Krásy modré planety – 2. díl

Po skutečně mimořádně úspěšném prvním díle našeho seriálu Krásy modré planety bylo jasné, že brzy musí přijít pokračování. Dnes se tedy dočkali všichni naši čtenáři, kteří rádi prochází krásné snímky naší Země pořízené z výšky několika set kilometrů. Ani dnes na Vás nečekají žádné dlouhé texty, jen krásné obrázky. I tentokrát se budeme věnovat fotkám pořízeným z paluby Mezinárodní vesmírné stanice. Větší část ze snímků, které v dnešním článku vychází, nafotil italský astronaut Luca Parmitano. Pohodlně se tedy usaďte ve svých křeslech, protože naše rychlá cesta kolem světa právě začíná.

Desátá „Božská loď“ míří k „Nebeskému paláci“

Je úterý 11.6., hodinky všech přítomných na čínském kosmodromu Ťiou-čchüan ukazují 17:38. Ve střední Evropě je o šest hodin méně. Odpočítávání oznamuje, že se blíží další start čínské rakety. A co víc – po roce opět letí do kosmu tajkonauti. Trojice natěsnaná v útrobách kosmické lodi Šen-čou 10 sedí na vrcholku rakety Čchang-čeng 2F. Odpočet končí, motory se zapalují a raketa se velmi zvolna odlepuje od rampy. Nežene se prudce k nebi jako třeba Sojuz. Místo toho zvolna nabírá rychlost a spolehlivě stoupá k obloze. Její cíl leží ve výšce skoro 300 kilometrů nad Zemí – tchajkonauti letí na orbitální stanici Tiangong-1. Deset minut po startu už byla 8 a půl tuny vážící Šen-čou 10 bezpečně na oběžné dráze.

Vesmírné osudy 8. díl – Sergej Koroljov

Kandidáti na kosmonauty při prvním setkání s Koroljovem

Ten mládenec se mu od prvního okamžiku zamlouval. Všichni to byli veselí mladíci, sršící nadšením a zvědavostí, ale na tomhle bylo přece jen něco zvláštního. Možná to bylo tím jeho úsměvem. Nebo možná pokorným gestem, když si před vstupem do rozpracovaného „šariku“ vyzul boty. Byla na něm znát přirozená inteligence a na všechny kolem působil jako zářící sluníčko plné energie. A on se vedle něj najednou cítil mladší, než předtím. Vlastně se tak cítil vedle celé skupinky chlapců v uniformách, kteří se dnes přišli podívat na výrobu stroje, který je jednoho dne ponese vesmírem. Když si potom šli na chvíli sednout a podebatovat do kanceláře, onen zajímavý mladík shodou okolností seděl vedle něj. Když mluvil ke skupince mládenců familiárním oslovením „orlíci“, myslel především právě na tohoto mladého muže, se kterým ihned našel společnou řeč. Při loučení dal každému z nich kovový šestihran, kopii těch, které nyní ležely na měsíčním povrchu, kam je dopravila Luna-2. Možná mu jeden z nich za pár let přiveze z Měsíce jeden z originálů… Teď je však čeká první nesmělý krůček za hranice dosavadního poznání, a onen krůček učiní právě jeden z téhle šestice mladých důstojníků.

ESA – 7. díl – Jak daleko jsou hvězdy?

Znalost vzdálenosti hvězd je při výzkumu vesmíru elementární. Bez vzdálenosti je nemožné změřit zářivý výkon nebo absolutní jasnost hvězd. Bez určení vzdálenosti nemůžeme poznat pravou podstatu hvězd. Nedozvíme se tedy, zda jde o nějakého hvězdného obra, červeného trpaslíka, nebo například hvězdu hlavní posloupnosti. Jeden z největších antických astronomů, Hipparchos z Nikaie byl výborný matematik a především průkopník v oboru astrometrie. Dávno před vynálezem dalekohledu se zhostil náročného úkolu měření poloh hvězd za pomocí svých vlastních očí a měřících pomůcek, jež vynalezl. Mimo jiné určil sklon zemské osy, objevil její precesi a změřil délku slunečního roku. Jeho nejvýznamnějším přínosem však byl katalog 1080 hvězd, který byl prvním svého druhu. Dnes se poohlédneme po vesmírné misi následovníka a jmenovce tohoto starověkého Řeka. Nebude jím nic jiného než astrometrická družice Hipparchos Evropské kosmické agentury.

