Archiv rubriky ‘Foto a video’

OBRAZEM: Falcon vynesl rekordně těžkou družici

Zatímco ještě v pátek se zdálo, že Telstar 19V váží „jen“ 5,4 tuny, ale další hodiny přinesly nové informace, podle kterých je hmotnost této družice 75 kilogramů nad hranicí sedmi tun. To by z Telstaru dělalo nejtěžší kdy vypuštěnou telekomunikační družici vůbec. Tento rekord zatím držel TerreStar 1 s hmotností 6,910 kg vynesený raketou Ariane 5 v roce 2009. Ještě obdivuhodnější je, že se prvnímu stupni podařilo přistát na mořské plošině. Daní za to však bylo dopravení nákladu na nižší dráhu – nejvyšší bod elipsy totiž nedosahoval ke geostacionární dráze a družice to bude muset dohnat sama. Satelit se dostal na dráhu s nejnižším bodem ve výšce 243 km a nejvyšším 17863 km vysoko při sklonu 27° k rovníku, ale zákazník byl na tuto situaci zcela jistě připraven dopředu. Pojďte se nyní s námi podívat na ty nejpovedenější fotky, kterými se na internetu pochlubili různí fotografové.

Vesmírné výzvy – červen 2018

Ryugu zdroj: jaxa.jp

Stejně jako minulý měsíc je pro vás připraveno šest velkých témat plus blok krátkých zpráv, zvaný Kosmonautika v kostce. Hlavním tématem je samozřejmě přibližování sondy Hayabusa 2 k asteroidu Ryugu, ale neopomeneme ani start rakety Falcon 9 s kosmickou lodí Dragon v rámci zásobovací mise CRS-15, návrat lodi Sojuz MS-07, start lodi Sojuz MS-09, výstup do volného prostoru z amerického segmentu ISS a na závěr objev organických látek na Marsu a Enceladu.

Brýle pro virtuální realitu a astronaut upnutý v popruzích

Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat první vizuální dojem z experimentu GRASP, který před pár dny proběhl na ISS. Německý astronaut Alexander Gerst se připnul zády do popruhů, které jej držely uprostřed modulu a na hlavu si nasadil brýle pro virtuální realitu. Jeho ruka byla také ozdobena speciální konstrukcí, která sledovala pohyb jeho prstů a dlaně. Tato výbava, která vypadá, jako kdyby vypadla z nějakého sci-fi příběhu, byla nezbytná vzhledem k účelu experimentu GRASP. Ten se totiž zaměřuje na výzkum lidského mozku a smyslových orgánů.

Juno pořídila další dechberoucí snímek

Dnes bychom Vás chtěli seznámit se snímkem, na kterém jsou zachyceny proudy a víry v severním pásu Jupiteru (konkrétně jde o tzv. North North Temperate Belt). Americká sonda Juno pořídila tuto fotku se zvýrazněnými barvami 24. května v 7:31 SELČ, když prováděla 13. blízký průlet kolem obří planety. V době snímání se nacházela 7 900 kilometrů od vrcholků mraků plynného obra zhruba nad 41. stupněm severní šířky. Níže přiložená fotka je orientována tak, že jih největší planety Sluneční soustavy leží nahoře vlevo a sever bychom našli dole vpravo.

Jak vznikal deflektor plamenů pro SLS

Když připravujete zázemí pro velkou raketu, je jasné, že musíte jejím rozměrům a výkonu přizpůsobit i všechno, co s ní přijde do styku. Když se pak v nějakém hodnotícím článku například dočtete, že na rampě 39B byl nainstalován deflektor spalin, vezmete to jako fakt a už se možná nezamyslíte nad tím, co všechno se za touhle kratičkou větou skrývá. NASA nyní s pomocí několika časosběrných videí nahlédla dělníkům pod ruce a tak se můžete podívat, jak v kanálu pro odvod spalin vznikala konstrukce, jejímž úkolem je odklonit nadzvukově rychlé a více než 2000°C horké spaliny raketových motorů chystané rakety Space Launch System.

