Vesmírné osudy 9. díl – Sergej Koroljov

Mladí hrdinové- Gagarin a Leonov

Dva mladí muži naslouchali s otevřenými ústy. Otevíral se před nimi příběh, o kterém neměli ani tušení. Hlavní konstruktér byl vždy trochu tajuplnou osobou a o jeho soukromém životě toho nikdo příliš nevěděl. Ale to, co se nyní dozvídali přímo z jeho úst, to bylo…to bylo… šokující? Hanebné? Ostudné? Poprvé v životě slyšeli slovo „Ljubljanka“ nebo „Kolyma“ v naprosto příšerných souvislostech. Copak je tohle možné? Copak tohle můžou mocní provádět s těmi nejlepšími lidmi, jaké tato zem měla? Hlavní konstruktér vyprávěl dál a dál. Z lahve koňaku na stole ubývalo a za okny byla černočerná tma, stejná, jaká se nyní snášela na duše oněch dvou posluchačů. Vypadalo to, že se ten zdánlivě všemocný a vševědoucí muž chce vyzpovídat z útrap svého nelehkého života. Byl pro ně jako otec, nyní však byli jeho důvěrníky. Sergej Pavlovič odkrýval stránky svého životního osudu až do časného rána. Z jeho večírku na oslavu nadcházejících 59. narozenin odcházeli Jurij Gagarin a Alexej Leonov za ranního šera hluboce otřeseni a zbavení iluzí o své zemi.

ESA – 8. díl – Nejvzdálenější přistání od Země

Nemá cenu komukoli představovat Saturn, mnohými považovaný za nejkrásnější planetu Sluneční soustavy. Tento plynný obr je se svými prstenci kolosálním objektem, nad jehož fotografiemi lidstvo žasne celá desetiletí. Ačkoli je planeta samotná nesmírně zajímavá, mnohem zajímavější mohou být některé z jejich měsíců. Těch je doposud známo více než šedesát, z nichž je 24 původních, kdežto ty ostatní jsou zachycenými planetkami. Některé měsíce jsou opravdu pozoruhodné. Druhý největší měsíc Saturnu, Rhea, je možná obklopen vlastním trojitým prstencem. Enceladus je nejmenším geologicky aktivním tělesem Sluneční soustavy. Zpod jeho povrchu tryskají do okolí gejzíry vodního ledu a páry. Spolu s Jupiterovou Europou je nejžhavějším kandidátem na nalezení mimozemského života. Několik dalších měsíců obíhá uvnitř Saturnových prstenců a způsobují tak velmi složité a zajímavé gravitační interakce. Přesto všechno vědce nejvíce udivuje jiný měsíc. Titan je největším Saturnovým souputníkem a zároveň druhým největším měsícem celé Sluneční soustavy. Je dokonce větší než planeta Merkur. Jako jediný měsíc má hustou atmosféru a dokonce i ekvivalent vodního koloběhu na Zemi – v tomto případě se však jedná o metan. Titan je zkrátka nesmírně zajímavým tělesem, a kdyby neobíhal Saturn, ale Slunce, byl by více než právoplatnou planetou. A právě k Titanu se vydala evropská sonda Huygens, kterou, spolu s její mateřskou sodnou Cassini, osobně považuji za nejambicióznější meziplanetární misi, jaká byla doposud uskutečněna.

Kosmotýdeník 39. díl (9.6. – 16.6.2013)

ATV 4 dokuje

Pravidelný kosmotýdeník i tento týden přináší to nejdůležitější, co přineslo uplynulých sedm dní v oblasti kosmonatuiky. Dnes se můžete těšit na shrnutí příletu ATV k ISS, přičemž se podíváme i na její náklad a prvenství, která svým letem vykonala. Dále se budeme zajímat o let čínské lodě ShenZhou 10, která zadokovala u Tiangongu 1. V poslední zprávě se trochu obsáhleji podíváme na dění u soukromé společnosti SpaceX, které se v uplynulém týdnu nedařilo, ale také dařilo. Přejeme příjemné čtení.