Kosmotýdeník 38. díl (3.6. – 8.6.2013)

Čas nedělního oběda se už tradičně stal i časem pro vydání nového kosmotýdeníku, který čtenáře seznamuje s nejzajímavějšími událostmi, které se během týdne staly v oboru kosmonautiky. Dnes se můžeme těšit na shrnutí startu ATV a jistých potíží, které ji možná čekají při příletu k ISS. Podíváme se taky na prohlášení Elona Muska, který konečně prozradil, co znamená zkratka MCT a díky tomu se mají mnozí fanoušci kosmonautiky jistě na co těšit. Poslední téma se bude věnovat vozítku Curiosity na Marsu, které dokončuje svůj dosavadní výzkum a chystá se na dlouhou cestu do jiné částí zkoumané oblasti. Přejeme příjemné čtení a hezkou neděli.

22. Kozmická Strojovňa – rakety nového milénia – tretia časť

Za posledných niekoľko rokov sa toho v kozmonautike udialo skutočne veľmi veľa. Začiatkom nového tisícročia sa začali testovať a používať rakety novej generácie. Či už ide o americké Delty, Atlasy V, Falcony, Európske Ariane 5 a Vegy, Japonské H-2(A, B), indické PSLV a GSLV. Veľa nosičov je momentálne vo vývoji. Číňania by radi čo najskôr dokončili ťažkotonážnu CZ-5 a slabšie CZ-7 a CZ-11, Rusi pracujú na novej raketovej rodine Angara pomenovanej po rovnomennej rieke, India by chcela vyvinúť GSLV mk.III, Európa začína s vývojom Ariane 5+ a Ariane 6 a to nehovorím o novej americkej superrakete SLS. Čaká nás teda veľmi zaujímavé obdobie. Ak sa čo len polovica všetkých plánovaných projektov dočká realizácie, bude to druhý zlatý vek kozmonautiky. Ako sa to všetko vyvinie uvidíme v roku 2050. Dnes si povieme niečo o krajinách, ktoré by mohli do vývoja vesmírnych technológií zasiahnuť veľmi výrazným spôsobom. Čína je obrovská krajina, ktorá vraj raz predbehne aj USA. Japonsko je momentálne vlastníkom jednej z najvyspejejších rakiet na svete. A Irán? Vojnou zničená krajina by skôr mala investovať finančné prostriedky do obnovy infraštruktúry, ale napriek otrasnej situácii Iránčanov vládne vrstvy neváhajú dávať milióny na kozmické projekty. Ich cieľ je do roku 2018 vystreliť do vesmíru človeka. Prvým iránskym mužom vo kozme by vraj mohol byť bývalý prezident Mahmud Ahmadínedžád. No, (ne)držím palce.

Robotický lander Mighty Eagle

ME_nahled zdroj: nasa.gov

NASA Marshall Space Flight Center a Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHU / APL) vyvíjejí novou generaci malých, inteligentních, univerzálních robotických přistávacích sond (landerů). Využity budou k vědeckému průzkumu cílů na povrchu Měsíce a jiných nebeských těles bez atmosféry, včetně blízko-zemních asteroidů.

Mighly Eagle je zkušební prototyp, který má prokázat funkčnost a životaschopnost daného konceptu nové generace robotických landerů. Inženýři z Marshallova střediska a APL v současné době již nejsou pouze přikováni k rýsovacím prknům, respektive počítačům, ale věnují se praktickým zkouškám jak v laboratořích, tak v terénu.

