3. Krásy Slnečnej sústavy – Slnko

Slnko odpradávna fascinovalo ľudí. Jeho putovanie po oblohe mnohí považovali za znak inteligencie, pripisovali sa mu nadprirodzené vlastnosti, tradovalo sa, že Slnko má božskú podstatu. V Grécku to bol Helios, v Ríme boh Ré (Ra, Amon). V astrológii je symbolom vitality. Vo viacerých kultúrach bolo Slnko symbolom života a znovuzrodenia. Väčšina civilizácií si myslela, že Slnko obieha okolo Zeme. Aristoteles ho umiestnil medzi obežnú dráhu Mesiaca a Merkúra. Geocentrická predstava vesmíru (Zem je stredom všetkého) bola veľmi uznávanou teóriou takmer dve tisícročia. Napriek niektorým odporcom (Aristarchos zo Samu) položil základy heliocentrizmu až Mikuláš Kopernik v roku 1507. Vo výskume našej hviezdy veľmi pomohol ďalekohľad. Galileo Galilei pomocou neho pozoroval čierne škvrny na povrchu. To veľmi pobúrilo katolícku cirkev, ktorá Slnko považovala za symbol čistoty a škvrny na ňom borili túto predstavu. V nasledujúcich rokoch však existenciu čiernych škvŕn potvrdilo viacero odborníkov. V sedemnástom storočí sa zistilo, že Slnko rotuje okolo svojej osi podobne ako Zem. Tento objav je pripisovaný Christophovi Scheinerovi. Ďalší pokrok sa urobil po formulovaní Keplerových zákonov a Newtonovho gravitačného zákonu. V druhej polovici devätnásteho storočia sa Slnku venovala obrovská pozornosť. Okrem iného sa diskutovalo aj o jeho enegetickom zdroji. John Waterston sa nazdával, že vysokú teplotu Slnka môže mať na svedomí gravitačná kontrakcia. J. Mayer zastával názor, že obrovské množstvo energie vzniká dopadom meteoritov na povrch našej hviezdy. Až v roku 1938 napadlo Jansovi Bethemu, že skutočným prameňom intenzívneho slnečného žiarenia by mohla byť jadrová reakcia. Buď štiepna, alebo fúzna. To, že skutočne ide o jadrovú fúziu sa potvrdilo až v roku 2002.

Což takhle přistát na Europě?

Europa zdroj:upload.wikimedia.org

Největší planeta naší Sluneční soustavy – Jupiter disponuje pestrým světem těles, které ho obíhají. Čtyři největší odhalil svým vlastnoručně zkonstruovaným dalekohledem Galileo Galilei. Ganymed a Callisto připomínají trochu planetu Merkur. Io je prozměnu svět plný intenzivní vulkanické činnosti způsobené převážně slapovými silami Jupiteru. I Europa se od prvních dvou jmenovaných měsíců liší. Její povrch tvoří jedna velká ledová krusta, na mnoha místech rozpraskaná, s minimem impaktních kráterů. Za praskliny mohou opět slapové síly mateřského plynného obra Jupiteru. Každopádně je to velmi zajímavé těleso, které by rozhodně stálo za uvažování, budeme-li se rozhodovat, kam příště zkusíme jako lidstvo se svými automatickými sondami přistát.

Súkromný raketoplán v ohrození

Ak by sme medzi súčasnými dopravnými prostriedkami hľadali nejakého nástupcu amerických raketoplánov, s najväčšou pravdepodobnosťou by sme skončili pri miniraketopláne Dream Chaser od súkromnej firmy Sierra Nevada Corporation (ďalej SNC). Tento veľmi zaujímavý kúsok techniky s bohatou históriou však asi bude mať problémy. Je totiž súčasťou projektu CCiCap (Commercial Crew Integrated Capability), v rámci ktorého takmer celý vývoj financuje NASA. S dvoma ďalšími súťažiacimi sa snaží získať kontrakt na dopravu amerických astronautov na ISS. NASA však nedávno oznámila, že začiatkom nového roku jednu spoločnosť prestane podporovať a je veľmi pravdepodobné, že ňou bude práve SNC.

Všechno nejlepší, Curiosity!

Jen si na to vzpomeňte, bylo půl osmé ráno středoevropského letního času, všichni fanoušci kosmonautiky seděli jako pěny u svých počítačů a netrpělivě čekali na zprávy, které k nim dorazí. Čekali na signál z Marsu, protože právě přistávalo vozítko Curiosity. Přesně v 7:32 našeho času to přišlo – konečně jsem se dozvěděli, že nový americký rover bezpečně přistál v kráteru Gale a nejnebezpečnější část mise, přezdívaná právem sedm minut hrůzy je za námi. Neskrývaná radost v tvářích pracovníků JPL se všem vryla do paměti. Je to všechno jako včera – a přitom už od těchto okamžiků uplynul celý jeden rok. Dnešní článek tedy bude o prvních narozeninách vozítka Curiosity – zhodnotíme si uplynulých 365 dní a nakoukneme i do dalších plánů.

