Články autora 'Pavel Boháček':

Výzkum na ISS ve znamení emulace,  neboli lidské „orgány na čipech“

Od okamžiku, kdy se na palubě Mezinárodní kosmické stanice usídlila první stálá posádka (2. listopadu 2000), až k dnešním dnům, byly na palubě této orbitální laboratoře realizovány stovky experimentů z nejrůznějších oblastí vědy. Podstatnou část tohoto výzkumu tvoří také experimenty z oblasti medicíny. Člověk by řekl, že za ta léta už musí být vše vyzkoumáno. Ale opak je pravdou. Objevují se stále nové a nové otázky a medicíně na ISS se otevírají další výzvy. Na co se tedy můžeme zanedlouho na palubě ISS těšit? V příštích několika letech bude výzkum v oblasti kosmické fyziologie člověka z velké části ve znamení tzv. emulace, neboli napodobování fyziologických pochodů pomocí tzv. tkáňových čipů.

Léky na míru, aneb kosmická medicína budoucnosti

Týmy pokročilých konceptů, světových kosmických agentur a soukromých aerokosmických společností nyní pracují na odvážných plánech objevitelských kosmických misí, zahrnujících vybudování stálých základen na Měsíci nebo na Marsu. Takové mise budou charakteristické nejen pobytem v nehostinném a životu nebezpečném prostředí. Lidé budou zcela izolování, odkázaní sami na sebe a na své, velmi omezené, zdroje. Život na Měsíční, nebo Marsovské základně si od budoucích průzkumníků bude vyžadovat vysokou úroveň autonomie. To platí i v případě, pokud dojde k onemocnění či k úrazu některého ze členů posádky. Je řada technologií, které bude potřeba teprve vymyslet, ale již dnes mají vědci dobře nakročeno do budoucnosti…

HDBR – Na Mars přes postel

Zatímco fyziologické účinky krátkodobého pobytu člověka ve v prostředí mikrogravitace, jsou díky misím raketoplánů, či pobytu lidí na kosmických stanicích, relativně dobře popsány, vliv dlouhodobého pobytu ve vesmíru s sebou nese stále mnoho otázek. Nejdelší souvislý pobyt na oběžné dráze absolvoval Valerij Poljakov (437 dní). Nejnovějšími „rekordmany“ jsou v tomto ohledu Scott Kelly a Michail Kornienko, kteří na ISS strávili souvisle 340 dní. Je jasné, že z hlediska potřeb dlouhodobých kosmických misí, trvajících déle, než 3 roky, jako by tomu bylo např. u misí na Mars, jsou dispozici údaje, získané jen od malého počtu testovacích „subjektů“ a čas, který tito astro/kosmonauti ve vesmíru strávili, také není dostatečný. A tak přicházejí ke slovu analogové simulace, jako jsou relativně levné a dobře řiditelné bed-rest studie – neboli studie vlivu dlouhodobého uložení člověka na lůžko, které mají velký význam také z hlediska klinického medicínského výzkumu – tedy pro péči o nás, běžné pacienty.

Jak zachránit kosmonauta?

V době kdy vznikal tento článek, měl svou premiéru scifi film, natočený na motivy knihy Andyho Weira – Marťan, ve kterém režisér Ridley Scott vypráví dramatický příběh o záchraně astronauta Marka Watneyho, který zůstal opuštěný na planetě Mars. Jenže snadná není ani záchrana kosmonauta z oběžné dráhy, která je ve výšce „pouhých“ cca 360 km nad Zemí…