Úpravy odpalovací plošiny pro SLS

Obří americká raketa bude startovat z mobilní odpalovací plošiny, kterou na startovní rampu 39-B dopraví pásový dopravník – půjde tedy o systém, který známe z éry programu Apollo i raketoplánů. Přesto je na mobilní plošině mnoho práce. Celý komplex totiž musí být upraven tak, aby odpovídal potřebám nové rakety. Tým specialistů na Kennedyho středisku ke stavbě a zkoušení jednotlivých dílů používá komplex označovaný jako LETF (Launch Equipment Test Facility), na kterém se zkouší hlavně ramena spojující mobilní plošinu s raketou. Samotná stavba a instalace systémů na plošině probíhá podle plánu a příští rok se můžeme těšit na komplexní ověřování a testování. Tento zevrubný proces definitivně prověří, že pozemní vybavení je připraveno na obsloužení startu prvního exempláře rakety SLS. Už nyní ale probíhají testy jednotlivých systémů, k čemuž složí právě LETF umístěný v průmyslové oblasti Kennedyho střediska.

Supertajfun pohledem z ISS

Americký astronaut Randy Bresnik, který minulý týden dorazil na ISS už stačil pořídit první opravdu velmi působivý snímek. Do zorného pole jeho fotoaparátu se včera (1. srpna) dostal supertajfun Noru. Jeho střed se v té době pohyboval na souřadnicích 24,7° severní šířky a 137° východní délky, tedy ve Filipínském moři. Rychlost větru se tehdy pohybovala kolem 46 m/s, tedy 165 km/h. Americký astronaut povedenou fotku nasdílel na sociální sítě, kde k nim přidal i svůj pocit: „Supertajfun Noru, úžasná velikost tohohle projevu počasí, doslova z něj cítíte jeho sílu – i z výšky 400 kilometrů.“ Náhledová fotka tohoto článku pak pochází z družice Suomi NPP, kterou provozuje americká agentura NOAA.

Polární záře na Saturnu

Ozdobou noční oblohy bývá jev, který z našich zeměpisných šířek spatříme jen výjimečně. Stačí ale vycestovat k severu, navštívit třeba Skandinávii a máte velkou šanci, že na vlastní oči uvidíte barevné představení zvané polární záře. Hlavní roli v něm hrají nabité částice ze Slunce, které reagují s materiálem v horních vrstvách atmosféry. Molekuly plynů se pak doslova rozsvítí a na obloze umí vyčarovat působivé obrazce. Ale mohli bychom polární záře vidět i na jiných planetách? Na Saturnu určitě ano.

ŽIVĚ: Evropská Vega si připíše desátý start

Zítra ve 3:58 našeho času odstartuje z Kourou nejlehčí evropská raketa Vega. Během 97 minut dlouhé mise bude mít za úkol dopravit dvě družice na různé oběžné dráhy. Pod aerodynamickým krytem už se ukrývá OPTSAT-3000 a pod ním je usazen VENµS. Jako první by se měl od horního stupně AVUM oddělit OPTSAT-3000 zhruba 42 minut a 49 sekund po startu – sestava bude v té době na polární dráze ve výšce 450 kilometrů. Deset minut poté dojde k uvolnění adaptéru Vespa a 53 minut po startu začne 58 sekund dlouhý zážeh, který vytáhne nejvyšší bod do výšky 720 kilometrů. Následovat bude přelet na opačnou stranu Země a 95 minut po startu se motor zapálí na 64 sekund, čímž dráhu zakulatí. O dvě minuty později se oddělí i VENµS a horní stupeň AVUM bude čekat už jen jeden úkol – deset minut po oddělení druhého pasažéra se na 78 sekund zapálí proti směru letu, čímž zpomalí o 218 m/s a stáhne se z oběžné dráhy.

Akrylonitril na Titanu – cesta k životu?

V minulých měsících bylo kolem objevů v rámci hledání mimozemského života slyšet hlavně o ledových světech. Prim přitom hrály zprávy ze Saturnova měsíce Enceladu a Jupiterovy Europy. Nový objev se však zaměřuje na Saturnův měsíc Titan. Odborníci z NASA na něm totiž s definitivní jistotou potvrdili existenci akrylonitrilu. Přítomnost této látky v atmosféře měsíce znovu posílila dřívější spekulace o tom, že by Titan mohl poskytovat vhodné podmínky pro vznik života. Paradoxně k tomu může pomoci látka, která je pro nás jedovatá a karcinogenní.

