Archiv rubriky ‘Budoucnost’

Výzkumy NASA o vlivu radiace v kosmu na zdraví

hrp-logo-without-backgrd-transparency

Vliv radiace v kosmu na zdraví je dlouhodobě považován za nejdůležitější problém kosmické medicíny. Zdravotní problematice cest do vesmíru se NASA systematicky věnuje zejména prostřednictvím svého programu Human Research (HRP), který je od roku 2005 součástí Johnsonova výzkumného centra (JRC). Ředitelem programu je dr. William Paloski. Na výsledky výzkumů tohoto programu navazuje a doplňuje je práce Human Health & Performance (HH&P) Directorate – hlavně jeho Biomedical Projects Branch, Biomedical Sciences Branch, Habitability and Human Factors Branch, a Human Space Flight Operations Branch (česky – biomedicínské projekty, biomedicínské vědy, obyvatelnost a lidské faktory, pilotované vesmírné letové operace).

První ostrý test planetární obrany odstartuje za dva roky

Teoretická podoba duálního systému Didymos - Didymoon.

Planetární obrana – to je věc, kterou většina lidí zná jen z dobrodružných filmů. Jejich námět je v podstatě jednoduchý – Zemi hrozí srážka s planetkou či jiným kosmickým objektem, přičemž kolize by představovala riziko pro celou civilizaci. Lidstvo proto spojí síly a vytvoří misi, která má smrtonosný projektil nějakým způsobem zneškodnit či odklonit, přičemž každý film pak pracuje s trochu jinými metodami. Ačkoliv nad kvalitou filmového zpracování různých děl můžeme mít různé názory, jedno je jisté – námět není nereálný. Naše databáze planetek se postupně rozrůstá, zpřesňují se naše znalosti jejich oběžných drah, ale stále existuje pravděpodobnost kolize někdy v budoucnu. Menší objekty budou do naší atmosféry vstupovat samozřejmě i nadále, ale bát bychom se měli těch větších. V současné době nehrozí žádná významnější kolize v nejbližších desítkách let – přesto je potřeba být na pozoru a rozvíjet metody planetární obrany, abychom jednou mohli být připraveni. Ze statistického hlediska totiž nemá smysl ptát se, zda nám bude někdy taková kolize hrozit, správně se máme ptát, kdy to bude.

První detektory evropského hledače exoplanet

Dřívější vizualizace teleskopu Plato.

V březnu letošního roku se program evropského teleskopu PLATO dočkal významného milníku. Přišel čas na doručení první várky senzorů CCD (charge-coupled devices), které v rámci této mise poletí do vesmíru. PLATO si neklade malé cíle – má se jednat o přelomový projekt, který by měl objevit exoplanety o velikosti naší Země, které obíhají kolem nedalekých hvězd. PLATO je zkratka anglického názvu PLAnetary Transits and Oscillations of stars a do vesmíru má letět v roce 2026.

Jak prozkoumat atmosféru Neptunu a Uranu?

V roce 1995 vstoupilo do atmosféry Jupiteru speciální pouzdro, které několik měsíců předtím uvolnila sonda Galileo. Tohle pouzdro mělo kromě jiného prozkoumat, jaké tepelné procesy pohání cirkulaci atmosféry v obří atmosféře. Od té doby ale uplynulo v řekách už hodně vody a technika se posunula o velký kus vpřed. Na Goddardově středisku v Greenbeltu (stát Maryland) nyní odborníci pracují také na projektu, jehož výsledkem by měl být menší a schopnější radiometr (konkrétně typ NFR – net flux radiometer).

Dočkáme se brzy raket s jaderným pohonem?

Jaderný motor Copernicus od NASA zdroj: neutronbytes.com

V posledním zákoně o federálních výdajích, který prošel Kongresem letos v březnu, a který obsahuje i kapitolu výdajů NASA, je trochu zastrčena „malá“ položka 100 miliónů USD na vývoj jaderných raketových motorů. Podle sdělení NASA plánuje do roku 2024 demonstrační let takového motoru. Jaderný pohon – Nuclear Thermal Propulsion (NTP) je teoreticky mnohem účinnější než chemický pohon a může snížit podstatně letový čas i spotřebu paliva při letu např. k Marsu. To by přineslo snížení času stráveného astronauty v prostředí mikrogravitace i jimi přijatých dávek radiace. I nepilotované sondy by dosáhly s takovým pohonem svých cílů dříve a tím by se Sluneční soustava otevřela dalšímu zkoumání.

Pět důvodů, proč (ne)letět na Mars a zůstat tam

V diskuzích i v komentářích pod našimi články občas zaznívá, že kolonizovat Mars, nebo se tam jen pokusit letět je zbytečné a nic nám nemůže přinést. Zaznívají rozličné důvody od těch evergreenů jako „Dokud nevyřešíme hlad v Africe“, po oblíbené konstatování, že robotické automaty jsou více než dostatečné k zodpovězení všeho, co by mohl člověk zjistit na Marsu, či jinde ve sluneční soustavě. Nabízíme vám pět argumentačních odpovědí na nejpoužívanější důvody „proč ne“, abyste mohli vysvětlit „proč ano“.