23. Kozmická Strojovňa – Apollo-Sojuz

Počas druhej svetovej vojny v rokoch 1939-45 sa proti Nemecku a Japonsku spojil celý svet. Do konfliktu vtedy zasiahli aj Američania a pomohli Rusom vytlačiť a poraziť fašistov. Úžasné víťazstvo bolo dôkazom, že ľudstvo sa môže a musí spojiť pri riešení dôležitých otázok. Po vojne však zo spojenectva nezostalo nič a štáty, ktoré sa najviac zaslúžili o priaznivý výsledok sa zrazu ocitli v opozícii. Východný a západný blok delila železná opona a bipolárny svet sa stal na dlhé desaťročia realitou. Komunizmus proti kapitalizmu, dve úplne odlišné pohľady na život, dve ideológie, ktoré sa jednoducho nemohli zniesť. Ako to však býva, aj tu sa objavila výnimka potvrdzujúca pravidlo. Áno, hádate dobre. Najzložitejšie a najnákladnejšie odvetvie spojilo dve veľmoci. Kozmonautika tak dala aspoň na chvíľu miliardám ľuďom zabudnúť na každodennú hrozbu nukleárnych hlavíc namierených na každé väčšie mesto. Damoklov meč visiaci nad ľudstvom bol na chvíľu otupený. Dnes už to síce vyzerá iba ako gesto, ale v roku 1975 bolo tridsiate výročie porážky nacizmu oslávené veľmi nevšedne. To, čo dnes považujeme za samozrejmosť, skutočnosť, že vo vesmíre po boku pracujú Rusi aj Američania, sa stalo realitou. Let Sojuz-Apollo sa uskutočnil počas krátkeho obdobia, keď boli vzťahy medzi USA a ZSSR o niečo lepšie, ako obvykle. Leonov, Kubasov, Stafford, Brand a Slayton boli účastníkmi jedného z najpamätnejších kozmických letov v histórii. Za obrovským úspechom americkej a sovietskej pilotovanej kozmonautiky však stoja tisícky hodín príprav a diplomatických jednaní. Spolupráca sa nerodila ľahko. Možno aj to je dôvod prečo sa v nej dlho nepokračovalo. Každopádne, táto misia zostane už navždy zapísaná zlatým písmom v knihe kozmických letov.

Dohled nad hurikány je opět zajištěný

1. červen je nejen dnem dětí, ale pro obyvatele USA, především jihovýchodní části + přilehlých území má tohle datum ještě jeden nepříjemný význam – startuje totiž každoroční hurikánová sezóna. Američané moc dobře vědí, co umí rozběsněný živel způsobit. Proto na oběžnou dráhu umístili hned několik meteorologických družic, které mají za úkol monitorovat v Karibiku se rodící tropické bouře. A jak říká Murphyho zákon – když se může něco pokazit, tak se to pokazí ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujete.

Krásy modré planety – 2. díl

Po skutečně mimořádně úspěšném prvním díle našeho seriálu Krásy modré planety bylo jasné, že brzy musí přijít pokračování. Dnes se tedy dočkali všichni naši čtenáři, kteří rádi prochází krásné snímky naší Země pořízené z výšky několika set kilometrů. Ani dnes na Vás nečekají žádné dlouhé texty, jen krásné obrázky. I tentokrát se budeme věnovat fotkám pořízeným z paluby Mezinárodní vesmírné stanice. Větší část ze snímků, které v dnešním článku vychází, nafotil italský astronaut Luca Parmitano. Pohodlně se tedy usaďte ve svých křeslech, protože naše rychlá cesta kolem světa právě začíná.

