Archiv rubriky ‘Ostatní’

Oddíl amerických astronautů šest let po konci éry raketoplánů

Po vydání článku se soupisem aktivních ruských kosmonautů jsme se rozhodli provést inventuru i v oddílu amerických astronautů. NASA nyní disponuje celkem 44 astronauty, z nichž 32 má letovou zkušenost. Z nich má 26 astronautů zkušenost z letu raketoplánem (tři na pozici pilota a 23 jako letový specialista), a letovou zkušenost z této éry, byť pouze se Sojuzem, má i Shannon Walker. Od roku 2013 počet letících astronautů doplnilo pět astronautů z 20. skupiny, vybrané v roce 2009. Zbylí čtyři kandidáti z této skupiny byli nominováni do posádek Sojuzů do roku 2018. Současně získal letovou nominaci i první kandidát z 21. skupiny z roku 2013.

Rekordní nálož vědy na ISS

Jestli se má ve vesmíru něco lámat, ať jsou to rekordy. Pozemní středisko pravidelně zaznamenává a vyhodnocuje nejrůznější údaje a může se stát, že se ukáže, že některé z nich jsou rekordní. V tomto článku se proto vrátíme na začátek letošního března – v týdnu od 6. do 12. března, kdy probíhala 50. dlouhodobá expedice zlomili astronauti jeden z rekordů. Thomas Pesquet z Francie, Peggy Whitson a Robert Kimbrough z USA společně se Sergejem Ryžikovem, Andrejem Borisenkem a Olegem Novickým v tomto týdnu dohromady věnovali vědě celých 99 hodin.

Pohled pod kůži – Tiančou

Vím, že když vyšel minulý díl seriálu Pohled pod kůži, sliboval jsem, že v dalším bude řeč o vědeckých přístrojích na sondě Juno. Tento plán vzal za své, když na webu spaceflight101.com vyšel článek o konstrukci čínské automatické zásobovací lodi Tiančou, jejíž start by měl přijít v nejbližších dnech. Z hlediska aktuálnosti tohoto atraktivního a zajímavého tématu jsme tak změnili plánované pořadí dílů v seriálu Pohled pod kůži, ale doufáme, že našim čtenářům tato neplánovaná změna nebude vadit.

Kovy v atmosféře Marsu

Když se kosmická sonda posílá na svou misi, má většinou seznam úkolů, které má splnit. Vědci vždy vytipují několik otázek, na které by rádi dostali odpovědi, ale moc dobře vědí, že mnoho misí během své služby přinese také informace, které nikdo nepředpokládal. Něco podobné se nyní děje u sondy MAVEN. Ta totiž dokázala v atmosféře Marsu detekovat elektricky nabité atomy (tedy ionty) kovů. Tento objev by zároveň mohl vysvětlit dříve nepochopitelnou aktivitu v ionosféře – elektricky nabité horní vrstvě atmosféry Marsu.

Dva miliony hvězd během pěti milionů let

Evropská kosmická observatoř Gaia pilně posílá na Zemi přesná měření o poloze a pohybu hvězd, které tvoří naši Galaxii. Díky počítačovým modelům tak bylo možné vytvořit video, které ukazuje, jak se bude během následujících pěti milionů let měnit pozice dvou milionů hvězd v Mléčné dráze. Video je krásné na pohled, ale zároveň nám ukazuje, jak mocné údaje nám Gaia posílá. Když můžeme modelovat budoucí vývoj, mohli bychom se dočkat i zpřesnění našich znalostí o dosavadním vývoji Mléčné dráhy. Data z observatoře Gaia nám mohou prozradit, jak se hvězdy v našem okolí pohybovaly i před miliony let. Video navíc ukazuje jen některé hvězdy – Gaia sleduje řádově větší počet hvězd.

Růst krystalů pro lepší léky

Na ISS začne tento týden výzkum, který má za úkol vylepšit růst krystalů v pozemských podmínkách. Poznatky nasbírané při této zkoušce by v budoucnu mohly urychlit vývoj léků, z čehož by profitovalo lidstvo na celé planetě. Experiment se zaměří na látky, kterým se říká proteiny, nebo chcete-li bílkoviny. Jde o mimořádně důležité sloučeniny, které hrají v organismech klíčovou roli – tvoří drtivou většinu hmoty živých organismů, bez nich by těla nedokázala regulovat své vnitřní procesy, opravovat chyby, nebo se chránit. Mnoho proteinů je moc malých na to, abychom je mohli prostudovat pod mikroskopem – přichází proto ke slovu jejich krystalizace, která pomáhá určení jejich trojrozměrné struktury.

Horní část SLS pod tlakem

Pravidelní čtenáři už vědí, že máme rádi infografiky. Oceňujeme přístup jejich tvůrců, kteří dokáží dát zajímavým informacím svěží vzhled, který zaujme i širokou veřejnost. Infografiky jsou vlastně jakousi esencí popularizace – jak veřejnosti srozumitelně a hravou formou předat zajímavé informace. Proto se čas od času pustíme do překladu nějaké infografiky, abychom mohli informace v ní obsažené předat i čtenářům, kteří mají s angličtinou problémy. Dnes se tedy podíváme na to, v čem spočívá strukturální zkouška horní části SLS, na Marshall Space Flight Center v Huntsville, stát Alabama.

Beztíže možná svědčí kmenovým buňkám

Zkuste si představit svět, ve kterém mohou lékaři využívat rozsáhlé zdroje lidských kmenových buněk, aby mohli léčit mrtvici, nebo jiné nemoci. Na ISS se proto výzkum zaměřuje i tímto směrem. Cílem je ověřit, zda se kmenové buňky ve stavu mikrogravitace množí rychleji bez toho, že by trpěly nějakými vedlejšími efekty. Lékaři by potřebovali stovky milionů kmenových buněk, ale momentálně neexistuje způsob, jak vyrábět taková množství. Dřívější výzkumy ale naznačují, že by se těmto buňkám mohlo dobře dařit ve stavu beztíže. A protože věda má k dispozici ISS – laboratoř v mikrogravitaci – byla by velká škoda toho nevyužít.

Pohled pod kůži: Juno (konstrukce)

Po delší době opět přichází nový díl našeho nepravidelného seriálu Pohled pod kůži, který se snaží maximálně rozebírat technologické řešení konstrukce nejrůznějších kosmických sond. Každému kosmickému průzkumníkovi věnujeme několik dílů, přičemž v každém se věnujeme jiné části. Dnes otevíráme kapitolu nové sondy. Řeč bude o nejnovějším průzkumníkovi Jupitera, americké sondě Juno. A jak už je v našem seriálu zvykem, začneme základními informacemi o samotné konstrukci hlavních systémů sondy. V příštím díle nás bude čekat přístrojové vybavení.

Enceladus má další záhadu

Saturnův ledový měsíc Enceladus připravil badatelům další nečekané překvapení. Analýza dat ze sondy Cassini umožnila vznik nové studie, která vyšla ve vědeckém magazínu Nature Astronomy. Tato studie ukazuje, že jižní pól Enceladu je pár metrů pod povrchem teplejší, než jak naznačovaly dosavadní modely. Z dřívějších pozorování už víme, že se pod ledovou krustou na jižním pólu nachází podpovrchový oceán kapalné vody. Ten by neměl být globální jako na jupiterově Europě, ale izolovaný v oblasti jižního pólu. Vědci nyní spekulují, že by spolu oba objevy mohly nějak souviset. Nabízí se myšlenka, že by se tento zásobník vody mohl nacházet jen pár kilometrů pod povrchem, tedy mnohem blíže, než se dříve předpokládalo.