Evropská přístrojová skříň pro modul Columbus

Když koncem května dorazila k Mezinárodní kosmické stanici japonská zásobovací loď HTV-9, dovezla sem 6,3 tuny nákladu. Kromě jídla, vědeckých experimentů, nových akumulátorů či systémů k provozu stanice, byla na palubě také skříň velikostí srovnatelná s lednicí, kterou na základě dohody vyrobily evropské firmy pro Evropskou kosmickou agenturu. Jedná se o druhou generaci přístrojové skříně European Drawer Rack 2 (EDR-2), která bude umístěna v evropském laboratorním modulu Columbus. Jakmile dojde k jejímu umístění, poskytne ještě více možností k provádění vědy na palubě stanice.

ISS pomohla s výzkumem blesků

Pohled na blesk, který za bouře prořízne oblohu a propojí oblaka se zemí, někoho fascinuje a jiného zase děsí. Vědci se však na celý jev dívají mnohem podrobněji. Většina této energické aktivity se odehrává vysoko nad povrchem v horních vrstvách zemské atmosféry. V této velké výšce blesky vytváří krátké výrony gama záření, které se řadí mezi nejenergičtější přirozeně se vyskytující jevy na naší planetě. Vědci nedávno začali tyto výboje označované jako TGF (terrestrial gamma-ray flash) měřit pomocí senzorů umístěných na Mezinárodní kosmické stanici. Tento výzkum pomáhá odhalit mechanismy stojící za vznikem výbojů, kterým říkáme blesky.

Druhá rampa na Novém Zélandu

O tom, že na novozélandském poloostrově Mahia provozuje společnost RocketLab svou první a zatím jedinou aktivně využívanou startovní rampu už asi všichni čtenáři vědí. Žádnou novinkou jistě není ani skutečnost, že druhá rampa pro rakety Electron vyrostla na východním pobřeží v USA ve Virginii a premiérového startu by se mohla dočkat ještě letos. Firma RocketLab se ale nechce zastavit u dvou ramp a buduje i třetí exemplář. Ten vzniká na Novém Zélandu v těsné blízkosti první rampy. Až bude rampa s označením Launch Complex 1 Pad B dokončena, umožní firmě eliminovat čas potřebný k přípravě místa startu na další misi. Dva starty tak bude možné provést s rozestupem v řádu hodin.

Svět nad planetou (86. díl)

Emblém mise Štefánik

20. února 1999 oslavil Mir své 13. narozeniny – přesně před tolika lety byl totiž vypuštěn základní blok stanice. K tomuto výročí měl komplex a také jeho obyvatelé dostat dárek: ke startu se chystala vskutku mezinárodní posádka složená z Rusa, Francouze a Slováka, přičemž dva prvně jmenovaní měli na stanici zůstat coby část nové směny. Slovák měl zase po několika dnech doprovodit dosavadního velitele stanice domů. A stávající palubní inženýr si měl pobyt na Miru prodloužit a figurovat také v nadcházející expedici. Slunce bylo ještě schováno za obzorem, když se z velké budovy, kterou na Bajkonuru nazývají „ploščadka 254“ vynořily tři shrbené postavy ve skafandrech. Po nezbytném hlášení Státní komisi trojice nasedla do autobusu a byla převezena na „ploščadku 1“, což pro změnu není nic jiného, než slavná Gagarinská rampa. Tam kosmonauty opět čekalo několik oficiálních úkonů a pak už mohli nastoupit do výtahu a nechat se vyvézt ke špici rakety, kde na ně čekal jejich stroj – Sojuz TM-29. Paprsky slunce začaly zdráhavě osvětlovat rampu, když se tři muži usadili v návratové kabině lodi. Příprava ke startu probíhala hladce s výjimkou jediného okamžiku, kdy se zámek na jedné z velitelových rukavic odmítnul správně uzavřít. Za několik sekund se ale vše vrátilo do normálu. Bylo 9:18 místního času, když se raketa, vyvrhující oslnivé jazyky plamenů, zvedla ze startovní rampy a zamířila vzhůru. Viktor Afanasjev, Jean-Pierre Haigneré a Ivan Bella si užívali jízdu, jakou má možnost zažít jen hrstka vyvolených…

