Štítek ‘EMU’

Kosmický šatník 14. díl

Enhanced EMU

Skafandr EMU znamenal pro Američany kvalitativní skok v porovnání s předchozími obleky. Umožňoval nezávislý pohyb v prostoru, jeho výdrž umožňovala provádět i komplikované výstupy, došlo dokonce i na manévrovací jednotku v podobě raketového křesla MMU. Ovšem současně se započetím plánů na kosmickou stanici, jež po mnoha peripetiích a porodních bolestech dodnes krouží nad našimi hlavami pod názvem ISS, bylo evidentní, že frekvenci výstupů, jež měla během montáže stanice skokově vzrůst, nebude možné s „Baseline“ EMU zajistit. Bylo třeba vylepšit systém zajištění životních podmínek a usnadnit jeho servis přímo na orbitu, bylo nutné také vylepšit pracovní podmínky nositelů skafandrů. Podle zkušeností s dosavadními výstupy bylo také evidentní, že dlouhodobá práce s nástroji a pomůckami klade velké nároky na fyzickou kondici astronautů a někdy je příliš namáhavá. Na pořadu dne tedy byl i vývoj pomůcek, jež by usnadňovaly vysilující práci s různými nástroji. Už na počátku osmdesátých let se tedy rozběhly u různých subjektů studie na nový skafandr, jenž by zajistil montáž stanice, tehdy ještě nazývané „Freedom“. V průběhu několika let se vynořilo pár zajímavých návrhů, nakonec však vše dopadlo úplně jinak…

Kosmický šatník 13. díl

Space Shuttle

Po skončení programu Apollo se Spojené státy v oblasti pilotovaných misí nadlouho odmlčely. Nebylo to snad proto, že by jim došel dech. V zákulisí se chystal revoluční dopravní prostředek na orbit – raketoplán. Velký orbitální kluzák, jenž se vyznačoval znovupoužitelností a jehož verzatilita měla překonat vše, co zde dosud bylo. Raketoplán měl startovat několikrát měsíčně a na orbitu podporovat stavbu americké orbitální stanice, provádět vojenská i civilní pozorování Země, biologické a materiálové experimenty, ale hlavně – vynášet a zachycovat družice (a nejen ty americké!). Byly plánovány dokonce inspekce a opravy družic přímo na orbitu. K tomu však bylo zapotřebí vyvinout nové technologické prostředky, pomocí nichž by bylo možné tyto úkoly provádět. Tak se zrodila například robotická paže, nebo nová generace skafandrů. Raketoplán se po mnohých porodních bolestech nakonec podařilo uvést v život na počátku 80. let. Ovšem realita ukázala limity jak co do původních záměrů ohledně využití, tak i po ekonomické stránce. Zamýšlený monopol na vynášení velkých družic vzal zasvé, stejně jako plány na čistě americkou stanici Alpha. Nakonec, po 30 let trvající službě, zmizely ze scény i raketoplány samotné. Zbylo nám po nich však několik „potomků“ – jedním z nich je například robotické rameno Canadarm, jehož evoluce je využívána na stanici ISS. Dalším pozůstatkem je pak skafandr EMU, protějšek sovětského a posléze ruského Orlanu. A stejně jako Orlan, i EMU se pyšní přes třicet let trvající zářnou kariérou a, jak se zdá, její konec je zatím v nedohlednu…

Rukavice skafandru musí perfektně padnout

Vzpomínky na výcvik

„Právě jsem se vrátila ze zkoušení rukavic, které používám v Laboratoři neutrálního vztlaku NASA (NBL – Neutral Buoyancy Lab) při výcviku výstupů do volného kosmu. Tyto rukavice už jsem během svého výcviku používala, avšak správná úprava a nastavení rukavic je umění a i přesto nikdy nedosáhnete perfektního výsledku. Vždy je zde něco nového, co musíte zkusit, abyste se ujistili, že to v rukavicích dobře zvládnete. Je-li nějaká změna, o kterou se pokoušíme výrazná, naši odborníci na skafandr EMU naplánují takovouto zkoušku, abychom se ujistili, že nám rukavice stále padnou a jejich celková konfigurace je stále dobrá.

Už žádná voda v přilbě

Vzpomínky na výcvik

„Včerejší den byl plný výcviku, který byl rozdělen do mnoha malých a různorodých činností sahajících od radioamatérského vysílání přes robotiku, snímání oční sítnice až po odstraňování některých poruch počítačových sítí LAN. Jedna výuka však byla velice odlišná a zvláštní – byl to výcvik v citlivosti HAP. HAP je absorpční vložka, kterou nyní přidáváme do přilby amerického skafandru EMU sloužícího pro vycházky do volného kosmu. Tato vložka pomáhá snižovat riziko při potenciálním úniku vody, který nastal v roce 2013 při výstupu Lucy Parmitana.

