InSight, sonda která nahlédne do nitra Marsu

Již za několik dní pravděpodobně opustí naší planetu další z pokračovatelů úspěšných amerických landerů, které byly vyslány, aby přistály na povrchu Marsu a pomohly nám poodhalit tajemství této fascinující planety. Vůbec první úspěšné přistání sondy na Marsově povrchu se podařilo Američanům už 20. července 1976. Tehdy třiapůltunová laboratoř Viking 1 dosedla do cílové oblasti, do planiny zlata (Chryse Planitia). Tím započala jedna z nejvýznamnějších etap planetárního průzkumu, která v podstatě trvá do dnešních dnů. Na předešlé úspěchy bude mít možnost navázat také sonda InSight (Interior Exploration using Seismic Investigation, Geodesy and Heat Transport), která se tentokrát zaměří na geologický a seizmický průzkum Marsu a vědci si od ní slibují, že by mohla zodpovědět i některé důležité otázky ohledně vzniku terestrických planet včetně Země a jejího měsíce.

Sonda sestrojená firmou Lockheed Martin měla k Marsu vyrazit už v březnu 2016. Vinou přetrvávajících problémů na jednom z přístrojů, konkrétně seismometru, však agentura NASA start odvolala a poté odložila o celé dva roky. Ty uplynuly jako voda a už dnes 5. května by se mohla celá sestava i s landerem  InSight  konečně vydat na svou cestu. K Marsu vyrazí sonda z Vandenbergovy vojenské letecké základny na špici rakety Atlas V v konfiguraci 401. Pokud půjde vše podle plánu, měl by InSight urazit 484 milionů km a přistát 26. listopadu 2018 v oblasti Elysium Planitia, kde bude operovat možná i dva roky.

Trocha historie

InSight byl původně znám jako GEMS (Geophysical Monitoring Station). V roce 2010 byl jedním z 28 návrhů zajímavého programu Discovery, který stále pokračuje. V roce 2011 koncept postoupil do tříčlenného finále a obdržel 3 miliony dolarů na další vývoj. A o další rok později, tedy v srpnu 2012, byl nakonec vybrán a projekt dostal zelenou s počátečním rozpočtem 425 milionů dolarů. Samotná konstrukce započala v květnu 2014 a přesně za další rok začaly i generální testy, při kterých se poprvé podařilo odhalit i netěsnosti seismometru (SEIS). To vedlo k odložení původně plánovaného startu a také došlo k navýšení rozpočtu o dalších 150 milionů amerických dolarů. Laboratoř proudového pohonu (JPL) poblíž Pasadeny v Kalifornii, byla pověřena redesignem celého vakuového kontejneru přístroje SEIS a sonda se vrátila do továrny Lockheed Martin v Coloradu. Tento nepříjemný incident se neobešel bez kritiky celého programu a dokonce se uvažovalo, že se sonda úplně zruší.

Sonda InSight podstoupila řadu testů, poloha problematického přístroje SEIS je ve střední části a jedná se o velké světlé kovové pouzdro.

Sonda InSight podstoupila řadu testů, poloha problematického přístroje SEIS je ve střední části a jedná se o velké světlé kovové pouzdro.
Zdroj: https://mars.nasa.gov

Naštěstí k tomu nedošlo a 22. listopadu 2017 sonda InSight dokončila testování v simulovaných podmínkách (TVAC) a 23. ledna 2018 byly také nainstalovány a úspěšně otestovány solární panely. Zajímavostí je, že díky zdržení byl k landeru přidán druhý čip obsahující další jména lidí z celého světa, které se vydají k Marsu společně se sondou. InSight byl letos 28. února konečně přepraven zpět na základnu Vandenberg transportním letounem C-17, kde začaly poslední přípravy ke startu.

Projekt InSight zaměstnává vědce doslova po celém světě a nejen je. V týmu najdeme inženýry a pracovníky z mnoha oborů a institucí. Konkrétně z Francie, Německa, Rakouska, Belgie, Kanady, Japonska, Švýcarska, Španělska, Velká Británie a samozřejmě Spojených států. Jedná se tedy v podstatě o mezinárodní projekt. Vedoucím celé mise je Bruce Banerdt z JPL.

