Skafandr pro mise k asteroidu

orion_nahled zdroj:nasa.gov

Když prezident Obama zrušil program Constellation zaměřený na znovudobytí a trvalejší průzkum Měsíce navržený jeho předchůdcem, byla NASA zpočátku trochu zmatená. Aby také ne, když vám prakticky přes noc někdo rozmetá několik let práce. Naštěstí byl stanoven nový cíl. Je jím přistání na asteroidu. K jeho splnění lze velkou část techniky z Constellation použít. Kosmická loď Orion (po určitou dobu označovaná jako MPCV) zůstane stejná, pouze ji namísto Aresu-I vynese do kosmu přímo Ares-V přeměnivší se nyní v SLS. Co se však musí podstatně změnit jsou skafandry. Na místo pohybu v šestinové gravitaci Měsíce (vztaženo k zemskému povrchu), potřebujete při misi k asteroidu skafandry pro pohyb v beztíži.

Principy pohonu pro nejmenší

Poslední dobou se nám nějak roztrhl pytel s hromadnými starty cubesatů, což mě přimělo zase jednou dokončit rozpracovaný článek. V minulém článku o cubesatech jsme si přiblížili možnosti jejich nasazení mimo oběžnou dráhu Země, při tom jsem zmínil jeden z možných (a zatím asi nejpropracovanější) pohonů této třídy satelitů. Dnes se blíže podíváme na další – občas poněkud exotické – možnosti jejich pohonu. Řekneme si i o možnostech startu cubesatů na oběžnou dráhu. Jakkoli se zatím často jedná pouze o více či méně propracované koncepty, všechny jsou ve svém jádru slibné a všechny mají potenciál umožnit cubesatům mnohem ambicióznější cesty než „jen“ k blízkozemním asteroidům.

Vesmírné osudy 35. díl – Alan Shepard

Mercury 7

Od samého počátku byla sedmička astronautů Mercury neuvěřitelně uctívanými celebritami. Každý, kdo mohl, se předháněl se skvělými nabídkami pro nové hrdiny- od domů na klíč za hubičku, přes směšně levné nejnovější sporťáky Chevrolet, až po půl milionu dolarů, které si měli astronauti rozdělit během tří let výměnou za přístup do svého soukromí. Nabídku učinil časopis Life, který se tak od 14. září 1959 stal výlučným informačním kanálem o „domácím dění“ u nových hvězd na americkém nebi popularity. Navenek bylo vše přátelské, selanka, jakou by člověk pohledal. Ovšem v zákulisí se začal rozhořívat zápas o sedadlo při první epochální misi člověka za hranice atmosféry. Boj se odehrával zejména mezi dvěma postavami. Jednou z nich byl John Glenn, zkušený pilot s více než pěti a půl tisíci nalétaných hodin, držitel transkontinentálního rychlostního rekordu, mistr mediální manipulace a miláček médií. Druhým favoritem byl muž, jehož letecká kariéra mu přinesla stejně jako Glennovi v součtu téměř osm měsíců prožitých ve vzduchu, z toho velká část jeho letů začínala a končila na palubách letadlových lodí. Jeho osobnost vyzařovala krom silné sebedůvěry i jistou auru nadřazenosti a ledový pohled modrých očí dokázal spolehlivě přimrazit každého, kdo mu zkřížil cestu. Alan Shepard byl Johnu Glennovi více než důstojným soupeřem…

ESA – 15. díl – Severní ledový oceán bez ledu?

Úvodní obrázek

V dalším díle našeho seriálu o Evropské kosmické agentuře se po delší době nevydáme do nekonečných dálav hlubokého vesmíru, ale zůstaneme na oběžné dráze naší mateřské planety. ESA je světovou špičkou ve vesmírném výzkumu úzce specializovaných oborů týkajících se Země nebo nejbližšího vesmírného okolí. O některých takových projektech už na našem blogu byla zmínka. Jednalo se například o GOCE, který zkoumal zemské gravitační pole, nebo o nedávno startující Swarm, jež se zabývá pro změnu magnetosférou, a mohli jste si o něm přečíst v několika Kosmotýdenících. Dnes si ale přiblížíme ještě výjimečnější projekt, který se věnuje měření kryosféry a nese název Cryosat.

Kosmotýdeník 65. díl (9.12. – 15.12.2013)

Jako každou neděli, i dnes je připraven pravidelný souhrn toho nejdůležitějšího, co se událo v minulém týdnu v kosmonautice. Tento týden byl nabitý zajímavými a velkými událostmi, kterým dozajista vévodí čínský fenomenální úspěch s přistáním landeru a vysazením vozítka na Měsíc. Další téma, kterému se budeme věnovat, je pak zajímavý objev HST na Europě. Nevyhneme se ani plánům v rámci projektu Mars One. Zmíníme se o problému, kterému v současnosti čelí ISS a kosmotýdeník uzavřeme letem nad Titanovými jezery. Přeji příjemné čtení.