Leonardo a strážní andělé

úvodní obrázek

„Pokud někdy budete mít šanci navštívit Laboratoř neutrálního vztlaku NASA – a že ta návštěva opravdu stojí za to – zajisté si všimnete zářivé velké malby na zdi hlavní řídící místnosti. V její levé části je neobvyklé zobrazení Vitruviánského muže Leonarda da Vinci, které plynule přechází do lidské bytosti ve stejné póze, avšak oblečené do amerického skafandru EMU určeného pro výstupy do volného kosmu. EMU mimochodem znamená Extravehicular Mobility Unit, říkáme mu ale jednoduše „skafandr“.

Jak vyvážit skafandr ve vodě

Vzpomínky na výcvik

„V uplynulém týdnu jsem strávila značné množství času v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Facility) v Houstonu. Předtím než vůbec začne naše šestihodinová těžká práce pod vodou, veškeré důležité úkony provádějí potápěči. Nejdříve se mnou pořádně zatřesou, aby se zbavili vzduchových bublinek v mém skafandru, které zůstaly v přehybech vnější vrstvy. Po tomto úkonu by jakékoli další bublinky znamenaly, že skafandr někde netěsní, takže je toto zatřesení vítanou závěrečnou zkouškou. Po udělení souhlasu od specialisty na skafandry, který se dívá ze břehu, nás potápěči vezmou na dno bazénu, aby zajistili naše vyvážení.

Potápění u ISS

úvodní obrázek

„5. března se uskutečnil můj první výcvik výstupu do volného prostoru (EVA – Extravehicular Activities) ve skafandru EMU v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Lab) v Houstonu. Ráda bych se s vámi podělila o několik mých dojmů z tohoto speciálního dne. Dny jako tento nenastávají tak často. Dny kdy zažijete něco zcela nového a neznámého. Dny, kdy vás neobvyklé následky donutí přehodnotit vaši reakci v cizím prostředí a váš mozek se učí najít smysl v senzorických informacích. Když se vaše svaly učí nové vzorce pohybů, aby se vyhnuly dříve neznámým překážkám. Dny, kdy se učíte být kyborgem.

Výlet do vakua

úvodní obrázek

„Pískání. Stejně jako můj kolega Alex, který je hned vedle mě, špulím rty a pilně to zkouším, ale výsledky jsou nevalné. Pískání je možná až moc jednoduchý úkol, ne však, když je tlak vzduchu v našich skafandrech Orlan méně než poloviční oproti atmosférickému tlaku u hladiny moře. Vzduch je tedy až moc řídký na to, abychom dokázali vyprodukovat ty správné zvuky. Dokonce i výška našich hlasů je pozměněna s tím, jak řídký vzduch prochází našimi hlasivkami. Ochraptělost v mém hrdle je pak doplněna celkovým nezvyklým pocitem uvnitř mých dýchacích cest. Není nepříjemný či znepokojivý, jen je pro mě úplně nový.

Reakce na problémy při EVA

Vzpomínky na výcvik

„Začátek tohoto týdne byl opravdu velice hektický! Dnes jsem měla na programu mnoho lekcí počínaje seznámením se Spheres a konče opakovací hodinou robotické podpory během EVA – to jsou ty operace, kdy používáme staniční robotickou paži Canadarm2, abychom pomocí ní přemisťovali astronauty vystupující do volného kosmu nebo velké předměty z jednoho místa na druhé na vnější konstrukci stanice. Navíc jsem také absolvovala zajímavou lekci závad na skafandru během EVA.

Poslali jsme Dragon domů

úvodní obrázek

„Včera jsme poslali Dragon zpátky domů! Více vám o tom povím v nadcházejících dnech, ale teď napíšu jen tolik: jak se tak dívám zpátky za sebe na uplynulé týdny od příletu Dragonu, je velmi potěšující vidět všechnu tu práci, kterou jsme udělali – od experimentů, přes operace spojené s nakládáním a vykládáním materiálu až po přesun zchlazených vzorků z palubních mrazáků do návratových chladících vaků na poslední chvíli. Taky je hezké konečně popadnout dech. Protože jsme celý týden tvrdě pracovali, dnešní středu jsme dostali volno. Jaké hezké a vítané překvapení!