Poslání

Mise InSight se zaměří především na vnitřní strukturu Marsu a pokusí se objasnit procesy, které před miliardami let mohly utvářet terestriální planety a nejenom ty ve sluneční soustavě, ale také obdobné exoplanety u jiných hvězd. Primárním úkolem sondy tedy je studovat procesy, které utvářely Mars, a přitom se dostane také na Marsovské jádro. Lander InSight by měl definitivně odpovědět na otázku, zda-li je Mars stále geologicky aktivní planetou, či nikoliv. Sonda bude také monitorovat seizmickou činnost a měla by zjistit, jestli je rudá planeta jakkoli v tomto směru aktivní a zda zde dochází k marsotřesení, o kterém se již delší dobu pouze spekuluje. Marsotřesení však můžou vyvolat i dopady asteroidů různých velikostí, které občas dopadají na povrch planety. I tyto otřesy by měl být InSight schopen zaznamenat, pokud k nim v průběhu mise dojde. Sonda bude také schopna změřit množství tepla proudícího z nitra planety, odhadnout velikost jádra a zjistí v jakém stavu se nachází, zda v pevném nebo tekutém stavu. Pokud se to skutečně podaří, budou to první data tohoto typu z Marsu, které budeme mít k dispozici.

Sekundárním úkolem bude provést studii geofyzikálních vlastností, tektonické aktivity a vlivy dopadů meteoritů na povrch Marsu. Sonda bude také hledat projevy gravitačního působení marsovského měsíce Fobos. Celá mise InSight by mohla dokonce až zdesetinásobit přesnost informací, které máme o tloušťce kůry, viskozitě pláště nebo velikosti a hustotě jádra a seizmické aktivitě Marsu. Takové výsledky by byly doslova k nezaplacení. Tyto předpoklady, spolehlivě boří mýtus, který o sondě InSight dlouhodobě koluje. Tedy, že se jedná o stejnou sondu, jako byla Phoenix, pouze na „steroidech“.

Design

Pravdou je, že při konstrukci landeru InSight byl využit osvědčený koncept sondy Phoenix. Ta na Marsu přistála před deseti lety a na povrchu Marsu hledala v polární oblasti stopy vody. Osvědčený design byl použit zejména proto, aby se podařilo ušetřit. Lander InSight váží 360 kilogramů a s roztaženými panely měří 6,1 metrů na délku. O energii se tedy postará Slunce, které prostřednictvím solárních panelů bude dobíjet li-ion baterie o celkovém výkonu 450 W. Celá přístrojová sekce sondy je doslova nabita zajímavými přístroji, které ji právě nejvíce odlišují od jejího předchůdce, sondy Phoenix. Pozornost si zaslouží například zařízení HP3 neboli „krtek“, který by se mohl provrtat až 5 metrů pod povrch Marsu. Bedlivě sledovat se ale jistě vyplatí i výsledky přístroje RISE, který je na první pohled celkem nezajímavý, ale opak je pravdou. Pojďme si tedy jednotlivé přístroje v krátkosti představit:

SEIS
(Seismic Experiment for Interior Structure) – Nejznámějším přístrojem na palubě sondy je SEIS, což je velmi citlivý seismometr, dodaný Francouzskou kosmickou agenturou (CNES). Ten se bude snažit odhalit zmiňovaná marsotřesení a jiné vnitřní aktivity na Marsu, aby objasnil historii a strukturu planety. Bude také zkoumat, jak marťanská kůra a plášť reagují na dopady meteoritů a umí také detekovat gravitační projevy měsíce Fobos. Seismometr je podporován sadou meteorologických nástrojů pro charakterizaci atmosférických poruch, které by mohly ovlivnit experiment. Sada zahrnuje vektorový magnetometr, snímače teploty vzduchu, rychlosti a směru větru a také barometr.

HP3
(Heat Flow and Physical Properties Package) – Tento přístroj na měření tepelného toku a fyzikálních vlastností poskytlo Německé centrum pro letectví a kosmonautiku (DLR). Jde o samopenetrační tepelnou sondu, která se zavrtá až 5 metrů pod povrch Marsu, a je tak náležitě přezdívána krtek. Bude měřit množství tepelného toku v kůře Marsu a poodhalí nám termální historii rudé planety. Krtek za sebou potáhne jakýsi provaz, na kterém jsou každých 10 centimetrů nainstalována tepelná čidla, aby tak mohl přesně změřit podpovrchový tepelný profil. „Krtek“ je podporován infračerveným radiometrem měřícím povrchovou teplotu, založeným na radiometru MARA, který nese japonská sonda Hayabusa 2.

