Štítek ‘historie’

Administrátoři NASA – 4. díl

Další desetiletí NASA (období mezi roky 1981 a 1992) bylo ve znamení vlády pěti mužů – konkrétně tří administrátorů – v pořadí 6., 7. a 8. a dvou zastupujících administrátorů. Byli to: administrátoři – James M. Beggs, James C. Fletcher (již ve svém druhém termínu) a Richard H. Truly. Zastupujícími administrátory byli pánové William R. Graham, Dale D. Myers (a Richard H. Truly).

Administrátoři NASA – 3. díl

V minulém díle jsme se věnovali dvěma administrátorům NASA (v pořadí druhému a třetímu – Jamesi Edwinu Webbovi a Thomasi Ottenu Painovi) a něco málo bylo napsáno i o dvou jejich zástupcích (Hughu Latimeru Drydenovi a Robertu Channingu Seamansovi Jr.). Zmíněno bylo i několik z pracovníků NASA – jejich výběr vyplynul z textu). V tomto díle se budeme věnovat čtvrtému a pátému administrátorovi Jamesi Chipmanu Fletcherovi a Robertu Alanu Froschovi, jejich zástupcům a zastupujícím administrátorům (Georgi Michaelu Lowovi a Alanu Mathiesonu Lovelaceovi). Třetí díl pokrývá období od září 1970 do června 1981, desetiletí, ve kterém kulminoval a končil program Apollo a došlo k útlumu aktivit NASA na Měsíci. Pro toto desetiletí je typický multitasking – pilotované lety pokračovaly na oběžnou dráhu Země, astronauté pracovali na orbitální stanici Skylab, proběhla spolupráce se sověty v programu Apollo-Sojuz. Byly vyslány sondy k cílům ve Sluneční soustavě i dva Voyagery na cestu mimo ni. Byla připravována a začala éra raketoplánů.

Administrátoři NASA – 2. díl

V minulém díle jsme si řekli něco málo o stvoření NASA a o lidech v jejím vedení. Seznámili jsme se se jmény prvních pěti administrátorů: Thomas Keith Glennan, James Edwin Webb, Thomas Otten Paine, James Chipman Fletcher a Robert Alan Frosch.  O prvním z nich, T. K. Glennanovi jsme si řekli něco bližšího. Je třeba si uvědomit, že zejména pozice administrátora je vysoce politická a není výjimkou, že po ukončení volebního období jednoho prezidenta, končí i administrátor NASA. U jeho zástupce tomu tak naopak většinou nebývá a ten potom jako zastupující administrátor řídí NASA po přechodné období, které v historii trvalo 24 – 458 dní.

Administrátoři NASA – 1. díl

Administrátoři NASA jsou pro fandy kosmonautiky většinou nezajímaví lidé v pozadí (popředí). Ve skutečnosti měli a mají zásadní vliv na to, jak NASA funguje (i když byla i poměrně dlouhá období, kdy NASA existovala bez nich). Tento, a následujících několik dílů, budou věnovány osobnostem, které postupně stály v čele největší kosmické agentury světa, kterým se ne vše povedlo podle našich přání, ale kteří slavili v čele NASA řadu úspěchů.

NASA restauruje poslední kompletní Saturn IB

Nepoužitý záložní Saturn IB (typ nosiče Apolla 7 a tří misí ke Skylabu), který je uložen v Rocket Garden KSC na Floridě, bude restaurován. 11. července 9:46

61 let vývoje rakety Atlas

thumbnail

Raketa Atlas V je dnes jedním z nejpoužívanějších a nejspolehlivějších kosmických nosičů. Její úspěch je založen na vývoji dlouhém více než 60 let. Současná verze Atlasu je tedy poslední v dlouhé řadě vývojových variant sahajících do samotných počátků kosmické éry. Dnešního dne, přesně před 61 lety se uskutečnil historicky první start Atlasu. Ačkoliv skončil neúspěchem a raketu ještě čekalo mnoho dalších explozí, Atlas si postupem času získal důvěru a svou pevnou pozici v těžké konkurenci orbitálních nosičů. V dnešním článku Vám nabídneme video s českými titulky, které velice podrobně popíše konstrukci i vývoj rakety Atlas od jejího úplného počátku až do dnešních dní včetně výhledu do blízké budoucnosti.

Gemini – Kosmonautická maturita (19. díl)

Pohled z pilotního křesla Gemini

Program Gemini bývá většinou vnímán pouze jako přechodná fáze mezi prostou kabinou Mercury a mnohem pokročilejším Apollem. Jak se nakonec ukázalo, program Gemini byl něčím mnohem důležitějším. Právě během něj jsme se naučili důležité dovednosti, které využíváme dosud. Nicméně program měl původně mnohem větší potenciál a jeho tvůrci se snažili, aby nezůstal pouze oním mezičlánkem. V průběhu šedesátých let minulého století se na téma Gemini objevilo poměrně hodně variací, přičemž některé se dostaly pouze do stádia úvah, jiné dospěly do fáze vypracovávání studií a návrhů, u dalších se dostalo i na makety a v jednom případě proběhl dokonce zkušební suborbitální let. Přestože plánů bylo mnoho, žádný z nich nakonec bohužel nevyústil v plnohodnotný program a Gemini se tak zapsala do historie kosmonautiky hlavně svými deseti pilotovanými misemi v letech 1965-66. Avšak pohled na možnosti, které program skýtal, není zcela od věci a ukazuje velmi zajímavé alternativy, jež mohly nasměrovat kosmonautiku trochu jiným směrem, než tomu nakonec bylo. Zatímco v minulém díle seriálu jsme se věnovali možné roli Gemini coby dopravního prostředku k Měsíci a na jeho povrch, tentokrát zůstaneme na nízkém zemském orbitu…

