Štítek ‘ESA’

Fascinující chování kapalin na oběžné dráze

Už Jan Ámos Komenský říkal, že obrázek vydá za tisíc slov. A modernizovaná verze by mohla pokračovat: „A video vydá za tisíc obrázků“. Můžete stokrát číst o stavu mikrogravitace, ale stejně se Vám bude líbit to, co před pár dny na ISS předvedl francouzský astronaut Thomas Pesquet. Vzal si dvě průhledné nádoby a naplnil je zelenou vodou, Pak s nádobami různě třásl a točil, takže bylo krásně vidět, jak na tyhle síly reaguje kapalina. Osobně se domnívám, že takováhle ukázka může mladé lidi nadchnout ke studiu přírodních věd. Proto za sebe i za celou naši redakci říkám: „Jen víc takových videí, jen houšť a větší kapky!“ Astronauti mají kromě mnoha jiných povinností v pracovním seznamu i popularizaci vědy. A tady se to podařilo přímo skvěle.

Thomasův fotokoutek (11)

Pondělí je tu a to je v posledních týdnech neklamnou známkou toho, že je čas podívat se na nové pohledy z ISS. Thomas Pesquet se tento týden doopravdy snažil a na svůj Flickr nahrál opravdu velké množství fotek. Dnešní Thomasův fotokoutek tedy bude trochu delší, než obvykle, ale myslím, že to nikomu nebude vadit. Kromě působivých snímků nejrůznějších koutů naší planety se můžete těšit třeba na fotky pořízené při odletu japonské zásobovací lodi HTV-6, nebo na to, jak se liší oficiální fotka dlouhodobé expedice od té neoficiální.

Kosmotýdeník 229 (30.1. – 5.2.)

Za námi je dalších sedm dní historie lidstva a s nimi i sedm dní vědeckého zkoumání a kosmického výzkumu. Kosmotýdeník se nyní na těchto sedm dní ohlédne a přinese vám zajímavé informace, které se nedostaly mezi běžné články vycházející na Kosmonautixu. Dnes se podíváme velmi netradičně na problémy jedné lanovky v Alpách. Abychom se vrátili do vesmíru, prozkoumáme osamocenou horu na trpasličí planetě Ceres a pokusíme se najít její dávné horské společnice. To a další drobné informace naleznete uvnitř článku. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Nový evropský astronaut

Němec Matthias Maurer se dostal mezi 10 finalistů ve ve výběrů astronautů v roce 2009 a nyní se přidal k evropskému oddílu a zahájil svůj trénink. Tím, že se na ISS dostal Francouz Thomas Pesquet, dočkali se všichni astronauti z roku 2009 letu do vesmíru. Maurerova nominace by měla ukázat zájem Evropy o lety na ISS a nabídnout nové možnosti. Německý astronaut po výběrovém řízení na nové astronauty zakotvil v ESA, kde pracoval jako podpůrný inženýr. Podstoupil intenzivní výcvik a nasbíral zkušenosti s pilotovanými lety do vesmíru. Dostal dokonce funkci Eurocom, což je obdoba amerického Capcom – jde o člověka, který komunikuje s posádkou ve vesmíru.

Závěrečné přípravy větrné družice

„Jsem král vichrů i vánků. Můj dech líbá, pálí i mrazí“, tak se ve známé pohádce Princ a Večernice představil Oldřich Táborský v roli Větrníka. Právě do království tohoto vládce se již v příštím roce pokusí nahlédnout evropská družice Aeolus. Její jméno nebylo vybráno náhodou. V dávných bájích najdeme hned několik osob s tímto jménem, které se do češtiny převádí jako Aiolos. Pro význam této družice má význam postava, která přijala Odysea a daroval mu měch, v němž byly schovány všechny zlé větry, takže hrdinovy lodě poháněl na Aiolův rozkaz jenom mírný Zefyros.

Kosmotýdeník 228 (23.1. – 29.1.)