RISE
(Rotation and Interior Structure Experiment) – Je velmi přesný radiolokátor, který využívá metodu Dopplerova posunu (FDOA). Udávaná přesnost je 2 cm! Tento přístroj umožní precizní měření podélné nutace Marsu, které není možné provádět z oběžné dráhy planety. Přístroj tím naváže na obdobná měření, která již máme od sond Viking a Mars Pathfinder. Tato měření jsou „posledním dílkem skládačky“ k posouzení skutečné povahy jádra. Pomůže tedy vědcům určit jeho velikost a složení. To by mohlo pomoci i lépe pochopit všeobecné procesy vznikání terestrických planet.

TWINS
(Temperature and Winds for InSight) – Toto zařízení zkonstruované Španělským Astrobiologickým centrem (CAB), které spadá pod Španělskou národní radu pro výzkum, bude monitorovat počasí v místě přistání. Teplota vzduchu je měřena dvojicí citlivých snímačů typu PT1000 instalovaných na malé tyči, která odvádí snímač z jakékoliv tepelného ovlivnění přistávacího zařízení. Použití dvou termistorů instalovaných v různých vzdálenostech na táhlu umožňuje přesné měření teploty okolního vzduchu.

Přístroj LaRRI je na obrázku označen červenou šipkou.

Přístroj LaRRI je na obrázku označen červenou šipkou.
Zdroj: https://photojournal.jpl.nasa.gov

LaRRI
(Laser RetroReflector for InSight) – Je zpětný odražeč laseru, byl dodaný Italskou vesmírnou agenturou (ASI) a je umístěn na vršku landeru. Přístroj bude zajišťovat laserový kontakt s orbitálními sondami a to i po té, až mise InSight skončí a lander přestane zcela odpovídat. Měl by to být také jeden záchytný bod v zamýšlené geofyzikální síti Marsu.

IDA
(Instrument Deployment Arm) – Je menší robotická ruka, která umožní rozmístění přístrojů SEIS a HP3 z landeru na povrch Marsu. Osud této robotické paže je celkem zajímavý. Konstrukce totiž přímo vychází z obdobného nástroje, který měl být použit už na sondě Mars 2001 Surveyor. Tato mise byla později zrušena a robotická paže modifikována pro misi Phoenix a později i samotný InSight. Ve skutečnosti je konkrétně robotická paže IDA ta, která měla být původně použita na sondě Mars 2001 Surveyor.

Kamery IDC a ICC
(Instrument Deployment Camera) a (Instrument Context Camera) – Sonda bude mít k dispozici pár barevných kamer. První, IDC je umístěná na robotické ruce a bude schopna zobrazovat přístroje na landeru a jeho okolí, a to rovnou 45stupňovým zorným polem. Obě kamery používají 1024×1024 pixelový CCD snímač a liší se pouze použitím rozdílných typů čoček. Druhou kamerou je ICC (Instrument Context Camera) – Tato barevná kamera bude umístěná na spodní části landeru a bude přinášet svým širokoúhlým panoramatickým zorným úhlem 120° bezprostřední pohled na okolí sondy a rozmístění přístrojů v tomto zorném poli.

Umělecká představa sondy InSight na povrchu Marsu a popis základních přístrojů.

Umělecká představa sondy InSight na povrchu Marsu a popis základních přístrojů.
Zdroj: https://mars.nasa.gov
Popis a úprava: autor

