Unikátní pohled do výroby Falconů

Elon Musk před pár hodinami potěšil všechny fanoušky SpaceX, když na svém profilu na Instagramu zveřejnil video natočené v hlavním výrobním závodě v Hawthorne. Diváci tak mají možnost ve 40 sekund dlouhém klipu nahlédnout do haly, kde vznikají rakety Falcon 9 a jsou to skutečně velmi působivé záběry. Ostatně podívejte se sami, litovat jistě nebudete. Video obsahuje záběry, které doposud nebyly nikde k vidění. Průlety nad prvními stupni, z nichž jeden je viditelně zachráněný, nebo pohled do útrob nádrží se jednoduše nedá popsat slovy, to člověk musí vidět.

Druhé znovupoužití Falconu 9 v bulharských barvách

Když se něco podaří poprvé, je to vždy velká sláva. Ale až ve chvíli, kdy se danou věc podaří zopakovat, můžeme začít mluvit o tom, že to poprvé nebyla náhoda. Vždyť nezávislé ověřování výsledků je jedním ze základních pilířů vědecké práce. SpaceX vynesla 31. března na oběžnou dráhu telekomunikační družici SES-10 a při této misi poprvé v historii použila již jednou letěný první stupeň. V těchto dnech se chystá další mise, která opět využije letem prověřený stupeň – je proto čas se v našem tradičním článku podívat na celou misi podrobněji.

AKTUALIZOVÁNO: Progress MS-06 zakotvil u ISS

Ve středu dopoledne jsme sledovali start rakety Sojuz 2-1A, která vynesla na oběžnou dráhu nepilotovanou zásobovací loď Progress MS-06. Ta po dvou dnech motorických manévrů srovnala svou oběžnou dráhu s tou, po které se pohybuje Mezinárodní vesmírná stanice a nyní je připravena se s ní spojit. Progress se připojí na zadní dokovací port ruského modulu Zvezda, který je v ose stanice. Tato pozice je proto ideální pro zvyšování oběžné dráhy orbitálního komplexu. V tomto krátkém článku máte možnost celý manévr sledovat živě ve vysílání NASA TV. K připojení by mělo dojít kolem půl druhé našeho času.

Tři „amatérské“ cubesaty poletí k Měsíci

Nová americká raketa SLS při své první misi EM-1 v roce 2019 dopraví k Měsíci i malé družice – cubesaty. Na začátku loňského roku jsme Vás seznámili se sedmičkou cubesatů, které připraví kosmické firmy, nebo střediska NASA. Další tři kusy dodali mezinárodní partneři a zbylá tři místa obsadí cubesaty, které vyrobí týmy složené z běžných občanů. Každý ze tří týmů dostal kromě „jízdenky“ na raketě SLS i odměnu 20 tisíc dolarů. Uspěli totiž ve výzvě Cube Quest Challenge – první soutěži, která míří do takové vzdálenosti od Země.

ŽIVĚ A ČESKY: Zkouška s třicetimetrovými plameny

Až do útrob lodi Orion usednou astronauti, budou chtít mít jistotu, že jejich plavidlo disponuje vyšší úrovní bezpečnosti, než jakou měly raketoplány. NASA požaduje, aby byla nová loď schopná záchrany v kterékoliv fázi letu a velkou část tohoto úkolu obstará právě záchranná věžička, která zachrání loď od chvíle, kdy stojí na rampě až do výšky 91 kilometrů. Tato 5,2 metru vysoká a metr v průměru mající konstrukce s pomocí motoru na tuhá paliva dokáže odnést kosmickou loď pryč od nebezpečné rakety a Orion po jejím odhození může bezpečně přistát na padácích. A právě na statický zážeh únikového motoru, ke kterému dojde dnes v Promontory v Utahu, se podíváme v živě a česky komentovaném přenosu.

Nové okno, které šetří čas

Kosmonautika je velmi komplexní obor, který je tvořen nepřeberným množstvím různých detailů, které musí sednout dohromady, aby vytvořily smysluplný celek. Na našem webu se často věnujeme nejrůznějším misím, projektům a objevům, ale byla by škoda zapomínat na to, že se občas vyplatí, podívat se na něco trochu detailněji. Dnes Vám proto přinášíme článek o změně na ISS, která není revoluční, někomu možná přijde zbytečná, ale na konci poznáte, že má svůj neoddiskutovatelný význam. Ve výsledku jsou to právě takovéhle nenápadné změny, které postupně posouvají techniku vpřed a dělají z ISS ještě efektivnější.

