Štítek ‘Ceres’

Kosmotýdeník 222 (12.12. – 18.12.)

Máme za sebou dalších 168 hodin od vydání předešlého Kosmotýdeníku a nadešel tedy čas na nové shrnutí toho, co formovalo kosmonautiku v uplynulých sedmi dnech. Dnes se podrobněji zaměříme na přítomnost vody na trpasličí planetě Ceres. O její lokalizaci a množství se v San Franciscu rozhovořily hned dva vědecké týmy. Nevynecháme však ani dění ve společnosti SpaceX, nebo plány mise TGO u Marsu. Součástí jsou už tradiční rubriky snímku a videa týdne. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Kosmotýdeník 218 (14.11. – 20.11.)

Start Atlasu 5

Uběhlo přesně 168 hodin od posledního vydání Kosmotýdeníku a můžeme konstatovat toto: Celkem tři starty raket, jedno přistání čínských taikonautů, jeden start kosmonautů k mezinárodní kosmické stanici, čtyři nové satelity navigačního systému Galileo a nový a nejmodernější meteorologický satelit na oběžné dráze. Do toho prohlášení Elona Muska o vynesení 4 425 nových satelitech. To je na jeden týden opravdu slušný kosmický provoz. Pojďme se však v Kosmotýdeníku podívat i na ty události, které se v tak napěchovaném týdnu staly a neměly by zapadnout. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.

Kosmotýdeník 207 (29.8. – 4.9.)

Uplynulo 168 hodin od vydání minulého Kosmotýdeníku, tudíž je ideální čas, aby přišlo vydání nové. Máme za sebou náročný týden, který mnohem více než minulé týdny přinesl velmi nepříjemné události. Kosmonautika je vrcholový a náročný obor, který se často učí z chyb. Nechme ale havárii na později a prozraďme si, že první a hlavní téma v aktuálním vydání Kosmotýdeníku se bude zabývat osamělou horou na jedné trpasličí planetě. Podíváme se pak i na aktuální informace ohledně havárie Falconu 9 a zamíříme i na Mars. Přeji vám příjemné čtení a pěknou neděli.

Proč má Ceres málo velkých kráterů?

Trpasličí planeta Ceres je poseta velkým množstvím malých a v geologickém měřítku času i mladých kráterů. Ovšem žádný z nich nepřesahuje průměr 280 kilometrů. Vědcům tyto informace zamotaly hlavu, protože tato trpasličí planeta musela být za svůj život, tedy zhruba 4,5 miliardy let zasažena nespočetněkrát, přičemž mnohokrát muselo jít i o veliké projektily. Otázku tedy je kam se stopy po těchto nárazech poděly. Krátery na povrchu zmapovala sonda Dawn, která kolem Ceres krouží od loňského roku a právě na základě údajů z ní by mohla být hádanka rozřešena.

Kosmotýdeník 199. díl (4.7. – 10.7.2016)

Jako každou neděli vám přinášíme pravidelný přehled zajímavých událostí v kosmonautice. Tento týden nám přinesl jednu z nejdůležitějších událostí tohoto roku, tedy přílet sondy Juno k Jupiteru. Tomuto tématu se samozřejmě budeme dále věnovat, protože Juno začala právě zapínat svoje vědecké přístroje. Dále se podíváme na problémy amerického vojenského satelitu MUOS-5, který nedosáhl plánované oběžné dráhy po zatím nespecifikovaném problému. Podíváme se i na ostatní události, včetně nových výsledků ze sondy Dawn, nebo dat které naměřila rentgenová observatoř Hitomi před svým zánikem.

Vyrazí Dawn na poslední cestu?

Od začátku mise sondy Dawn bylo jasné, že se tento stroj zapíše do historie tím, že z oběžné dráhy prozkoumá dva objekty hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, což se ještě nikdy žádné sondě nepodařilo. Semtam se objevila spekulace, že by Dawn mohla kromě Vesty a Ceres zamířit i k planetce Pallas, ale před několika lety tyto spekulace utichly a od té doby se počítalo pouze s návštěvou dvou objektů. Dawn úspěšně prozkoumala Vestu, vydala se na přelet k trpasličí planetě Ceres, kterou nyní zkoumá z nízké oběžné dráhy. A nečekaně se opět začal spekulovat o tom, že by snad mohla zamířit k ještě jednomu cíli.

Ceres v detailech

Trpasličí planeta Ceres nás prostřednictvím americké sondy Dawn a jejího postupného klesání na stále nižší oběžné dráhy prováděla celým loňským rokem. Nyní je již usazena ve výšce 375 kilometrů a níže klesat nebude. Vědci se tak mohou probírat záplavou fotek a měření dalších přístrojů, které ve výsledku napoví, jaké procesy formovaly toto největší těleso mezi Marsem a Jupiterem a nepřímo tak prozradí cenné informace o procesech, které formovaly celou naši Sluneční soustavu. Odborníci z JPL se pokusili z nejlepších fotek, které sonda Dawn pořídila, vytvořit zhruba dvouapůlminutové video, které ukazuje, co všechno už jejich sonda dokázala.

Kráter Occator v plných detailech

Vědci z NASA konečně odhalili dlouho očekávané snímky kráteru Occator které nafotila sonda Dawn ze své nejnižší oběžné dráhy. Sonda Dawn mapuje Ceres už od začátku minulého roku a postupně snižuje svojí oběžnou dráhu, aby nám poskytla co nejvíce detailů. Nejzajímavějším regionem Cerery je bezesporu kráter Occator, který je nápadný velmi jasnými světlými skvrnami, které objevil už Hubbleův vesmírný dalekohled. Dawn sestoupila na svojí nejnižší plánovanou oběžnou dráhu v polovině prosince. V tuto chvíli prolétá jen asi 385 kilometrů nad povrchem Cerery (což je níže než orbita ISS) a posílá nám úžasné obrázky s rozlišením 35 metrů na pixel.

Dawn rok u Ceres – detailní snímek hory a jiné krásy

Ahuna Mons na Ceres. Credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Před rokem, 6. března 2015, se začala DAWN pomalu usazovat na oběžné dráze kolem obří planetky pásu asteroidů. Planetky tak veliké, že podle nové definice spadá do kategorie trpasličích planet. Ceres, jež byla v tomto pásu objevena vůbec jako první již 1. ledna 1801, je skutečně výjimečný svět a dokazují nám to i fotografie z nízké oběžné dráhy, které k nám proudí už od začátku roku. Na fotografiích jsou vidět velmi zajímavé struktury, jako třeba řetízky kráterů nebo strmé svahy relativně mladých kráterů. Ovšem to, na co veřejnost bezpochyby lačně čeká nejvíce, to jsou záběry na pozoruhodnou horu Ahuna Mons, nebo kráter se světlými skvrnami Occator. A již jsme se dočkali. Hora z orbitální výšky 385 km v celé své kráse je tu.

Okouzlující přelet nad Ceres

Fanoušci kosmonautiky si jistě vzpomenou na video, které vzniklo z fotek pořízených sondou Dawn u asteroidu Vesta. Zcela logicky se proto čekalo, až stejná sonda nasbírá dostatek materiálu u trpasličí planety Ceres. Nyní jsme se dočkali a animátoři na Zemi mohli z fotek vytvořit animaci, která simuluje, co bychom viděli, pokud bychom se prolétli nad povrchem Ceres. Sonda Dawn momentálně snímkuje tuto trpasličí planetu z nejnižší oběžné dráhy, aby nafotila co nejvíce detailů. možná se proto časem dočkáme i nějakých podrobnějších animací.