skafandrem, boty byly určeny k ochraně nohou během katapultáže a po přistání na padáku.

  5. Wrunx napsal:

    Připojuji se k pochvalám výše uvedeným. Velmi zajímavé – ono lidem obvykle zdaleka nedochází, co všechno takový skafandr musí obnášet aby se dal používat. Těším se na další díly…

  6. Jirka napsal:

    My později narození jsme neměli povinně Ruštinu, takže jsme se dozvěděli v závorkách, že SK-1 znamená ROZSYPANÝ ČAJ. Takže prosím příště trochu ohledu, ne každý umí číst azbuku.

    Co se týká „čísla 2“, nemůžu mluvit za všechny Čechy, ale já osobně bych netušil o co jde, neslyšet to říkat Američany na videu z ISS. My Pražáci říkáme „malá“ a „velká“.

    Jinak velmi zajímavý článek, zajímavá je pro mne například informace, že už Gagarin měl komunikační čapku, zakže to není výmysl programu Apollo. Takové obecné povzdychnutí, kdykoliv někdo mluví o vymoženostech něčeho, obvykle neuvede srovnání s předchůdcem (takže zase např naopak z tohoto článku není jasné, jak by se s SK-1 srovnávaly tlakové oděvy, ze kterých vycházel).

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Ad rozsypaný čaj – uvádím originální název, jako ostatně i u anglických názvů, a v tomto případě čistě pro úplnost. Pokud si jej přesto chcete přeložit, stačí použít třeba Google Translate.

      Ad „číslo 2“ – je to trochu humorná narážka na označování potřeby. Stálí čtenáři již toto označení znají, pokud jste tak ještě neučinil, doporučuji přečíst článek
      Jak to dělaj‘ kosmonauti“ (omlouvám se za nechutné selfpromo :-D).

      Ad srovnání – ono je těžké srovnávat něco, co de facto nemělo předchůdce. Tlakové obleky, ze kterých SK-1 vycházel, měly jiné určení a jiné specifikace, takže srovnávat není s čím.

      Každopádně díky za pochvalu! 😉

  7. ventYl napsal:

    Pane Šamárek, vy teda dokazete prekvapit tym, aku temu vytiahnete z rukava na novy serial, ked ten stary skonci 🙂

  8. Daniel Bozner napsal:

    Opět začíná parádní seriál, opět velmi poutavé čtení, děkuji . Už se těším na další díly.

  9. Petr Hájek napsal:

    Super úterky úspěšně pokračují ,dobré téma a výborné zpracování. Děkuji

  10. Cateye napsal:

    Že mě odmalička fascinovaly kosmické skafandry asi nejlépe doloží fakt, že jsem si jako dítě jeden vlastnoručně vyráběl na mámině šicím stroji… 🙂
    Proto je pro mě tento seriál jako předčasné vánoce. Takže díky pane „Ježíšku“ Šamárku 😉

  11. Vincent Kerman napsal:

    Musím říct, že jsem jenom viděl jeden dokument o skafandrech použitých v Apollu a pak jsem se o skafandry už nějak moc nezajímal, ale plně si uvědomuji, že to je stejně důležitá a složitá technika jako cokoliv ostatního v kosmonautice. Proto je moc dobře, že tu je a bude tento seriál. 😉

    • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

      Díky, snad Vás seriál bude bavit! 😉

      • Branislav Pecho napsal:

        Ako veľký fanúšik projektu Apollo sa veľmi teším práve na diel o skafandroch z Apolla. Vynikajúco bola ich história a technika popísaná v seriáli „Moon Machines“ z dielne Discovery Channel. Ako však poznám Vaše seriály, pán Šamárek, iste sa dozvieme oveľa viac. Len tak ďalej. Táto téma je naozaj dosť „opomíjená“, aj v L+K bolo len pár pomerne stručných článkov.

      • Ondřej Šamárek Redakce napsal:

        Díky, je pravda, že skafandry jsou tak trochu popelkou. I když ne tak úplně pro nás – Tomáš Kohout před časem napsal dvoudílný článek o historii i budoucnosti skafandrů, vřele doporučuji k přečtení:

        https://kosmonautix.cz/2013/06/budoucnost-kosmickych-skafandru-1-dil/
        https://kosmonautix.cz/2013/07/budoucnost-kosmickych-skafandru-2-dil/

        Já jsem si tohle téma jsem vybral díky dávné anketě na Facebooku, kdy ho jeden z našich čtenářů navrhnul pro případné zpracování. Není to, pravda, tak čtivé jako u předchozích seriálů (přeci jen bez trochu technicistních pasáží se to neobejde), ale snažil jsem se do každého dílu propašovat i trochu „člověčiny“.
        A možná Vás potěším tím, že mi povídání o skafandrech A7L nabobtnalo na dva díly.
        😉

  12. cecil napsal:

    Zaujimava a dobre citana tema. Vdaka.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.