„Úsvit“ nad Venuší stále nezhasíná

Přestože se kosmonautika v posledních letech rozvíjí mílovými kroky, schopnost umístit vesmírnou sondu na oběžnou dráhu jiné planety je i v dnešních dnech stále prestižní záležitostí. Jen hrstka zemí potažmo institucí tuto výzvu dokázala překonat a dlouhodobě operovat s robotem kolem cizího světa. Do tohoto klubu v roce 2015 přibyl další člen, když se umělým satelitem planety Venuše stala sonda Akatsuki japonské kosmické agentury JAXA. Akatsuki je japonský výraz pro úsvit či svítání, čímž tato sonda tak trochu sdílí jméno s americkou družicí Dawn, která pracuje v Hlavním pásu asteroidů. Samotná Akatsuki se sice na oběžnou dráhu Venuše dostala s pětiletým zpožděním, přesto nejenže nyní i po více než dvou letech na orbitě stále dobře funguje, ale je navíc jedinou sondou momentálně operující ve vnitřní Sluneční soustavě.

Dynamika Venušiny atmosféry si co do komplexnosti nezadá s tou pozemskou.

Dynamika Venušiny atmosféry si co do komplexnosti nezadá s tou pozemskou.
Zdroj: http://www.db-prods.net

Akatsuki si během nečekané pětileté prodlevy zažila nepřerušovaný sluneční žár, a tak není divu, že dvě z jejích pěti kamer už nepracují. Přeživší aparatura však neúnavně monitoruje Venušinu atmosféru a nedávno uvolněný balíček ultrafialových a infračervených snímků podnítil zájem šikovných nadšenců z řad veřejnosti, kteří tato syrová data převádějí do oku lahodící podoby. Obrázek vpravo je založen na datech z kamery označované UVI. Ta snímá atmosféru Venuše ve dvou vlnových délkách ultrafialového světla (283 a 365 nanometrů). Damia Bouic zpracovala snímek tak, že vlnové délce 283 nm přiřadila modrou barvu, délce 365 nm přiřadila barvu červenou a zelenou barvu syntetizovala z průměru obou dostupných kanálů. Díky tomu si v odstínech, které naše oči dokážou vnímat, můžeme prohlédnout struktury Venušiných mračen. Za normálních okolností totiž Venuše ve viditelném světle vypadá jako zářivá bílá koule s jen těžko rozeznatelnými detaily.

Z odhalených podrobností jsou vědci nadšeni. Kamera UVI totiž v rovníkových oblastech Venuše poskytuje lepší prostorové rozlišení, než jaké dosáhla evropská družice Venus Express monitorující Venuši do roku 2014. A to i přesto, že Akatsuki krouží kolem Venuše po mnohem vyšší a protáhlejší dráze, než bylo původně v plánu. UVI vidí ultrafialové světlo odrážející se od mraků a oblačných vrstev 65 až 75 km nad povrchem Venuše. Některé pozorované struktury mohou souviset s povrchovou topografií a celkově se dají využít ke sledování dynamiky horizontálních větrů v nižší atmosféře. Vrchní mraky se skládají hlavně z kyseliny sírové, ale obsahují i další příměsi jako je tekutá voda a dosud neznámá UV-pohlcující složka patrná hlavně na vlnové délce 365 nm. Druhý UV kanál je zase citlivý na oxid siřičitý, který by mohl pocházet ze sopek. Aktivní vulkanismus na Venuši je sice obecně předpokládán, avšak dosud jsme žádnou sopku nechytili při činu zcela prokazatelně (jako třeba na Jupiterově měsíci Io).

Pohled na Venušin jižní pól.

Pohled na Venušin jižní pól.
Zdroj: http://www.db-prods.net/

Další věcí, kterou můžeme na snímcích z kamery UVI vidět, jsou Venušiny polární čepičky. Obrázek výše zachycuje jižní pól Venuše zahalený uniformním pokryvem mraků, který poměrně ostře přechází v mnohem turbulentnější a promíchanější vrstvy atmosféry v nižších zeměpisných šířkách. V oblastech pólů tedy vanou spíše horizontální větry, zatímco blíže k rovníku probíhá divoká konvekce, která vynáší do horních vrstev atmosféry zmíněnou UV-absorbující složku a oxid siřičitý. Ten se vlivem slunečního záření rozpadá a pak opět slučuje až na oxid sírový. Z něho v kombinaci s vodou vznikají kapičky koncentrované kyseliny sírové.

