Štítek ‘ionosféra’

Odpočítáváme do startu družice ICON

Družice ICON (Ionospheric Connection Explorer)

Na konci října, tedy již za pár dní (zatím to vypadá na 26. října), by se měla do vesmíru dostat nová americká vědecká družice. Jmenuje se ICON, což je zkratka názvu Ionospheric Connection Explorer a na palubě nese přístroje pro kontaktní i dálkový průzkum. Vědci si od ní slibují zlepšení chápání procesů v rozhraní mezi zemskou atmosférou a vesmírem. ICON by mohl pomoci pochopit, jak jsou procesy v této oblasti závislé na kosmickém i atmosférickém počasí. Porozumění jevům v tomto dynamickém prostředí je důležité, protože tyto procesy ovlivňují družice i astronauty na oběžné dráze. NASA připravila k tomuto startu povedené odpočítávání, když ke každému číslu našla něco, co souvisí s touto misí.

Start ICONu se pomalu blíží

1. května dorazila na Vandenbergovu základnu družice ICON (Ionospheric Connection Explorer), jejíž start by měl přijít 14. června. Družice putovala na kalifornský kosmodrom z arizonského Gilbertu, kde vznikala v hale společnosti Orbital ATK. Právě tato firma měla na starost nejen stavbu, ale i samotný návrh této vědecké sondy. Na Vandenbergově základně bude náklad spojen s raketou Pegasus XL a ta se následně spojí s letounem L-1011. Ten pak odstartuje a zamíří na atol Kwajalein na Marshallových ostrovech, odkud by měl 14. června odstartovat na samotný start. ICON bude kroužit kolem Země, kde bude studovat rozhraní mezi nejvyššími vrstvami zemské atmosféry a samotným vesmírem. Zajímavé bude sledovat, jak dokáží palubní přístroje vnést nové světlo do této oblasti, kterou jsme začali lépe chápat až nedávno.

Kolotoč vědeckých startů nabírá obrátky

Že nás v roce 2018 čeká bohatá sklizeň atraktivních startů, jsme Vás již v minulosti mnohokrát informovali. Inženýři nejen na Kennedyho středisku tak budou mít plnou hlavu zajišťování všech náležitostí pro vypuštění vědeckých družic i meziplanetárních sond. Američané chystají na letošní rok celkem šest těchto misí, které jsou navíc akumulované do období jen trochu delšího než pouhých šesti měsíců. Jako první z tohoto „pelotonu“ vyrazí do vesmíru meteorologická družice GOES-S, která by měla do vesmíru startovat už 1. března na raketě Atlas V. A ani v dalších týdnech a měsících se rozhodně nudit nebudeme!

Kosmotýdeník 280 (22.1. – 28.1.)

Premiérový statický zážeh Falconu Heavy.

Jestli se říká, že jsou góly kořením hokeje, pak bychom mohli říct, že emoce jsou kořením kosmonautiky. A šéfkuchař osud nám tenhle týden naservíroval menu, že by s ním měli problém i otrlí jedlíci zvyklí na extrémní dávky Scovilleho jednotek. V uplynulých dnech nám totiž aktuální události napumpovaly do krve koňskou dávku několika silných emocí – radosti, překvapení i strachu – Falcon Heavy se dočkal premiérového zážehu, dozvěděli jsme se o nečekaném stupni i nákladu rakety Electron a báli jsme se o Ariane 5, která nakonec svůj úkol i přes problémy splnila. Pokud si chcete přečíst rekapitulaci uplynulého týdne, nebo se podívat na témata, která jsme v článcích nepokryli, je tu pro Vás Kosmotýdeník.

Proč se družice občas „ztrácí“?

Název samozřejmě nemá evokovat žádné krádeže, ale věnuje se mnohem přirozenějšímu fenoménu, kterého si pozemní týmy všimly už dříve. Mnoha lidem vrtalo hlavou, proč se GPS systémy na družicích, které obíhají po nízké oběžné dráze, občas zblázní a přijde jejich blackout. Nejčastěji k těmto jevům dochází při přeletu rovníku nad Atlantikem, tedy mezi Jižní Amerikou a Afrikou. Analýza dat z družic Swarm ukazuje, že tento problém s velkou pravděpodobností souvisí s bouřemi v ionosféře.

Slunce a ionosféra Venuše

Venus Express zdroj:esa.int

Evropská sonda Venus Express učinila jedinečné pozorování chování ionosféry Venuše v období sníženého tlaku slunečního větru. Zjistila, že vrstva ionosféry na neosvětlené straně připomíná v tomto období spíše ocas komety.

Ionosféra je vrstva atmosféry s velkým množstvím slabě ionizovaného plynu. Vytváří jej ultrafialová a rentgenová složka slunečního záření, která vyráží elektrony z atomů plynů. Ve vyšších vrstvách atmosféry je menší hustota vzduchu a tak vzniklým iontům trvá výrazně delší dobu, než si najdou nějaký elektron k rekombinaci zpět na neutrální atom, čímž mají tedy delší životnost. V noci díky absenci slunečního svitu ionosféra řídne.