Čipy a cubesaty

InSight s sebou na Mars ponese také dva čipy se jmény lidí, kteří se mohli přihlásit skrze program zorganizovaný NASA. První z čipů obsahuje celkem 827 tisíc jmen. Po odkladu mise bylo však zorganizováno ještě druhé kolo sběru jmen, které mělo ještě o něco větší úspěch.  Na druhém čipu se podařilo nashromáždit dalších 1,6 milionu jmen a to dohromady dává více jak 2,4 milionu jmen, které budou po stovky, možná dokonce miliony let součástí této podceňované sondy. Zajímavostí je, že použité písmo je ve velikosti pouhé tisíciny šířky lidského vlasu. To však není vše. Raketa Atlas V společně s laboratoří Insight  vynese také dva experimentální cubesaty: Mars Cube One (MarCO). O těch jsme Vás nedávno informovali v tomto článku. Pokud se tedy vše podaří, budou to vůbec první družice tohoto typu a rozměrů, které se vydají za hranice zemské oběžné dráhy. Družice poletí k Marsu po vlastní trajektorii a budou „dohlížet“ na sondu InSight během manévrů EDL (vstup, sestup, přistání).  K zvládnutí mise však nejsou třeba a jedná se spíš o jakýsi bonus. Oba cubesaty jsou identické, o rozměrech 30x20x10 centimetrů a mají šanci nás překvapit.

Plán mise

Už jsme se blíže seznámili se sondou a zrekapitulovali známé informace. Teď už zbývá pouze podívat se na plánovaný harmonogram celé mise. Jak jsme si již řekli, cesta započne startem sondy na špici rakety Atlas V v konfiguraci 401. Čtyřka značí průměr aerodynamického krytu, který tedy má 4 metry. Nula znamená, že při této konfiguraci nebude použit jediný urychlovací stupeň a poslední číslo, v tomto případě tedy 1, určuje počet motorů na druhém stupni. Raketa bude netradičně k Marsu startovat z kosmodromu na Vandenbergově letecké základně.  Startovací okno se otevírá a zároveň k prvnímu pokusu o start dojde již 5. května 2018. Po oddělení nákladu od rakety nastane přeletová fáze k Marsu. Ta potrvá 6 měsíců a volně na ní naváže sestupová část, která započne zhruba 60 dní před samotným dosednutím landeru na povrch. V tomto stádiu mise dojde ke kalibraci a kontrole všech systémů sondy a pokud vše půjde podle plánu, laboratoř InSight přejde do nejtěžší fáze celé mise. Vydá se na povrch rudé planety.

Průlet marťanskou atmosférou potrvá zhruba 6 minut a nejen pro pracovníky NASA to bude opravdu dlouhých pár okamžiků. Přitom dojde ke stabilizaci sestupové sestavy. Maximální přetížení dosáhne 9,5 G. Na řadu přijde brzdící padák, který se otevře v 9 kilometrové výšce a jen o 15 sekund později dojde také k odhození tepelného štítu. V tu chvíli sestava bude klesat přibližně 123 m/s. Poté se vysune „podvozek“ landeru a aktivuje přibližovací radar. To už se zbývající část sestavy bude nacházet přibližně v 6 kilometrech a nadále klesat k povrchu Marsu. Necelý kilometr před dosednutím nastane další kritická fáze, při které se oddělí od zbytku brzdícího systému samotný lander, a to při rychlosti klesání 8 m/s. Pokud vše půjde dobře, o chvilku později dopadne sonda v pořádku do oblasti Elysium Planitia.

Sonda InSight využije téměř identický přeletový a sestupový profil jako měla sonda Phoenix.

Sonda InSight využije téměř identický přeletový a sestupový profil jako měla sonda Phoenix.
Zdroj: https://mepag.jpl.nasa.gov
Popis a úprava: autor

Věřme, že se průlet podaří a InSight úspěšně dosedne na povrch Marsu. Jako první se nechá usadit zvířený prach, to potrvá asi 15 minut, poté dojde nejdříve k zorientování sondy, rozložení solárních panelů a posléze i instrumentů za pomocí robotické ruky IDA a teprve pak započne práce, na kterou se všichni tolik těšíme. Věřím, že výsledky budou stát za to a opět se dozvíme další spoustu nových informací o světě, který lidstvo fascinuje už od pradávna. Držme tedy sondě InSigth palce a přejme jí šťastnou cestu k Marsu.

Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
https://mars.nasa.gov/insight/
https://en.wikipedia.org/
https://mepag.jpl.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://mars.nasa.gov/insight/multimedia/images/2018/seeking-how-rocky-planets-form
https://mars.nasa.gov/insight/…/mars-insight-lander-with-solar-panels-open
https://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA22206.jpg
https://mars.nasa.gov/insight/multimedia/images/
https://mepag.jpl.nasa.gov/meeting/2012-10/10_2012-1004_MEPAG.pdf

InSight, sonda která nahlédne do nitra Marsu, 5.0 out of 5 based on 27 ratings
Pin It
(Visited 3 057 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (27 votes cast)
(Visited 3 057 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.

Více se o tomto tématu dočtete zde »
(odkaz vede na příslušné vlákno diskuzního fóra www.kosmonautix.cz)


48 komentářů ke článku “InSight, sonda která nahlédne do nitra Marsu”

  1. Jirka Hadac napsal:

    Moc hezke a pomerne hodne detailni, az jsem se v tom chvilemi ztracel, inu nemam to cist v restauracnim zarizeni:-) Co je to nutace sem si musel najit na wiki, to se priznam. Ten LaRRi,cili takove koutove odrazece, jako jsou na geodynamickych druzicich ci jako privezlo Apollo 11 a tusim 12 a 15. Moc zajimave jsou i ty cubesaty. Shrnuto a secteno, opravdu dobry a zajimavy clanek, diky za nej. Uz se tesim, az se konecne na meziplanetarni misi s podobnou sondou vyda i falcon.

  2. -gt- napsal:

    Poněkud nejasný mi připadá rodný list SEIS.
    „…dodaný …CNES.., ..redesign JPL.., …továrna Lockheed Martin“.
    Taky bych řekl, že ta agentura bude spíše „francouzská“ než „Francouzská“, ale to už je mimo téma článku.

  3. Alois napsal:

    Odklad, jak se dá dovodit ze zveřejněných faktů, způsobila výrobní, nebo konstrukční chyba na francouzském přístroji a těch 150 milionů by proto měli zaplatit Francouzi. Pochybuji však, že se tak alespoň částečně stalo.
    Samo přistání se zdá být rutinou, ale není. Zatím se smysluplně dařilo, tuším 7x + jeden neúspěch, jen Američanům. Předchozí věty dokládám tím, že se o totéž neúspěšně pokusili 3x Rusové, a to nepočítám několik jejich landerů, které k Marsu vůbec nedoletěly a 2x též neúspěšně ESA.
    V příštím okně budou skládat reparát Rusové, o přistání se pokusí další kandidát Čína a Američané předvedou podruhé “ vesmírný jeřáb“ – to budou ty pravé vesmírné dostihy.

    • Racek napsal:

      No, právě v těch zpožděních si mohou všichni zúčastnění na takovýchto programech podat ruku. To se prostě stává při konstrukci takto složitých zařízeních, které rozhodně nejsou žádná sériová výroba. Pokud by tohle někdo zkusil uplatnit, tak by to byl asi poslední pokus o takovouto spolupráci v dějinách kosmonautiky.

      • Spytihněv napsal:

        Tady bych trochu oponoval. Sice se opravdu nejednalo o sériovou výrobu, ale ani nešlo o žádné složité a nově vyvíjené zařízení. Skoro bych se nebál nazvat to věcí, která se v laboratořích dělá celkem běžně. Problém nebyl v samotném sofistikovaném zařízení SEIS, ale jen a pouze v pouzdru, ve kterém se senzory SEIS měly ukrývat. Prostě netěsnící svar tohoto pouzdra, které mělo uvnitř udržet vakuum. To je celý problém. Netěsnící svar. Velice hloupá chyba.

        • Petr Kasan napsal:

          Pozor na tyto myšlenkové zkratky: jedná se zde o mimořádně přísné požadavky na těsnost – propouštění jednotek molekul v řádu měsíců by v případě jiných aplikací bylo naprosto OK, zde ale vadí. Navíc, taková chyba se taky hned neprojeví. Neměřil bych jim tak přísně (jakkoliv je představa Frantíka držícího v jedné ruce svářečku a v druhé bagetu velmi lákavé vysvětlení :-))

        • Spytihněv napsal:

          Tak ten závěr mě pobavil. K bagetě a svářečce bych ještě přidal placatou čepici na hlavě a máme obraz komplet 🙂
          Ale vážně. Ani NASA to zřejmě nevyhodnotila jako pochopitelný nedostatek, protože redesign pouzdra už znovu nenechali dělat CNES, ale raději se toho chopila JPL. Asi podle hesla, že co si neudělají sami…

    • Cx napsal:

      To navýšení rozpočtu se pravděpodobně rozdělilo mezi všechny strany. Navíc to nemusí být jediný problém na celé sondě a nebo to pomohlo ostatní věci třeba lépe otestovat. A jak píše kolega výše, když pracujete na vědeckém projektu, kde se problémy dají očekávat, s nějakým partnerem a pak po něm budete chtít uhradit nějakou vymyšlenou škodu, tak tu sondu budete příště stavět a platit sám.

