22. Kozmická Strojovňa – rakety nového milénia – tretia časť

Za posledných niekoľko rokov sa toho v kozmonautike udialo skutočne veľmi veľa. Začiatkom nového tisícročia sa začali testovať a používať rakety novej generácie. Či už ide o americké Delty, Atlasy V, Falcony, Európske Ariane 5 a Vegy, Japonské H-2(A, B), indické PSLV a GSLV. Veľa nosičov je momentálne vo vývoji. Číňania by radi čo najskôr dokončili ťažkotonážnu CZ-5 a slabšie CZ-7 a CZ-11, Rusi pracujú na novej raketovej rodine Angara pomenovanej po rovnomennej rieke, India by chcela vyvinúť GSLV mk.III, Európa začína s vývojom Ariane 5+ a Ariane 6 a to nehovorím o novej americkej superrakete SLS. Čaká nás teda veľmi zaujímavé obdobie. Ak sa čo len polovica všetkých plánovaných projektov dočká realizácie, bude to druhý zlatý vek kozmonautiky. Ako sa to všetko vyvinie uvidíme v roku 2050. Dnes si povieme niečo o krajinách, ktoré by mohli do vývoja vesmírnych technológií zasiahnuť veľmi výrazným spôsobom. Čína je obrovská krajina, ktorá vraj raz predbehne aj USA. Japonsko je momentálne vlastníkom jednej z najvyspejejších rakiet na svete. A Irán? Vojnou zničená krajina by skôr mala investovať finančné prostriedky do obnovy infraštruktúry, ale napriek otrasnej situácii Iránčanov vládne vrstvy neváhajú dávať milióny na kozmické projekty. Ich cieľ je do roku 2018 vystreliť do vesmíru človeka. Prvým iránskym mužom vo kozme by vraj mohol byť bývalý prezident Mahmud Ahmadínedžád. No, (ne)držím palce.

Robotický lander Mighty Eagle

ME_nahled zdroj: nasa.gov

NASA Marshall Space Flight Center a Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHU / APL) vyvíjejí novou generaci malých, inteligentních, univerzálních robotických přistávacích sond (landerů). Využity budou k vědeckému průzkumu cílů na povrchu Měsíce a jiných nebeských těles bez atmosféry, včetně blízko-zemních asteroidů.

Mighly Eagle je zkušební prototyp, který má prokázat funkčnost a životaschopnost daného konceptu nové generace robotických landerů. Inženýři z Marshallova střediska a APL v současné době již nejsou pouze přikováni k rýsovacím prknům, respektive počítačům, ale věnují se praktickým zkouškám jak v laboratořích, tak v terénu.

Sonda, ktorá „skoro“ objavila život

Iste sa pýtate, čo ma viedlo k napísaniu takého titulku. V roku 1976 na Marse pristáli dve americké sondy Viking 1 a 2. Obe boli veľmi úspešné a počas svojho pôsobenia na povrchu sa snažili objaviť život v pôde. Na to mali pripravené tri pokusy. Dvoma metódami hľadali organické molekuly a tretím experimentom metabolické procesy prípadných mikromarťanov. Zatiaľ čo posledný menovaný skončil pozitívne, to znamená, že istá metabolická aktivita bola zaznamenaná, žiadna organika sa nenašla. Sporné výsledky potom boli niekoľko rokov predmetov vedeckých diskusií a dodnes sa nevie, čo presne Vikingovia na Marse našli.

Co mají společného cesta na Mars a CT-vyšetření?

Abych odpověděl na otázku položenou v názvu článku, musím říct – na první pohled nic. Přesto se dá jedna spojovací vlastnost najít – záření. Tedy přesněji ionizující záření a je jedno jakého původu. O tom, že při letu ze Země na Mars působí na kosmickou loď či družici kosmické záření se samozřejmě vědělo už mnoho let. Ale nikdo se tomuto problému nevěnoval. Ale postupem času, kdy se začínají objevovat spekulace o letu lidské posádky na Mars, bylo na načase věnovat této oblasti trochu podrobněji.

Vesmírné osudy 7. díl – Sergej Koroljov

Sputnik-1 startuje

Okamžik sváděl k nadšení. Ale on se snažil své emoce držet na uzdě. Nemá cenu jásat předčasně, na oslavy bude čas za hodinu a půl. To už budeme vědět jistě, jak na tom jsme. Před chvílí se ozvala sledovací stanice na Kamčatce, signál je prý silný a jasný. Teď je čas na chvíli vyjít ven z bunkru a podívat se na oblohu. Nádherná černočerná opona, posetá tisíci, ne- desetitisíci hvězd. Chlad zalézá za kabát, ale nic z toho nevnímá. Dívá se nahoru a přemýšlí. Výsledek jeho práce a práce mnoha neznámých odborníků teď putuje někde nahoře onou temnou plání. Nebo se možná už v tuto chvíli řítí zpět k zemi? To zatím neví a nemá jak to zjistit. Musí čekat. Na obloze se rozplývají poslední zbytky sledů po ohnivém chvostu rakety a mísí se s matným svitem Mléčné dráhy. Všichni, kteří jsou toho dne na Ťura- Tamu, stojí v hloučcích kolem radiovozu a rampy a stejně jako on sledují oblohu. Ještě ne, zbývá půl hodiny…20 minut…10… A v následujícím okamžiku se nad kazašskou stepí rozléhá z ampliónu hlasité pípání. Všichni jásají a vyhazují čepice do vzduchu. I on, tvrdý a přísný šéf se najednou směje jako malý kluk a volá: „To je ale muzika! Nejkrásnější, jakou svět slyšel. Mám pocit… jako bych měl v ruce housle!“ Vtom se k němu přitáčí jeden ze spolupracovníků: „Sergeji, tamhle se shromáždili lidé. Běž jim poděkovat, už dvě noci nespali…“ Hlavou mu najednou prolétnou obličeje všech, se kterými se denně setkával v dílnách, laboratořích, výrobních halách i tady na… no vlastně ano, ode dneška se tohle místo může právem nazývat kosmodromem. „Máš pravdu. Půjdeme.“ a kráčí směrem k rozjásanému davu lidí. Lidstvo právě vstoupilo do kosmického věku, pro tuto chvíli to však ví jen hrstka lidí. Až se ostatní dnes ráno probudí, svět bude úplně jiné místo. Jak moc jiné, to zatím netuší ani on…