Pohled do útrob evropského servisního modulu

V montážní hale firmy Airbus v německých Brémách vzniká letový exemplář servisního modulu americké lodi Orion pro její první misi – EM-1. Servisní modul zajistí dodávky energie, vody, kyslíku a dusíku, obstará i pohon lodi a postará se také o tepelnou kontrolu. Na fotce vidíme modrý kruhový rám, který drží celou konstrukci, aby k ní měli technici dobrý přístup. Žluté stahovací pásky mají za úkol udržet na místě všech 11 kilometrů kabelů, které propojují tisíce jednotlivých dílů, přičemž pásky budou před letem odstraněny. Za červenými kryty se nachází osm trysek R-4D-11 s tahem 490 N od firmy Aerojet.

Špičková technika pro výzkum vzorků z asteroidů

Americká sonda OSIRIS-REx se vloni vydala do vesmíru, momentálně se nachází cca. 70 milionů kilometrů od Země, se kterou se potká v září a půjčí si od ní trochu hybnosti. V srpnu 2018 pak dorazí ke svému cíli – asteroidu Bennu, který obsahuje větší množství uhlíkatých látek. V červenci 2020 dojde k pětisekundovému setkání povrchu asteroidu s odběrným zařízením, které se s pomocí stlačeného dusíku pokusí doslova vyluxovat okolní regolit – jemný prach, písek a malé kamínky na povrchu asteroidu. V roce 2023 pak návratové pouzdro přistane v pouštích amerického státu Utah a v tu chvíli začne další fáze této mise – analýza vzorků, tedy to hlavní, proč se celá mise realizuje. Už nyní se vědci na tuto výzvu pilně připravují.

ŽIVĚ A ČESKY: Rusové vypouštějí zásobovací loď

Progress MS-06 ukrývá na palubě kromě zásob pro posádku i 705 kg paliva, 50 kg kyslíku a 420 kg vody. Start na raketě Sojuz 2-1A je naplánován na zítřek, konkrétně na 11:20 našeho času. Po startu se loď usadí na oběžné dráze, která ji po 34 obězích kolem Země přivede k ISS. Se zadním uzlem ruského modulu Zvezda by se měl Progress spojit 16. června ve 13:42 našeho času. Ale to předbíháme. Zatím je v plánu start – a právě ten bychom Vám rádi přinesli ve formě česky komentovaného přímého přenosu.

Sága jménem Saljut – 18. díl

Saljut 7 s připojeným Sojuzem T-14

Problémy Saljutu 7 narušily plánované práce nejen z hlediska časového plánu. Pomyslný „klacek do špic“ zasáhnul i personální sestavy posádek. Původně měla čtvrtou expedici na Saljut tvořit trojice Vasjutin-Savinych-Volkov. Ovšem poté, co byl Savinych přeřazen do posádky, jež měla stanici zachránit, vyvstala otázka, kdo tuto záchranářskou posádku vystřídá. Nejjednodušším řešením se jevilo částečně zachovat původně plánované posádky, ovšem na místa palubních inženýrů měli usednout kosmonauti-specialisté z oddílu NPO Eněrgija, kteří měli za úkol posoudit dopad poruch na systémy stanice přímo „in situ“. Od března 1985 se tak začaly připravovat tři posádky. Vladimira Vasjutina a Alexandra Volkova, kteří měli původně tvořit dvě třetiny hlavní posádky čtvrté expedice, doplnil zkušený harcovník Georgij Grečko. Záložní posádka pak sestávala z původní dvojice Alexandr Viktorenko a Jevgenij Salej. Původního palubního inženýra Alexandra Alexandrova v posádce vystřídal Gennadij Strekalov. Rezervní posádku tvořila trojice Anatolij Solovjov, Alexandr Serebrov a Nikolaj Moskalenko. Jakmile se podařilo Saljut přivést zpět k životu, byly plány na další využití stanice potvrzeny: ke stanici se vydají Vasjutin, Grečko a Volkov. Poté, co Grečko posoudí stav stanice a shledá jej vyhovujícím, odletí domů spolu s Vladimirem Džanibekovem, jehož pobyt ve vesmíru byl medicínskou komisí omezen zhruba na sto dní. Poprvé v historii tak mělo dojít k částečnému střídání posádky. Na stanici pak zůstane trojice mužů, kteří měli prapůvodně tvořit čtvrtou expedici. Označení jejich mise bude „EO 4-2″.