Gemini – Kosmonautická maturita (18. díl)

Měsíc - objekt snílků mnoha generací

Měsíc byl odedávna objektem zájmu mnoha fantastů, snílků, ale i vědců a badatelů. Úsvit kosmického věku v polovině dvacátého století s sebou přinesl možnost prozkoumat našeho souputníka takříkajíc z první ruky. Jakýmsi svatým grálem se pak měl stát pilotovaný oblet Měsíce a přistání člověka na jeho povrchu. První nástiny lunárních výprav se v rámci NASA objevily na konci roku 1958. Už tehdy panovaly obavy, zda Sovětský svaz nemá podobné cíle. Jak se vyjádřil jeden z pracovníků Army Ballistic Missile Agency (ABMA – pozdější Marshallovo středisko), „doufejme, že nás na Měsíci nebudou čekat ruští celníci.“ O rok později se cirkumlunární mise a následné přistání člověka na měsíčním povrchu objevily ve výčtu možných priorit jako součást studie Komise pro astronautiku a výzkum vesmíru v rámci Kongresu. Posléze se tyto cíle objevily i ve zprávě Goettovy komise, o níž byla řeč na začátku seriálu. Zpočátku někteří zúčastnění zastávali názor, že minimálně oblet Měsíce bude možné dosáhnout s upravenou dvoumístnou kabinou Mercury Mark II. Přestože se v polovině roku 1960 začalo pracovat na programu, který posléze dostal název Apollo, ještě relativně dlouho poté se vynořovaly návrhy, jež počítaly s lunárními misemi s využitím lodě Gemini…

Gemini – Kosmonautická maturita (17. díl)

Pohled z Gemini XII během druhé SEVA

Desátá pilotovaná mise Gemini byla v několika ohledech tak trochu zvláštní. Především pro ni ještě pár měsíců před startem nebyl připraven ani rámcový letový plán. Ještě na počátku roku 1966 se uvažovalo o společném letu poslední Gemini s prvním Apollem. Nebylo zcela vyloučeno dokonce ani spojení obou lodí, nicméně v průběhu jara tato idea pomalu vyšuměla, především kvůli zpoždění během vývoje a výroby Apolla. Jediným pevným bodem mise Gemini XII tak měla být zkouška manévrovací jednotky AMU, kterou se nepodařilo prověřit Genu Cernanovi při misi GTA-9. Jinak měl být poslední let věnován něčemu, co se dá nazvat jako dočišťování – cokoli zásadního se nezdařilo při předchozích misích, to měla do vínku dostat posádka Gemini XII. Po počátečních nejasnostech začal letový plán nabírat reálnou podobu až na začátku léta. Oproti předchozím čtyřem misím, jež standardně trvaly přibližně tři dny, byl let GTA-12 plánován na čtyři dny. Na program se dostalo další rendez vous s Agenou na druhém obletu (posléze byl typ rendez vous změněn na setkání na třetím obletu), vysoké apogeum a EVA včetně zkoušky křesla AMU. Paradoxně právě ona jednotka AMU byla nakonec bodem, který z letového plánu vypadnul…

Gemini – Kosmonautická maturita (16. díl)

Gemini XI během příprav

Program Gemini měl vydláždit cestu na Měsíc prostřednictvím ověření technologií, technik a postupů nutných k uskutečnění lunárních výprav. Prvních osm pilotovaných misí nade vší pochybnost prokázalo, že je možné uskutečňovat dlouhodobé pobyty ve vesmíru, setkávat se na orbitu s jinými tělesy a provádět s nimi pevná spojení. Do skutečně kompletního seznamu úkonů však bylo třeba doplnit ještě dvě položky. První bylo rendez vous na prvním orbitu (zvané M=1), které mělo simulovat jeden ze scénářů setkání lunárního modulu s mateřskou lodí po startu z Měsíce. Druhým bodem pak bylo zvládnutí práce v otevřeném prostoru. V době plánování letu Gemini XI nikdo nemohl tušit, že vycházky při misích GTA-9A a GTA-10 přinesou přinejmenším rozporuplné výsledky a přinutí zainteresované ke změně pohledu na dosavadní systém nácviku a vývoje pomůcek pro EVA. Proto byly některé detaily a úpravy dopracovávány narychlo. Vycházka byla ovšem také nutná k vykonání velmi zajímavého experimentu, který byl už dlouho v hledáčku jak Američanů, tak Sovětů. Sověti dokonce počítali s tímto experimentem v rámci programu Voschod, ale nikdy se nedostali k jeho realizaci. Američané nyní měli možnost vykonat další pionýrský krok v rámci dobývání vesmíru…