Atlas V se chystá na start miniraketoplánu

První letový exemplář X-37B po přistání

Technici firmy United Launch Alliance minulý týden ve čtvrtek zvedli první stupeň rakety Atlas V a usadili jej na mobilní vzletovou plošinu. Na Mysu Canaveral tak začala finální fáze příprav na start armádního miniraketoplánu X-37B, který je zatím plánován na 16. května. První stupeň Atlasu V měří na délku 32,6 metru a je typický svou bronzovou barvou. Technici jej ráno vyvezli z montážní haly ASOC (Atlas Spaceflight Operations Center) k věži VIF (Vertical Integration Facility), následovalo připojení k jeřábu a zvednutí. Stupeň vybavený ruským motorem RD-180 byl pak přemístěn do útrob obslužné věže, aby mohl být vzápětí opatrně spuštěn na vypouštěcí plošinu.

Pojmenujte novou misi Thomase Pesqueta

Evropský astronaut Thomas Pesquet vyrazí příští rok na ISS – nyní trénuje v evropském středisku v Kolíně nad Rýnem a chystá se na přesun do Houstonu. Technická stránka je tedy zajištěna, ale ESA se nyní obrací na veřejnost s prosbou o pomoc při hledání názvu jeho mise. Thomas byl do oddílu astronautů přijat v roce 2009 a v roce 2016 pobyl na ISS půl roku v rámci mise Proxima. Nyní můžete navrhnout jméno jeho druhé šestiměsíční mise, při které bude provádět experimenty a výzkum, nebo udržovat systémy stanice. Nejde o nic malého – název mise astronauta patří mezi nejikoničtější prvky. Má zdůrazňovat její význam, odrážet astronautovu osobnost a je často zmiňován ve zprávách ESA.

NASA dnes oznámí kontrakty na pilotované landery pro lunární mise Artemis

Pilotovaný lander v programu Artemis má být větší než lunární modul v programu Apollo. Ten měl celkovou výšku 7,6 metrů, maximální průměr 3,7 metru a startovní hmotnost přibližně 14,5 tuny, v pozdějších misích 16,4 tuny. Lunární modul byl vynášen raketou Saturn V společně s kosmickou lodí Apollo. Po navedení třetího stupně rakety směrem k Měsíci se velitelská loď odpoutala a vzdálila. Následně se otočila a potom se spojila s lunárním modulem. Ten pak vytáhla z adaptéru na třetím stupni. Na kruhové oběžné dráze Měsíce se lunární modul s dvoučlennou posádkou odpojil od velitelské lodi ve výši přibližně 110 kilometrů, v pozdějších misích probíhalo odpojení na eliptické oběžné dráze Měsíce ve výši přibližně 18 – 110 kilometrů nad povrchem.

Unikátní model ISS k 3D tisku

Pokud jste majiteli 3D tiskáren, nebo znáte někoho, kdo by pro vás byl schopen něco vytisknout, tak pro vás něco máme. Detailní model Mezinárodní kosmické stanice, který kvalitativně převyšuje většinu dostupných modelů a ještě je od českého tvůrce Josefa Vladíka. Model byl před pár dny dokončen a obsahuje na dvě stovky unikátních dílů. Detailní propracování stanice je navíc po faktické stránce velmi vydařené.

Marsovská sonda z UAE je na kosmodromu

Odborníci z Kosmického střediska Mohammeda bin Rasheda (MBRSC) ve Spojených arabských emirátech postavili sondu pro průzkum Marsu známou pod anglickým názvem Hope. Její originální pojmenování v arabštině zní Al Amal, ale význam je v obou případech stejný – Naděje. Nyní byla tato sonda transportována do Japonska na kosmodrom Tanegašima. Tady podstoupí předstartovní kontrolu a následně začnou přípravy na její start na raketě H-IIA. Startovní okno se otevře 14. července a přílet první sondy z UAE k rudé planetě přijde v roce 2021, tedy v roce, kdy si tento stát připomene 50. výročí svého založení.

Cubesat, který si posvítí na lunární led

Až na Měsíci přistanou astronauti v rámci programu Artemis, měli by zkusit využívat místní zdroje – třeba vodu. Jedná se o těžký a tím pádem i drahý zdroj pro dopravu ze Země a tudíž by budoucí průzkumníci měli hledat led v místě přistání. Po vytěžení dojde k jeho roztavení a vyčištění, aby mohla být voda poživatelná nebo využitelná pro výrobu raketového paliva. Ale kolik vody na Měsíci vlastně je a kde ji můžeme najít? Tady se budou hodit data z projektu Lunar Flashlight. Jde o malý cubesat přibližně o velikosti poštovní schránky (6U), který má na trvale zastíněných dnech lunárních kráterů hledat přirozeně se vyskytující povrchový led.  Projekt má startovat už příští rok jakožto část sekundárního nákladu mise Artemis I.