Rokot znovu ožije

Když 26. prosince loňského roku vzlétla z kosmodromu Pleseck raketa Rokot se třemi družicemi Goněc-M a družicí BLITS-M, bylo jasné, že končí éra této rakety. Ukrajina, na které se vyrábí část dílů pro tyto nosiče, totiž jejich vývoz do Ruska zakázala. Netrvalo to dlouho a objevily se informace, že se Rusové této malé rakety nevzdají a připraví raketu Rokot 2, která by měla všechny palubní systémy vyrobené v Rusku. Nyní se věci evidentně dávají do pohybu, protože ministerstvo obrany již podepsalo dohodu s Chruničevovým výrobním střediskem. Oproti původním plánům se ale mění název – místo Rokotu 2 se má jednat o Rokot-M.

Vrcholí nejdelší pozorování Parker Solar Probe

9. května letošního roku zahájila americká sonda Parker Solar Probe svou zatím nejdelší vědeckou pozorovací kampaň. Sonda v té době již měla za sebou čtyři průlety nejnižším bodem dráhy kolem Slunce a 9. května před svým pátým průletem aktivovala své přístroje 100 milionů kilometrů od Slunce, tedy o 62 milionů kilometrů dále než dříve. Čtyři soubory přístrojů na její palubě budou sbírat data nepřetržitě až do 28. června, což je výrazně delší období než běžná 11 dní dlouhá měřicí okna.

Superdetailní pohled na záložní lokalitu Osprey

Lokalita Osprey vyfocená kamerou PolyCam během března a dubna z různých pozic.

26. května provedla sonda OSIRIS-REx nízký průlet nad lokalitou Osprey, která se nachází na planetce Bennu. Během tohoto průletu probíhala důkladná měření této oblasti z malé výšky, aby bylo možné ji podrobně zmapovat. Hlavní slovo měla kamera PolyCam, která zvládla vytvořit 347 snímků. Ty se po odeslání na Zemi použily k vytvoření mimořádně podrobné mozaiky, která v originálním rozlišení (20 237 × 12 066 pixelů a 202 MB!) nabízí unikátní detaily – jeden pixel odpovídá pouhým 5 milimetrům!

Kosmotýdeník 403 (1.6. – 7.6.)

Máme tady další nedělní poledne a s ním vychází tradiční přehled událostí v kosmonautice za uplynulých sedm dní. V dnešním Kosmotýdeníku se vypravíme opravdu daleko, když společně s Hubbleovým kosmickým dalekohledem nahlédneme nejdál, kam až jsme kdy viděli. Společně s tímto pohledem posuneme vznik galaxií zase o kousek do minulosti. V dalších tématech nás čeká například další součástka nového ruského metanového motoru, anebo ohlédnutí za významnými momenty mise Crew Dragonu při druhé demonstrační misi. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Urychlovací motory první rakety SLS

Při odlepení od startovní rampy bude nová americká raketa SLS využívat také tah dvojice urychlovacích motorů na tuhé pohonné látky. Kriticky důležité části těchto motorů se již brzy vydají na Kennedyho středisko na Floridě, aby se zde mohly začít připravovat na start mise Artemis I. Jednotlivé segmenty naplněné tuhými pohonnými látkami jsou zatím v Promontory v Utahu, kde má firma Northrop Grumman svůj areál. O přesun každého z celkem deseti segmentů se postarají speciální transportéry, které svůj náklad dopraví k expedičnímu místu, odkud pak segmenty vyrazí po železnici na Floridu. Tato cesta přes půl kontinentu bude dalším významným milníkem na cestě k oficiálnímu zahájení lunárního programu Artemis.

Další krůčky evropského Promethea

Evropskému projektu Prometheus se na našem webu čas od času věnujeme už skoro dva roky. Není se co divit. Jedná se o předchůdce raketových motorů s mimořádně nízkými náklady, které budou dost flexibilní na to, aby mohly být usazeny do celé letky nových nosičů a vyhovovaly jakékoliv misi a nabízely i možnost budoucí znovupoužitelnosti. Vloni v listopadu proběhla ve španělské Seville konference Space19+, na které ESA získala plné financování, které má zajistit přesun návrhu motoru Prometheus do stavu, kdy bude snáze uchopitelný pro průmyslové firmy.