Štědrý den i s výstupem do volného kosmu

Co jste dělali na Štědrý den odpoledne a večer? Zdobili jste stromeček, smažili kapra nebo řízky? Asi jste si i užívali klidných chvil v rodinném kruhu. To astronauti na ISS včera měli úplně jiné starosti – během více než sedmihodinového výstupu se jim podařilo dokončit opravu poškozeného chladícího systému, který ISS v posledních dnech trápil. Fanoušci kosmonautiky tak měli o zážitek postaráno. Letošní Štědrý den k nim byl opravdu štědrý.

Vesmírné osudy 36. díl – Alan Shepard

Shepard během letu MR-3

Stovky lidí na plážích kolem Cocoa Beach a prostřednictvím obrazovek i miliony lidí po celé Americe fascinovaně sledovaly, jak se z rampy číslo 5 na mysu Canaveral zvedá na ohnivém chvostu štíhlá tužka a míří k modré obloze. Přestože takovýto pohled nebyl na zdejším kosmodromu nijak neobvyklý, tentokrát to bylo jiné. Tentokrát seděl ve špičce oné tužky člověk. Byl 5. květen 1961 a Alan Shepard započal svou krátkou cestu za brány vesmíru a také do učebnic americké historie. Start přenášely snad všechny velké televizní stanice a na obrazovku fascinovaně hleděli lidé bez rozdílu věku, rasy nebo pohlaví. Po plážích se nesly nadšené výkřiky „Go, go, go!“ Lidé jakoby silou vlastní vůle poháněli raketu, která neustále zrychlovala, až se z ní stal malý světlý bod na blankytném nebi. Sekundy tikaly jedna za druhou, a s každou z nich se Al Shepard posouval do oblasti výšek a rychlostí, o kterých dříve snili pouze spisovatelé fantastických románů. V řídícím středisku byla nervozita téměř hmatatelná. Když Redstone naposledy vezl živého pasažéra- šimpanze Hama- skončil let téměř katastrofou. Po vyřešení závad sice proběhla jedna úspěšná testovací mise, ale červík pochybností hlodal snad v každém muži u konzole řídícího střediska. Největší tíhu nesl na svých ramenou letový ředitel Chris Kraft. Napjatě poslouchal hlášení Teca Robertse, jehož pracovištěm byla konzole s akronymem FIDO- tedy Flight Dynamics Officer. FIDO měl na starosti profil dráhy Redstonu a následně i kabiny Mercury. Zatím bylo vše v pořádku, zatím bylo vše „go“….

Tajemná firma trochu nadzvedla oponu

Pokud se mluví o soukromých firmách ,které se věnují kosmonautice, mluví se prakticky vždy o SpaceX, nebo Orbital Sciences Corporation. Není se co divit – jsou ze všech nejdál a navíc poměrně ochotně sdělují informace o svém vývoji. Jsou tu ale i jiné společnosti, které na svůj velký okamžik teprve čekají. Jednou z nich je i Blue Origin, která je velmi tajnůstkářská, takže se o ní zase tak často nemluví. Jendou za čas ale firma vypustí do světa pár novinek, po kterých se vždy hladově vrhnou všichni fanoušci kosmonautiky. Stejná situace nastala před pár dny, zřejmě jako vánoční dárek se na internetu objevily informace o nedávných úspěších Blue Origin.

Kosmotýdeník 66. díl (16.12. – 22.12.2013)

Vánoce už jsou přímo přede dveřmi a v domácnostech finišují přípravy na Štědrý den. Ale kosmonautika jede dál. Odložte proto na chvíli čistící prostředky, prachovky a vysavače, dejte si pauzu ve vaření a pojďte si přečíst již 66. vydání Kosmotýdeníku. Opět na Vás čeká souhrn těch nejzajímavějších událostí, které nám přinesl uplynulý týden. Začneme úspěšným vypuštěním evropské sondy Gaia, která má vytvořit přesný 3D model naší Galaxie, nezapomeneme ani na výstup z ISS, při kterém astronauti začali opravovat poškozený chladící systém. Na závěr se můžete těšit na novinky okolo čínského lunárního vozítka Yutu.

Dvě tajemství Saturnových prstenců a královna Cassini

Bylo by zbytečné zde připomínat, jak velký úspěch znamená mise Cassini – a to nejen pro NASA, ale i pro výzkum naší sluneční soustavy, nejen našeho druhého největšího plynného obra, fotogenického Saturnu. Neuběhne prakticky týden, kdy bychom se někde nedočetli o dalším úspěchu tohoto programu, či naopak o další nové záhadě, která způsobuje bezesné noci (nejen) astronomům. Pojďme se teď spolu podívat na dva poslední objevy, které byly publikovány v uplynulých dvou týdnech.

