Mocná Delta IV Heavy vyjela na rampu

Sice to už není nejsilnější raketa současnosti, ale pořád má šarm a kouzlo, které jí nikdo nevezme – raketa Delta IV Heavy 14. listopadu dorazila na startovní rampu 37 Mysu Canaveral, kde se bude chystat na start s utajeným nákladem pro Národní průzkumný úřad NRO. Raketa měřící na výšku 51 metrů byla na rampu převezena z montážní haly HIF (Horizontal Integration Facility) v horizontální poloze na transportéru s 36 koly. Integrované zvedací zařízení se druhý den postaralo o vztyčení třítrupé krasavice, která příští rok v červnu obslouží misi NROL-44.

První várka dat z Parker Solar Probe

Tým kolem americké sondy Parker Solar Probe již před několika měsíci sliboval, že do konce letošního roku zveřejní první várku nasbíraných údajů. Jde o data, která posbíraly čtyři palubní přístroje během prvních průletů kolem Slunce. Během nich se sonda přiblížila ke Slunci na 24,8 milionu kilometrů, což je sice víc, než čím se doposud mohl chlubit rekordman (sonda Helios B), ale pořád je to jen začátek – v dalších letech se sonda dostane ještě blíže. Už nyní ale mohou vědci z celého světa začít analyzovat první údaje. A jak sami uvidíte, tak k těmto datům má přístup i široká veřejnost.

ŽIVĚ: Začíná unikátní oprava AMS-02

Nebudeme chodit kolem horké kaše – tohle bude velké. Od legendární opravy Hubbleova teleskopu tu nebyl podobně komplexní a složitý úkol. AMS-02 je unikátní vědecký přístroj, který umožňuje vědcům porozumět podstatě temné energie a temné hmoty, které tvoří většinu vesmíru. Tento přístroj již překročil svou životnost a jeho chladicí systém se potýká s problémy, takže je potřeba jej opravit. Hák (tohle opravdu není malý háček) je v tom, že AMS-02 nikdy nebyl stavěn na opravy na oběžné dráze. Pozemní týmy proto musely vyvinout a otestovat unikátní postupy a nástroje. Dnes ve 11:30 začne přímý přenos prvního ze série plánovaných výstupů. Samotný výstup by měl začít ve 13:05 SEČ.

K záhadě metanu na Marsu přibyla nová – kyslík

Vůbec poprvé v dějinách výzkumu vesmíru se vědcům podařilo změřit sezónní změny koncentrací plynů, které tvoří atmosféru těsně nad povrchem Marsu – konkrétně v kráteru Gale. Výsledek mnoho lidí hodně překvapil – kyslík, který velká část živých organismů na Zemi potřebuje k životu, vykazuje jevy, které se nedají uspokojivě vysvětlit s využitím známých chemických procesů. Vozítko Curiosity pracuje na Marsu již více než šest let a pomocí přístrojů zkoumá své okolí. Jedním z těchto přístrojů je SAM (Sample Analysis at Mars), což je v podstatě malá chemická laboratoř v těle vozítka. Kromě jiného dokáže analyzovat plyny odebrané z okolí a určit jejich složení. Právě SAM proto hraje hlavní roli v rámci aktuálního objevu.

Hayabusa 2 opouští Ryugu

Po roce a půl výzkumu, měření, výsadcích několika landerů a dvou odběrech vzorků zažehla sonda Hayabusa 2 včera své trysky a zamířila k Zemi i s tmavým materiálem v odběrném pouzdru. Sonda se od planetky začala vzdalovat rychlostí 9,2 cm/s, přičemž zanedlouho dojde k aktivování iontových motorů pro úpravu dráhy, která sondu zavede koncem roku 2020 k naší planetě. Řídící středisko ve městě Sagamihara včera ve 2:24 SEČ potvrdilo, že odlet byl zahájen a sonda začala opouštět svou domácí pozici zhruba 20 km od Ryugu. Mise byla doslova napěchována úkoly a ani odlet není jen tak – sonda má za úkol snímkovat až do 18. listopadu postupně se vzdalující planetku o průměru 900 metrů. Odhaduje se, že focení bude ukončeno ve vzdálenosti 50 kilometrů od Ryugu.

Cesta Apollo 12 na Měsíc (1)

Před padesáti lety odstartovala druhá mise Apollo s cílem přistát na povrchu Měsíce. Během startu bylo tak špatné počasí, že diváci jen těžko hledali siluetu rakety Saturn V. Alespoň do chvíle, než nebe rozsvítil blesk a prošel přes stoupající nosič až k mobilní věži. Posádka v lodi zažila totální blackout. Na palubě dočasně vypadl proud a následně se rozeznělo množství výstrah. A aby toho nebylo málo, tak se celá situaci opakovala v 52. sekundě letu. Naštěstí oba incidenty neměly na fungování kosmické lodi velký vliv a členové posádky mise Apollo 12 – Pete Conrad, Alan Bean, Richard Gordon, zamířili 14. listopadu 1969 k Měsíci. O programu Apollo toho bylo napsáno již opravdu mnoho a jen těžko se dá najít něco, co ještě nebylo řečeno, či popsáno. Proto jsme se rozhodli připomenout toto další významné výročí v pořadí trochu netradičně – obrazem. V těchto dnech totiž vydal grafik Tony Bela sérii povedených ilustrací, které jsou pro vzdělávací a neziskové účely volně k dispozici. Proto se je autor rozhodl přeložit a tím vlastně zmapoval cestu Apolla 12 na Měsíc a zpět. Infografiky jsou pro zpestření  prokládány zajímavostmi z této, tak trochu opomíjené mise. Pojďme si tedy společně připomenout události staré 50 let.