Svět nad planetou (80. díl)

Vnější příklop přechodové komory v Kvantu-2

Výstup do volného prostoru je pro všechny muže a ženy, kteří létají do vesmíru, vrcholem jejich pobytu za hranicemi atmosféry. A je lhostejné, zda dotyčný už někdy předtím kosmickou vycházku prováděl – i pro zkušené harcovníky je to skvělý pocit, který se nedá s ničím srovnat. Je tedy pochopitelné, že se každý na svůj výstup připravuje a těší. Stejně tak se 4. března 1998 těšili i Talgat Musabajev a Nikolaj Budarin, když ve skafandrech vstoupili do přechodové komory Kvantu-2, kde už v té době panovalo vakuum. K tomu, aby se dostali ven, bylo nutné odšroubovat deset pomocných svorek a následně pomocí velkého kola uvolnit deset hlavních zámků poutajících vnější příklop k rámu průlezu. Šlo to jako po másle: první svorka, druhá, třetí… Jenže když se dostali k poslední desáté svorce, nastaly komplikace. Svorka se ani za živý svět nechtěla nechat uvolnit. Když ji naposledy před dvěma měsíci utahovali Solovjov a Wolf, snažili se snížit míru úniku atmosféry skrze netěsnosti příklopu. A svorku utáhli tak, že si s ní nyní Musabajev a Budarin nevěděli rady. Snažili se svorku uvolnit k tomu určeným klíčem, jenže výsledkem jejich úporné snahy bylo pouze odlomení kloubu klíče, načež odlomená část odplula kamsi do nitra přechodové komory, kde ji kosmonauti ztratili z dohledu. Musabajev a Budarin tedy vzali jiný klíč, na který museli nejprve nasadit ořech potřebné velikosti. Ani tentokrát však neměli štěstí – po chvíli povolil příchytný mechanismus ořechu. Ani třetí klíč, který měli kosmonauti k dispozici, nedopadnul lépe. Musabajev s Budarinem mohli nyní maximálně pokrčit rameny, zakroutit hlavou a zklamaně se vrátit zpět do přístrojově-vědeckého úseku. Dnes se žádný výstup konat nebude…

Starship SN4 jako první překonala kryogenní test

Na tlakové zkoušce za nízkých teplot si v předchozích měsících postupně vylámaly zuby prototypy Starship Mk1, Starship SN1 i Starship SN3. Testem s kapalným dusíkem prošla pouze Starship SN2, ale v jejím případě nešlo o kompletní prototyp, ale pouze o malou nádrž. Teprve až Starship SN4 dokázala překonat všechny nástrahy této zkoušky a v noci na pondělí úspěšně prošla tímto testem. Má tak před sebou zkoušky, ke kterým se předešlé typy nedostaly. Můžeme se těšit na statický zážeh a časem i na skok. A nesmíme zapomenout, že v montážní sekci už vzniká Starship SN5.

NASA vybírá nové astrofyzikální mise

NASA v březnu vybrala čtyři návrhy na nové mise, které by měly zkoumat kosmické exploze a jejich pozůstatky, ale také monitorovat jak mohou záblesky blízkých hvězd ovlivnit atmosféry okolo obíhajících planet. Po pečlivém vyhodnocení detailněji rozpracovaných návrhů se očekává, že agentura v roce 2021 vybere dvě mise, které se dočkají realizace v rámci programu Explorers. Start těchto misí je prozatím plánován na rok 2025. „Tyto slibné návrhy na mise programu Explorers přinesou mimořádně kreativní a inovativní způsoby, jak prozkoumat tajemství vesmíru,“ uvedl Thomas Zurbuchen, přidružený administrátor, který má na starost ředitelství vědeckých misí NASA a dodal: „Od studování hvězd a planet mimo naši soustavu až po hledání odpovědí na největší kosmická tajemství – těším se na přelomové vědecké výsledky z těchto malých misí.“

Intelsat se díky pomocníkovi vrátil do služby

Družice Intelsat 901 už nemá skoro žádné pohonné látky a přesto se vrátila do komerční služby na geostacionární dráze nad Atlantikem – pomohlo jí k tomu zařízení MEV-1 od firmy Northrop Grumman, které se k ní 25. února připojilo. Šlo tehdy o první spojení dvou družic na geosynchronní dráze a také to bylo poprvé, kdy se spojily dvě družice, z nichž jedna na to nebyla stavěná. MEV-1 pak začal zajišťovat změny oběžné dráhy i orientace v prostoru, aby se o ně nemusel Intelsat starat. Intelsat 901 se na oběžnou dráhu dostal už v červnu 2001 pomocí rakety Ariane 4 a měl sloužit 13 let. Stále je schopen zajišťovat komunikační služby, ale kvůli nedostatku paliva musel přerušit svou funkci, ale nyní mu pomohl právě MEV-1.