Vesmírné osudy 16. díl – Wernher von Braun

Wernher von Braun snil o letu na Mars, snil o něm dlouho a celý život se svého cíle snažil dosáhnout. Když se ho však jeden americký novinář na počátku šedesátých let zeptal, co je pro něj důležitější, zda letět na Měsíc, nebo na Mars, odpověděl: „Mars je větší výzva, ale osobně bych raději letěl nejdříve na Měsíc. Doletět na Měsíc je totiž pouze otázka peněz a dostatečné motivace.“ A zdá se, že ani jedno v šedesátých letech nechybělo. Poslední díl našeho putování životem von Brauna se bude zabývat obdobím, které je všeobecně hodně známé, proto se v něm pokusíme podívat na ty aspekty života von Brauna, které až tak známé nejsou. Přesto tento seriál i po sedmi dílech končí jaksi neúplný. O životě von Brauna i o historických souvislostech by se dalo napsat ještě mnohé. Proto přiložený seznam použité literatury zároveň doporučuji i jako ideální materiál k prostudování těm, které téma zaujalo. Je toho ještě dost zajímavého, co by vás mohlo zajímat.

Krásy modré planety – 7. díl

Říká se, že v životě je jednou z nejdůležitějších vlastností nadhled. Že prý kdo ho má, ten rázem vidí všechno v úplně jiném světle. Nebudu zde rozvíjet úvahy o tom, zda je tato teorie správná či nikoliv, ale v jednom případě platí stoprocentně. Hovořím o pohledu na naši rodnou planetu. Místa, která známe z dovolených, dokumentárních filmů, nebo atlasů světa nám rázem přijdou úplně jiná když se na ně podíváme z výšky pár set kilometrů. I dnes je proto připraven seriál Krásy modré planety, jehož hlavní náplní jsou kochací obrázky od italského astronauta Luca Parmitana.

Kosmotýdeník 46. díl (29.7. – 4.8.2013)

Po týdnu je tu opět kosmotýdeník a tři nejzajímavější zprávy, které tento týden přinesl na poli kosmonautiky. Dnes se můžete těšit na aktuální start další japonské zásobovací lodi Kounotori, blíže se podíváme i na náklad, který na ISS veze. Další zprávou se zaměříme na aktuální dění na Marsu a dnešní kosmotýdeník uzavřeme několika fotografiemi, které mapují dokončení prvního letového kusu nového Falconu 9 v1.1. Přejeme příjemné čtení a hezkou neděli.

Mesiac po havárii Protonu – diletantstvo, nezodpovednosť a nulová morálka

Stretol sa mesiac s mesiacom a o spektakulárnej havárii spred tridsiatich dvoch dní tu máme o trochu podrobnejšie informácie. Prečo raketa Proton s družicami Glonass za približne dvesto miliónov dolárov vybuchla už po niekoľkých sekundách? Môžeme čakať nejakú nápravu? Ako to nakoniec celé dopadlo? Ruský vesmírny program sa už stretol z množstvom problémov a toto ho určite nepoloží. Napriek tomu je veľmi zaujímavé, pozrieť sa spätne na túto katastrofu a porozmýšľať nad tým, čo by sa malo do budúcna zmeniť. No, v prvom rade by asi mali vyhodiť toho babráka, ktorý celú udalosť spôsobil. Poďme však pekne poporiadku.

i-Ball nechce shořet v atmosféře

i-Ball zdroj:nasa.gov

Evropské ATV a japonské HTV jsou automatické kosmické kosmické lodě pro zásobování Mezinárodní kosmické stanice. Jejich koncept je velmi podobný a podobný bývá i konec jednotlivých misí. Obě lodi nedisponují tepelným štítem, takže po vstupu do atmosféry se rozpadnou a shoří. Ovšem nikoliv kompletně. Část jejich trosek dopadne do Tichého oceánu. Součástí některých misí ovšem byla i zařízení, která byla speciálně navržena, aby průlet atmosférou přežila a zmapovala žhavý konec obou typů lodí. Právě o nich bude dnešní článek.

Prvé autíčko na Marse

Rok 1997 bol, aspoň čo sa týka Marsu,veľmi úspešný. Spojené štáty americké konečne oslávili návrat na červenú planétu, a to vo veľkom štýle. Po neúspešnom Mars Observeri NASA zmenila taktiku a začala vyrábať menšie a lacnejšie automaty. Jej cieľom bolo každé štartovacie využiť naplno a poslať na prieskum jednu sondu a jeden lander, ktorý pristane na povrchu. Prvá časť sa splnila na jednotku. O družici Mars Global Surveyor som písal minule. Dnes je na rade pristávací modul, ktorý mal byť súčasťou veľkej siete automatov MESUR skúmajúcich atmosféru a povrch Marsu. Z toho pochádza aj jeho názov Pathfinder, čiže priekopník.