Štítek ‘JPL’

České dotyky vesmíru – Frank Malina

Česká republika nemá svou vlastní kosmickou agenturu, své vlastní nosiče a (až na čestné výjimky) ani své satelity. V době RVHP jsme měli svého kosmonauta a máme krajanskou vesmírnou komunitu – někteří američtí astronauté měli české předky (nebo manželku Indíru). Již 10 let jsme členy ESA a malým dílem se podílíme na její činnosti. Některá naše pracoviště dodávají komponenty pro přípravu řady sond. V tomto článku se zmíním o jednom krajanovi, o kterém toho v obecném povědomí moc nevíme, a který se ve své době podstatným způsobem vesmíru dotkl.

Pohled pod kůži: LISA Pathfinder (koloidní mikrotrysky)

LISA Pathfinder

LISA Pathfinder je technologický demonstrátor pro budoucí velkou misi nazývanou eLISA (Evolved Laser Interferometr Space Antenna), která bude zkoumat gravitační vlny a její start je plánován až na první polovinu třicátých let. Tak vzdálené datum startu je odůvodněno vysokou náročností a vyspělostí konstrukce sondy. Některé technologie, které má eLISA nést na své palubě je ještě potřeba doladit a zjistit, které z možných provedení je to nejvhodnější. Jiné technologie dokonce ještě ani nebyly vyvinuty. A právě na jeden z klíčových komponentů se podíváme v dnešním Pohledu pod kůži. V tomto článku podrobně rozebereme konstrukci mikrotrysek sloužících k přesnému udržování polohy sondy LISA Pathfinder v prostoru. S hrdostí můžeme říci, že na vývoji a výrobě této vysoce vyspělé technologie mají své otisky i zlaté české ručičky.

Lepší radioizotopové zdroje se skutterudity

Základním druhem pohonu výprav po Sluneční soustavě je solární energie. Jak jsme se nedávno přesvědčili díky misi Rosetta a Juno, solárními panely již dokážeme pohánět mise až po dráhu Jupiteru a s dalším vývojem bychom se možná dostali až k Saturnu. Nejvzdálenější mise a sondy letící za dráhu Neptunu, stejně jako speciální mise na povrchu Marsu je ale výhodnější osadit radioizotopovým termoelektrickým generátorem (RTG). Jedny z posledních kilogramů plutonia využije marsovské vozítko chystané pro rok 2020. V současné době víme, že NASA již obnovila produkci plutonia, které je pro RTG potřeba a tak nehrozí, že by další mise, například k Uranu, neměly případně dost paliva. Vývoj se však nezastavil a tak to vypadá, že s využitím nových materiálů se podaří zvýšit výkon nové generace RTG zdrojů.

Kosmotýdeník 208 (5.9. – 11.9.)

Týden utekl a je tu další díl pravidelného Kosmotýdeníku. V hlavní zprávě se tentokrát podíváme na problém v rozvodné síti evropského vědeckého modulu Columbus na Mezinárodní kosmické stanice, který vyřadil z činnosti jeden zajímavý vědecký přístroj. Zamíříme také do Číny, kde nás čeká vývoz druhé čínské orbitální stanice na rampu a nevynecháme ani nejnovější indický start. Příjemné čtení a hezkou neděli.

Kosmotýdeník 202 (25.7. – 31.7.)

Máme tu poslední červencovou neděli a její pravé poledne. To je ideální čas na další díl Kosmotýdeníku, který vás i tento týden provede všemi zajímavými událostmi, které přinesl uplynulý týden v kosmonautice. V hlavních tématech se podíváme na to, jak a proč NASA pomůže společnosti SpaceX s plánovaným letem Red Dragonu k Marsu. Zkontrolujeme i to, jak pokračuje příprava soukromých pilotovaných lodí. V souhrnu krátkých zpráv se vypravíme k Jupiteru, Marsu i na kometu. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Ceres v detailech

Trpasličí planeta Ceres nás prostřednictvím americké sondy Dawn a jejího postupného klesání na stále nižší oběžné dráhy prováděla celým loňským rokem. Nyní je již usazena ve výšce 375 kilometrů a níže klesat nebude. Vědci se tak mohou probírat záplavou fotek a měření dalších přístrojů, které ve výsledku napoví, jaké procesy formovaly toto největší těleso mezi Marsem a Jupiterem a nepřímo tak prozradí cenné informace o procesech, které formovaly celou naši Sluneční soustavu. Odborníci z JPL se pokusili z nejlepších fotek, které sonda Dawn pořídila, vytvořit zhruba dvouapůlminutové video, které ukazuje, co všechno už jejich sonda dokázala.

Rover naruby pro ledové světy

Všechna vozidla, která kdy brázdila zemský povrch využívala gravitace, která je přitahovala k zemi, na které se otáčela kola. Tento princip se používá i u robotických vozítek, která zkoumají Mars. Na osvědčené metodě se na první pohled nemusí nic měnit. Ovšem jen do té doby, dokud nejsme konfrontováni s potřebou průzkumu úplně nového prostředí. Dají se rovery použít i pro průzkum podpovrchových oceánů na Europě, nebo Enceladu? Dají, jen je potřeba je obrátit.

Po povrchu komet a asteroidů bude skákat ježek

Hedgehog zdroj:nasa.gov

Pro kamenné planety a měsíce s poměrně velkou gravitací se skvěle hodí k cestám po povrchu vozítka s koly. Ostatně rovery jako Curiosity a Opportunity na Marsu nebo Lunochod a Yutu na Měsíci to jasně potvrdily. Ale co na malých tělesech jako jsou komety či asteroidy? Tam je gravitace tak nízká, že i sonda o hmotnosti 100 kg váží na povrchu takového tělesa jako list papíru na Zemi. Zdá se, že JPL, Stanfordská univerzita a MIT si ví rady.

Zkoušky pro přesné přistání na Marsu

Posadit kosmickou sondu na povrch Marsu není snadné. Citlivou techniku ohrožuje průchod atmosférou, je potřeba se rychle zbavit rychlosti a měkce dosednout. Není se co divit, že při prvních letech k Marsu se přistávací oblast nevybírala prakticky vůbec, nebo jen velmi hrubě. Postupem času si mohli lidé dávat větší cíle a vozítko Curiosity mělo možnost při průchodu atmosférou manévrovat tím, že využívalo vztlaku vstupního pouzdra. Přesto se ani v jeho případě nedá mluvit o přistání na konkrétním místě – vytipovaná přistávací oblast měla tvar elipsy s rozměry 20 x 7 kilometrů. Je jasné, že do budoucna je potřeba přesnost přistání ještě vylepšit.

OCO-2 už čichá oxid uhličitý

Není to tak dávno, co jsme na našem blogu psali o úspěšném vypuštění nové americké sondy OCO-2, která má v popisu práce vytvořit detailní globální mapu rozložení oxidu uhličitého v atmosféře. S pomocí této mapy budeme moci lépe pochopit, kde tento skleníkový plyn vzniká, kde se koncentruje a kde je naopak pohlcován. Jedná se o první americkou družici, která se specializuje právě na koloběh CO2. Sonda v minulých týdnech nezahálela, namísto toho kalibrovala přístroje a začala provádět první vědecká měření.