První start projektu OneWeb z Bajkonuru se odkládá

Původně měla raketa Sojuz vynést více než 30 družic pro síť zajišťující přístup k internetu v polovině prosince, ale nyní byl oznámen přesun startu zhruba o měsíc. Tiskový mluvčí projektu OneWeb uvedl, že družice budou převezeny z výrobního areálu nedaleko Kennedyho střediska na kazašský Bajkonur v průběhu příštího měsíce. „Věnujeme přípravám na start maximální péči a proto si vezmeme pár týdnů navíc, abychom provedli dodatečné zkoušky družic, které budou v průběhu prosince odeslány ke startu,“ říká Katie Dowd, tisková mluvčí OneWeb a dodává: „Momentálně počítáme se startem ve druhé polovině ledna, načež chceme startovat každý měsíc. Služby v arktické oblasti spustíme koncem roku 2020 a globální pokrytí nabídneme v roce 2021.“

Šťastné, veselé a kosmické! Už zase…

Věrní čtenáři si jistě (možná…) pamatují, že před rokem jsme vydali článek „Šťastné, veselé a kosmické!“. V něm bylo mj. uvedeno: „Nikde není psáno, že nevznikne druhý díl.“ A protože text vzbudil velký ohlas, k tématu se vracíme. Vánoce už (zase…) klepou na dveře. Aneb opět přinášíme několik námětů, co bychom si měli přát pod vánoční stromeček. V některých případech jde o tipy od čtenářů, v jiných o vlastní objevy. Stejně jako loni budeme rádi, když se v diskusi nebo jinak podělíte o další nápady. Nikde není psáno, že – třeba za rok – nevznikne třetí díl, že. POZOR! Vezměte prosím na vědomí, že ani autor těchto řádků, ani server Kosmonautix a nikdo kolem něj nemá s pěti následujícími náměty ekonomicky nic společného! Nemáme z toho žádnou provizi, nic podobného. Autor vychází pouze z osobní zkušenosti a naopak bude vděčný za jakékoliv doplnění: levnější nabídky, zajímavé nápady, náměty apod. Ostatně, než něco nakoupíte, rozhlédněte se pořádně po internetu: třeba najdete danou věc výhodněji. Snažíme se dávat vždy jen jeden odkaz pro ilustraci. (S šestou „prémiovou“ nabídkou autor těchto řádků něco společného má, takže se k tomu na rovinu hlásí.)

Cestu Nauce možná otevře až Progress MS-16

Kosmická nosná raketa Sojuz 2-1a by měla 11. prosince 2020 vynést z bajkonurské rampy 31 kosmickou loď Progress MS-16, která následně zamíří k ISS. Počítá se s dvoudenním letovým profilem, který bude zakončen připojením na zadní dokovací port staničního modulu Zvezda. Podle harmonogramu z letošního podzimu by měla loď u stanice strávit celých 220 dní, což vzhledem k termínu startu vcelku odpovídá časovému rámci plánovaného zničení staničního modulu Pirs. Jeho oddělením od ISS by se uvolnil spodní (k Zemi mířící) dokovací port modulu Zvezda, na který se má připojit ruský laboratorní modul Nauka.

Svět nad planetou (57. díl)

Shannon Lucid

21. března 1996 se z rampy LC-39B na Kennedyho kosmickém středisku odpoutala startovní sestava s raketoplánem Atlantis. Tento stroj již potřetí mířil ke stanici Mir, tentokrát měl jeho let zahájit nepřetržitou více než dvouletou periodu přítomnosti amerických astronautů na ruské stanici. Tím, kdo měl tento maraton odstartovat, byla Shannon Lucid, zkušená astronautka, která předtím do vesmíru cestovala již čtyřikrát a byla členkou původního náboru pro program Space Shuttle v roce 1978. Už tehdy se Shannon lišila od ostatních dam z tohoto náboru tím, že se neúčastnila zákulisních dostihů o to, kdo bude první americkou ženou ve vesmíru. Podle pamětníků se prostě zabývala svojí prací a na politiku zvysoka kašlala. Její klidná a veselá povaha jí však přinesla velkou oblibu mezi kolegy a svým způsobem „maminkovský“ přístup byl pro posádky, v nichž figurovala, nenápadným, přesto však velkým pozitivem. Aniž to NASA tušila, v osobě Shannon Lucid měla téměř ideální kandidátku pro dlouhodobý pobyt na Miru. Kandidátku, která byla zvyklá tvrdě pracovat a současně o tomto faktu nikde nerozhlašovat, kandidátku která problémy řešila nejraději sama a pokud nějaké nastaly, nehroutila se. Navíc se její přirozený cit pro jednání s lidmi ukázal být přesně tím, co bylo pro soužití s lidmi s odlišnou povahou, historií a kulturou potřeba…