Archiv rubriky ‘Ostatní’

Mesiac po havárii Protonu – diletantstvo, nezodpovednosť a nulová morálka

Stretol sa mesiac s mesiacom a o spektakulárnej havárii spred tridsiatich dvoch dní tu máme o trochu podrobnejšie informácie. Prečo raketa Proton s družicami Glonass za približne dvesto miliónov dolárov vybuchla už po niekoľkých sekundách? Môžeme čakať nejakú nápravu? Ako to nakoniec celé dopadlo? Ruský vesmírny program sa už stretol z množstvom problémov a toto ho určite nepoloží. Napriek tomu je veľmi zaujímavé, pozrieť sa spätne na túto katastrofu a porozmýšľať nad tým, čo by sa malo do budúcna zmeniť. No, v prvom rade by asi mali vyhodiť toho babráka, ktorý celú udalosť spôsobil. Poďme však pekne poporiadku.

Oceán na Marse? prečo nie.

„Už dlho predpokladáme, že severné nížiny na Marse sú vlastne vyschnuté dno veľkého oceánu, ale dosiaľ sme nenašli dymiacu zbraň“, povedal Mike Lamb, asistent profesora na Caltechu, ktorý je spoluautorom výskumu. „Napriek tomu, že k dôkazu existencie starobylého marsovského oceánu máme ešte ďaleko, toto je dosiaľ najpresvedčivejší argument“, vyhlásil Roman DiBiase, hlavný autor objavu. Väčšina hornej hemisféry Marsu je položená nižšie, než tá južná. To tak trochu pripomína pozemský reliéf morí a oceánov. Hranica medzi nížinami a vysočinami by mohlo byť hypotetické pobrežie. Tieto domnienky potvrdzuje nález prastarej delty marsovskej rieky, ktorá je vzdialená asi tisíc kilometrov od kráteru Gale, kde momentálne operuje pojazdné laboratórium Curiosity.

Zem z obežnej dráhy Saturnu

Ako ste pravdepodobne z nadpisu správne vytušili, americká sonda Cassini ktorá už niekoľko rokov obieha planétu Saturn sa nedávno pokúsila odfotiť Zem v celej jej kráse. NASA sa tak opäť postarala o rozruch a zviditeľnila svoj nepilotovaný kozmický program. Sonda Cassini je zázrakom modernej techniky. Na svoju púť sa vydala 15. októbra 1997 na palube rakety Titan-4B Centaur a k Saturnu dorazila o sedem rokov neskôr. Dodnes funguje a dodáva nám množstvo úžasných fotografií. Späť však k hlavnej téme tohto článku.

Sonda IBEX opět zpřesnila tvar heliosféry

sonda IBEX v představě malíře zdroj:nasa.gov

Naše Sluneční soustava si za sebou při své cestě Mléčnou dráhou táhne chvost vysokoenergetických částic, silně připomínající ohon komety. Jeho tvar a povaha je výsledkem interakce částic vyvrhovaných Sluncem s částicemi mezihvězdného prostoru, ke které dochází na samé hranici Sluneční soustavy. Vědci již dříve pozorovali tyto chvosty u jiných hvězd, ovšem u našeho vlastního systému to bylo díky pohledu zevnitř poměrně obtížné a do doby, než NASA vypustila sondu IBEX, to bylo spíše takové paběrkování dílčích fragmentů.

2. Krásy Slnečnej sústavy – asteroidy a kométy

Slnečná sústava je plná úžasných obrázkov, ktoré iba čakajú na to, až ich naše sondy a ďalekohľady zachytia. Nie len planéty, ale aj malé asteroidy sú nádherné. Navyše, je ich veľmi veľa. Počas stoviek rokov skúmania vesmíru sa pred nami tak trochu schovávali. Za to kométy boli obdivované miliónmi ľudí po celom svete. Niektorí špekulanti na tej najznámejšej, Halleyho kométe dokonca aj zarobili. Ako, to sa dozviete v druhom diely seriálu Krásy Slnečnej sústavy. Pohodlne sa usaďte a vychutnajte si tie najkrajšie obrazy našich malých susedov.

Mise Apollo v hledáčku sondy LRO

LRO_nahled zdroj:nasa.gov

Sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) měla být jakýmsi předvojem návratu Američanů na Měsíc. Jejím hlavním úkolem bylo vytvořit podrobnou mapu Měsíce, zjistit, zda na něm je voda a další suroviny, které by co nejvíce pomohly snížit množství nákladu pro budoucí lunární základnu, jenž by se musel vozit ze Země. Dalším úkolem bylo zkoumat radiaci na Měsíci, její množství a povahu ovlivněnou například i topografií terénu. To vše mělo sloužit k výběru míst pro přistání lidských posádek a zbudování stálé lunární základny.