Plán nové ruské super rakety, nebo představení nových skafandrů pro soukromou kosmickou loď CST-100 Starliner. To byly události, které formovaly posledních sedm dní z pohledu kosmonautiky. Kosmotýdeník je tu však od toho, aby si všímal i méně známých věcí, které kosmonautika během týdne přinesla. Podíváme se proto na pozitivní posun čínské lunární mise. Zamíříme také do Jižní Ameriky, kde historicky poprvé odstartoval Sojuz na dráhu přechodovou ke geostacionární. Nevynecháme ani další události a tradiční snímek a video týdne. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Chybělo 170 milionů euro, říká o misi AIM Michal Václavík

Fanoušci kosmonautiky se těší na mnoho projektů. Některé z nich již mají zajištěnou realizaci, jiné naopak musí o své schválení tvrdě bojovat. Některé uspějí, jiné nikoliv. Bohužel se někdy do fáze realizace nedostanou projekty, které jsou mediálně i vědecky atraktivní a které si získaly mezi lidmi značnou podporu. Jedním takovým projektem, který se nedočkal schválení byla evropská sonda AIM, což měla být součást americko-evropské mise AIDA. Evropská AIM a americká DART měly společně prozkoumat duální asteroid Didymos a americká sonda měla do asteroidu i cíleně narazit. Proč přesně nebyla sonda AIM schválená a jaký to bude mít dopad na celý projekt? Na to jsme se zeptali Michala Václavíka z České kosmické kanceláře.

První díl cis-lunární stanice

Mezinárodní vesmírná stanice se dočká nástupce, který ale nevznikne na nízké oběžné dráze, ale v takzvaném cislunárním prostoru – to je zpráva, která se v loňském roce začala šířit internetovým prostorem a i náš portál vydal na toto téma několik článků. Nyní se zaměříme na první detailní rozbor, který na svém webu prezentoval ruský bloger Anatolij Zak. Ten již dříve několikrát prokázal, že vzhledem k dobrým kontaktům na správné lidi v kosmické branži dokáže přinášet informace, které se od výsledku příliš neliší. Pojďme se tedy podívat na jeho rozbor základního dílu nové mezinárodní stanice.

Vesmírná architektura (5. díl)

Nad kosmodromem Bajkonur se stahují mračna. Teplota klesá pod nulu a fouká silný vítr. Přestože podmínky nejsou optimální, sovětská administrativa se odhodlá zariskovat a dává startu nejsilnější sovětské rakety Eněrgija zelenou. Na „hřbetu“ super nosiče je poprvé a naposled ukotvený majestátní kosmoplán Buran, důstojná odpověď na americký program Space Shuttle. Motory rakety Eněrgija zaburácí a z rampy se zvedá hustý a neproniknutelný dým, který zakrátko zahalí i celý nosič s nákladem. Výkonný nosič stoupá k obloze, dlouhý plamen nakrátko osvítí hustá oblaka a pak raketa i s drahocenným nákladem mizí z dohledu. Přístroje signalizují, že let probíhá v pořádku a přibližně ve 40-ti kilometrové výšce se oddělují bloky prvního stupně a po osmi minutách se uvolní také druhý centrální stupeň. Od té chvíle vše záviselo pouze na kosmoplánu Buran. Měl být chloubou a technickým zázrakem tehdejšího režimu a přestože nezklamal, osud mu vybral jinou cestu.

Galileo má opravdu velký problém s hodinami

Když nás trápí nepřesné hodiny, tak je zkusíme srovnat a pokud to nepomůže odneseme je k hodináři na opravu. Trochu jiná situace je u satelitů na oběžné dráze, které jednak používají mnohem komplikovanější techniku a navíc to mají k nejbližšího hodináři hezkých pár kilometrů. Pokud se ale objeví jediná závada je to ještě dobré, horší ale je stav, který v posledních týdnech a měsících potkal družice budovaného evropského navigačního systému Galileo. Jeho superpřesné palubní atomové hodiny totiž potkávají komplikace ve znepokojujícím počtu.