Články autora 'Tomáš Přibyl':

Soutěž s Johnem Glennem zná vítěze!

Ve středu 21. prosince 2016 jsme vyhlásili soutěž o obálku razítkovanou na mysu Canaveral v den startu prvního Američana na oběžnou dráhu, 20. února 1962. Jaké byly správné odpovědi a hlavně – jak dopadla? Do uzávěrky dorazilo celkem 63 odpovědí. Včetně dvaceti z jednoho zdroje (byť z různých adres). Nevíme, jestli někdo tak moc toužil po vítězství, nebo dle hesla „kam až sahají Hujerovi“ aktivoval celé příbuzenstvo, nebo prostě jen opakovaně zapomínal, že už vlastně soutěžil a nadšeně hledal správné odpovědi znovu a znovu… Drtivá většina odpovědí byla správně, takže jen jako formalitu přinášíme jejich přehled.

Osmý den s Johnem Glennem – soutěž

Celý minulý týden jsme si připomínali legendu světové kosmonautiky v seriálu „Sedm dní s Johnem Glennem“. Nyní ho doplníme o jedinečnou možnost: o soutěž, v níž se nehraje o nic menšího, než obálku razítkovanou 20. února 1962 na mysu Canaveral. Ano, o obálku razítkovanou v den (prvního) startu Johna Glenna na oběžnou dráhu.

Sedm dní s Johnem Glennem – den sedmý

John Glenn byl frajer. V tom nejlepším slova smyslu. Mnohokrát dávat v sázku zdraví a život pro dobrou věc. Někdo může namítnout, že za to byl dostatečně odměněný platem senátorem, mnohými poctami, přístupem k vlivným tohoto světa, cestováním, životem na vysoké noze… Jenže on nežil ve své uzavřené bublině a byl ochoten se o svoji radost nezištně podělit. Třeba na žádosti o podpis reagoval (kladně) ještě několik měsíců před svými 94. narozeninami… Navíc za autogramy nechtěl nikdy ani cent. Srovnejte si třeba s Buzzem Aldrinem, jehož historický význam je nesrovnatelně menší, a cenami autogramů v jeho osobním e-shopu (https://store.buzzaldrin.com/english/autographed-photos.html). Mnozí astronauti pak na sběratele a nadšence zvysoka kašlou. Někteří mi odmítli podepsat i snímek, na němž jsou vyfotografováni s dětmi – jde tedy o artefakt, který absolutně není ke komerčním účelům, ale jenž patří na čestné místo do rodinného alba.

Sedm dní s Johnem Glennem – den šestý

„Nikdy jsem neplánoval napsat knihu. … Jenže lidé se začali právě po knize, kterou jsem nikdy nechtěl napsat, ptát. … Nakonec jsem dospěl k názoru, že Annie a já máme skoro osmdesát let a že jsme zažili třetinu historie naší země. Měli jsme čest projít namáhavé i triumfální doby, stejně jako se měli možnost setkat s mnoha významnými postavami. Když jsem nad tím přemýšlel, musel jsem připustit, že přece jen máme co říci.“ Stejně jako úvod, tak i následující pasáže jsou přeložené z knihy Johna Glenna napsané společně s Nickem Taylorem a pojmenované „John Glenn – A Memoir“ (Bantam Book 1999). Aneb John Glenn slovy Johna Glenna. „Nikdo netušil, jaká vlastně budou kritéria [pro výběr astronautů]. Ve skutečnosti NASA původně plánovala veřejný konkurz, do něhož by se přihlásili nejen piloti, ale kdokoliv, kdo se věnuje náročné a nebezpečné práci jako je služba na ponorkách, polární průzkum, horolezectví nebo hloubkové potápění. Jediné, co se mi podařilo zjistit, že bude nějaký limit na věk, hmotnost, výšku a vzdělání.

Sedm dní s Johnem Glennem – den pátý

Tucet míst, která nám navždy připomenou Johna Glenna
„Amerika má mnoho astronautů, ale jen jednoho Johna Glenna.“ Bonmot, který se šířil v roce 1998 při návratu 77leté legendy do vesmíru a se kterým se nedá než souhlasit. Přestože nás navždy opustil, je tu mnoho míst, která jej budou navždy připomínat. Pojďme tedy v tomto článku alespoň některá z nich navštívit.

