Z kosmodromu Ťiou-čchüan dnes v 1:41 SELČ odstartovala malá raketa Kuaičou-1A na misi pro firmu Expace (China Space Sanjiang Group Corporation). Na oběžnou dráhu vynášela dvě družice – KX-09 a Siao-siang (Xiaoxiang) 1-07. Organizace CASIC (China Aerospace Science and Technology Corporation), která tuto nízkonákladovou raketu využívající tuhých pohonných látek provozuje, bychom se po aktuální misi měli do konce letošního roku dočkat ještě osmi či devíti komerčních startů této rakety.
Pracovníci firmy Northrop Grumman v čisté místnosti v jižní Kalifornii spojili oba hlavní prvky vlajkové lodi astronomie příštího desetiletí – Dalekohledu Jamese Webba. Vědecká polovina s přístroji a zrcadly byla vůbec poprvé spojena elektricky i mechanicky se servisní částí, které dominuje sluneční štít. Jde o významný milník na cestě k dalším zkouškám, které mají kromě jiného třeba ověřit, zda je pětivrstvý štít odolný proti trhlinám. Další testy se zaměří třeba na vibrace nebo na hlukové testy simulující prostředí startující rakety – to vše nás čeká již v příštích měsících, aby se stihl start v březnu 2021.
Další měsíc utekl jako voda a opět tu je jeho poslední pátek. To znamená, že nás čeká tradiční Pokec s kosmonautixem – dnes již osmý díl. Pravidelní diváci již jistě vědí, o co jde. Zhruba dvouhodinový živě vysílaný pořad nemá předem danou podobu. O té rozhodují diváci, kteří píší do chatu své dotazy, na které poté odpovídáme. Debata se tedy může nasměrovat jakýmkoliv směrem a to je na tomhle formátu tak krásné. Jako obvykle se těšíme na pohodovou a přátelskou atmosféru, kterými se tento pořad vyznačuje. Pokud tedy máte čas a chuť, začínáme už dnes v osm hodin večer.
V červenci 1969 se člověk poprvé prošel po Měsíci. Svět se navždy změnil, už nikdy nebude stejný jako dříve. A navždy se proměnila i posádka legendární mise Apollo 11. Sami astronauti to asi ani moc nechtěli a pozornost veřejnosti na každém kroku jim asi nebyla příjemná. Byl to Charles Conrad (mj. velitel Apolla 12), který prohlásil, že nejprve […]
Kdo sleduje Elona Muska na Twitteru, tak moc dobře ví, že rád odpovídá na dotazy ostatních. Čas od času však během krátkého období vypustí do éteru hned několik zajímavostí – většinou ohledně dalších plánů. Takové „záchvaty sdílnosti“ jsou pro fanoušky mimořádně atraktivní a nám poskytují skvělý materiál pro vytvoření článku. A protože vlna sdílnosti zasáhla Muska během noci na dnešek, můžeme Vám přinést čerstvé informace. Konkrétně se Musk rozhovořil o systému SuperHeavy / Starship a jeho dalším vývoji.
NASA učinila v minulých dnech významný krok na cestě ke zkoušce centrálního stupně rakety SLS, která je označována jako Green run test. Zjednodušeně řečeno půjde o statický zážeh kompletního centrálního stupně této nové rakety. Jelikož půjde o velkou událost, je potřeba se na ni důkladně připravit. Důležitý milník těchto příprav přišel 23. a 24. srpna, kdy byla na testovací stanoviště B-2 na Stennisově středisku nedaleko St. Louis umístěna hmotnostní a rozměrová maketa centrálního stupně rakety SLS označovaná jako Pathfinder. Právě na tomto stanovišti má proběhnou Green run test skutečného centrálního stupně SLS. Jelikož však půjde o drahý a rozměrný kus techniky, je potřeba si manipulaci s takovým objektem pořádně vyzkoušet.
