OSIRIS-REx hledá překážky u Bennu

12. září otočila sonda OSIRIS-REx svou kameru MapCam se středně širokým zorným polem vstříc planetce Bennu, který byl v té době vzdálen zhruba jeden milion kilometrů a začala fotit. Nesnímala však pouze asteroid samotný – sonda se mezi jednotlivými snímky vždy o kousek pootočila – ze strany na stranu i nahoru a dolů. Celkem během této precizní choreografie vzniklo 64 snímků, kterými bylo okolí planetky doslova proskenováno. Ale nebylo to poprvé – už o den dříve se podobná mozaika skládala z fotografií pořízených kamerou PolyCam, která má úzké zorné pole.

V dalších dnech se snímky dostaly na Zemi a vědecké týmy je mohly začít procházet. Hlavní pozornost se přitom zaměřila na jakékoliv náznaky prachu v okolí planetky. Ten by totiž mohl pro přibližující se sondu představovat riziko. Analýza dopadla dobře – nepodařilo se odhalit žádné riziko, tedy alespoň prozatím. Tohle skenování totiž nebylo zdaleka poslední – jak se bude sonda přibližovat, bude se snímkování opakovat. Na snímcích se pak kromě prachu budou hledat i drobné měsíce, které mohou kolem planetky obíhat.

Snímky z 12 září neodhalily žádné stopy po prachu v okolí Bennu.

Snímky z 12 září neodhalily žádné stopy po prachu v okolí Bennu.
Zdroj: https://www.asteroidmission.org

Komety jsou známé tím, že se z jejich povrchu uvolňují prachoplynové výtrysky, které v jejich okolí vytváří známé ohony a koma, ale podobné jevy byly v minulosti pozorovány i u asteroidů. Pokud by se na snímcích pořízených v polovině září ukázala přítomnost prachu v okolí Bennu, znamenalo by to, že tato planetka měla v nedávné minulosti (řádově týdny či měsíce před focením) povrchovou aktivitu výtrysků kometárního typu.

OSIRIS-REx byl navržen tak, aby odolával nepříjemným podmínkám, které panují ve vesmíru včetně občasných kolizí s drobnými částicemi, ale průlet skrz prachový výtrysk by pro solární panely i palubní přístroje představoval velké riziko. Pozemní týmy už měly dokonce připravené náhradní plány pro případ, že by se u Bennu podařilo objevit prach. Sonda by provedla brzdící manévr, který by ji umístil do dostatečné vzdálenosti od plynetky, odkud by bylo možné prachovou aktivitu studovat podrobněji.

Přítomnost prachových výtrysků by naznačovala, že Bennu má aktivní ložiska ledu či jiných těkavých látek. Objev zmrzlé vody na Bennu by byl pro vědce důležitý, protože cílem studia tohoto objektu je také odpověď na otázku, zda planetky mohly před miliardami let dopravit na vznikající Zemi vodu a organické látky. Výtrysky by také měly dopad na to, odkud bude sonda odebírat v roce 2020 materiál a také, co se dá v tomto materiálu očekávat.

Kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko vyfocená sondou Rosetta - Slunce za jádrem komety dobře osvětluje výtrysky z povrchu.

Kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko vyfocená sondou Rosetta – Slunce za jádrem komety dobře osvětluje výtrysky z povrchu.
Zdroj: https://www.asteroidmission.org

Asi bychom z bezpečnostních důvodů nechtěli odebírat vzorky blízko výtrysku,“ popisuje Carl Hergenrother, vedoucí pracovní astronomické skupiny kolem OSIRIS-REx, který pomáhal s hledáním nebezpečí na snímcích a dodává: „Ale na druhou stranu by to bylo zajímavé, protože v okolí výtrysků se mohou nacházet podpovrchové zásoby těkavých materiálů.

Druhé hledání prachu v okolí Bennu je naplánované na dva jarní dny roku 2019 – tehdy bude sonda pouze 5 km od povrchu planetky. Tehdy má přímo na povrchu hledat stopy po výtryscích. Během tohoto hledání se bude Bennu nacházet mezi Sluncem a sondou (OSIRIS-REx tedy bude ve vysokém fázovém úhlu), aby byl jeho povrch nasvícen světlem z pozadí. Díky tomu budou případné prachové výtrysky mnohem lépe vidět. Některé ze 13 mozaikových snímků budou mířit mimo asteroid, takže výtrysky budou dobře vidět proti vesmírné temnotě.