Ceres OPRAVDU zblízka

Promiňte nám velká písmena v nadpisu, ale tohle je naprosto mimořádná paráda. Jak již víte z minulých článků, sonda Dawn klesla na zatím nejnižší dráhu, po které se kdy pohybovala. A nyní máme k dispozici i fotografie povrchu trpasličí planety Ceres, které se na této extrémně nízké dráze podařilo pořídit. Snímky svou kvalitou a množstvím detailů jednoznačně překonávají vše, co tato sonda v minulosti nafotila. Kráter Occator jsme ještě nikdy dříve neviděli tak podrobně. Ostatně škoda slov, která stejně nedokáží popsat zaslané fotky, podívejte se sami a kochejte se.

61 let vývoje rakety Atlas

thumbnail

Raketa Atlas V je dnes jedním z nejpoužívanějších a nejspolehlivějších kosmických nosičů. Její úspěch je založen na vývoji dlouhém více než 60 let. Současná verze Atlasu je tedy poslední v dlouhé řadě vývojových variant sahajících do samotných počátků kosmické éry. Dnešního dne, přesně před 61 lety se uskutečnil historicky první start Atlasu. Ačkoliv skončil neúspěchem a raketu ještě čekalo mnoho dalších explozí, Atlas si postupem času získal důvěru a svou pevnou pozici v těžké konkurenci orbitálních nosičů. V dnešním článku Vám nabídneme video s českými titulky, které velice podrobně popíše konstrukci i vývoj rakety Atlas od jejího úplného počátku až do dnešních dní včetně výhledu do blízké budoucnosti.

Vesmírné výzvy – květen 2018

kveten2018 zdroj: nasa.gov

Vesmírné výzvy tentokrát obsahují dokonce šest velkých témat. Měsíc květen byl doslova nabit kosmonautickými události napříč světem. Dočkali jsme se startu nové verze rakety Falcon 9, Block 5. Na cestu k Marsu se vydala sonda InSight. Nosná raketa Antares vynesla zásobovací lod Cygnus OA-9. Američané obývající ISS se vypravili vně stanice. Na oběžnou dráhu se dostaly nové exempláře řady Iridium NEXT a také družice pro přesné měření gravitace, GRACE-FO. K libračnímu bodu L2 soustavy Země – Měsíc zamířila čínská retranslační družice Queqiao, která by nám měla zprostředkovat první přistání sondy na odvrácené straně Měsíce

Alexander Gerst míří za nové horizonty

thumbnail

Již zítra se z kazašského kosmodromu Bajkonur vydá na Mezinárodní vesmírnou stanici německý astronaut Alexander Gerst. Z nejnovějšího výběru evropských astronautů z roku 2009 se tak stane prvním, který se dočká své druhé mise. Do vesmíru se vrátí po pouhých 3 letech a 209 dnech. V roce 2014 byl na ISS členem Expedic 40 a 41 a podnikl jeden výstup do volného prostoru. Nyní nadešel čas pro jeho návrat. A nebude to návrat ledajaký! Alexander Gerst totiž bude velet Expedici 57. Po belgickém astronautovi Frankovi de Winne se tak stane teprve druhým evropským velitelem ISS. Člen Evropské kosmické agentury tak na stanici bude velet po devíti letech. Podívejme se, co to pro Alexandra Gersta znamená a čím je pro něj překračování horizontů.

Jak se dostat na Mars?

Jak se dostat na Mars?

Ačkoliv je Mars hned po Venuši druhá planeta nejblíže Zemi, cesta k němu v současné době trvá přibližně tři čtvrtě roku. Kosmický prostor je zkrátka i v našem nejbližší sousedství nesmírně rozlehlý a se současnými technologiemi nejsme schopni k Marsu doletět dříve, než za několik měsíců. Rychlejší cesta by vyžadovala enormní nárůst energie potřebné ke zrychlení při odletu od Země a také zabrzdění při příletu k Marsu. K Rudé planetě navíc není možné odletět kdykoliv se nám zachce, ale je nutné odstartovat v příhodném časovém okně, které nastává pouze jednou za necelé dva roky. Jedině tehdy je vzájemné postavení naší a cílové planety natolik příznivé, že k ní lze doletět s minimálním možným vydáním energie a za výše zmiňovanou dobu.