1. Krásy Slnečnej sústavy – pilotný diel

Začínajú letné prázdniny a s nimi aj úplne nový nepravidelný seriál, ktorý bude vychádzať na našom blogu. Po Krásach modrej planéty prichádzajú Krásy Slnečnej sústavy s jej planétami, mesiacmi, asteroidmi a centrálnou Slnkom v hlavnej roli. Vesmír nám ponúka množstvo nádherných pohľadov, fotografie zo sond niekedy doslova vyrážajú dych. Dnes sa pozrieme na niekoľko z nich. Užite si to najlepšie, čo som našiel.

Kosmonautika pomáhá: Obranyschopnost ve stavu beztíže

Pokaždé, když onemocníme, můžeme se spolehnout na naši tělesnou stráž, která zodpovídá za likvidaci miniaturních nepřátel. V celém složitém řetězci zvaném obranyschopnost přitom hrají velmi důležitou roli bílé krvinky označované jako T-lymfocyty. Tyto buňky se chovají jako drobní generálové, kteří řídí armádu dalších složek obranného systému. Ale jak se T-lymfocyty chovají ve stavu beztíže a jak tohle zvláštní prostředí ovlivňuje jejich aktivitu? Právě na tyto otázky by mohl přinést odpověď výzkum probíhající na ISS. A co víc – čím komplexnější budou naše znalosti o bílých krvinkách, tím přesněji budeme moci jejich služeb využívat. Takže z průzkumu, který začal na Mezinárodní vesmírné stanici bude možná v závěru profitovat i celé lidstvo.

ESA – 9. díl – Vesmír Newtonovýma očima

Pozemská atmosféra nás chrání před mnohými druhy nebezpečného kosmického záření. Jedním z druhů záření, které nikdy nedosáhne povrchu zemského je to rentgenové. Pro nás, živoucí bytosti by bylo smrtící, a tak můžeme atmosféře poděkovat za její ochranu. Avšak rentgenové záření, stejně jako všechny ostatní vlnové délky elektromagnetického spektra, s sebou nese informace o vzdálených končinách hlubokého vesmíru. Zemská atmosféra tedy okrádá astronomy o tyto informace a před příchodem kosmického věku neexistovala žádná možnost, jak je získat. S vypuštěním Sputniku ale astronomům začalo svítat na lepší časy. Už v padesátých letech začali reálně pomýšlet na observatoře umístěné na oběžné dráze. Ty by oproti těm pozemským měly řadu výhod – ničím nerušený výhled, možnost pozorování na všech vlnových délkách, nesmírně dlouhé expozice ad. Vytoužené se stalo skutečností a dnes je na oběžné dráze i daleko za ní umístěno mnoho astronomických observatoří pozorujících vesmír v oboru viditelného, infračerveného, rentgenového, ale i gama záření. V devátém díle našeho seriálu se tedy zaměříme na to výše zmíněné, rentgenové. Předmětem článku bude orbitální rentgenová observatoř XMM-Newton, kterou vypustila Evropská kosmická agentura v roce 1999.

24. Kozmická Strojovňa – rakety nového milénia – štvrtá časť

Od začiatku hralo Rusko v dobývaní vesmíru významnú úlohu. Za všetko hovorí množstvo prvenstiev, z ktorých najznámejšie sú prvá družica, prvý živý tvor a prvý človek na obežnej dráhe. Po úžasnom nástupe však prišiel menší útlm. Američania ako pristáli na Mesiaci, Sovieti dokázali kontrovať iba automatickými sondami, ktoré v mnohých ohľadoch prekonali program Apollo, ale nedokázali to najdôležitejšie, dopraviť tam človeka. Po neúspechoch s raketou N1, ktorá štyri krát vybuchla sa lunárny program aj vďaka pričineniu nového letového inžiniera Gluška zrušil a priestor dostali kozmické stanice. Sedem viac menej úspešných Saljutov, nasledovala stanica Mir a tento Sovietsko-Ruský program orbitálnych staníc po zrušení Miru 2 pokračuje v podobe ISS. ZSSR a neskôr Rusko sa vždy spoliehalo na svoje staré dobré rakety, ktoré s menšími či väčšími vylepšeniami vydržali dodnes. No zatiaľ čo pred štyridsiatimi rokmi sa ešte mohlo hovoriť o nosičoch prvej triedy, dnes sa už obhajujú len horko ťažko. Aj preto sa chystá nová raketová rodina Angara, ktorá by mala postupne nahradiť dnešné nosiče zastaranej koncepcie. Tento diel však nie je o budúcnosti. Dnes si povieme niečo o najnovších ruských raketách.