ESA – 6. díl – Návštěva u Halleyovy komety

Přibližně každých 75 let lze ze Země pozorovat snad nejznámější kometu vůbec. Její označení je 1P/Halley, ale široká veřejnost ji zná spíše pod názvem Halleyova kometa. Jde o krátkoperiodickou kometu s dobou oběhu 75,3 roku. V nejvzdálenějším bodě své eliptické dráhy, tedy v aféliu, se kometa dostane až za dráhu Neptunu. Naopak během nejvyššího přiblížení ke Slunci (perihéliu) se dostane téměř až k dráze Merkuru. Po většinu života je kometa nevýrazným zledovatělým tělesem. Jakmile se ale začne přibližovat ke Slunci, její teplota stoupá a okolo jádra se vytváří tzv. koma, složená z plynů uvolňujících se z jádra. Při ještě větším přiblížení začíná její nejdramatičtější a pro pozorovatele nejkrásnější období. Díky vysoké teplotě se jádro komety začne odpařovat a vznikající plyny a prachové částice vytváří několik set milionů kilometrů dlouhý chvost, jež je formován slunečním větrem. A právě během tohoto období Evropská vesmírná agentura vyslala k Halleyově kometě sondu Giotto, jejíž misi si dnes podrobněji popíšeme.

Kosmotýdeník 37. díl (27.5. – 2.6.2013)

S koncem týdne přichází pravidelný kosmotýdeník, který v krátkosti shrnuje nejdůležitější, nebo nejzajímavější události, které se za poslední týden udály na poli kosmonautiky. Dnes se můžeme těšit na krátké shrnutí letu Sojuzu TMA-09M, který opět prověřil let po takzvaném rychlém profilu letu. Dále se podíváme na výsledky měření, které provedl rover Curiosity ještě v době kdy byl uzavřen v přeletové schránce a mířil k přistání na Marsu. Poslední zprávu uzavřeme zajímavým nápadem, který uskutečnila společnost Planetary Resources, jejímž cílem je v budoucnosti těžit nerostné suroviny na blízkozemních asteroidech. Přejeme příjemné čtení.

21. Kozmická Strojovňa – Skylab

Cieľom amerického programu Apollo nebolo iba dostať astronautov na Mesiac. V prvom rade šlo o zvýšenie úrovne americkej kozmonautiky a pripravenie ďalších projektov v rámci programu Apollo applications. Vďaka nedostatku financií sa však celá rada misií zrušila a nakoniec ostala iba jediná, vypustenie experimentálneho družicového laboratória, stanice známej pod menom Skylab.

V kosmu vám natankuje robot

rrm_nahled zdroj:nasa.gov

Satelit TelSat-5 by stále plný síly, avšak paliva mu v nádržích moc nezbývalo. Ne, že by ho nějak rozmařile promrhal, ale časté úpravy dráhy pro udržení přesné pozice na orbitě udělaly své. Ještě pár posledních retranslací a pomalu zažehne motory, aby ho poslední zbytky hypergolické směsi zanesly na hřbitov, jak se důvěrně říká místům nad geostacionární drahou, kam se soustředí vysloužilé satelity, aby uvolnily místo nově příchozím na přeplněných pozicích.

Další Evropan na ISS

28. května ve 22:31 SELČ se na půlroční kosmickou misi  na Mezinárodní vesmírné stanici vydala kosmická loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě, v anatomicky tvarovaném křesle, seděl, nebo spíše ležel i evropský astronaut, Ital Luca Parmitano. Navzdory názvu článku ale nebude na dalších řádcích řeč pouze o něm, ale představíme si celou tříčlennou posádku kosmické lodi Sojuz TMA-09M. Ta svým příletem doplnila 36. dlouhodobou expedici na ISS na plný počet šesti členů. V dnešním článku si tedy probereme i velitele kosmické lodi Sojuz TMA-09M – Fjodora Jurčichina z Ruska, který už má za sebou tři pobyty na ISS a nezapomeneme ani na jedinou ženu v posádce, Karen  Nybergovou, zástupkyni NASA. Ani pro ni nebyla tahle cesta do vesmíru kosmickou premiérou.