Tým kolem amerického teleskopu IXPE (Imaging X-ray Polarimetry Explorer) byl oceněn nejprestižnějším uznáním v oboru astronomie vysokých energií. Oddělení fyziky vysokých energií spadající pod Americkou astronomickou společnost AAS předala cenu Bruna Rossiho za rok 2024 astrofyzikovi Martinu Weisskopfovi z NASA, hlavnímu řešiteli z italské kosmické agentury ASI, Paolo Soffittaovi a jejich týmu za vývoj teleskopu IXPE, „jehož inovativní měření posunují naše chápání urychlování a emisí částic z astrofyzikálních procesů, černých děr a neutronových hvězd,“ uvádí se v oznámení AAS.
Nafukovací modul od Sierra Space překonal očekávání
Společnost Sierra Space oznámila provedení prvního plnorozměrového strukturálního testu nafukovacího modulu, ke kterému došlo na Marshallově středisku. Testovaný exemplář měl vnitřní objem srovnatelný s jednou třetinou objemu stanice ISS. Naměřené údaje ukazují, že testovaná struktura výrazně překonala bezpečnostní a certifikační požadavky agentury NASA. Firma plánuje použití nafukovacích modulů ve spolupráci se společností Blue Origin na komerční stanici Orbital Reef, ale i na své vlastní volně letící platformě Orbital Pathfinder. Prosincového testu se zúčastnili nejen zástupci NASA, ale také exkluzivního technologického partnera, společnosti ILC Dover.
Agentura CNES spouští vývoj pokročilých akcelerometrů
Francouzská kosmická agentura CNES oznámila 16. ledna, že zahájila Fázi A své iniciativy CARIOQA, která cílí na vývoj tzv. atomických akcelerometrů. Obecně se dá říct, že akcelerometry jsou v jádru jednoduché nástroje, které měří zrychlení nějakého tělesa. Při použití na umělých kosmických objektech mohou tyto senzory pomoci měřit zemské gravitační pole. Získaná data pak najdou uplatnění v mnoha oborech včetně výzkumu klimatu. Kupříkladu americko-německá mise GRACE-FO (na náhledovém obrázku) vypuštěná v roce 2018 využívá těchto měření třeba ke „zvážení“ množství ledu na planetě Zemi. Za tímto účelem měří gravitační působení masy ledu na dvojici družic.
12 000 dílů se v Brně složilo do servisního modulu mise PLATO
Česká republika se v kosmonautice rozhodně nemá za co stydět. Její akademická pracoviště, ale i soukromé firmy se nezanedbatelným způsobem stále více podílejí i na rozsáhlých kosmických projektech. Jedním z nich je i teleskop PLATO, který připravuje Evropská kosmická agentura ESA. Jeho úkolem bude s pomocí 26 palubních kamer vyhledávat exoplanety a studovat jejich vlastnosti. Modul s vědeckým nákladem by však nemohl své úkoly plnit bez servisního modulu, který se stará o správné fungování všech systémů. Kostru tohoto klíčového prvku celé kosmické observatoře navrhli a postavili experti z firmy SAB Aerospace v Brně.
„Měsíční Sniper“ přistál, ale otázky zůstávají
Ještě do nedávná se měkké přistání na povrchu Měsíce povedlo pouze čtyřem zemím – Rusku (Sovětský svaz), Spojeným státům, Číně a Indii. V pátek do tohoto prestižního klubu přibylo Japonsko a to díky sondě SLIM. Pokud tedy můžeme výsledek považovat za měkké přistání, protože se to nepovedlo tak, jak bylo v plánu. Landru se přezdívá měsíční sniper kvůli pokročilému systému navigace, který měl zaručit, že bude schopen přistát do vybrané oblasti s přesností 100 m. Může se to zdát hodně, ale oproti minulým misím by to bylo velké zlepšení, protože přistávací oblasti byly vždy kilometry velké. Nejasný přídomek je použit záměrně, protože stále nevíme zda se přesné dosednutí skutečně povedlo a otázek je víc. Víme s jistotou, že SLIM se na povrch Měsíce dostal, ale ne tak, jak by si asi mnozí přáli. Opět nám to připomíná, že přistát na Luně je velice náročný úkol a jak by náš šéfredaktor podotkl: „Jde skutečně o vyšší dívčí“.
