Ačkoliv byla očekávaná životnost prvních panelů fotovoltaických článků Hubbleova teleskopu až deset let, nakonec se dočkaly výměny již při první servisní misi po zhruba třech a půl letech od vypuštění. Pro posádku raketoplánu Endeavour to byl jeden z prioritních úkolů celé mise STS-61. Jenže i při samotné výměně se vyskytly nečekané komplikace a bylo tak nutné sáhnout k odhození nesloženého pravého panelu.
V roce 1963 ukončil ministr obrany Robert McNamara program X-20 Dyna Soar a upřednostnil projekt MOL. Výzkum vztlakových hypersonických těles s možností operovat za hranicí zemské atmosféry přinášel mnoho technických otázek, které bylo třeba vyřešit. I při znalosti vlivu tzv. „tupého tvaru“ návratového tělesa na tepelné namáhání stroje bylo třeba provést i praktické zkoušky. Zkoušky se netýkaly jen samotného tvaru tělesa, ale i materiálů, které budou schopny odolat vysokým teplotám během návratu do atmosféry, mechaniky letu a navádění. Odpovědí na tyto otázky se staly projekty 1366 (Aerodynamics and Flight Mechanics) a 1368 (Structural Configuration Concepts for Aerospace Vehicles). Oba tyto projekty byly součástí programu 750A (Mechanics of Flight) v rámci Applied Research Program. Jednalo se tedy o zkušební stroje, které se vydají za hranice atmosféry a poté se vrátí, aby prokázaly vědecká měření nebo poukázaly na nové problémy. Právě tyto stroje měly přinášet užitečné informace už pro program X-20 a i když ten byl zrušen, jejich práce neskončila.
Rubrika Historie, Technologie 
Štítky: ASSET, FDL, Thor, Thor-Delta, WADC, X-20, X-Planes / Dělníci kosmonautiky 
Vývoj fotovoltaických panelů, které slouží Hubbleovu kosmickému dalekohledu jakožto primární zdroj elektrické energie, nebyl vůbec jednoduchý. Do celého postupu zasahovaly nové poznatky o vlivu kosmického prostředí na techniku, ale i odklady způsobené mnoha různými důvody. Na oběžné dráze se navíc ukázalo, že ačkoliv se očekávalo zvolená konstrukce zabrání vzniku nežádoucích vibrací, tak se tak nakonec nestalo. Původní panely proto bylo potřeba vyměnit už při první servisní misi.
Vzpomínáte si ještě na téměř dva roky starý článek o testech vozítek CADRE (Cooperative Autonomous Distributed Robotic Exploration) na simulovaném lunárním regolitu? Článek končil tím, že by se jejich nástupci mohli do pěti let vydat na Měsíc v rámci programu CLPS. Téměř dva roky uplynuly a NASA nyní o projektu píše s jistotou jeho cesty na Měsíc. Tato tři malá vozítka (NASA jejich rozměry přirovnává k příručním zavazadlům) jsou výjimečná v tom, že budou spolupracovat bez přímého lidského zásahu. Mezi jejich úkoly bude patřit trojrozměrné mapování lunárního povrchu s využitím kamer a radaru, který penetruje povrch.
Až se lidé vrátí na Měsíc, přinesou si s sebou novou generaci skafandrů, které budou navrženy tak, aby odolávaly drsným podmínkám na povrchu Měsíce. Jenže kromě toho, že tyto obleky umožní astronautům bezpečný a pohodlný pohyb, mohou se stát i úrodnou půdou pro mikroorganismy, z nichž některé mohou být nebezpečné. Toto riziko by narůstalo, především pokud by více astronautů sdílelo jeden oblek. V rámci širšího programu PExTex od agentury ESA se experti snaží vytipovat vhodné textilie pro budoucí skafandry. Österreichisches Weltraum Forum/OeWF (Rakouské kosmické fórum) vede projekt BACTeRMA, který hledá cesty, jak by se dalo zabránit růstu mikroorganismů na vnitřních výstelkách skafandrů.
Bez zdroje elektrické energie by palubní systémy Hubbleova kosmického dalekohledu nefungovaly. Primárním zdrojem energie této observatoře jsou dva fotovoltaické panely. Už od počátku návrhové fáze se počítalo s tím, že panely bude potřeba pravidelně kontrolovat a v případě potřeby proběhne jejich výměna. S tím, jak odborníci získávali zkušenosti, se ukázalo, že první výměna bude muset proběhnout ještě před startem. Původní design byl totiž mimořádně náchylný k erozi vlivem atomárního kyslíku, který se vyskytuje na oběžné dráze.
