Štítek ‘Ceres’

Proleťte se nad světlým bodem na Ceres

Když sonda Dawn přiletěla k trpasličí planetě Ceres a nafotila její povrch, byly toho plné noviny. Na fotkách totiž byly vidět výrazné světlé skvrny, které byly mnohem jasnější, než okolní terén. Hledači senzací spekulovali o objevení mimozemské základny, ale vědci se raději drželi zpátky. Nakonec se ukázalo, že jasná skvrna v kráteru Occator má na povrchu Ceres i další sestřičky, které jsou trochu menší. Všechny jsou tvořeny síranem hořečnatým nebo uhličitanem sodným, které zde zbyly po dřívější geologické aktivitě, ve které hrála svou roli voda. Dnes Vám přinášíme možnost se prolétnout nad tou nejznámější skvrnou, která svého času způsobila největší pozdvižení a všichni ji chtěli vidět zblízka.

Kosmotýdeník 236 (20.3. – 26.3.)

Vítáme vás u čtení dalšího pravidelného vydání Kosmotýdeníku, který vás i tentokrát provede kosmonautickými novinkami z uplynulých sedmi dní. Tentokrát vyrazíme daleko od Země a vydáme se k trpasličí planetě Ceres, kde v dnešním hlavním tématu prozkoumáme, kde by se na povrchu stále ještě mohla nacházet zmrzlá voda. Budeme tedy zkoumat takzvané chladné pasti. V dalších tématech se podíváme například na to, kdy nás čeká očekávaný start Falconu 9, proč byl odložen start rakety Atlas 5 se zásobovací lodí Cygnus a nevynecháme ani tradiční video a obrázek týdne. Přeji vám pěknou neděli a příjemné čtení.

Kosmotýdeník 229 (30.1. – 5.2.)

Za námi je dalších sedm dní historie lidstva a s nimi i sedm dní vědeckého zkoumání a kosmického výzkumu. Kosmotýdeník se nyní na těchto sedm dní ohlédne a přinese vám zajímavé informace, které se nedostaly mezi běžné články vycházející na Kosmonautixu. Dnes se podíváme velmi netradičně na problémy jedné lanovky v Alpách. Abychom se vrátili do vesmíru, prozkoumáme osamocenou horu na trpasličí planetě Ceres a pokusíme se najít její dávné horské společnice. To a další drobné informace naleznete uvnitř článku. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Kosmotýdeník 222 (12.12. – 18.12.)

Máme za sebou dalších 168 hodin od vydání předešlého Kosmotýdeníku a nadešel tedy čas na nové shrnutí toho, co formovalo kosmonautiku v uplynulých sedmi dnech. Dnes se podrobněji zaměříme na přítomnost vody na trpasličí planetě Ceres. O její lokalizaci a množství se v San Franciscu rozhovořily hned dva vědecké týmy. Nevynecháme však ani dění ve společnosti SpaceX, nebo plány mise TGO u Marsu. Součástí jsou už tradiční rubriky snímku a videa týdne. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Kosmotýdeník 218 (14.11. – 20.11.)

Start Atlasu 5

Uběhlo přesně 168 hodin od posledního vydání Kosmotýdeníku a můžeme konstatovat toto: Celkem tři starty raket, jedno přistání čínských taikonautů, jeden start kosmonautů k mezinárodní kosmické stanici, čtyři nové satelity navigačního systému Galileo a nový a nejmodernější meteorologický satelit na oběžné dráze. Do toho prohlášení Elona Muska o vynesení 4 425 nových satelitech. To je na jeden týden opravdu slušný kosmický provoz. Pojďme se však v Kosmotýdeníku podívat i na ty události, které se v tak napěchovaném týdnu staly a neměly by zapadnout. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.

Kosmotýdeník 207 (29.8. – 4.9.)

Uplynulo 168 hodin od vydání minulého Kosmotýdeníku, tudíž je ideální čas, aby přišlo vydání nové. Máme za sebou náročný týden, který mnohem více než minulé týdny přinesl velmi nepříjemné události. Kosmonautika je vrcholový a náročný obor, který se často učí z chyb. Nechme ale havárii na později a prozraďme si, že první a hlavní téma v aktuálním vydání Kosmotýdeníku se bude zabývat osamělou horou na jedné trpasličí planetě. Podíváme se pak i na aktuální informace ohledně havárie Falconu 9 a zamíříme i na Mars. Přeji vám příjemné čtení a pěknou neděli.

Proč má Ceres málo velkých kráterů?

Trpasličí planeta Ceres je poseta velkým množstvím malých a v geologickém měřítku času i mladých kráterů. Ovšem žádný z nich nepřesahuje průměr 280 kilometrů. Vědcům tyto informace zamotaly hlavu, protože tato trpasličí planeta musela být za svůj život, tedy zhruba 4,5 miliardy let zasažena nespočetněkrát, přičemž mnohokrát muselo jít i o veliké projektily. Otázku tedy je kam se stopy po těchto nárazech poděly. Krátery na povrchu zmapovala sonda Dawn, která kolem Ceres krouží od loňského roku a právě na základě údajů z ní by mohla být hádanka rozřešena.

Kosmotýdeník 199. díl (4.7. – 10.7.2016)

Jako každou neděli vám přinášíme pravidelný přehled zajímavých událostí v kosmonautice. Tento týden nám přinesl jednu z nejdůležitějších událostí tohoto roku, tedy přílet sondy Juno k Jupiteru. Tomuto tématu se samozřejmě budeme dále věnovat, protože Juno začala právě zapínat svoje vědecké přístroje. Dále se podíváme na problémy amerického vojenského satelitu MUOS-5, který nedosáhl plánované oběžné dráhy po zatím nespecifikovaném problému. Podíváme se i na ostatní události, včetně nových výsledků ze sondy Dawn, nebo dat které naměřila rentgenová observatoř Hitomi před svým zánikem.

Vyrazí Dawn na poslední cestu?

Od začátku mise sondy Dawn bylo jasné, že se tento stroj zapíše do historie tím, že z oběžné dráhy prozkoumá dva objekty hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, což se ještě nikdy žádné sondě nepodařilo. Semtam se objevila spekulace, že by Dawn mohla kromě Vesty a Ceres zamířit i k planetce Pallas, ale před několika lety tyto spekulace utichly a od té doby se počítalo pouze s návštěvou dvou objektů. Dawn úspěšně prozkoumala Vestu, vydala se na přelet k trpasličí planetě Ceres, kterou nyní zkoumá z nízké oběžné dráhy. A nečekaně se opět začal spekulovat o tom, že by snad mohla zamířit k ještě jednomu cíli.

Ceres v detailech

Trpasličí planeta Ceres nás prostřednictvím americké sondy Dawn a jejího postupného klesání na stále nižší oběžné dráhy prováděla celým loňským rokem. Nyní je již usazena ve výšce 375 kilometrů a níže klesat nebude. Vědci se tak mohou probírat záplavou fotek a měření dalších přístrojů, které ve výsledku napoví, jaké procesy formovaly toto největší těleso mezi Marsem a Jupiterem a nepřímo tak prozradí cenné informace o procesech, které formovaly celou naši Sluneční soustavu. Odborníci z JPL se pokusili z nejlepších fotek, které sonda Dawn pořídila, vytvořit zhruba dvouapůlminutové video, které ukazuje, co všechno už jejich sonda dokázala.