ISS má na krku další problém

Mezinárodní vesmírná stanice má problém a ne zrovna malý. Týká se totiž chladícího systému, který odvádí odpadní teplo z útrob stanice do velkých radiátorů, kde se teplo vyzáří pryč. Selhání jednoho okruhu patří do skupiny závad označovaných jako „Big-14“ (Velká čtrnáctka). Tedy do skupiny nejkritičtějších poruch, které vyžadují okamžité a neprodlené odstranění. Pokud by selhal i druhý, nyní přetěžovaný okruh, hrozila by americké části stanice evakuace.

Lunochod: Co v učebnicích nebylo

Čínská sonda Chang´e­3 se připravuje na vpravdě historické přistání na Měsíci, k němuž by mohlo dojít snad již 14. prosince 2013. V této souvislosti se velmi často objevuje srovnání se sovětským programem lunárních vozidel Lunochod – pojďme si jej tedy alespoň ve stručnosti připomenout. Sovětský program lunárních vozidel Lunochod byl prezentovaný jako levnější a jednodušší varianta nákladného pilotovaného programu Apollo. Když si nyní odmyslíme fakt, že SSSR investoval do bezpilotního průzkumu Měsíce zhruba pěti desítkami rozličných automatů skoro dvojnásobek částky, co USA do Apolla, tak i tvrzení o alternativně pilotovaného programu kulhá. Lunochod byl totiž původně vyvíjený pro kosmonauty!

Ve stopách Zvídavosti – 1. díl

Aj Curiosity má profilovku na facebooku. A nerobí "duck face"!

Bezpochyby nejsledovanější kosmická sonda dnešních dní je americké vozítko Curiosity (česky Zvídavost), které již rok a půl brázdí povrch Rudé planety. Vědci si rover nemohou vynachválit pro cenné objevy, které nám přináší a široká veřejnost si zase Curiosity zamilovala pro úžasné fotky, které denně proudí na Zemi. Proto jsme se rozhodli, že na našem blogu rozjedeme nový seriál, jehož první díl právě čtete. Seriál Ve stopách Zvídavosti bude vycházet nepravidelně a najdete v něm pokaždé dvacet zajímavých fotek z Marsu.

Neúspěch potkal i Čínu

Pokud se v těchto dnech mluví o čínském kosmickém programu, pak je řeč v naprosté většině o prozatím úspěšné sondě Chang’e-3,která v těchto dnech krouží kolem Měsíce. Ovšem ne vždycky se daří všechno a tak se nejlidnatější země světa musela v posledních hodinách vyrovnat i s neúspěchem. Ten naštěstí nepotkal mediálně atraktivní lunární sondu, ale „jen“ družici pro dálkový průzkum Země. Každopádně se ale přetrhla více než dva roky dlouhá šňůra učebnicových startů čínských raket.

Vesmírné osudy 34. díl – Alan Shepard

Pax River v roce 1950

Čas, strávený v Pax river, byl pro Sheparda jako splněný sen. Denně mohl usedat do různých letounů, nezřídka zcela nových a nevyzkoušených. Al získával cit pro rozmanité stroje a jeho zprávy o výkonech a chování těchto technologických zázraků své doby se staly předmětem respektu mezi kolegy i nadřízenými. Bylo jasné, že Shepard má cosi, co později Tom Wolfe ve své knize pojmenoval „the right stuff“. Tedy mix osobního šarmu, drzosti, odvahy, instinktu a schopností. Někdy měl drzosti možná až příliš, zejména když provozoval svou oblíbenou kratochvíli. „Buzzing“, „flathatting“, „hedge-hopping“, tato všechna pojmenování patří velmi nízkému letu značnou rychlostí. A právě tento styl létání si Shepard užíval asi nejvíce. Zejména, když měl diváky, ať už to byli návštěvníci místních pláží, účastníci vojenské přehlídky, nebo Louise a Laura v jejich malém domku, který si v Pax river postavili. Přestože měl Al věci vždy pod dokonalou kontrolou, v jednom případě vystrašil jistého admirála, a ten požadoval jeho hlavu na stříbrném podnose. Shepard dostal desetidenní distanc od létání a uvažovalo se o vojenském prokurátorovi. Ale Alovo charizma a jeho skvělé výsledky během testování nové techniky mu zachránily kůži. Alan Shepard mohl zůstat v řadách létajícího personálu, a jeho ego se o něco více načechralo…