Sonda, ktorá „skoro“ objavila život

Iste sa pýtate, čo ma viedlo k napísaniu takého titulku. V roku 1976 na Marse pristáli dve americké sondy Viking 1 a 2. Obe boli veľmi úspešné a počas svojho pôsobenia na povrchu sa snažili objaviť život v pôde. Na to mali pripravené tri pokusy. Dvoma metódami hľadali organické molekuly a tretím experimentom metabolické procesy prípadných mikromarťanov. Zatiaľ čo posledný menovaný skončil pozitívne, to znamená, že istá metabolická aktivita bola zaznamenaná, žiadna organika sa nenašla. Sporné výsledky potom boli niekoľko rokov predmetov vedeckých diskusií a dodnes sa nevie, čo presne Vikingovia na Marse našli.

Co mají společného cesta na Mars a CT-vyšetření?

Abych odpověděl na otázku položenou v názvu článku, musím říct – na první pohled nic. Přesto se dá jedna spojovací vlastnost najít – záření. Tedy přesněji ionizující záření a je jedno jakého původu. O tom, že při letu ze Země na Mars působí na kosmickou loď či družici kosmické záření se samozřejmě vědělo už mnoho let. Ale nikdo se tomuto problému nevěnoval. Ale postupem času, kdy se začínají objevovat spekulace o letu lidské posádky na Mars, bylo na načase věnovat této oblasti trochu podrobněji.

Vesmírné osudy 7. díl – Sergej Koroljov

Sputnik-1 startuje

Okamžik sváděl k nadšení. Ale on se snažil své emoce držet na uzdě. Nemá cenu jásat předčasně, na oslavy bude čas za hodinu a půl. To už budeme vědět jistě, jak na tom jsme. Před chvílí se ozvala sledovací stanice na Kamčatce, signál je prý silný a jasný. Teď je čas na chvíli vyjít ven z bunkru a podívat se na oblohu. Nádherná černočerná opona, posetá tisíci, ne- desetitisíci hvězd. Chlad zalézá za kabát, ale nic z toho nevnímá. Dívá se nahoru a přemýšlí. Výsledek jeho práce a práce mnoha neznámých odborníků teď putuje někde nahoře onou temnou plání. Nebo se možná už v tuto chvíli řítí zpět k zemi? To zatím neví a nemá jak to zjistit. Musí čekat. Na obloze se rozplývají poslední zbytky sledů po ohnivém chvostu rakety a mísí se s matným svitem Mléčné dráhy. Všichni, kteří jsou toho dne na Ťura- Tamu, stojí v hloučcích kolem radiovozu a rampy a stejně jako on sledují oblohu. Ještě ne, zbývá půl hodiny…20 minut…10… A v následujícím okamžiku se nad kazašskou stepí rozléhá z ampliónu hlasité pípání. Všichni jásají a vyhazují čepice do vzduchu. I on, tvrdý a přísný šéf se najednou směje jako malý kluk a volá: „To je ale muzika! Nejkrásnější, jakou svět slyšel. Mám pocit… jako bych měl v ruce housle!“ Vtom se k němu přitáčí jeden ze spolupracovníků: „Sergeji, tamhle se shromáždili lidé. Běž jim poděkovat, už dvě noci nespali…“ Hlavou mu najednou prolétnou obličeje všech, se kterými se denně setkával v dílnách, laboratořích, výrobních halách i tady na… no vlastně ano, ode dneška se tohle místo může právem nazývat kosmodromem. „Máš pravdu. Půjdeme.“ a kráčí směrem k rozjásanému davu lidí. Lidstvo právě vstoupilo do kosmického věku, pro tuto chvíli to však ví jen hrstka lidí. Až se ostatní dnes ráno probudí, svět bude úplně jiné místo. Jak moc jiné, to zatím netuší ani on…