Noční strana Venuše zachycená infračervenou kamerou

Noční strana Venuše zachycená infračervenou kamerou
Zdroj: http://www.db-prods.net

Druhou kapitolou jsou pak snímky v infračervené oblasti. Kamera označovaná IR2 zachycuje mimo jiné tepelné vyzařování noční strany planety a to taktéž ve dvou vlnových délkách (1,74 µm respektive 2,26 µm). Na rozdíl od UVI proniká infračervená kamera do atmosféry trochu hlouběji a sice 48 až 55 km nad Venušin povrch. Spodní vrstva atmosféry globálně vyzařuje stejné množství tepla ať už ve dne nebo v noci. To, co na snímku vlevo vidíme jako tmavé oblasti, jsou tlusté mraky vznášející se alespoň 20 km nad zářící vrstvou a blokující její tepelné emise. Kromě tloušťky mraků ale infračervené snímky mohou poukázat také na různé velikosti částic v atmosféře nebo na rozdíly v jejím složení. Na to je ale už potřeba důkladnější analýza, ke které vědci používají raději syrová data. Do viditelných barev převedené snímky sice mají vysokou estetickou a popularizační hodnotu, nicméně k vědeckému studiu se úplně nehodí, jelikož mohou obsahovat různé artefakty či dodatečné úpravy. Pokud vám tyto umělecké kompromisy nevadí, doporučuji prohlédnout si i další snímky z archivu družice Akatsuki. Naříklad Kevin Gill kombinuje data z kamer UVI a IR2 a vytváří ještě barevnější pohledy na Venuši: #1, #2. Zato Justin Cowart se naopak pokusil barevné schéma trochu více přiblížit tomu, co by vnímalo lidské oko: #1, #2.

Zdroje informací:
http://www.db-prods.net/
http://www.planetary.org/
http://www.isas.jaxa.jp/

Zdroje obrázků:
http://www.db-prods.net/../uvi_160517_365_PseudoRGB.jpg
http://www.db-prods.net/../uvi_160723_365_PRGB_composite.jpg
http://www.db-prods.net/../uvi_160620_283_PseudoRGB.jpg
http://www.db-prods.net/../ir2_161019_226_PRGB.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

34 komentářů ke článku “„Úsvit“ nad Venuší stále nezhasíná”

  1. Jan Dryák Redakce napsal:

    Děkuji : )

    Hmm, dobrá otázka. Předpokládám, že výška oblačnosti je prostě známá z dřívějších měření kosmickými sondami, na jejichž základě jsou vypracovány dynamické modely Venušiny atmosféry.. Některé údaje se možná dají zjistit i pozemními radary?

  2. ptpc Redakce napsal:

    Výborný článok „nového“ autora. 🙂
    Mňa by zaujímalo podľa čoho sa určuje výška odrazeného svetla na uvedených fotkách…

  3. Alois napsal:

    Ty Pioneery nesou mezihvězdný dopis pro E.T., lze na ně nahlížet, že jejich mise trvá.

  4. Alois napsal:

    Planetární sondy jsou špičkou kosmonautiky na nich je vidět jak je který stát pokročilý. V historii měly již první americké sondy rozhodující význam na likvidaci o vedoucího postavení Sovětů v Kosmu.
    Marně hledám nějaký přehled o chystaných misích / celosvětově / řekněme do roku 2025, včetně Měsíce.

    • Jan Dryák Redakce napsal:

      Tak takovýhle přehled dělá Olaf Frohn a aktualizuje ho každý měsíc podle toho, jak se vyvíjejí plány:

      http://armchairastronautics.blogspot.cz/2017/12/solar-system-missions-update-012018.html

      Je tam diagram aktivních meziplanetárních sond a pod tím rozpis plánovaných startů/přistání/dalších milníků pro následující roky.

      • Alois napsal:

        Dík, jdu na to.

      • Alois napsal:

        Ještě jednou děkuji za informaci, stránky jsou skutečně “ výživné“ je tam bohatý výběr informací, od historie, nosičů, cílových těles atd.. Doporučuji vřele.

      • Jan Dryák Redakce napsal:

        Ano, rádo se stalo. Olaf je šikula : )

      • Spytihněv napsal:

        Postrádal jsem Gaiu, Kepler a Spitzer. Ale zřejmě si dal jako kritérium průzkum Sluneční soustavy. Tito tři absentéři hledí moc daleko. Ale Artemis bych zdvojil (předpokládám tedy, že stále fungují obě).