Rubrika Foto a video, Technologie, Věda a výzkum Štítky: HST, Hubble space telescope, Vesmírná technika 
Ministr obrany Robert S. McNamara oznámil zrušení programu Dyna-Soar 10. prosince 1963. O dva měsíce později, před senátním podvýborem pro prostředky Ministerstva obrany, shrnul ministr své důvody o zániku X-20. „O X-20 Dyna-Soar se neuvažovalo jako o zbraňovém systému nebo dokonce jako o prototypu zbraňového systému… šlo o úzce definovaný program, omezený především na vývoj technik řízeného návratu do atmosféry. Hlavní otázkou tedy je, potřebujeme operovat na oběžné dráze Země? Nemyslím si, že bychom měli začínat s miliardovým programem, dokud si velmi jasně nestanovíme účel použití a zda bude vůbec úspěšný“. Takto shrnul svůj pohled na Dyna Soar ministr obrany před výborem. V rozporu s McNamarovým prohlášením, vedení USAF specificky definovalo úlohu Dyna Soar, jako zbraňového systému. Ministerstvo obrany jej považovalo za nadzvukový výzkumný letoun a letectvo zase za strategický bombardér, ovšem velmi málo pozornosti bylo věnováno přesně tomu, jaké mise bude provádět. Zrušení v prosinci 1963 přišlo pouhých osm měsíců před pádovými zkouškami z B-52 a prvním pilotovaným letem v roce 1966.
Rubrika Historie, Technologie Štítky: ASSET, Dyna Soar, Gemini, MOL, Neil Armstrong, Titan-III, X-20, X-Planes / Dělníci kosmonautiky 
Předešlé díly naší minisérie věnované Hubbleovu kosmickému teleskopu se věnovaly metodám, s pomocí kterých teleskop velmi přesně určuje svou orientaci v prostoru a její případné změny. Jenže pouze znalost orientace v prostoru sama o sobě nestačí. Teleskop se občas potřebuje otočit nějakým směrem, aby mohl provádět pozorování jiného objektu. Stejně tak musí provádět korekce, aby po dobu pozorování udržel sledovaný objekt v zorném poli. Ke změně orientace nepoužívá pohonné látky, ale tzv. silové setrvačníky RWA.
V minulém dílu našeho letního miniserálu o kosmických observatořích jsme si představili TOP 5 sond, které byly průkopníky své oblasti měření či pozorování. Dnes se zaměříme na sondy, které nebyly první, ani nejdůležitější v minulosti, současnosti či budoucnosti výzkumu. Přesto jde o sondy, které mají na svědomí důležité objevy a ve fyzikálním výzkumu vesmíru zanechaly nesmazatelnou stopu. V současné době se na ně ovšem bohužel dost často zcela neprávem zapomíná.
Rubrika Technologie, Věda a výzkum Štítky: gama záření, HEAO, OAO, Rentgenová astronomie, RXTE, Slunce, TOP5, ultrafialová astronomie, Ulysses 
Dne 4. října 1957 vypustil Sovětský svaz první umělou družici Sputnik a ohromil tím celý svět. Pro špičky USAF to bylo jako blesk z čistého nebe. Vypuštění Sputniku ukázalo vojenským špičkám, že SSSR není tak zaostalý stát jak si Američané mysleli. Původní návrh BOMI se postupem času rozdělil na tři paralelní programy s odlišnými cíli. Programy Brass Bell, ROBO a HYWARDS byly stále jen ve stádiu studií a USAF po vypuštění Sputniku nutně potřebovalo tento vývoj posunout dál. USAF mělo zájem o tyto programy, ale nebylo v tom zcela jednotné. Stále docházelo k jistým diskusím o potřebě takovýchto strojů, když nejvyšší prioritu měly ICBM rakety a špionážní letouny. Navíc ve hře byl i projekt NAVAHO. Dne 10. října 1957 došlo ke sjednocení všech programů do jednoho společného, rozděleného na tři fáze. O sjednocení programů se hovořilo už před letem Sputniku, kvůli stálým problémům s financováním a přetrvávajícím pochybnostem o nutnosti takové technologie. Slavné „pípání“ první umělé družice to, ale celé urychlilo.
Rubrika Historie, Technologie Štítky: Bell Aircraft, Boeing, Dyna Soar, Martin Marietta, NASA, Titan, X-Planes / Dělníci kosmonautiky 
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
12. srpna 2023 