      • Alois napsal:

        Zcela jistě měla francouzská strana dány parametry přístroje a pokud se zavázala je dodržet, je podivné, že je nedodržela. Před odesláním na kosmodrom by měla i ve Francii fungovat nějaká výstupní kontrola a ta měla netěsnost odhalit. Pro firmu, která pouzdro vyrobila je to obrovská negativní. 150 milionů není levný peníz, pokud by Amíci v tomto směru “ mezinárodně nespolupracovali“ mohli za těch 150 milionů pořídit vlastní přístroj, stihnut minulé okno a ještě několik desítek milionů ušetřit.

        • Spytihněv napsal:

          Tady bych to uvedl na pravou míru. Netěsnost byla odhalena při testování ještě ve Francii na konci listopadu 2015. Takže ještě před odesláním do USA, které mělo proběhnout nejpozději někdy na začátku ledna 2016. Oprava se už nestihla a mise odložila.

        • Cx napsal:

          Vy k tomu přistupujete hrozně komerčně. Tady nejde o objednávku NASA, ale spolupráci několika subjektů, které se dohodly, že pošlou sondu na Mars. Když s kamarádem postavíte model letadla a pak při testování zjistíte, že špatně zapojil serva, tak po něm taky nebudete chtít peníze, které za ta serva zaplatil. Necháte ho to opravit a jdete lítat.

  4. entes napsal:

    Nejde mi do hlavy jak se neco muze samo jen tak zavrtat 5m do hloubky (HP3). Teda v pozemskych podminkach by to muselo mit poradny vykon, mozna je na marsu 5 metru pisku?

    • Karel Zvoník napsal:

      Ten přístroj je v podstatě menší pneumatické kladívko. Přesněji elektromechanické. Místo přistání by mělo mít vhodné podloží a i proto bylo vybráno.
      http://spaceflight101.com/insight/wp-content/uploads/sites/216/2018/03/insight-37.jpg

      • Spytihněv napsal:

        Doufejme, že se do cesty HP3 nepostaví pod povrchem nějaký kámen. To by byla velká smůla. Předpokládám tedy, že máme jen jeden pokus a sondu vytáhnout a znovu zatlouct nepůjde.

        • Karel Zvoník napsal:

          Příznám se, že to opravdu netuším. Myslím si, že přesun by mohl být uskutečnitelný v rámci desítek cm. Pokud lze kladívko navinout zpět.

        • Spytihněv napsal:

          Podle animací to vypadá tak, že se penetrátor bude sám probíjet pod povrch a ten provaz nebo jak to nazvat, který ho bude spojovat s povrchem, potáhne za sebou a ten bude v útrobách té části HP3, která bude statovat na povrchu, jen poskládán, nikoliv navinut, takže si myslím, že pokud vůbec bude možný nějaký zpětný pohyb, tak si to bude muset zařídit penetrátor pod povrchem sám.

        • Racek napsal:

          Taky mě to zarazilo a napadlo. No, uvidíme to doufám brzo v praxi. Předpokládám že konstruktéři tohle jistě řešili, konec konců jde o jeden z pilířů prováděných experimentů.

    • Petr Šída napsal:

      Na zemi děláme takhle klidně 8 metrů a pak to i zahájení ven;-)

      Ale konec srandy, tenhle přístroj má jeden pokus, zatlouct a konec, žádné tahání ven nepřipadá v úvahu

  5. Lukas napsal:

    Myslim ze viking pristavaci modul vazil okolo 880kg.3,5t.mal viking asi aj s orbiterom.

