Archiv rubriky ‘Historie’

Poprvé k Měsíci

Víte, kdy lidé letěli poprvé k Měsíci? Jaké zkušební lety předcházely této misi? Jaké byly její alternativy? A jak by mohl vypadat příští „první“ let k Měsíci? V dnešním článku se pokusíme na všechny tyto otázky zodpovědět. Právě dnes totiž přichází výročí, které se nerozlučně pojí s historickou výpravou zástupců lidského pokolení k našemu nejbližšímu kosmickému sousedovi. Ale v článku nebude řeč jen o minulosti. Právě naopak. podíváme se na zoubek i pilotované výpravě v lodi Orion. I na ni totiž čeká v dalších letech velmi podobná mise. Srovnání se tedy samo nabízí.

Sedm dní s Johnem Glennem – den sedmý

John Glenn byl frajer. V tom nejlepším slova smyslu. Mnohokrát dávat v sázku zdraví a život pro dobrou věc. Někdo může namítnout, že za to byl dostatečně odměněný platem senátorem, mnohými poctami, přístupem k vlivným tohoto světa, cestováním, životem na vysoké noze… Jenže on nežil ve své uzavřené bublině a byl ochoten se o svoji radost nezištně podělit. Třeba na žádosti o podpis reagoval (kladně) ještě několik měsíců před svými 94. narozeninami… Navíc za autogramy nechtěl nikdy ani cent. Srovnejte si třeba s Buzzem Aldrinem, jehož historický význam je nesrovnatelně menší, a cenami autogramů v jeho osobním e-shopu (https://store.buzzaldrin.com/english/autographed-photos.html). Mnozí astronauti pak na sběratele a nadšence zvysoka kašlou. Někteří mi odmítli podepsat i snímek, na němž jsou vyfotografováni s dětmi – jde tedy o artefakt, který absolutně není ke komerčním účelům, ale jenž patří na čestné místo do rodinného alba.

Sedm dní s Johnem Glennem – den šestý

„Nikdy jsem neplánoval napsat knihu. … Jenže lidé se začali právě po knize, kterou jsem nikdy nechtěl napsat, ptát. … Nakonec jsem dospěl k názoru, že Annie a já máme skoro osmdesát let a že jsme zažili třetinu historie naší země. Měli jsme čest projít namáhavé i triumfální doby, stejně jako se měli možnost setkat s mnoha významnými postavami. Když jsem nad tím přemýšlel, musel jsem připustit, že přece jen máme co říci.“ Stejně jako úvod, tak i následující pasáže jsou přeložené z knihy Johna Glenna napsané společně s Nickem Taylorem a pojmenované „John Glenn – A Memoir“ (Bantam Book 1999). Aneb John Glenn slovy Johna Glenna. „Nikdo netušil, jaká vlastně budou kritéria [pro výběr astronautů]. Ve skutečnosti NASA původně plánovala veřejný konkurz, do něhož by se přihlásili nejen piloti, ale kdokoliv, kdo se věnuje náročné a nebezpečné práci jako je služba na ponorkách, polární průzkum, horolezectví nebo hloubkové potápění. Jediné, co se mi podařilo zjistit, že bude nějaký limit na věk, hmotnost, výšku a vzdělání.

Sedm dní s Johnem Glennem – den pátý

Tucet míst, která nám navždy připomenou Johna Glenna
„Amerika má mnoho astronautů, ale jen jednoho Johna Glenna.“ Bonmot, který se šířil v roce 1998 při návratu 77leté legendy do vesmíru a se kterým se nedá než souhlasit. Přestože nás navždy opustil, je tu mnoho míst, která jej budou navždy připomínat. Pojďme tedy v tomto článku alespoň některá z nich navštívit.

Sedm dní s Johnem Glennem – den čtvrtý

Senátor John Glenn

Psal se počátek roku 1995. Jako každý rok, i nyní se schylovalo ke každoroční debatě o rozpočtu NASA. Jedním z těch, kteří se tradičně do debat, handrkování a tahanic zapojovali, byl i senátor John Glenn. Mezi členy amerického zastupitelského sboru bychom našli pouze málo lidí, jež by měli k NASA bližší vztah než právě tento muž. Jeden z první sedmičky amerických astronautů a první Američan, který vykonal orbitální kosmický let, byl po právu národním hrdinou. I nyní, tři dekády po jeho letu do historie a amerických učebnic dějepisu, jej každou chvíli někdo žádal o podpis, společnou fotografii nebo alespoň o potřesení rukou. Glenn seděl u svého stolu v pracovně a probíral se podklady k nadcházející debatě. Zrovna byl zahloubán do knihy „Space Physiology and Medicine“, která byla dílem několika lékařů ve službách NASA. Náhle jej zaujala jedna ze statí v knize. Popisovala vliv pobytu ve vesmíru na astronauty. Autoři ve stati zmiňovali osteoporózu, poruchy spánku, kardiovaskulární změny, problémy s rovnováhou a další průvodní projevy pobytu v mikrogravitaci. Glenn měl neodbytný pocit, že tyto problémy mu cosi připomínají…