Kolem asteroidu Ida obíhá malý měsíc Dactyl.

Kolem asteroidu Ida obíhá malý měsíc Dactyl.
Zdroj: https://www.asteroidmission.org

Prachové částice ale nejsou jediným nepřítelem, na kterého si musí sonda dávat pozor. V dalších týdnech přijdou ke slovu opět kamery PolyCam a MapcCam, aby hledaly přirozené satelity, které krouží kolem planetky Bennu. Může jít o jakékoliv kamínky s velikostí větší než 10 centimetrů, které jsou dost jasné  na to, aby byly vidět (minimální požadované albedo je 0,03). Ačkoliv většina planetek disponuje extrémně slabým gravitačním polem, které je dáno jejich malou hmotností (Bennu má průměr zhruba 500 metrů), stále jsou tyto objekty schopné udržet si malé měsíce. Třeba taková planetka 243 Ida, což je druhý zblízka navštívený asteroid v historii, překvapila svého času vědce tím, když sonda Galileo odhalila malý měsíc, který kolem ní krouží – ten je dnes znám pod jménem Dactyl.

Při hledání měsíců v okolí Bennu mají kamery pořídit sérii přesně naplánovaných mozaiek, které pokryjí oblast kolem Bennu. Nejprve kamera PolyCam zmapuje celou Hillovu sféru (zjednodušeně oblast, kde mohou měsíce vzhledem k síle gravitačního pole být) a na snímcích se budou hledat objekty větší než jeden metr. Pak přijde druhá fáze – po přiblížení na menší vzdálenost se zapojí kamera MapCam. Ta bude pátrat po menších měsících až do průměru 10 centimetrů, které mohou existovat pouze na drahách blíže k Bennu.

Podobně jako v případě prachových výtrysků, platí i u případných měsíců, že při jejich objevení by byl aktivován speciální plán. Sonda by provedla brzdící manévr, který by zastavil přibližování k planetce ve vzdálenosti 40 – 50 kilometrů. Pozemní týmy by pak několik týdnů vyhodnocovaly snímky ze sondy, ze kterých by se snažili určit oběžnou dráhu měsíce kolem planetky. Jakmile by měli k dispozici parametry oběžné dráhy, začali by se rozhodovat, jak tato skutečnost ovlivní další průběh mise a hlavně jak předejít kolizi s tímto měsícem. V další fázi by se mohla sonda zaměřit i na měsíc a jeho studium. Vědce by zajímaly jeho fotografie, ale i údaje o barvě, odrazivosti, tvaru, velikosti a dalších faktorech.

Podobnost s výtrysky panuje i v dalším ohledu – šlo by o vědecky cenný objev. „Pokud bychom objevili přirozený satelit, tak by nám zmapování jeho oběžné dráhy umožnilo zpřesnit odhady hmotnosti Bennu ještě než bychom vstoupili na jeho oběžnou dráhu, nebo dokonce než bychom se vůbec přiblížili,“ popisuje Hergenrother a dodává: „Hodně by nám to prozradilo i o historii Bennu.

Zdroje informací:
https://www.asteroidmission.org/

Zdroje obrázků:
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2018/10/Dust-Plume-Search.png
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2018/09/MapCamDustSearch-1.jpg
https://www.asteroidmission.org/…/2018/10/Comet_on_27_March_2016_NavCam.jpg
https://www.asteroidmission.org/wp-content/uploads/2018/10/417_Ida_Dactyl_main.jpg

OSIRIS-REx hledá překážky u Bennu, 5.0 out of 5 based on 14 ratings
Pin It
(Visited 2 086 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (14 votes cast)
(Visited 2 086 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


14 komentářů ke článku “OSIRIS-REx hledá překážky u Bennu”

  1. Alois napsal:

    Asteroid má průměr 500 m. Pokud by měl kdy nějaký miniměsíc dlouho by na orbitě nevydržel. Zcela určitě by měl vázanou rotaci a ohřívání povrchu by spolu s tlakem slunečního záření snadno přemohlo gravitaci. Krom toho se planetka pohybuje poblíž zemské dráhy s následnými gravitačními efekty vedoucími k nestabilitě případného satelitu.
    Planetka Ida má rozměr 60 km a její měsíc 1,4 km – to jsou zcela jiné gravitační poměry.