Specialisté z NASA a firmy Northrop Grumman dokončili 8. července odlévání – nebo chcete-li plnění – pohonné směsi do všech deseti segmentů postranních urychlovacích motorů druhého exempláře rakety SLS. V Promontory v Utahu tak vznikl základ dvou prakticky identických pětisegmentových motorů, z nichž každý bude na jedné straně rakety SLS. A budou to opravdoví siláci, až se sestaví – při startu vyvine každý z nich tah stěží představitelných 1632 tun! Dohromady se tedy budou podílet na tahu celé rakety při startu z 80 %. Během dvouminutového hoření urychlí raketu na potřebnou úroveň, aby pilotovaná loď Orion mohla zamířit k Měsíci.
Kosmická loď Dragon dorazila k Mezinárodní kosmické stanici, kam přivezla desítky vědeckých experimentů z mnoha oborů. Nyní její mise pomalu končí a Dragon se včera vydal na Zemi. I tehdy byla na jeho palubě věda – na Zemi totiž dovezl vzorky, přístroje i data nasbíraná během pobytu na nízké oběžné dráze. Dnes Vás seznámíme s několika vybranými experimenty, které představují výběr těch nejzajímavějších kousků z celého pestrého spektra nákladu, který Dragon dovezl na Zemi.
Včerejší čekání na poskočení Starship Hopperu se nám překulilo přes půlnoc a nakonec jsme ponocovali do dvou hodin ráno – a skok jsme přitom neviděli. Podle dostupných informací by měl být problém velmi banální – hovoří se o konektoru u elektrických zapalovačů. Ty má motor Raptor celkem 4 – v každém preburneru (předspalovací komoře) najedeme dva zapalovače. Oprava by tedy měla být jednoduchá a zdá se, že bychom se skoku do výšky 150 metrů mohli dočkat ještě dnes. Pokud dáte Starhopperu po dnešním ponocování druhou šanci, rádi Vás přivítáme na našem přenosu.
Program sovětských orbitálních stanic měl zprvu dva relativně jasně definované proudy. Jedním byla řada DOS Saljut. Ta byla navenek civilní a byla míněna hlavně jako zástěrka pro druhý proud, kterým byla řada vojenských stanic s označením OPS Almaz. Pro veřejnost byly obě řady označovány společným názvem Saljut, nicméně zaměření se velmi lišilo. Zatímco na palubách stanic DOS (tedy Saljut 1, 4, 6, 7) byl prováděn z velké části civilní vědecký výzkum, na stanicích Almaz (Saljut 3 a 5) byla práce kosmonautů zaměřena z valné většiny na vojenské cíle, zejména špionáž. To ovšem neznamenalo, že by se na civilní stanici neobjevily položky letového programu, které byly navýsost vojenské – například už na Saljutu 1 mimo jiné probíhal tajný experiment „Sviněc (olovo)“, v jehož rámci měli kosmonauti pozorovat start balistické rakety. Na Almazech zase probíhaly biomedicínské experimenty, jež měly za cíl zmapovat adaptaci lidského organismu na stav mikrogravitace. Do jisté míry se tedy civilní a vojenská náplň prolínala. Situace se změnila v roce 1985, kdy se ke stanici Saljut 7, která fungovala převážně v rámci civilního programu, připojil modul TKS-M, oficiálně označovaný jako Kosmos-1686. Tento modul byl čistě vojenský a jeho srdcem byla aparatura „Pion-K“. Byla to vlastně velmi pokročilá souprava teleskopů určená pro pozorování zemského povrchu se značným zvětšením, jinými slovy – byla určena pro špionáž. Od tohoto momentu se mazal jasný přechod mezi převážně civilním a převážně vojenským programem. K navenek civilní stanici, na které mohli dokonce pobývat i zahraniční kosmonauti, mohl být dopraven modul určený pro potřeby armády. A Sověti s něčím podobným počítali i pro plánovanou stanici Mir…
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
31. srpna 2019
Rubrika 
Štítky: 