Sedm dní s Johnem Glennem – den třetí

Je prostá – a přitom krásná. Řeč je o poštovní známce, kterou americká pošta nachystala k vydání na den startu prvního Američana na oběžnou dráhu. Příprava známky přitom představovala skutečné dobrodružství… United States Post Office Department (od roku 1971 přejmenovaný na U.S. Postal Service) se chystal připomenout historickou událost – let prvního občana USA na oběžnou dráhu – vydáním poštovní známky. Byl ale mezi mlýnskými kameny. Na kdy vydání nachystat, aby reagovalo na aktuální vývoj věcí? Jak bylo možné dočíst se ve včerejším díle našeho seriálu, start Johna Glenna byl odkládaný, odkládaný, odkládaný…

Řekni, kde ty Sojuzy jsou…

Sojuz TM­19 v Technikmuseum Speyer.

…co se s nima mohlo stát, kde jen mohou být. Aneb jednorázově použitelných lodí Sojuz už by se mělo na Zemi „nashromáždit“ za téměř půlstoletí provozu zhruba 130 kusů. Byť mnoho komponent je z nich vyjmuto, překontrolováno, certifikováno a účastní se další cesty vesmírem, hlavní korpus je použitý jen jednou. Kde ale lodě Sojuz končí? Zmapovat umístění všech je pro našince prakticky nemožné: Rusko je velké a vysloužilé lodě putovaly na často nejprapodivnější místa. Například Sojuz TMA­07M, v němž letěli Roman Romaněnko, Chris Hadfield a Thomas Marshburn, dnes stojí (bez jakýchkoliv zábran před nenechavci nebo rozmary počasí) v parku ve městě Uglegorsk na Dálném východě (u něhož se staví nový kosmodrom Vostočnyj). Bez větší nadsázky by se dalo říct, že je to takový lepší patník pro čtyřnohé přátele…

Raketoplán na paprsku (prozatím) nebude

Ještě v polovině loňského roku hovořili o „průlomu v oblasti paprskového mikrovlnného oboru“ a slibovali „revoluci v kosmonautice“. Dnes zavírají krám. Řeč je o firmě Escape Dynamics. Kosmická raketa spaluje pohonné látky jen proto, aby mohla o kus dál vynést další pohonné látky – a ty zde spálit. A proč je spálí? Aby mohla „popostrčit“ další pohonné látky. A při tom postupně zvyšuje rychlost, až dosáhne alespoň první kosmické. Co kdyby se ale někomu podařil tento bludný kruh rozetnout? Nosič by neměl pohonné látky, ale jen nějaký externí zdroj energie: třeba dostatečně silný energetický paprsek. Byla by to dramatická změna přístupu, protože dnes tvoří konstrukce nosičů cca 10 procent a užitečné zařízení jen 5 procent startovací hmotnosti. Zbytek jsou právě pohonné látky.

Kanadský šíp končí jako reklamní poutač

Svého času to byl „černý kůň“ kosmických závodů o let soukromé lodi nad „magickou“ hranici jednoho sta kilometrů. Nebyla to jen mediální bublina: společnost Canadian Arrow (Kanadský šíp) byla považována za jednoho ze tří hlavních kandidátů v boji o Ansari X­Prize společně se Scaled Composites a Armadillo Aerospace. Firmu Canadian Arrow založili v roce 1999 podnikatelé Geoff Sheerin, Dan McKibbon a Chris Corke. Stalo se tak ve městě London v kanadské provincii Ontario. Jejich společným cílem bylo vyvinout dopravní prostředek pro suborbitální kosmické „vyhlídkové“ lety. Počítali s cenou jedné letenky ve výši zhruba čtvrt miliónu dolarů. Vytvořili koncept 16,5 m vysoké dvoustupňové rakety s třímístnou kabinou. Raketa svým tvarem velmi připomínala nacistickou V­2 (výška 14 m).

Indie chystá test raketoplánu

I když jsou americké raketoplány Space Shuttle již definitivně minulostí, o raketoplánech obecně se to říci nedá. Letos v únoru odzkoušela ESA prototyp tělesa IXV (Intermediate eXperimental Vehicle), před nedávnem odstartovala raketa Atlas V s dalším miniraketoplánem X­37B a někdy před polovinou roku – datum je zatím neznámé – projde „křtem ohněm“ i indický raketoplán. Ještě v lednu byl přitom start indického zařízení RLV TD (Reusable Launch Vehicle – Technology Demonstrator) slibovaný na březen. Ale poté byl start odložený. Není to přitom poprvé: když indická kosmická agentura ISRO program v roce 2009 rozjížděla, plánovala start na rok 2011.