Články autora 'Michael Voplatka':

Evoluce Falconu 9 a jeho přistání

Falcon 9 přistává

Budou tomu téměř čtyři roky od doby, kdy jsem sledoval první malý a nesmělý skok Grasshopperu na testovacím stanovišti. Byla sobota 21. září roku 2012 a SpaceX tehdy začala testovat motorické přistání prvního stupně rakety. Prozatím šlo o zmenšeninu raketového stupně s mohutnou podpůrnou konstrukcí, na které raketa stála. První poskočení Grasshopperu nebylo výše než dva metry. Když jsem viděl video z uskutečněného testu, na jednu stranu jsem měl velkou radost, že se sen pomalu stává realitou. Na stranu druhou jsem ale chtěl víc. První drobný skok byl na videu stěží vidět a hlavně, doba, za kterou měl první stupeň Falconu 9 přistát při ostré misi, se zdála neuvěřitelně daleko. Nejeden fanoušek SpaceX včetně mě měl tehdy skryté obavy, jak se budou testy přistání vyvíjet a zdali tato průkopnická firma vše dotáhne do úspěšného konce. Po třech letech a třech měsících od prvního skoku pak nejnovější verze Falconu 9 úspěšně vynesla několik satelitů ORBCOMM na oběžnou dráhu a první stupeň bezproblémově přistál kousek od místa startu. 8. dubna letošního roku pak přišlo ještě náročnější přistání na lodi v oceánu. Pojďme se v úchvatném videu podívat, jakou cestu prošel Falcon 9 od prvního drobného skoku Grasshopperu až k sebejistému přistání v minulém týdnu.

Evropská navigační síť se rozrůstá

Galileo

V pátek 24. července dorazily na evropský kosmodrom v Guyanském kosmickém středisku dva satelity navigačního systému Galileo s čísly 9 a 10, aby podstoupily finální přípravy na svůj start. Jelikož celému systému předcházelo několik prototypů a čtyři testovací exempláře, devítka a desítka jsou pátým a šestým plně operačním satelitem. Stavba dalších čtrnácti kusů v současnosti probíhá v OHB v Německu. Po závěrečných testech byly koncem srpna nádrže Galilea 9 a 10 naplněny hydrazinem a poté byly oba satelity připojeny k hornímu stupni Fregat. Následovalo uzavření do aerodynamického krytu, převoz na startovní rampu a připojení k raketě Sojuz ST-B. Velmi časného rána 11. září pak Sojuz úspěšně odstartoval a Fregat oba satelity správně umístil na plánovanou dráhu s apogeem ve výšce 23 500 kilometrů. Po úspěšném spuštění a otestování systémů byly oba satelity předány řídícímu centru Galilea. Nejvyšší představitelé mise označili start i uvedení na oběžnou dráhu jako učebnicové a doposud nejhladší ze všech. V našem dnešním článku Vám přinášíme časosběrné 4K video, ve kterém se můžete podívat na celou přípravu obou satelitů, jejich převoz a připojení k raketě i jejich start.

VIDEO: Historie objevů asteroidů v pěti minutách

asteroidy

Nesmírně rozlehlé pustiny vesmírného vakua v okolí naší planety nejsou až tak prázdné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kromě planet a jejich měsíců jsou ve Sluneční soustavě statisíce planetek neboli asteroidů. V posledních letech se na ně upírá stále větší pozornost vědců, meziplanetárních sond, astronomických observatoří a dokonce i soukromých firem. Planetky totiž představují nejen zdroj informací o vývoji a počátcích Sluneční soustavy, ale také potenciální ložiska surovin pro vesmírnou infrastrukturu. V dnešním videu se můžete podívat na to, jak mezi lety 1970 a 2015 probíhal objev všech planetek na oběžných drahách mezi Sluncem a Jupiterem. Video je v obřím 8K rozlišení a je to vskutku fantastická podívaná, při které člověk jen nevěřícně žasne.

Rukavice skafandru musí perfektně padnout

Vzpomínky na výcvik

„Právě jsem se vrátila ze zkoušení rukavic, které používám v Laboratoři neutrálního vztlaku NASA (NBL – Neutral Buoyancy Lab) při výcviku výstupů do volného kosmu. Tyto rukavice už jsem během svého výcviku používala, avšak správná úprava a nastavení rukavic je umění a i přesto nikdy nedosáhnete perfektního výsledku. Vždy je zde něco nového, co musíte zkusit, abyste se ujistili, že to v rukavicích dobře zvládnete. Je-li nějaká změna, o kterou se pokoušíme výrazná, naši odborníci na skafandr EMU naplánují takovouto zkoušku, abychom se ujistili, že nám rukavice stále padnou a jejich celková konfigurace je stále dobrá.

Deník astronautky, návrat (druhá část)

úvodní obrázek

„Toto je druhý zápis ze závěrečné série v mém deníku, ve kterém se ohlédnu zpět za svým odletem ze stanice, přistáním a adaptací na život na Zemi! Připoutání se v Sojuzu není tak rychlé jako zapnutí bezpečnostního pásu v autě. Prostor je velice stísněný, poloha těla je nepohodlná a na některé popruhy není jednoduché dosáhnout. Jak jsem se navíc naučila během naší zkoušky těsnosti skafandru Sokol, stav beztíže tuto činnost nijak neusnadňuje, protože vaše tělo nezůstává v sedadle. Když tedy bylo všechno hotovo, byla jsem vděčná. Kyslíková i ventilační hadice byly připojeny, komunikační a biometrické kabely také, ramenní, stehenní a kolenní popruhy zapnuty. Zatím jsem je nedotáhla, protože od brzdícího zážehu a vstupu do atmosféry nás stále dělí několik hodin. Navzdory fyzické námaze při poutání jsem stále v Sokolu necítila horko, takže jsem nezapnula ventilaci skafandru a užívala si několik minut ticha navíc.