      • Jan Dryák Redakce napsal:

        To, co jsem odkazoval, je infografika meziplanetárních sond.

        Pod záložkou „Space Observatories“ tam najdete podobnou grafiku s Vámi zmiňovanými (a mnohými dalšími) teleskopy.

      • Spytihněv napsal:

        Ano, ale STEREA tam jsou a Kepler se Spitzerem nikoliv. A přitom jsou na téměř stejné dráze. Nebo jsou tam sondy v L1, ale Gaia v L2 tam není. Proto si myslím, že chybí z toho důvodu, že hledí moc daleko a nezkoumají Sluneční soustavu (toto mají společné a to asi bude kritérium, které je vylučuje). Jinak jsou tam funkční sondy mimo gravitační pole Země všechny.

        „Space Observatories“ jsem viděl, ale tam jde o něco jiného.

      • Jan Dryák Redakce napsal:

        Ano, kritérium grafiky „Solar System Missions“ je výzkum Sluneční soustavy. I když i nad tím by se dalo polemizovat, jelikož dalekohledy jako Spitzer, Hubble (ale i Kepler) objekty Sluneční soustavy občas sledují a k jejich poznání přispěly nemalou měrou…

      • Spytihněv napsal:

        To je pravda, někdy se SS věnují. Takže bych se pokusil upravit definici: „Probíhající mise mimo gravitační pole Země, typicky se věnující Sluneční soustavě.“ U těch tří chybějících je základem činnosti mimostelární astronomie. No, tak to už by sedělo. Teda skoro. Kazí nám to ještě SDO a již ukončené Pioneery. Ale jinak už dobrý 🙂

  5. JanHonnza napsal:

    Prosím, nemáte někdo informace o porovnání výzkumu, včetně řekněme přiblížení se k povrchu/ přistání na Venuši/Marsu? Někde jsem četl, že to zatím vychází 1:10 pro Mars z hlediska fin.nakladů. Někde jsem však našel argumentaci, že z dlouhodobého hlediska je Venuše vhodnější.
    Kdyby třeba byl nejaky odkaz, bylo by to super.

    • Jan Dryák Redakce napsal:

      Ačkoli v současné době je v hledáčku kosmických agentur hlavně Mars, je to stále Venuše, u které bylo misí celkově více.

      Venuše je blíže, dá se k ní dostat rychleji a snáze se na ní přistává. Operace na jejím povrchu jsou ale nesmírně náročné, v tom zase vede Mars – jakmile se na něm podaří přistát, může se váš robot vesele prohánět po jeho povrchu a poryvy větru se dokonce starají o udržování solární panelů před nánosy prachu : )

      Finanční náklady se porovnávají těžko, protože vždy závisí na konkrétní sondě, její výbavě a zaměření, jestli se použijí ověřené technologie nebo se vyrábí něco úplně nového atd…

      Pro práci na povrchu Venuše je potřeba ještě trochu zdokonalit technologie. Proto venušanské projekty opakovaně prohrávají ve výběrech budoucích průzkumných misí. Třeba v posledním výběru ale projekt VICI nějaké finance na další vývoj dostal. Stejnětak se úspěšně testuje i elektronika, která má vydržet pekelné podmínky na Venuši: https://planetoviny.blogspot.cz/2017/11/karbidove-cipy-pro-venusi.html

      • Vojta napsal:

        Já si myslel, že Venuše je sice blíž, ale dostat se k ní je energeticky náročnější než k Marsu.
        S přistáváním to také nebude tak jednoznačné. Na Venuši sice stačí malý padák, ale musí být odolný vůči vysokým teplotám a kyselině sírové v atmosféře. Vzhledem k vyšší únikové rychlosti z Venuše bude třeba i silnější tepelný štít.

      • Jirka Hadač Redakce napsal:

        Tu přistávací sekvenci na Venuši hezky popisuje Martin Gembec v tom serialu, jak ji postupně rusové měnili a upravovali. Ale jo, máš pravdu, každá je úplně jiná. Kupříkladu, když jsem o tom slyšel přednášet Michala Vaclavíka – Exomars 2016, tak to bylo dost zajímavé, proč, co a jak.

      • Spytihněv napsal:

        Rusové problém odolnosti padáku vyřešili jeho odhozením 50 km nad povrchem a následným volným pádem, tlumeným jen pevným prstencem. A šlo to dobře. Pokud jde o nějaký rover, tady by možná byl řešením nějaký opravdu primitivní s minimem elektroniky a řízen by byl v reálném čase sondou, která by se pohybovala nad ním v atmosféře.