Míří NASA skutečně na Mars?

Ve Space News vyšel dne 18. dubna článek Jeffa Fousta “Independent report concludes that a 2033 human Mars mission is not feasible” (Nezávislá zpráva se závěrem, že mise na Mars v roce 2033 není proveditelná). Článek popisuje jak STPI (Science and Technology Policy Institute), podle pokynů NASA, použil za základ své zprávy strategii, kterou NASA předložila ve zprávě ‘Exploration Campaign’, která navrhuje pokračující využívání nosiče SLS, lodě Orion a vybudování stanice u Měsíce – Gateway ve dvacátých letech. Potom by měla následovat nová pilotovaná loď Deep Space Transport (DST), která by měla letět od Měsíce k Marsu a zpět. NASA kontraktovala STPI, aby splnila požadavek Kongresu vložený do zákona o financování NASA pro rok 2017 – připravit posouzení pilotovaného letu na Mars, který odstartuje v roce 2033. STPI svou zprávu uzavírá konstatováním, že termín mise na Mars v roce 2033 nemůže být realisticky stanoven (podle současných ani teoretických plánů NASA). Pro tento termín by musely být zahájeny testy kritických technologií v roce 2022, což je krajně nepravděpodobné. Analýza STPI ukazuje, že nejbližší možný termín pro pilotovaný oblet Marsu je rok 2037. STPI také odhadla celkové náklady potřebné pro misi v roce 2037 na 120,6 miliardy (tj, cca 6 současných ročních rozpočtu NASA), z toho odhadem 33,7 miliardy USD pro další vývoj SLS a Orionu a 29,2 miliardy USD pro DST.

Gateway (duben 2019)

Viceprezident Spojených států amerických Mike Pence pověřil 26. března kosmickou agenturu NASA, aby urychlila plán příštího pilotovaného přistání na Měsíci z roku 2028 již na rok 2024. Současně oznámil cílovou destinaci – jižní pól Měsíce. Proč právě jižní pól? Již v roce 2006 byla část valu kráteru Shackleton v bezprostřední blízkosti pólu vyhodnocena jako vhodné místo pro stavbu lunární základny. Splňuje totiž dva základní požadavky. Díky své vyvýšené poloze je po dobu 80 % lunárního dne osvícena Sluncem. To je výhodné pro generování solární energie. Druhou výhodou je bezprostřední blízkost trvale odstíněného kráteru s vysokou pravděpodobností výskytu vodního ledu. Administrátor NASA Jim Bridenstine následně oznámil, že projekt stavby stanice Gateway na oběžné dráze Měsíce bude adaptován na podporu urychleného přistání lidí na Měsíci. Tým pod vedením Williama Gerstenmaiera dokončuje počáteční revizi původního plánu, který jsme popsali v březnovém dílu.

Orion na Falconu Heavy?

Takto si pohled na Orion, Zemi a Měsíc ze solárních panelů představuje Nathaniel Koga.

Administrátor NASA, Jim Bridenstine před dvěma týdny oznámil, že agentura vzhledem ke zpožděním při vývoji rakety SLS čelí zpožděním, která by znemožnila start lodi Orion a evropského servisního modulu k Měsíci v roce 2020, jak bylo původně slibováno. Dále uvedl, že NASA připravuje několik záložních řešení, přičemž jedním z nich byla i studie proveditelnosti záložní mise. Podle dva týdny starého oznámení měly být využity dvě soukromé rakety, přičemž jedna z nich by vynesla loď Orion, druhá pak horní stupeň. Obě části by se na oběžné dráze spojily a vyrazily k Měsíci. Dva týdny uplynuly a na světě se objevily výsledky analýzy.

Mars Rover 2020 úspěšně přistál – simulovaně

Osmnáctého února 2021 bude na Zemi několik lidí prožívat velmi napínavých sedm minut. Těch sedm minut se bude skrz atmosféru Marsu drát k povrchu MarsRover 2020. Jeho cílem bude přistát v kráteru Jezero. Přistávat bude bez přímého spojení se Zemí, od které jej bude dělit několikaminutové časové zpoždění. Mise bude přistávat podobně jako v roce 2012 vozítko Curiosity. Nejdříve horký vstup do atmosféry následován rozevřením padáku, následně odhození aerodynamického krytu, odhození horního krytu s padákem, krátký volný pád, načež se zažehnou motory nebeského jeřábu, který by měl na lanech zajistit dosednutí samotného vozítka měkce do cílové pozice. Lidé na Zemi se výsledek dozví až ve chvíli, kdy bude vozítko již několik minut stát na povrchu Marsu. A takovou operaci je třeba důkladně nacvičit ještě zde na Zemi. Na Marsu musí software a hardware dokonale pracovat autonomně.