Vyroste ve vesmíru obří elektrárna?

vesmírná elektrárna

Nejhustěji obydlená místa planety, tedy vysoce urbanizované městské aglomerace na východním pobřeží USA, v západní Evropě a v Číně, denně zkonzumují nesmírné množství elektrické energie, která může být vyrobena několika způsoby. Tradiční fosilní zdroje jsou trvale neudržitelné a každý, kdo má trochu rozumu, se snaží je co nejdříve nahradit. Obnovitelné neboli zelené zdroje, jak jsou v současné době nazývány, jsou sice trvale udržitelné, avšak prozatím neposkytují dostatečný výkon pro mnohamilionové megalopole a také je nutné je co nejvíce kombinovat kvůli jejich nestabilitě. Posledním velkým hráčem je energie jaderná, která sice bezpečně pokryje požadovanou spotřebu, avšak má mnoho odpůrců, kteří se bojí o životní prostředí a bezpečnost obyvatelstva. Jak takové dilema vyřešit? Pomohlo by snad přesunutí tohoto problému mimo naši planetu? Co kdybychom postavili obří elektrárnu na oběžné dráze?

Už žádná voda v přilbě

Vzpomínky na výcvik

„Včerejší den byl plný výcviku, který byl rozdělen do mnoha malých a různorodých činností sahajících od radioamatérského vysílání přes robotiku, snímání oční sítnice až po odstraňování některých poruch počítačových sítí LAN. Jedna výuka však byla velice odlišná a zvláštní – byl to výcvik v citlivosti HAP. HAP je absorpční vložka, kterou nyní přidáváme do přilby amerického skafandru EMU sloužícího pro vycházky do volného kosmu. Tato vložka pomáhá snižovat riziko při potenciálním úniku vody, který nastal v roce 2013 při výstupu Lucy Parmitana.

Deník astronautky, návrat (první část)

úvodní obrázek

Ano, ano, je to tak – Samantha Cristoforetti opět píše! Život často přináší vtipné, paradoxní a hlavně nečekané situace. Minulý týden jsme Deník astronautky ukončili. Více než dva měsíce po ukončení mise Samanthy jsme čekali na její dojmy z návratu na Zemi a snažili se náš seriál do té doby udržet. Nakonec jsme se tedy přeci jen dočkali. Samantha velice podrobně píše o svých posledních okamžicích ve vesmíru a prvních dojmech a aktivitách po návratu. Oživme tedy ještě na chvíli náš seriál a začtěme se do vyprávění italské astronautky… „Po letní rehabilitaci a předání mnoha hlášení (a ano, po dvou týdnech dovolené), je čas dovést vyprávění o mé misi na ISS ke zdárnému konci. Toto je první zápis ze závěrečné série v mém deníku, ve kterém se ohlédnu zpět za svým odletem ze stanice, přistáním a adaptací na život na Zemi!

Konstrukce Saturnu V polopatě

Saturn V

Pamatujete si na úsměvnou infografiku, kde byla raketa Falcon 9 popsaná velice strohým jazykem? V mírně odlehčeném článku, který je i přesto poučný, jsme vám ji nabídli v dubnu letošního roku. Jelikož byl článek poměrně úspěšný a čtenářům se líbil, rozhodli jsme se Vám nyní prezentovat podobnou infografiku. Tentokrát se bude týkat nejsilnější rakety, kterou lidstvo doposud postavilo a úspěšně využívalo – americkému lunárnímu nosiči Saturn V. Infografika popisuje všechny nejdůležitější součásti rakety včetně jejího nákladu – soulodí Apollo s velitelským a lunárním modulem, a to těmi nejjednoduššími slovy, kterým porozumí opravdu každý. Doufáme, že se vám bude líbit, že se u ní možná trochu pobavíte a snad i něčemu přiučíte.

Chang’e 5 T1 pokračuje v přípravách na návrat vzorků z Měsíce

Chang'e 5 T1

V říjnu minulého roku z čínského kosmodromu Xichang odstartovala raketa CZ-3C se zajímavou sondou Chang’e 5 T1. Šlo o misi, která měla především otestovat návrat tělesa na Zemi druhou kosmickou rychlostí. Čína totiž chce už za dva roky dopravit na Zemi vzorky lunární horniny. Na dráhu volného návratu se tehdy vydala sonda s návratovým pouzdrem Xiaofei, které po obletu Měsíce úspěšně přistálo zpět v Zemi Draka. Samotná sonda však Zemi minula a po jejím obletu se vydala do libračního centra L2 soustavy Země – Měsíc. Odtud měla nerušený výhled na odvrácenou stranu našeho souputníka, kterou studovala celý prosinec. Poté se vydala zpět k Měsíci a vstoupila na jeho oběžnou dráhu, kde pracuje dodnes. Veškerá její práce se soustřeďuje na přípravu následujících čínských lunárních výprav, testování klíčových technologií ale i studium Měsíce.