      • Jan Dryák Redakce napsal:

        Dostat se k Venuši vyžaduje méně delta-v než k Marsu, ale orbitální manévry jsou zase samozřejmě u Venuše náročnější, protože je mnohem hmotnější. Jelikož ale u obou těles lze využít aerobraking (brzdění o atmosféru), vychází z toho Venuše nepatrně lépe. A to snazší přistávání jsem myslel právě proto, že atmosféra Venuše je natolik hustá, že stačí jen menší brzdící padák, který se pak odhodí a zbytek sestupu probíhá volným pádem.

      • Vladimír Todt napsal:

        Co se týče elektroniky, tak pro dlouhodobé fungování na povrchu by musela být elektronika založena na jiných principech (např, debaty o elektronice na uhlíkových a nikoliv křemíkových základech – schopnost pracovat při teplotě 500 °C, včetně periférií) nebo by rover musel mít masivní chlazení důležitých částí – tedy jeho jádro by muselo být jakoby v ledničce a byl by takový kompaktní. Tedy by musel mít silný zdroje energie na chlazení a celkově by byl dost těžký.

      • Jan Dryák Redakce napsal:

        @Vladimír Todt:

        Ano, to jsou právě ty karbidové čipy, které jsem odkazoval výše. Co se masivního roveru týče, tak v dnešní době se spíše prověřují nápady na co nejminiaturnější průzkumníky. Viz například návrh tohoto větrem poháněného vozítka: https://www.nasa.gov/offices/oct/early_stage_innovation/niac/2012_phase_I_fellows_landis.html

    • JanHonnza napsal:

      Dekuji pánové. A názor na pohyb v atmosféře Venuše? Balóny, NG balonoletadlo, zatim spíše technický sen, ne?.

      • Jirka Hadač Redakce napsal:

        Já ti nevím, ale balón už prakticky zkoušeli Sověti v program Vega, a tenkrát zvládl cestovat 11 000km. Takže bych to jako technický sen neviděl. Ale abych byl upřímný, tady souhlasím s J. Dryákem, problem není, že bychom to neuměli, myslím, že technologii stavby bychom zvládli I dnes, problem je, že to nikdo nezaplatí.

      • Spytihněv napsal:

        Ono velmi záleží na správné letové hladině. Aerostaty se pohybovaly asi v 54 km. Níže už by hrozilo poškození vysokými teplotami. V jejich letové hladině bylo příjemných 37 stupňů Celsia. A jak je vidět, tak ani agresivní atmosféra není takový velký problém, když explodovaly až po dvou dnech.

      • Jan Dryák Redakce napsal:

        Právěže balony jsou ideální a i v praxi ozkoušené. Řekl bych ale, že právě to je i ten problém – už jsme to všechno udělali. Můžeme sice poslat další balony s dalšími teploměry a vlhkoměry a detektory blesků, aby potvrdily již mnohokrát změřené hodnoty, ale za to se nikomu evidentně platit nechce. Komunita výzkumníků Venuše samozřejmě navrhuje sofistikovanější analyzátory atmosféry, ale pro NASA je to, zdá se, jen malý krok vpřed, aby tyto projekty schválila. A ten správný krok, co se nabízí (tedy lander/rover s geologickou/seismologickou výbavou), je zase příliš velkým skokem. Ale přesto jsem optimista a věřím, že nejpozději během třicátých let se výzkumu Venušina povrchu dočkáme : )