Vesmírná technika: Spektrograf COS
Předposledním přístrojem Hubbleova kosmického dalekohledu, který nám zbývá detailně popsat, je spektrograf COS. Jedná se o jeden z nejmodernějších vědeckých přístrojů, kterými je Hubbleův teleskop vybaven. Jeho dva kanály FUV a NUV se zaměřují jak na vzdálenější, tak i blízké ultrafialové oblasti elektromagnetického spektra. Tento přístroj byl nainstalován při poslední servisní misi v květnu 2009 na místo korekční aparatury COSTAR.
Kosmotýdeník 592 (15.1. – 21.1.)
Sedm dní uteklo jako voda a je proto ideální čas shrnout si to nejzajímavější, co týden přinesl na poli kosmonautiky. Tentokrát se v hlavním tématu Kosmotýdeníku zaměříme na třetí pilotovanou misi firmy Axiom, která opět využila loď Crew Dragon a vyslala čtyřčlennou posádku k Mezinárodní kosmické stanici. Podíváme se na misi samotnou i na velmi zajímavou posádku. V dalších tématech se můžete těšit třeba na zánik modulu Peregrine, představení vzorků z planetky Bennu a budeme se věnovat také čínské společnosti Landspace, která úspěšně otestovala svůj zkušební raketový stroj pro nácvik přistávání prvních stupňů. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Pohled na vzorky z planetky Bennu
Poté, co se inženýrům s pomocí na míru vytvořených nástrojů podařilo překonat odpor dvou zaseklých šroubů, bylo možné pokračovat v otevírání odběrné hlavy mise OSIRIS-REx. Po odklopení víka se vědcům naskytl jedinečný pohled na vzorky odebrané z planetky Bennu. Aby se krásou tohoto mimořádně vědecky mimořádně cenného materiálu mohla kochat i veřejnost, vytvořili Erika Blumenfeld (tvůrčí vedoucí projektu Advanced Imaging and Visualization of Astromaterials (Pokročilé zobrazování a vizualizace astromateriálů)) a Joe Aebersold (vedoucí správy projektu) snímek z nadhledu pomocí manuálního vysoce přesného fotografování s vysokým rozlišením a poloautomatického postupu skládání různě zaostřených snímků (focus stacking). Díky tomu si může i široká veřejnost zazoomovat na vzorky až do extrémního detailu. Hmotnost materiálu zatím neznáme, ale snímek ukazuje, že se jedná o prach a kamínky o velikosti do jednoho centimetru.
NICER – vývoj rentgenové dvojhvězdy
Většina hvězd ve vesmíru není osamocena, ale vyskytuje se ve formě vícenásobných systémů. Známe trojhvězdy, čtyřhvězdy a dokonce i vícečetné soustavy. Přesto jsou však nejčastějším případem dvojhvězdy. A dokonce i v případě vícenásobných systému je to často tak, že dvě hvězdy kolem sebe obíhají velmi těsně, zatímco další jsou vzdáleny už poněkud více, což zajišťuje větší stabilitu systému. Hvězdných soustav známe celou řadu typů, ať už jde o dvojice neutronových hvězd, dvojice bílých trpaslíků, dvojice hvězd hlavní posloupnosti, či jejich různé kombinace. Složky systému se navíc mohou dotýkat, přecházet z našeho pohledu jedna před druhou a podobně. My se však dnes zaměříme na tzv. rentgenové dvojhvězdy a na přístroj, který jednu takovou velmi zajímavou dvojhvězdu zkoumal.