Nové technologie v kosmickém taxíku

Spousta aplikací, které považujeme za běžné díky našim chytrým mobilním telefonům a tabletům, sice začíná pomalu pronikat i na Mezinárodní kosmickou stanici, ovšem kosmické lodě, které dokud brázdily či brázdí vesmír, jsou nepoměrně konzervativnější. Přestože u nich dochází k postupné modernizaci, stále připomínají v oblasti designu a IT spíše technologické dědečky. Využít nové technologie naplno, počítat s nimi už od samého počátku a dát tak kosmickým lodím konečně pořádný nádech 21.století se nyní snaží Boeing se svým připravovaným strojem CST-100 ve spolupráci s lídrem na trhu s mobilními telefony, firmou Samsung.

Vesmírné osudy 58. díl – Eugene Cernan

Spojené státy se pozvolna měnily. Reforma školství, podpora průmyslu a velký cíl, kterým byl pokus o mírové přistání na Měsíci, odstartovaly obrovskou společenskou a ekonomickou proměnu, která měla nakonec vést k tomu všemu, co dnes denně používáme. Mezi mnohé změny, které musely nastat během tohoto obrovského projektu, bylo najít i nové hlavní středisko NASA. Skupina pro pilotované lety (Space Task Group – STG) měla představovat pracoviště, kde mělo vznikat vše podstatné pro program Apollo. Florida pak zůstávala branou do nebe. O městě, kde mělo stát toto nové středisko, se dlouho rozhodovalo. Byl to složitý výběr a bylo ve hře mnoho peněz, pracovních příležitostí, rozvoje a prestiže – ostatně proto o něj bojovalo více jak čtyřicet měst. V komisi, která o tom rozhodovala, seděl i toho času viceprezident Lyndon B. Johnson, rodilý Texasan, který věděl, kde zatlačit. A tak se NASA usídlila v Hustonu. Když tam probíhal čilý stavební ruch, navštívil místo i Eugene Cernan. Jel zrovna za manželkou, aby si užili společnou dovolenou a byl zvědaví, kam to právě poslal velký stoh formulářů, které mu zaslala NASA, aby je vyplnil a dostal se tak do výběru čtyř set možných adeptů astronautů pro program Apollo. Byl zrovna rok 1963 a Genovi začala nová etapa života.

Zrod nové vlajkové lodi americké astronomie

Dalekohled Jamese Webba si na svůj start do vesmíru musí počkat ještě několik let. Ale po období nejistot, kdy celému projektu hrozilo zrušení, můžeme být rádi – dalekohled se stal jednou z priorit budoucího směřování NASA a má se stát vlajkovou lodí americké nepilotované kosmonautiky v další dekádě. Ačkoliv je tedy start plánován na rok 2018, už nyní probíhá sestavování vědeckých přístrojů a testování všech klíčových systémů. Náš dnešní článek shrne postup prací na všech frontách.

Kosmotýdeník 90. díl (2.6. – 8.6.2014)

Ani dnes nepřijdete o tradiční souhrn kosmonautických událostí z minulého týdne. Je tu přece neděle a to znamená, že se můžete těšit na další vydání Kosmotýdeníku. I dnes jsme pro Vás připravili tři hlavní témata a k tomu i pár menších. Věnovat se budeme přibližování sondy Rosetta ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko, zmíníme i pokrok v testování laserové komunikace z Mezinárodní vesmírné stanice na Zemi, která se již brzy možná několikanásobně zrychlí. Nakonec se zaměříme na aktivitu německého astronauta Alexandra Gersta na sociálních sítích.

Nová éra se blíží

Americká kosmonautika se připravuje na svou novou etapu. Po úspěšné éře raketoplánů se můžeme těšit na období, kterému bude dominovat superraketa SLS a kosmická loď Orion. Do jejich ostrého nasazení sice ještě v řekách proteče hodně vody, ale Amerika se na jejich nasazení připravuje už dnes. Pracuje se v mnoha střediscích. Někde se modernizuje, jinde se testují nejrůznější systémy. Jednou za čtvrt roku NASA připraví rekapitulaci, která shrne pokroky, které se udělaly. A právě o tomto tématu bude náš dnešní článek. Pro neangličtináře přeložíme obsah rekapitulačního videa.

Pegasus znovu ožije

Hned na začátek uveďme věci na pravou míru – tento článek nebude o soukromé raketě Pegasus, která startuje z podvěsu pod letadlem. Řeč bude o unikátní nákladní lodi, která se honosí stejným názvem. Tento nenápadný dříč vznikl už v éře raketoplánů, ale neztratí se ani v nové etapě americké kosmonautiky. NASA se totiž snaží co nejvíc využít již existujících, osvědčených technologií, které jen lehce poupraví a modernizuje, aby zvládly větší zátěž.

Testy nového štítu pro Mars

Dopravit náklad k Marsu se v posledních letech jeví jako poměrně jednoduchý úkol. Vědci již vychytali většinu problémů a proto poslední mise (až na ruský Fobos-Grunt) slavily úspěch. Jenže pokud chceme pokračovat ve vývoji a posílat na Mars v dalších letech větší náklady, neobejdeme se bez nových technologií. Hlavní pozornost se v současné době točí kolem  štítu, který má za úkol výrazně zpomalit náklad prolétávající atmosférou Rudé planety.

Krásy modré planety – 19. díl

Naše rodná planeta vypadá rázem úplně jinak, když se na ní podíváme z pořádného nadhledu. Své by o tom mohli vyprávět astronauti pobývající na mezinárodní vesmírné stanici. Ti mohou ve chvílích volna ulehnout do prostoru u okének a kochat se pohledem na ubíhající Zemi. Mohou pozorovat pestrou paletu modré barvy v oceánech, působivé mraky, do noci zářící města i nejrůznější útvary pobřeží, či hor. Náš nepravidelný seriál přináší pokaždé dvacet působivých fotek. Dnešní díl ale bude v něčem trochu jiný – nebudou v něm snímky od jediného astronauta, zato však půjde o snímky na jedno téma – sopky.

Vesmírné osudy 57. díl – Eugene Cernan

Obyčejné pípání. Přesto pohnulo velmocemi a navždy změnilo svět. Pípání prvního Sputniku, první umělé družice Země, rozehrálo velkou hru, na konci které měl jeden muž zaklapnout dvířka lunárního modulu a naposledy tak podepsat konečné vítězství jednoho vesmírného závodu. Ta doba byla však neuvěřitelně daleko a před ní stálo mnoho nejistého, mnoho proher a nejistoty, jak tento závod skončí. V roce 1958 měl však podobné úvahy možná Werhner von Braun. Eugene Cernan byl v té době stále jen pilotem v zaučení a představa, že by se měl stát někým, kdo bude kráčet po Měsíci, byla daleko za hranicemi jeho snů a dozajista jej ani nenapadla. Přesto se však začalo pomalu schylovat k událostem, které svedou mladého Gena na cestu ke hvězdám.

Co mohlo za poslední havárii Protonu?

Ruská raketa Proton v posledních letech neprožívá šťastné období. I přesto, že už má za sebou více než 400 startů, tak v poslední době ji stíhá jedna nehoda za druhou. Selhání se objevuje průměrně jednou za pět a půl startu! Naposledy Proton selhal 15. května při vynášení moderní telekomunikační družice Ekspress AM-4R. Třetí stupeň rakety se předčasně vypnul, náklad tak nemohl dosáhnout oběžné dráhy a čekal na něj zánik. Rusové ihned rozjeli vyšetřování a nyní se už objevují první kusé informace.