Sedm dní s Johnem Glennem – den třetí

Je prostá – a přitom krásná. Řeč je o poštovní známce, kterou americká pošta nachystala k vydání na den startu prvního Američana na oběžnou dráhu. Příprava známky přitom představovala skutečné dobrodružství… United States Post Office Department (od roku 1971 přejmenovaný na U.S. Postal Service) se chystal připomenout historickou událost – let prvního občana USA na oběžnou dráhu – vydáním poštovní známky. Byl ale mezi mlýnskými kameny. Na kdy vydání nachystat, aby reagovalo na aktuální vývoj věcí? Jak bylo možné dočíst se ve včerejším díle našeho seriálu, start Johna Glenna byl odkládaný, odkládaný, odkládaný…

Sedm dní s Johnem Glennem – den druhý

Sedmička astronautů Mercury v Langley

Píše se 19. leden 1961. Den ve virginském Langley se nachyluje k večeru. Sedmička mužů nervózně přešlapuje v kanceláři svého šéfa. Každému z nich se v hlavě rojí myšlenky jako jiskry z lesního požáru. Důvodů, proč si je sem Bob Gilruth nechal zavolat, mohlo být mnoho, ovšem jeden z nich všem sedmi mužům svítí v mysli jako velký vykřičník. Projekt Mercury pokračuje slibně a pomalu nastává čas na let s člověkem na palubě. Jenže kdo z nich to bude? Při pohledu kolem každý z mužů vidí své kolegy, výjimečně schopné osobnosti, učebnicové příklady zdraví a dokonalých reflexů, schopné rozhodovat se ve zlomcích sekundy – a rozhodovat se v naprosté většině případů správně. Každý si je vědom historického významu prvního letu. Nepanuje mezi nimi řevnivost v pravém smyslu slova, nicméně nikdo z nich nechce být odsunut na druhou kolej…

Sedm dní s Johnem Glennem – den první

John Glenn (1921-2016)

Minulý čtvrtek byl dnem, ve kterém se uzavřela jedna z nejslavnějších kapitol dobývání vesmíru. Na svůj poslední let nastoupil John Herschel Glenn Jr., americká a světová legenda. Jeho odchodem se definitivně završila existence bájné první skupiny amerických astronautů „Mercury 7“, jejímž posledním žijícím členem Glenn byl. Přestože sedmička prvních amerických astronautů odchodem Johna Glenna nenávratně zmizela, zůstal nám po ní její odkaz a mnohdy zajímavá historie. Na našem webu bychom proto chtěli vzdát hold Mercury 7 a Johnu Glennovi. Rozhodli jsme se učinit tak prostřednictvím seriálu se symbolickým počtem dílů pod názvem „Sedm dní s Johnem Glennem“. V průběhu tohoto týdne se v rámci delších i kratších článků ohlédneme za některými klíčovými okamžiky Glennova života a zajímavými souvislostmi, jež se s jeho osobou pojí.

Vesmírná architektura (4. díl)

V padesátých letech dvacátého století pracoval raketový konstruktér Wernher von Braun na vizi utopické orbitální stanice s umělou gravitací. Vycházel přitom ze studií Konstantina Ciolkovského, Hermanna Obertha a Hermana Potočnika, který spíše používal pseudonym Herman Noordung. Von Braun tušil, že taková obří stavba ve vesmíru by mohla mít velký význam pro lidstvo. Sám v ní spatřoval především jakýsi mezistupeň, odkud by se člověk mohl jednou „odrazit“ k měsíci a později i planetám. Jeho obří rotující kolo mělo mít 76 metrů v průměru, tři patra a místo na palubě pro 80 lidí rozdělených do několika různých sekcí. Navzdory tomu, že se tato vize těšila velké oblibě u veřejnosti, zůstala pouze na papíře. Zato jiný, mnohem méně honosný projekt, se lidstvu o mnoho let později přeci jenom podařilo uskutečnit. V roce 1998 na oběžnou dráhu Země dopravila ruská nosná raketa Proton-K modul Zarja (Úsvit), první a klíčovou část ruského segmentu budoucí Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). O pouhých pár dní později se na svou cestu vydal také americký raketoplán Endeavour s dalším modulem Unity v nákladovém prostoru. Obě části se podařilo úspěšně propojit a tím započala stavba doposud největšího a zároveň nejdražšího inženýrského projektu na světě – Mezinárodní vesmírné stanice a právě jejímu příběhu patří následující řádky.

Vesmírná architektura (3. díl)

Mars habitat

Pro naše předky byl kvalitní domov otázkou přežití. Podobné nároky máme však i dnes. Pocit bezpečí je pro nás stejně důležitý jako kdysi. Umění stavět v sobě ukrývá odvěkou touhu člověka po hledání dokonalosti, krásy, identity a kultury. Jak s tím však souvisí vesmírná architektura? Zejména tím, že se snaží tyto hodnoty nově uplatnit také ve vesmíru. Vítejte u dalšího dílu našeho seriálu, ve kterém jste již měli možnost seznámit se s historií vesmírné architektury. A myslím, že právě teď je ta vhodná chvíle podívat se také na to, co se pod tímto pojmem vlastně skrývá. Tento obor byl totiž překvapivě definován až v 21. století a to i přesto, že je reálně využíván téměř od počátku pilotovaných letů do vesmíru. Tehdy však nebyl ještě pojmenován. Zatímco architektura na Zemi potřebuje nosné a opěrné body a to zejména vertikály, jako jsou sloupy, klenby, tunely nebo stěny, zkrátka vše, co je nezbytné, aby konstrukce byla schopna unést vlastní tíhu, v prostředí s jinou gravitací se mění pravidla a architekturu zde je třeba chápat zcela jinak.