Gaia, budoucnost astrometrie

19. prosince 2013, ráno v 10:12 středoevropského času, z jihoamerického kosmodromu v Kourou odstartovala raketa Sojuz s velmi vzácným a dlouho očekávaným nákladem – evropskou astrometrickou družicí Gaia. Hlavním úkolem Gaie bude trojrozměrné zmapování velké části naší Galaxie s dosud nevídanou přesností. Během pěti let by měla proměřit polohy asi jedné miliardy hvězd s jasností do 20 magnitudy a miliónů dalších objektů, od blízkozemních planetek až po kvasary vzdálené miliardy světelných let. Misi schválila Evropská kosmická agentura (ESA) už před třinácti lety v roce 2000. Původní návrh pochází ale už z roku 1993 a od té doby se také rozeběhly první přípravy na tuto misi. Gaia bude vyslána do Langrangeova bodu L2, odkud bude aspoň pět let posílat vědecká data.

Skafandr pro mise k asteroidu

orion_nahled zdroj:nasa.gov

Když prezident Obama zrušil program Constellation zaměřený na znovudobytí a trvalejší průzkum Měsíce navržený jeho předchůdcem, byla NASA zpočátku trochu zmatená. Aby také ne, když vám prakticky přes noc někdo rozmetá několik let práce. Naštěstí byl stanoven nový cíl. Je jím přistání na asteroidu. K jeho splnění lze velkou část techniky z Constellation použít. Kosmická loď Orion (po určitou dobu označovaná jako MPCV) zůstane stejná, pouze ji namísto Aresu-I vynese do kosmu přímo Ares-V přeměnivší se nyní v SLS. Co se však musí podstatně změnit jsou skafandry. Na místo pohybu v šestinové gravitaci Měsíce (vztaženo k zemskému povrchu), potřebujete při misi k asteroidu skafandry pro pohyb v beztíži.

Principy pohonu pro nejmenší

Poslední dobou se nám nějak roztrhl pytel s hromadnými starty cubesatů, což mě přimělo zase jednou dokončit rozpracovaný článek. V minulém článku o cubesatech jsme si přiblížili možnosti jejich nasazení mimo oběžnou dráhu Země, při tom jsem zmínil jeden z možných (a zatím asi nejpropracovanější) pohonů této třídy satelitů. Dnes se blíže podíváme na další – občas poněkud exotické – možnosti jejich pohonu. Řekneme si i o možnostech startu cubesatů na oběžnou dráhu. Jakkoli se zatím často jedná pouze o více či méně propracované koncepty, všechny jsou ve svém jádru slibné a všechny mají potenciál umožnit cubesatům mnohem ambicióznější cesty než „jen“ k blízkozemním asteroidům.

Vesmírné osudy 35. díl – Alan Shepard

Mercury 7

Od samého počátku byla sedmička astronautů Mercury neuvěřitelně uctívanými celebritami. Každý, kdo mohl, se předháněl se skvělými nabídkami pro nové hrdiny- od domů na klíč za hubičku, přes směšně levné nejnovější sporťáky Chevrolet, až po půl milionu dolarů, které si měli astronauti rozdělit během tří let výměnou za přístup do svého soukromí. Nabídku učinil časopis Life, který se tak od 14. září 1959 stal výlučným informačním kanálem o „domácím dění“ u nových hvězd na americkém nebi popularity. Navenek bylo vše přátelské, selanka, jakou by člověk pohledal. Ovšem v zákulisí se začal rozhořívat zápas o sedadlo při první epochální misi člověka za hranice atmosféry. Boj se odehrával zejména mezi dvěma postavami. Jednou z nich byl John Glenn, zkušený pilot s více než pěti a půl tisíci nalétaných hodin, držitel transkontinentálního rychlostního rekordu, mistr mediální manipulace a miláček médií. Druhým favoritem byl muž, jehož letecká kariéra mu přinesla stejně jako Glennovi v součtu téměř osm měsíců prožitých ve vzduchu, z toho velká část jeho letů začínala a končila na palubách letadlových lodí. Jeho osobnost vyzařovala krom silné sebedůvěry i jistou auru nadřazenosti a ledový pohled modrých očí dokázal spolehlivě přimrazit každého, kdo mu zkřížil cestu. Alan Shepard byl Johnu Glennovi více než důstojným soupeřem…

ESA – 15. díl – Severní ledový oceán bez ledu?

Úvodní obrázek

V dalším díle našeho seriálu o Evropské kosmické agentuře se po delší době nevydáme do nekonečných dálav hlubokého vesmíru, ale zůstaneme na oběžné dráze naší mateřské planety. ESA je světovou špičkou ve vesmírném výzkumu úzce specializovaných oborů týkajících se Země nebo nejbližšího vesmírného okolí. O některých takových projektech už na našem blogu byla zmínka. Jednalo se například o GOCE, který zkoumal zemské gravitační pole, nebo o nedávno startující Swarm, jež se zabývá pro změnu magnetosférou, a mohli jste si o něm přečíst v několika Kosmotýdenících. Dnes si ale přiblížíme ještě výjimečnější projekt, který se věnuje měření kryosféry a nese název Cryosat.