  6. tonda napsal:

    Pěkné shrnutí,díky.Taky mě udivila hmotnost Vikingů,ale pak mě to napadlo,že startovní.Ale zajímalo by mě,zda laserový odražeč LaRRI vzhledem k jeho velikosti(spíš maličkosti) a umístění nebude časem zcela zaprášen a zasypán prachem.Nebo spoléhají na osvědčené ďáblíky?Každopádně už se těším na misi a budu držet palce!!

  7. Super clanok, dik za vsetky info.
    Akorat ten koniec mi pride trochu odflaknuty, vobec som z toho nepochopil ako sonda nakoniec pristane. Ci bude poskakovat ako Spirit, alebo pojde vytahom ako Curiosity, alebo snad len padak?

    • bill napsal:

      Pane Karásku, autor na tomto članku pracoval hodiny. Zkuste příště věnovat tomu co napíšete o pár sekund více, abyste nemusel používat, tak nezralý výraz. Jinak by i mě samozřejmě zajímaly detaily těsně před dosednutím.:)

      • Karel Zvoník napsal:

        Děkuji za ohlas. Nezacházal jsem do podrobností přistání kvůli shodnému sestupovému profilu jako měla sonda Phoenix. Nepřišlo mi to tak důležité :-). Doplním tedy, že lander si před dosednutím motoricky přibrzdí :-). Tak a je to kompletní. Přistání bude vypadat takto:

        • bill napsal:

          Paráda! 🙂 Ještě jednou díky za článek i pohotovou reakci.

        • Karel Zvoník napsal:

          Není zač. Rádo se stalo.

        • MilAN napsal:

          Počet urychlovacích stupňů 0 , na animaci 8 ?

        • Spytihněv napsal:

          Animace je Phoenix. Raketa Delta 7925. Proto je jiná.

        • Karel Zvoník napsal:

          Pane Milane bavíme se o sestupové fázi, která je shodná jako u sondy Phoenix. To o čem mluvíte, tak tomu se říká start a o tom nebyla v naší diskuzi řeč.

        • Racek napsal:

          O sondě Phoenix existuje i hodinový film, šel tuším na Discovery a asi bude vyhledatelný. Co si pamatuji, Phoenix byla původně záložním exemplářem jedné neúspěšné sondy. Přistávací systém je samozřejmě velmi zajímavě řešený.

        • Spytihněv napsal:

          Ten neúspěšný předchůdce byl Mars Polar Lander (1999). Phoenix (pod jiným názvem) měl letět v roce 2001 (plán v době ještě před tím neúspěchem MPL) a nakonec letěl až 2007. Zajímavé je, že původně měl nést i rover jménem Marie Curie. Velmi podobný Sojourneru.

  8. Dan napsal:

    Díky za článek 🙂

    Poodhlédnu-li od těch úžasných přístrojů, co se nás chystají zaplavit daty, dostala mě jedna informace – ta o jménech lidí, co vyplnili formulář a dostali za něj „letenku“. Čekal jsem, že poletíme coby pouhé jedničky a nuly.

    • jregent napsal:

      krasnz clanek.
      dekuji

    • Samo2 napsal:

      Ja som si tiež myslel že to bude niečo ako pamäťová karta no ak som správne pochopil mená sú vyleptané priamo na čipe to by chcelo fotku z mikroskopu 😀

    • bill napsal:

      A spacecraft specialist in a clean room at Lockheed Martin Space Systems in Denver affixes a dime-size chip onto the lander deck in November 2015. This chip carries 826,923 names, submitted by the public online from all over the world.An engineer in the clean room at Lockheed Martin Space in Littleton, Colorado, affixes a dime-size chip onto the lander deck of NASA’s InSight spacecraft.This second microchip, contains 1.6 million names submitted by the public to ride along with InSight to Mars. The chip was installed on Jan. 23, 2018. This joins another microchip that was previously installed that included 800,000 names for a grand total of 2.4 million names going to Mars as early as May 5, 2018.Engineers at NASA’s Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, California, put the names onto this tiny 0.3 square inches (8 millimeter-square) silicon wafer microchip using an electron beam to write extremely tiny letters with lines smaller than one one-thousandth the width of a human hair. The dime-size chip is affixed to the InSight lander deck and will remain on Mars forever. :))

Zanechte komentář