    • Petr Scheirich napsal:

      Mezi blízkozemními asteroidy známe dnes 69 těles, které mají měsíc na stabilní dráze (a když se zahrnou výběrové efekty uplatňující se na jejich objevování, vychází to tak, že by každý šestý blízkozemní asteroid měl mít měsíc).
      Z těchto 69 asteroidů (těch hlavních těles) je 12 menších než 500 metrů a převážná většina menších než 1 km.
      Dnešními metodami, kterými se měsíce u těchto těles objevují (fotometrie a radar), umíme objevit měsíc jen od velikosti minimálně zhruba 1/10 hlavního tělesa. Bennu by tedy klidně mohl mít dosud neobjevený měsíc o velikosti až několika desítek metrů.
      Blízká přiblížení k Zemi mohou měsíc „odtrhnout“, ale to setkání musí být skutečně velice blízké – do vzdálenosti asi tří zemských poloměrů neboli 20 000 km. Takhle těsné přiblížení ale typická blízkozemní planetka zažije jen jednou za cca 2 miliony let.

    • Tomáš Vodička napsal:

      No, já nevím. Vázaná rotace bývá důsledkem slapových sil, a ty budou v daných podmínkách hodně slabé. Takže si myslím, že měsíc by nemusel mít vázanou rotaci, i když samozřejmě záleží na způsobu jeho vzniku.
      Myslím, že pokud tam něco bude, tak v důsledku impaktu, což ani nemusí být moc dávno. Při malé gravitaci Bennu by stačil i hodně malý impakt, aby z planetky vyrazil nějakou hmotu. Většina sice odlétne pryč, něco by ale mohlo zůstat v okolí. Akorát bych tomu asi neříkal měsíce – mohou se tam prostě potloukat nějaké „šutry“.

      • Alois napsal:

        V každém případě by bylo přínosné, kdyby tam nějaký miniměsíc byl. Jeho průzkum by byl zadarmo, zejména v porovnání s obludnou částkou na “ Obamův šutr „.

        • MartinH napsal:

          Obamova šutru se musím zastat, bylo by to zase něco nového co nikdo předtím nedělal. Vyvinuly by se díky tomu zase další nové technologie a těch problémů co by bylo třeba vyřešit…

      • Petr Scheirich napsal:

        Ve vázané rotaci má zas pan Alois pravdu. Převážná většina měsíců těchto malých planetek, o nichž jsem psal výše, má vázanou rotaci. Slapové síly jsou sice slabé, ale také působí na velice malé objekty, takže i slabá síla stačí na synchronizaci rotace.

  2. Spytihněv napsal:

    Ono to riziko asi nebude nic moc. Kolem Venuše, Marsu, Měsíce musí poletovat kdeco v množství řádově vyšším než kolem malých těles, umělé družice na jejich oběžných drahách krouží dlouhé a dlouhé roky a nic se neděje. Vybavuji si snad jen zásah MRO někdy loni nebo předloni. Ale samozřejmě nic proti, opatrnost musí být.

    • Dan napsal:

      Jestli myslíme ten samý zásah, tak kdybychom jeho následky neviděli na rozvlněném snímku povrchu, tak o něm ani nevíme. A kolik takových zásahů jsme neviděli, to raději nedomýšlet 🙂

      • Spytihněv napsal:

        Jasně, myslíme to samé. Ale ani tento neměl na funkci vliv. Pokud sondy na oběžných drahách prožívají nějaké menší kontakty častěji a my o nich nevíme, tak to pořád znamená, že nic neznamenají. A můj závěr výše není tímto nijak dotčen. Řekl bych 🙂

  3. Spimfurt napsal:

    Napada me, zda by se prirozene obeznici planetky nemelo rikat mesicek.

  4. Alois napsal:

    Sonda včera snížila při úspěšném manévru AAM-3 příletovou rychlost, na “ pomalost “ v hodnotě 11cm/s.

  5. Alois napsal:

    30.10. v 0,00 byla sonda 244 km od asteroidu, rychlost přibližování 11cm/s, tj. asi 9 km/den.

Zanechte komentář