Desátá „Božská loď“ míří k „Nebeskému paláci“

Je úterý 11.6., hodinky všech přítomných na čínském kosmodromu Ťiou-čchüan ukazují 17:38. Ve střední Evropě je o šest hodin méně. Odpočítávání oznamuje, že se blíží další start čínské rakety. A co víc – po roce opět letí do kosmu tajkonauti. Trojice natěsnaná v útrobách kosmické lodi Šen-čou 10 sedí na vrcholku rakety Čchang-čeng 2F. Odpočet končí, motory se zapalují a raketa se velmi zvolna odlepuje od rampy. Nežene se prudce k nebi jako třeba Sojuz. Místo toho zvolna nabírá rychlost a spolehlivě stoupá k obloze. Její cíl leží ve výšce skoro 300 kilometrů nad Zemí – tchajkonauti letí na orbitální stanici Tiangong-1. Deset minut po startu už byla 8 a půl tuny vážící Šen-čou 10 bezpečně na oběžné dráze.

Vesmírné osudy 8. díl – Sergej Koroljov

Kandidáti na kosmonauty při prvním setkání s Koroljovem

Ten mládenec se mu od prvního okamžiku zamlouval. Všichni to byli veselí mladíci, sršící nadšením a zvědavostí, ale na tomhle bylo přece jen něco zvláštního. Možná to bylo tím jeho úsměvem. Nebo možná pokorným gestem, když si před vstupem do rozpracovaného „šariku“ vyzul boty. Byla na něm znát přirozená inteligence a na všechny kolem působil jako zářící sluníčko plné energie. A on se vedle něj najednou cítil mladší, než předtím. Vlastně se tak cítil vedle celé skupinky chlapců v uniformách, kteří se dnes přišli podívat na výrobu stroje, který je jednoho dne ponese vesmírem. Když si potom šli na chvíli sednout a podebatovat do kanceláře, onen zajímavý mladík shodou okolností seděl vedle něj. Když mluvil ke skupince mládenců familiárním oslovením „orlíci“, myslel především právě na tohoto mladého muže, se kterým ihned našel společnou řeč. Při loučení dal každému z nich kovový šestihran, kopii těch, které nyní ležely na měsíčním povrchu, kam je dopravila Luna-2. Možná mu jeden z nich za pár let přiveze z Měsíce jeden z originálů… Teď je však čeká první nesmělý krůček za hranice dosavadního poznání, a onen krůček učiní právě jeden z téhle šestice mladých důstojníků.

ESA – 7. díl – Jak daleko jsou hvězdy?

Znalost vzdálenosti hvězd je při výzkumu vesmíru elementární. Bez vzdálenosti je nemožné změřit zářivý výkon nebo absolutní jasnost hvězd. Bez určení vzdálenosti nemůžeme poznat pravou podstatu hvězd. Nedozvíme se tedy, zda jde o nějakého hvězdného obra, červeného trpaslíka, nebo například hvězdu hlavní posloupnosti. Jeden z největších antických astronomů, Hipparchos z Nikaie byl výborný matematik a především průkopník v oboru astrometrie. Dávno před vynálezem dalekohledu se zhostil náročného úkolu měření poloh hvězd za pomocí svých vlastních očí a měřících pomůcek, jež vynalezl. Mimo jiné určil sklon zemské osy, objevil její precesi a změřil délku slunečního roku. Jeho nejvýznamnějším přínosem však byl katalog 1080 hvězd, který byl prvním svého druhu. Dnes se poohlédneme po vesmírné misi následovníka a jmenovce tohoto starověkého Řeka. Nebude jím nic jiného než astrometrická družice Hipparchos Evropské kosmické agentury.

Kosmotýdeník 38. díl (3.6. – 8.6.2013)

Čas nedělního oběda se už tradičně stal i časem pro vydání nového kosmotýdeníku, který čtenáře seznamuje s nejzajímavějšími událostmi, které se během týdne staly v oboru kosmonautiky. Dnes se můžeme těšit na shrnutí startu ATV a jistých potíží, které ji možná čekají při příletu k ISS. Podíváme se taky na prohlášení Elona Muska, který konečně prozradil, co znamená zkratka MCT a díky tomu se mají mnozí fanoušci kosmonautiky jistě na co těšit. Poslední téma se bude věnovat vozítku Curiosity na Marsu, které dokončuje svůj dosavadní výzkum a chystá se na dlouhou cestu do jiné částí zkoumané oblasti. Přejeme příjemné čtení a hezkou neděli.