Proleťte se nad světlým bodem na Ceres

Když sonda Dawn přiletěla k trpasličí planetě Ceres a nafotila její povrch, byly toho plné noviny. Na fotkách totiž byly vidět výrazné světlé skvrny, které byly mnohem jasnější, než okolní terén. Hledači senzací spekulovali o objevení mimozemské základny, ale vědci se raději drželi zpátky. Nakonec se ukázalo, že jasná skvrna v kráteru Occator má na povrchu Ceres i další sestřičky, které jsou trochu menší. Všechny jsou tvořeny síranem hořečnatým nebo uhličitanem sodným, které zde zbyly po dřívější geologické aktivitě, ve které hrála svou roli voda. Dnes Vám přinášíme možnost se prolétnout nad tou nejznámější skvrnou, která svého času způsobila největší pozdvižení a všichni ji chtěli vidět zblízka.

Rusko-italsko-americký Sojuz

Kosmická loď Sojuz MS-05 odstartovala v pátek 28. července, když na Bajkonur pomalu padala noc. Za pouhých šest hodin se loď dostala k ISS a připojila se na modul Rassvět. Po nezbytné kontrole těsnosti se posádka Sojuzu mohla setkat s trojicí, která už na stanici několik týdnů pobývá. Expedice s pořadovým číslem 52 tak je konečně kompletní. V dnešním článku se tradičně podíváme na astronauty, kteří se před pár dny dostali do vesmíru. A tentokrát bude čtení o to zajímavější, že mezi trojicí nebyl žádný nováček – všichni už v kosmu minimálně jednou byli. Jedná se tedy o loď zkušených mazáků, kteří navíc pochází ze tří největších agentur, které se na ISS podílí. Sojuz MS-05 je krásnou ukázkou mezinárodní podstaty ISS.

Výroba nádrží pro SLS je v plném proudu

Vnitřní struktura centrálního stupně rakety SLS

Na Michoudově středisku pokračují práce na výrobě nádrží pro raketu SLS. Nejnovějším milníkem je dokončené svařování testovacího exempláře nádrže na kapalný kyslík, přičemž na tuto činnost hned navázalo svařování letového exempláře kyslíkové nádrže pro misi EM-1. Tato nádrž bude spolu s vodíkovou nádrží ukrytá v centrálním stupni rakety SLS, který pojme více než 2 640 000 litrů paliva pro čtyři motory RS-25. Výroba nádrží se již plně rozběhla a v tomto článku Vám přinášíme fotku, na které jsou zachyceny hned  čtyři, na kterých se momentálně pracuje.

Kosmotýdeník 254 (24.7. – 30.7.)

Sojuz dovezl novou posádku na ISS, Íránci odstřelili raketu nejistého účelu, na kosmodromu na Floridě se objevil dokončený horní stupeň pro první let SLS a firma Astrobotic představila plán vyslat v roce 2019 první exemplář svého nákladního modulu na povrch Měsíce. Z kosmonautického hlediska pořádně napěchovaný týden. V Kosmotýdeníku se podíváme ještě na události, které by vám rozhodně neměly ujít. Například dva týmy z Evropy testovaly měsíční vozítka. Podobné testování má i NASA, ale ta k tomu využívá pískoviště. V dalších zprávách se podíváme na fotky ze startu Sojuzu a na další detaily. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Horní stupeň SLS je kompletní

Horní stupeň ICPS pro premiérový let americké rakety SLS dorazil na Floridu už na začátku března letošního roku. Hardware byl na kosmodromu zkontrolován, prošel zkouškami a ve středu mohl být přepraven do budovy, ve které se v minulých letech připravovaly moduly pro Mezinárodní vesmírnou stanici. První dokončený díl pro premiéru SLS bude uskladněn v Space Station Processing Facility na Kennedyho vesmírném středisku, dokud nepřijde čas jeho instalace ke zbytku nového stroje. Během převozu vzniklo i několik fotografií, z nichž některé přikládáme do článku. Je na nich krásně vidět, jak se za poslední měsíce horní stupeň změnil – stačilo jen schovat některé typické znaky a najednou ICPS vypadá jako úplně jiný stroj.