  6. Tonotime napsal:

    Dosť článkov o aktivitách vesmírnych veľmoci USA, Ruska, Európskej ESA, Číny,Indie súkromníkov, dokonca aj o Ukrajinských Zenitov. Už menej článkov bolo o Japonskej JAXE. Japonci majú ambiciózné vesmírne plány a netreba ich podceňovať. A tak sem tam klepnem na link: http://global.jaxa.jp/
    Takmer tu nezachytím články o plánoch OSN. Údajne ma v pláne vyvinúť svoje raketové nosiče pre menej vyvolené štáty. Pracuje OSN stále na vývoji vlastných raketových nosičov?
    Takmer tu nezachytím články o vesmírnych aktivitách Izraela, Iránu a Severnej Kórey.
    Ani Južnu Kóreu by nepodceňoval. Izrael je schopný poslať raketu do vesmíru, ale zatiaľ asi len pre svoju armádu, špionáž. Súkromníci v Izraeli sa viac spoliehajú na USA, alebo súkromníkov. Aj Izraelské rakety Arrov 3 sú údajne schopné zostreliť nejaké tie satelity na nižšej obežnej dráhe.
    Iran údajne už poslal do vesmíru opicu. Nakoľko je to pravda sa môžeme len konšpiračne dohadovať, lebo môže ísť aj o blafovanie typu…Ale my už svoje rakety dávno máme, čo nám chcete ešte zakazovať, alebo dávať embarga za vývoj rakiet?…
    Možno aj to je jedná z príčin, prečo chcú v súčasnosti znovu obnoviť Trampovci embargá na Irán.
    Severná Kórea má údajne na obežnej dráhe dva satelity. Ruskí generáli čosi vyzvonili, že tieto satelity môžu slúžiť ako zbrane EMP. A to asi elity v USA ešte viacej dráždi, ako vývoj jadrových zbraní. Tie rakety s jadrovými hlavicami im protiraketová obrana USA, Japonska zostrelí asi hravo v prípade potreby. Aj navigácia GPS, rôzne armádne zariadenia majú v USA už rôzne stupne ochrany pred zbraňami EMP. Ale banky a mobily a podobne túto ochranu nemajú. EMP satelity teda môžu ohroziť finančný sektor, dolár v USA, alebo časť elektroniky verejnosti, firmám. Armáda USA im môže rýchlo zlikvidovať tie satelity. Ale to už budú v Severnej Kórey Kimovci už vedieť, že preventívny úder začal.
    Veľká neznáma je o vesmírnych schopnostiach Pákistanu. Jadrové zbrane a balistické rakety už majú. V tichosti ale musia závidieť svojmu rivalovi Indie vo vesmírnych aktivitách.

    • Alois napsal:

      Indie sice hýří kosmickou aktivitou, ale v kastovním státě v nekontrolované populační explozi současně žije obrovská spousta nízkých kast lidí v otřesných podmínkách o hladu, ve špíně a dokonce bez pitné vody.

      • Racek napsal:

        A co jiného jim má prospět a zvýšit zdroje než rozvoj vědy a aplikací. Indie má řadu, resp. většinu satelitů sloužících pro potřeby své ekonomiky, vč. vzdělávání. Nemůže to nikdo považovat za vyhozené peníze. A dnes už hladomory v Indii se téměř nevyskytují. Navíc, nic než vlastní věda Indii ze zaostalosti nedostane. A občas se jim docela daří. Příklad číny je jistě velmi inspirující.

    • Vojta napsal:

      Japonce nikdo nepodceňuje. Co dokázali v oblasti výzkumu planet, asteroidů a komet s tak malým rozpočtem je úžasné. Bohužel nestartují moc často, takže se o nich tolik nepíše.
      V době vzestupu soukromých společností poskytujících služby orbitálních nosičů a v době, kdy je většina kosmických velmocí ochotná dát k dispozici i své agenturní nosiče, je nějaká aktivita OSN v tomto ohledu zbytečná. Kdo nemá na kosmický program a chce satelit, tak si ho vyrobí (nebo nechá vyrobit) a nechá si ho vynést někým, s kým si rozumí. Možností je dost.
      EMP zbraně se přeceňují. Pokud nejsou jaderné, tak mohou způsobit jen lokální škody a že by Severní Korea měla na orbitě jaderné zbraně, je nepravděpodobné. To by nepřipustili především její spojenci.

    • Jan Dryák Redakce napsal:

      Tak o kosmických projektech OSN jsem, přiznám se, neslyšel.

      O vesmírných aktivitách států, které zmiňujete, se moc nepíše, jelikož se kolem nich zřídkakdy něco děje. Ale například o posledním izraelském startu jste se u nás dočíst mohli:
      https://kosmonautix.cz/2016/09/necekane-vypustena-druzice-ma-problemy/

      Severní Korea pozornosti Kosmonautixu také neunikla:
      https://kosmonautix.cz/2012/12/jasna-hvezda-na-rudem-nebi/
      https://kosmonautix.cz/2016/02/jasne-hviezdy-temnej-korei/
      https://kosmonautix.cz/2017/03/severni-korea-testuje-novy-motor/

      Írán, pokud vím, před pár lety opici skutečně na raketě vzhůru vyslal, ale jednalo se pouze o suborbitální skok a těžko říct, jestli vůbec překročila smluvní hranici 100 km.

      A obávám se, že Pákistán o svém kosmickém programu leda tak sní…

Napište komentář k Vojta

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.